O
předcích
zemského a
říšského mladočeského poslance JUDr.
Eduarda Brzoráda.
Děje
rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a
doplnění:
Poznámka
k internetové verzi: Celá práce byla vydána
tiskem vlastním malým nákladem na jaře roku 2009 a je i s přiloženým bonusem
v podobě přiložených pdf
kopií rodinné korespondence na CD k dispozici v prezenčním
fondu Národní Knihovny v Praze. I nadále se
však vynořují nová doplnění, která
se chci pokusit alespoň výročně k práci
připojit. Tato najdete jak přímo v textu
jednotlivých kapitol odlišené šedivým
podbarvením písma, tak na samostatné stránce
“Dodatky“. Za nejrozličnější
doplnění, opravy a poznámky zaslané na můj
e-mail opredcich@seznam.cz budu
velmi vděčný.
Údaje pro bibliografickou citaci:
Steinbauer, Jan. O předcích zemského a
říšského mladočeského poslance JUDr.
Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von
Krziwanek, Delorme a Brzorád.
Praha:
vlastním nákladem, 2009. 298 s. (signatura Národní
Knihovny v Praze: 54 H 292464 , OCLC Number 428365580)
Záminek pro
strhávání pavučin ze starých foliantů,
obracení plísní načichlých listů
nejrůznějších berních rul,
urbářů, matrik, knih pamětních,
gruntovních, hřbitovních a tak ještě mnohem
dále by mohlo být více. Zveme-li zde k
setkání se světem čtyř rodů, předků
horlivého národovce a
radikálního politika konce 19. století Brzoráda,
mohli bychom čtenáře například lákat na
obrazy a zmínky o celá staletí trvajícím
úsilí zlepšit v úctě k Bohu, králi a
soukromému vlastnictví postavení potomstva. Tyto
vlastně s ústřední postavou poněkud
kontrastují. Vyrvat času jména, události a data
již dávno zapomenutá však
přináší nečekanou radost samo o sobě.
Přiznejme tedy rovnou, že vymezení práce –
sledování rodů předků právě poslance Brzoráda – je vlastně spíše
záminkou sebezáchovné povahy, která našemu
výletu do historie dá pevnější trasu a
především šanci, dorazit vůbec do cíle.
Čtenář by mohl ještě
vědět, že náš text musel překonat
určité úskalí. Během sběratelského
úsilí je totiž rodopisec nadšen každou, byť
bezvýznamnou zmínkou. Podaří-li se mu pak vůbec
nakonec tuto nekonečnou sklizeň zastavit, pokusí se
vyčkat, dokud nezíská odstup, který pomůže
plevy v nahromaděném nechat stranou, a alespoň trochu
poutavé čtení tak vůbec sepsat. - Chce se tak přiblížit
čtenáři, který horečkou zlatokopa uchvácen
není a pro nepřebernou hojnost pochopení nemá. -
Dokáže-li však opravdu ve svém horlení takto
ustat, ku svému překvapení ke
svým sešitům plným pokladů druhdy
nedozírné hodnoty po čase poněkud zlhostejní. Doba
c. a k. majestátu je však doposud
nespravedlivě natolik stranou zájmu, že zdravý
sentiment nakonec vítězí. Vzniká tak text,
který sice z celé práce jen vybírá, ale
zároveň ukrývá naději, že je
spíše jen pracovní verzí k mnohem
lepšímu svazku sebraných pamětí, který se
tak může stát výsledkem a zároveň
záminkou oprav a doplňování
stávající práce po jejím
vydání. [1]
A ještě několik
praktických poznámek. Protože autor není historik,
nepokouší se zde o historickou interpretaci, ale spíše
o pečlivý sběr a třídění
informací. Snahou nevychýlit významy je tak
poznamenán i sloh celé práce, jejíž
čtivost tak, přiznejme si, poněkud utrpěla.
Rušivě může působit užívání
německé i české podoby vlastních jmen. Autor
však z různých důvodů na sjednocení
rezignoval, a doufá, že výsledek tak možná
alespoň lépe odráží dobovou jazykovou
nevyhraněnost. Ponechány zůstaly i různé podoby
šlechtických titulů. Jmenujeme-li pro lepší
orientaci jen zjednodušeně alespoň část hierarchie
odspodu, pak šlechtic/šlechtična ze
Křivánků byli též Edler/Edle von Krziwanek,
rytíř z Komersů (dámy
titul rytíř neužívaly, byly tak jen „z“ /
„von“) byl Ritter
von Komers, svobodný
pán, jindy baron z Heritesu byl Baron,
či Freiherr von Herites u dam pak ještě složitěji byla
naše baronka, neprovdaná baronesa, Freiin,
Baronin, či Baroness.
Text je pro velké množství
postav poměrně nepřehledný a i proto jsou
v samostatné části připojeny schematické
rodokmeny, které usnadní pochopení vzájemných
rodových vazeb. Všechny postavy z textu by pak měly
být navíc zahrnuty ve jmenném rejstříku na
konci knihy.
Práce je rozdělena do čtyř
kapitol podle jednotlivých prarodičů politika JUDr. Eduarda Brzoráda. Pouť časem započneme u rodu
babičky, rozené svobodné paní von
Herites. Dědeček Krziwanek
ji sice o baronský titul sňatkem připravil, ale sám se
šlechticem později stal a uvidíme, že byl
výjimečnou postavou stejně jako jeho děti. Druhá
babička, rozená Delorme, byla
údajně potomkem chudé hugenotské šlechty.
Když si ji ovšem dědeček Brzorád
na zámek lochkovského panství
jako šestnáctiletou krásku bral za ženu, byla již
ze skvěle situované pražské rodiny.
E-mail pro Vaše komentáře a
doplnění:
[1] Přiznejme zároveň, že na autora zapůsobily překvapivě odpudivým dojmem, ač precizní a jako pramen nedocenitelné, přesto zřejmě nadmíru obsažné práce jako např. R. Frhr.von Procházka „Meine 32 Ahnen …“, či Dr. Leonharda Miksch „Familien Chronik“.