zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von
Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky
zpět na
Níže najdete doplnění připojená
k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto stránku tak, aby horní
byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle příslušnosti k jedné
ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení. Všechna doplnění budou časem dle
možností postupně umístěna i přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro
odlišení od původního textu.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
Při listování kniho Dr.
Antonína Novotného „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948 narazíme
jak na barony z Heritesu tak na Ferdinanda Delorma.
(4.11.1796 v den
arciknížecích narozenin.) „Pro hlavní, ač nejméně zajímavou poctu určen chrám
Týnský, kde se příštího dopoledne shromáždily při mši svatovítského probošta Václava rytíře Heritesa všechny
špičky společnosti, nevyjímajíc dokonce abatyši hradčanského štiftu, arcikněžnu
Marii Annu. (str. 40)
O sirotčinci u sv Jana
Křtitele v roce 1803. „Inu panská přízeň po zajících skáče a kdo tuší, na
jak dlouho prospěje ústavu nová výsada, udělená Františkem II., když předseda
orphanotropia Ferdinand Delorme o ni
požádal. Pozůstávala v právu uspořádati každoročně v prospěch
osiřelých dvě maškarní merendy mimo období masopusta, jakož i v ročně
opakovaném daru šesti beček soli, s výslovným podotknutím, že platnost
výsady netýká se celé budoucnosti, nýbrž příštích dvaceti let. (7.1.1803)“ (str.152)
O nobilitaci rytířů z Herites v roce 1804
čteme: „Větší štěstí měl se svobodným pánem hradčanský kanovník Václav rytíř Herites, o němž zlá huba
MUDr. Helda mluví svrchovaně nectně. Císař
uznal jeho patnáctitisícový dar ve prospěch dobročinných fondů za
dostatečný důvod, aby z Mathausenu sdělil guberniu (2.11.1804), že
Heritesovo rytířství povyšuje na panstvo sobě volně volně svobodné, jak pro
církevního hodnostu, tak pro jeho synovce Jana a Antonína Macha. Jeden
z nich byl umístěn přičiněním strýce u úřadu nejvyššího sudího, druhý
jmenován ředitelem proboštských statků v Dejvicích, dohromady pak
vlastnili velkostatek Stranov, kanovníkem pro ně koupený.“ (str. 175)
Zde zřejmě čerpáno
z opisu rukopisu Heldova Nekrologu. Dr. Novotnému je ke cti, že ostatní
impertinentní Heldovy dohady odbyl „svrchovanou nectností zlé huby.“
„Věřte,
není možno podrobně popsati, kde a co se v kverech dostalo na zub,
vyprávěná by se naustále opakovalo, nezbude proto než po opětném konstatování,
že tu rostly hory lahůdek, hodných země všehojnosti, vytyčiti několik málo
svědectví. Prvé z nich, firma Delorme
a spol. »U
modrého sloupu« na Ovocném trhu (č.p. 403-I., 13.3.1792), hojně pamatovala na alkoholiky. Vedle
červeného a bílého šampaňského měla kořalek pro každou chuť: anýzovku indickou
a verunskou, krfonskou oranžovku, jahodový, vanilkový, té oříškový krém, mimo
ně pak dva likéry, které pro neznalost lahvového obsahu stůjte tu pod označením firemního ceníku: jeden nazván
olejem Venuše, druhý »créme de Canelbe«. (str. 180)
„Pražané, nastaloli teplejší počasí,
se rádi stěhovali ven. … Pan baron Wimmer, znaje jejich přání, nabízel jim
proto sedmipokojový byt – prosím, ale skutečně a výhradně jen pro léto – ve
vinařském domě na Zvonařce (23.4.1799) a stejně velký pronajímala i smíchovská
Buquoyka (18.4.1804), jež podruhé chce dáti k dispozici toliko čtyři
pokoje, připojujíc k nim mimo kuchyně, kůlny a stáje na pár koní
tentokráte také sallu terrenu
v zahradě (15.5.1807)“ (str.235)
O stoh kolovratské grafiky přišla Praha stejně
jako „o sbírku grafik Františka Josefa Šternberka, rozvátou čtyřmi dražbami
drážďanského auktionátora G. E. Heinricha (č.p.7-III.). Příležitostně
odprodávány listy francouzského
anglického původu kupcem Ferdinandem Delormem, jenž je zdědil po synu, nebo malostranskou lékárnu »U černého orla« (14.8. a 28.12.1807) (str. 302)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
V PRAŽSKÉM DENNÍKU
z 23.5.1872 se dočítáme podrobnou zprávu o slavnosti veteránů
v Kolíně z 21 t.m.. List slavnost hájí, protože tato slavnost spolku
vysloužilců (v Kolíně čítá 172 členů z toho 156 pracujících) sklidila
kritiku opozičního tisku, bylo jí všelijak překáženo a jejím účastníkům a
hostům nepřízeň dávána najevo. Jak praví úvodní část – „členové veteránských
spolků pamatují při svých slavnostech nejen na vlast a národ, pro něž byli
druhdy krev na bojišti cedili, ale též na mocnáře, jemuž byli věrnost a
poslušnost přísahali – a to vše se nehodí ovšem do krámu oposičních novinářů,
kteří tedy na veteránské spolky nevraží.“ Tito „zrádcové vlasti a národa“ však na příklad vybrali při odpolední zábavě
mezi sebou 22 zl. 20kr. na národní divadlo.
Po slavnostním průvodu, který kráčel ze střeleckého ostrova a mši svaté
v kostele sv. Bartoloměje zatloukaly se hřeby do praporu spolku. Po panu
děkanovi a kmotře praporu paní hejtmanové tak učinil pan major Emanuel rytíř
Náchodský, pan rytíř Horký z Horkysfeldu, svobodný pán z Heritesu, krajský předseda Voith z Čáslavi,
…
Slavnost
veteránů v Kolíné, - jaká tam v pondělí svatodušní byla odbývána, vybouřila
zase jednou všecky oposiční listy proti spolkům veteránským. Příčina toho leží
na enadě. Vysloužilci vojenští za-kládají své spolky k oučelům prospěšným a
dobrodéjným, nedávají se zneužívati k všelijakým demonstracím, jako to u jiných
spolků bývá, členové jejich pamatují při svých slavnostech nejen na vlast a
národ, pro něž byli druhdy krev na bojištích cedili, ale též na mocnáře, jemuž
byli věrnost a poslušnost přísahali — a to vše se nehodí ovšem do krámu
oposičních novinářů, kteří tedy na veteránské spolky nevraží. Proto také
zlehčují o přítrž slavnost kolínskou, zapomínajíce na to, že by se jim často
stejnou měrou mohlo spláceti. Přes všecky pletichy protivné strany se slavnost
vysloužilců v Kolíně krásné vydařila a ač jsme už včera jednu zprávu o ní
přinesli, i neváháme dnes druhý dopis z Kolína uvořejniti, aby pravdě bylo dáno
svědectvl. Zníť týž následovně :
—V—
Z Kolína, 21. května.
Již v neděli dne 19. t. m. byl prapor
spolku vysloužilců vojenských odpoledne z Idolu od pana předsedy spolku Ludvíka
ryt. Náchodskěho, setníka na odpočinku (mimochodem připomínám, že týž pan ryt.
Náchodský musel proto na odpočinek, jelikož mu byla ještě co mladému muži v
bitvě pravá ruka ustřelena a přece mu oposiční listy tento odpočinek vyčtly), 8
hudbou spolkovou k panu místopředsedovi Frant. Tatlovi pře-nošen. Večer na to
byla v novém hostinci pana Lazara zahradní zábava, kdež hrála hudba vojenská
pluku Karla balvatora, která zvláště ku slavnosti naší z Prahy přišla. Dne 20.
t. m. v pondělí ráno o 5. hod. procházel tentýž hudební sbor městem při střelbě
z moždítů a před 6. hodinou odešel na ná-draží, aby spolky, deputace a jiné
hosty vítal. Z Nového Bydžova a Třebovle přišli vysloužilci s prapory a hudbou;
první spolek pražských vysloužilců a spolek „Radecký" přišli s praporem; z
Čáslav, Tábora, Mladé Boleslavi, Brodu dostavily se deputace spolků
veteránských. Ze střeleckého ostrova bel slavnostní průvod s paní chotí okr.
hejtmana p. Brechlera, která zastupovala matku pra-poru Její Jasnost pnnt
kněžnu Dietrichstein-Monsdorffovou, a s dvanácti družičkami do chrámu sv.
Bartolomějo; tu byla sloužena slavná mše sv. a prapor vysvětil dustojný pan
vikář a děkan Lindner. Pak zatloukaly se hřeby do praporu. První zatloukl pan
děkan, po něm následovali: paní kmotra praporu, pan major rytíř Emanuel
Náchodský, pan rytíř Horský z Horskysfeldu, svobodný pán z Heritesu, krajský
předseda pan Voith z Čáslavi, pan major Lazarovič od vojenské obsádky kolín-ské,
pan major Feldmann, pan okr. tajemník Srůtka a jiní čestní členové spolku,
předse-dové spolku a naposledy pan rytíř Ludvík bláchodský co předseda spolku
kolínských vysloužilců. Po slavnosti přešly přítomné spolky v řadách před
shromážděnými hosty a odebrali se do hostinců jim vykázaných,
kde jim tři hudební sbory hrály. O 6. hod.
večer rozloučili se s námi cizí spolkové a kolínský spolek měl taneční zábavu v
novém hostinci až do jedné hodiny s půlnoci. Při odpolední zábavě vybrali mezi
sebou tito „zrádcové vlasti a národa" 22 zl. 20 kr. na národní divadlo.
Tak
se skončila tato slavnost, ačkoli se kolínští někteří „národovci" ze všech
sil vynasnažovali ji zmařiti. Na první ráně stála, jako vždy, kolínská
„Koruna." Nejprvé aby spolky spletla, udávala, že bude slavnost az 26.
května; mimo to se rozesílaly spolkům do Prahy a jinam listy, že se bude na ně
kamení!!! házet, po nich plivat a že budou vypískáni. Objednaná již hudba pana
Borčického byla přemluvena, aby nehrála, a muž, jenž vypaluje moždíře, byl
uplacen, aby nestřílel. Clenům spolku se vyhrožovalo, že se jim dá z bytů
výpověď a že budou z práce puštěni. Když po slavnosti si cizí členové spolku
město Kolín prohlíželi, zašel si jeden z nich do plzeňské pivnice, aniž by se v
českém městě takové sprosté urážky nadál. Zde mu byl klobouk rozbit od několika
„vzdělaných národovci?' a pak Inu za to nabízeli dvacet zlatých, což on s opovržením
odmitnul. Člen spolku „Radecký" chtěl se podívati na dolejší ostrov a ač
byl přístup veřejný, nebyl tam puštěn, proto že je „veterán." Do
„národního" hostince přišlo několik členů a chtěli tam obě-dovati a řečeno
jim, že pro ‚veterány" ničeho nemají.
Spolek kolínských vojenských vysloužilců má
172 členy; z těch jest 156 členů, kteří celý týden v potu tváři pracují, aby
sebe a svoji rodinu vyživili. Oni neprovádějí žádnou politiku. Vy
„národovci" kolínští, vyčítáte nám, kteří jsme císaři a vlasti slou-žili,
nyní že jsme „zrádci národa a vlasti!" Proč jste nás tedy na vojnu posí-lali
co rekruty? Proč jste, vy břichopáskové, nešli sami? Nyní, když jsme svoji
povinnost vykonali a domů přišli zmrzačení, když někteří z našich kamaráda se s
bojiště ani více domů nevrátili, utvořili jsme si spolek, vědouce dobře, že od
Vás ne-máme ničeho k očekávání, a když se na Vás dřeme, nyní nás, Vaše
spolurodáky, děti a syny jedné vlasti, pronásledujete! Je to ta odměna, že jsme
za Vás krváceli a zmr-začeni byli? Vy se stydíte za nás, že jsme nádenniky a se
poctivě živíme! Několik kluků složilo na nás hanebné písně, jež teď po ulicích
zpívají, a Vy k takovým hanebno-stem tleskáte To je Vaše „národnost" —
hanit, kazit, mařit vše, co nejde podle Vašeho nesmyslu. Rozumný svět Vás odsuzuje
již nyní a odsoudí na věky. Náš spolek nezhubíte, neb nesestává ze žádných
přemrštěnců; vypovídejte si nás z bytů, pouštějte ze služby a práce, náš spolek
nezlomíte! Poctivému dělníkovi otevře zase poctivý člověk své dveře a dá mu byt
i práci. Hubou jste zvykli jen Vy bojovat. Spolek náš má ještě 172 členy a
trval by, i kdyby měl jen 20 členů. Členy, kteří vystoupli a „Koruně“ své
diplomy a knížky odevzdali, opovrhujeme, neb tak zbaběle nejedná bývalý voják.
Sláva císaři a králi našemu, sláva naší vlasti a blahobyt našemu spolku!
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
Pražský denník ve svém vydání z 27.10.1866 na stranách 2 a 3 uveřejnil mezi vyznamenanými nejen Eduarda
Brzoráda, o čemž jsme již věděli, ale i obecního starostu ve Věži Eduarda
Křivanka:
„Jeho c.
kr. Veličenství ráčil nejv. Vlastnoručním přípisem z dne 26. října t.r. v uznání věrnosti a loyálnosti v království
českém a zejména hlavním městě Praze za příčinou posledních událostí válečných
vynikajícím způsobem osvědčené, a v uznání hojných činů obětivého vlastenectví,
láskyplného účastenství a pravé příchylnosti, s jakouž ranění a onemocnělí
vojínové podporováni a ošetřováni byli, jakož i v uzání všestranné účinlivé
podpory opatření vládních, jakož i operací armády, nejmilostivěji udělili tato
vyznamenání: Komturský Kříž řádu Fr. Jos., … Rytířský Kříž ř. F. J., … Zlatý
kříž záslužný s korunou, … Zlatý záslužný kříž, … Stříbrný kříž záslužný s
korunou, … Stříbrný kříž záslužný, … Výraz
Nejvyšší spokojenosti: Christiana kněžna Colloredo; … Ferdinand Menčík v
Německém Brodě; … Eduard Brzorad, obecní
radní v Německém Brodě; Vojtěch Weidenhofer, obecní radní v Německém Brodě;
… Eduard Křivanek, ob. star. ve Věži;
…“
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
Laskavostí PharmDr.
Aleše Dvořáka si můžeme nejen opravit datum narození manželky Františka
Příborského Veroniky, rozené Daníčkové „správně má být
22.1.1770,
dcera Jana a Magdaleny Daníčkových“ (podle matriky), ale také si můžeme
prohlédnout fotografie náhrobních desek Kajetána Příborského a jeho manželky
Kateřiny, rozené Komersové. Pokud jde o jejich umístění Dr. Dvořák píše: „ …
jestli si vybavuji správně: když stojíte čelem před hřbitovní kaplí
humpoleckého hřbitova - náhrobky jsou napravo od hlavní cesty“.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
Při únorovém výletu do
Kolína byl pořízen snímek „krásného domu – palazzetta“ (jak jej jmenuje Jiří
Karásek ze Lvovic) Na Pršíně – dnes Zahradní ulice č. 45. Dům již dávno není
obklopen nádhernou zahradou. Výhled do parku před ním je však velmi pěkný.
V knize je dům vyobrazen i s obyvatelstvem na straně 59. Takto
z ulice však dosud chyběl.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2012
V lednu roku 2012
prostudovala Else Fritschl část korespondence Josefa Brzoráda, jeho otce,
tchána a tchýně Delorme a bratrů z fondu Černý Archivu Národního Muzea[H1] .
Dozvídáme se tak několik nových podrobností z doby koupě Lochkova a
seznámení Josefa Brzoráda s Annou Delorme. Dopisy, které psal Josef svému
otci byly česky. Odpovědi mu často psal švagr Tomáš Černý a to již německy,
stejně jako např. dopisy od Josefova bratra Adalberta.
Jejich němčina se
trochu liší od jazyka Anny Delorme, která patrně pro nedostatek formálního
užívání jazyka píše své řádky tak, jak jí asi připadly na mysl. Neužívá
interpunkce – nejen čárek a teček, ale ani velkých písmen pro dělení vět – a
takto přechází volně z nejrůznějších témat praktických k romantickým
a zpět. Co se krasopisu týče, mají dopisy od Ferdinanda Delorme a jeho manželky
tu zvláštnost, že písmena ve slovech nejsou navzájem propojena. Jejich dcera
již písmena propojovat začala. Všichni užívají ve své komunikaci němčiny,
Ferdinand občas užije francouzského výrazu.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
16.2.1807 Adalbert
Brzorad píše svému bratrovi Josefovi
po prodeji nymburského
mlýna - v odpovědi na jeho dopis- , že „je překvapen - nevěděl, že to
půjde tak lehce. Doufá, že otec je teď zbaven starostí a může užít klidu
potřebného pro svůj věk. Cena byla prý dobrá. Možná by někdo řekl, že je to moc
drahé. Kupec ale byl spokojen.“
Někteří z rodiny
se k Jopsefovi nezachovali pěkně. Je překvapen – nevěděl, že taková věc by
se mohla stát v jejich rodině - že by tu byla hrabivost, chamtivost.
Jejich rodiče byli tak spravedliví a vždy se snažili nenadržovat nikomu a
nikoho neprotežovat. „Řekni mi upřímně, kdo byl tak neskromný a hloupý, aby při
takové příležitosti odhalil svůj skutečný charakter?“
Co se týče peněz
z prodeje – co dělá otec je dobré, protože Josef dostává svůj díl
první - ostatní (5 people
„interesanten“) po splátkách. „Jsem
spokojen.“ Josef se má zatím postarat (dobře investovat) o Adalbertův podíl.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
9.4.1807 Josef Brzorád
píše Tomášovi Černému do Nymburka
o prodeji mlýna
v Nymburce a o koupi nového statku. Statků bylo naprodej více - „Gut
Loyowitz“ se líbil, ale byl prodán – škoda. Myslí ale, že taková věc ač špatná,
byla mu seslána Bohem. Až otec pojede do Prahy, měl by se podívat na statek -
Gut „Tresning“. „Jestli myslí, že to stojí zato, já jsem již spokojen.“
P.S.
Ještě dodává, že se
doslechl u stolu, kde jedl o dražbě statku „Stalsko“. Byl prodán za 128. 000
zlatých. Soukromník ze Saska ho koupil
v dražbě za 128.000. Mezi licitátory byla však trestuhodná
(sträflich) dohoda – zaplatil jim
každému 1000 zl. „Těžko říci, zda tato dražba je potom vůbec platná!“
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Potom došlo
k zakoupení Lochkova od pražského obchodníka Aloise Arioliho, který
Lochkov předtím zakoupil od Ferdinanda Delorme.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
23.12.1808 začíná dopis
Josefovi Brzorádovi od p. Lipkowenz slibně:
„Hochedlegeboren Herr
von Brzorad …“ Brzorád slíbil (zřejmě v rámci jednání o odkoupení
Lochkova) Ariolimu bažanty. Dostal pak dopis od p. Lipkowenz, že dohoda již je
platná, a že má tedy bažanty poslat, jinak bude litovat, až budou koupeny jinde
a účet jemu předložen k proplacení.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Potom se objevují první
dopisy od Delormových z Portheimky. Píší střídavě Maria Anna Delorme
rozená Schell (podepisuje se však buď jen Delorme, či Anna Delorme) a
Ferdinand. První kontakty Josefa a Delormových se , zdá se, seběhly kolem posílání
obilí, soli, ovoce, zeleniny, atd. mezi Lochkovem a Smíchovem.
1809 (asi září) jde na
Lochkov první dopis a Anna Delorme roz. Schell [H2] v něm
děkuje za zeleninu a ovoce a říká si o vejce. Oslovení bylo patrně jen
z odposlechu chybné: „Werther Herr von
Persorád“ (ctěný pan) Podepsána A. Delorme.
O měsíc později jsou
pozváni na Lochkov setkat se s otcem Josefa Filipem.
Anna Delorme roz.
Schell odpovídá, že to není jednoduché, protože se mají setkat ve všední den,
kdy je Ferdinand Delorme zaměstnán, ale je třeba udělat vše, aby se
s panem otce (i.e. Filipem) setkali . Může-li, má prý poslat své koně
– oni mají se svými problém.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
16.1.1810 Tomáš Černý
píše z Nymburka Josefovi Brzorádovi na Lochkov, že Filip nemůže odpovědět,
protože musel běžet, protože někde mají problém s vodou – voda nebyla
čistá.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
17.1.1810 píše Anna
Delorme roz. Schell ze Smíchova na Lochkov, že děkuje za dárek a doufá, že je
Josef zase navštíví, a že dcera děkuje za knihy, které Josef B poslal. Přečte
si je s potěšením.
Na druhé straně dopisu
píše Ferdinand Delorme (vždy začíná – navzdory společenskému úzu své věty
v korespondenci- „Ich“) a žádá o dělníky z Lochkova, aby pracovali na
jeho zahradě. Dostanou 30 grošů za den.
Užil by pro fabriku též 2-3 „Mädgens“ - děvčata, která by pracovala
v teple a dostávala 7-8 grošů. Pokud jsou takové „Subjecte“ na Lochkově,
byl by za ně rád co nejdříve .
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
1810 v dubnu píše
Ferdinand Josefovi o problémech s jedním z dělníků. Děkuje nejprve za
máslo, zve Josefa na „Suppe“ (polévka) – pokud nemá v neděli nic lepšího
na práci. Lidé na mlácení obilí z Lochkova prý dorazili. „Radomicky“ –
dělník z Lochkova však šel na Smíchově pracovat pro Žida. „Když jsem se
toto dozvěděl, šel jsem na policii. Policisté ho však zapřeli, že by tam byl.
Radomický a Žid provedli něco nekalého (Unrat). On se k nám vrátil spát do
stáje (Stall). Předal jsem ho policii
další den k potrestání. … Očekávám Vás v neděli.“
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
1810 v září Anna
Delorme roz. Schell chce obilí – má „verlegenheit“ - nesnáz sehnat 19 (jakési
míry) obilí. Zda-li by Josef neposlal, či ve Slivenci pro ni toto nekoupil.
Podepisuje se „Anna Delorme“.
1810 na svatého Václava
(28.10.?) Anna Delorme roz. Schell
děkuje za vejce a kroupy. Mladé „Frischlinge“ – letošáky (mládě černé zvěře –
nejspíš divočáka) jí prý nabídl, ale ona chce, aby s nimi počkal, že na ně
nemá místo. Je ráda, že „Hofdecernat“ (oddělení dvorní úřadu ve Vídni) nabídlo
jeho bratrovi místo primátora, protože tak bude Josefovi blíže.
Ferdinand v dalším
dopise prosí o pomoc s mletím atd a připojuje vtipně, že Josef vidí, že
je-li člověk „complaisant“ přívětivý, každý ho pak využívá …
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
27.11.1810 z Prahy
Smíchova na Lochkov:
„Je mi potěšením, že
jste nabídl umlít obilí. Hned jak seženu slíbenou sůl, pošlu ji - pokud možno
dnes. … To, co si přejete, jsem vyrozuměla z Vašeho chování, ne
z toho co píšete. Hádám, že jste dceři neporozuměl zcela. Budete-li se
více stýkat vztah se vytvoří. Ze své zkušenosti vím, že taková děvčata Mädgen (Mädchen) nikdy
neříkají ANO napoprvé. Nanny nemá žádné
zkušenosti. Možná budete-li vytrvalý,
nebude s Vámi zacházeno jako s „Morast Veilchen“ (fialky
v bahně/marastu). Zádrhel může být, že se domníváte, že se ucházíte o
subjekt bohatý. Jinak byste se dle dobrého německého mravu nejprve obrátil na
otce, který však není bohatý vůbec. A dcera není bohatá též. A ani ze strany
rodičů nezbohatne. A tak se vaše přání nesplní protože vaše žena nemá žádné
peníze, což vám mohu říci rovnou.
Vaše oddaná přítelkyně Delorme“
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Dále se navštěvují …
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
11.12.1810 na Lochkov
Posílá sůl a pytle na
mouku, těší se na setkání – na Suppe -
Váš přítel Delorme
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
22.12.1810
Anna Delrome rozená
Schell píše na Lochkov: „Je čas, abyste řekl „Wörtchen“ - slovíčko, protože
někteří říkají, že jste již mrtev.“ Děkují za dobré ořechy a louskáček. Dcera,
že mu poděkuje, až bude mít možnost ho vidět, což doufá, že bude zítra.
„Přijdte brzy, protože jíme ve 4 hodiny. Počítejte s tím, že během svátků
nebudete moci odejít. Díky za buřty, žito, hrách a čočku, které jsme dostali.“
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
23.12.1810
Ferdinand píše: „Nejlépe sedněte na koně, nebo
do kočáru a přijďte na polévku. Budu doma od 12 a můžeme dlouze pohovořit.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky z roku 2011 najdete zde.
Dodatky z roku 2010 najdete zde.
Dodatky z roku 2009 najdete zde.
E-mail pro Vaše komentáře a
doplnění: