O předcích

zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda.

Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.

V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.

Hlavní strana

Familie von Herites

Familie von Krziwanek

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

Poznámka k internetové verzi: Celá práce byla vydána tiskem vlastním malým nákladem na jaře roku 2009 a je i s přiloženým bonusem v podobě přiložených pdf kopií rodinné korespondence na CD k dispozici v prezenčním fondu Národní Knihovny v Praze. I nadále se však vynořují nová doplnění, která se chci pokusit alespoň výročně k práci připojit. Tato najdete jak přímo v textu jednotlivých kapitol odlišené šedivým podbarvením písma, tak na samostatné stránce “Dodatky“. Za nejrozličnější doplnění, opravy a poznámky zaslané na můj e-mail opredcich@seznam.cz budu velmi vděčný.

Údaje pro bibliografickou citaci:

Steinbauer, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. Praha: vlastním nákladem, 2009. 298 s. (signatura Národní Knihovny v Praze: 54 H 292464 , OCLC Number 428365580)

Slova úvodem (výňatek z původní předmluvy)

Záminek pro strhávání pavučin ze starých foliantů, obracení plísní načichlých listů nejrůznějších berních rul, urbářů, matrik, knih pamětních, gruntovních, hřbitovních a tak ještě mnohem dále by mohlo být více. Zveme-li zde k setkání se světem čtyř rodů, předků horlivého národovce a radikálního politika konce 19. století Brzoráda, mohli bychom čtenáře například lákat na obrazy a zmínky o celá staletí trvajícím úsilí zlepšit v úctě k Bohu, králi a soukromému vlastnictví postavení potomstva. Tyto vlastně s ústřední postavou poněkud kontrastují. Vyrvat času jména, události a data již dávno zapomenutá však přináší nečekanou radost samo o sobě. Přiznejme tedy rovnou, že vymezení práce – sledování rodů předků právě poslance Brzoráda – je vlastně spíše záminkou sebezáchovné povahy, která našemu výletu do historie dá pevnější trasu a především šanci, dorazit vůbec do cíle.

Čtenář by mohl ještě vědět, že náš text musel překonat určité úskalí. Během sběratelského úsilí je totiž rodopisec nadšen každou, byť bezvýznamnou zmínkou. Podaří-li se mu pak vůbec nakonec tuto nekonečnou sklizeň zastavit, pokusí se vyčkat, dokud nezíská odstup, který pomůže plevy v nahromaděném nechat stranou, a alespoň trochu poutavé čtení tak vůbec sepsat. - Chce se tak přiblížit čtenáři, který horečkou zlatokopa uchvácen není a pro nepřebernou hojnost pochopení nemá. - Dokáže-li však opravdu ve svém horlení takto ustat, ku svému překvapení ke svým sešitům plným pokladů druhdy nedozírné hodnoty po čase poněkud zlhostejní. Doba c. a k. majestátu je však doposud nespravedlivě natolik stranou zájmu, že zdravý sentiment nakonec vítězí. Vzniká tak text, který sice z celé práce jen vybírá, ale zároveň ukrývá naději, že je spíše jen pracovní verzí k mnohem lepšímu svazku sebraných pamětí, který se tak může stát výsledkem a zároveň záminkou oprav a doplňování stávající práce po jejím vydání. [1]

A ještě několik praktických poznámek. Protože autor není historik, nepokouší se zde o historickou interpretaci, ale spíše o pečlivý sběr a třídění informací. Snahou nevychýlit významy je tak poznamenán i sloh celé práce, jejíž čtivost tak, přiznejme si, poněkud utrpěla. Rušivě může působit užívání německé i české podoby vlastních jmen. Autor však z různých důvodů na sjednocení rezignoval, a doufá, že výsledek tak možná alespoň lépe odráží dobovou jazykovou nevyhraněnost. Ponechány zůstaly i různé podoby šlechtických titulů. Jmenujeme-li pro lepší orientaci jen zjednodušeně alespoň část hierarchie odspodu, pak šlechtic/šlechtična ze Křivánků byli též Edler/Edle von Krziwanek, rytíř z Komersů (dámy titul rytíř neužívaly, byly tak jen „z“ / „von“) byl Ritter von Komers, svobodný pán, jindy baron z Heritesu byl Baron, či Freiherr von Herites u dam pak ještě složitěji byla naše baronka, neprovdaná baronesa, Freiin, Baronin, či Baroness.

Text je pro velké množství postav poměrně nepřehledný a i proto jsou v samostatné části připojeny schematické rodokmeny, které usnadní pochopení vzájemných rodových vazeb. Všechny postavy z textu by pak měly být navíc zahrnuty ve jmenném rejstříku na konci knihy.

Práce je rozdělena do čtyř kapitol podle jednotlivých prarodičů politika JUDr. Eduarda Brzoráda. Pouť časem započneme u rodu babičky, rozené svobodné paní von Herites. Dědeček Krziwanek ji sice o baronský titul sňatkem připravil, ale sám se šlechticem později stal a uvidíme, že byl výjimečnou postavou stejně jako jeho děti. Druhá babička, rozená Delorme, byla údajně potomkem chudé hugenotské šlechty. Když si ji ovšem dědeček Brzorád na zámek lochkovského panství jako šestnáctiletou krásku bral za ženu, byla již ze skvěle situované pražské rodiny.

Hlavní strana