Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

O předcích

 

 zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda.

 

Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.

 

 

 

Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.

 

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

 

 

Familie Delorme

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní strana

 

Familie Delorme. 4

Úvod. 6

Předkové v Gy a v Ženevě. 7

Ferdinand Delorme (1755-1827) 13

Svobodné zednářství a sňatek s Marií Annou Schell (1759-1815) 16

Therese Weissenberger geb. Delorme (1787-1856) 18

Založení německé evangelické obce v Praze. 19

Báseň k 11. výročí svatby. 21

Dům v Karmelitské (1795-1810) 23

Lochkov u Prahy – továrna na cikorii (1797-1804) 24

Villa K. I. Dienzenhofera –Delormka (1804-1828) 25

Johann Ferdinand Anton Delorme (1784 - 1806) – medik. 27

Sestřenka Louise Delolme na Smíchově (1807-1810) 27

Představený a hospodář německé evangelické obce (1807-1817) 29

Státní bankrot roku 1811. 31

Anna „Nanny“ Brzorad roz. Delorme (1795-1846) 32

Úmrtí manželů Marie Anny (1759-1815) a Ferdinanda Delorme (1755-1827) 35

 

 

Familie von Herites 

Familie von Krziwanek

Familie Brzorád

 

Rodokmeny

Seznam obrázků

Jmenný rejstřík

Dodatky

 

 

Úvod[1]

 

Vyprávění o původu nevěsty lochkovského Brzoráda nás nejprve zavede do Švýcarska – do městečka Gy v ženevském kantonu odkud se prapředek rodu s tímto v Čechách  neobvyklým jménem vynořuje jako De Ulmo již ve 14 století. Teprve na konci 16. století jistý Luis De Lolme  odchází do nedaleké Ženevy, kde rodina zůstane pět dalších generací až do poloviny století osmnáctého. Z těchto zámečníků, ale pak již spíše hodinářů, kteří mají ve svém erbu zelený jilm na stříbrném poli, a kteří se již také píší De Lorme, se stanou občané ženevští a Théophile Delolme pak dokonce dvorním hodinářem landkraběte z Hessenska a Kasselu a krále švédského. Théophile již žil v dnes německém Kasselu a jeho syn, také ještě hodinář ze Ženevy zase v Braunschweigu.

Právě mezi sourozenci rodiny z Braunschweigu najdeme nejen hodináře a staršího presbyteriánské obce Antoine Nicolase Delolme, jehož dcera se stala významnou guvernantkou a důvěrnou přítelkyní dánských královen, ale i Ferdinanda, který se začal psát jako Delorme a byl, zdá se, velmi schopný. Jméno si prý pozměnil, protože takto ho užívali jeho předci, kteří měli být dle rodinné legendy starou zchudlou hugenotskou šlechtou. O tomto Ferdinandovi také ale víme, že se ještě jako Braunschweigský úředník loterie podepisoval jako Delolme a podle dochovaných soudních spisů byl obviněn z rozličných přestupků, a proto tehdy také zadržen a uvězněn.

         V Praze se mu jako Ferdinandovi Delormovi již dařilo lépe. Vedle obchodu s bižuterií a galanterií zakoupil časem i lochkovský statek, dům v Karmelitské ulici na pražské Malé Straně vedle Pražského Jezulátka a nakonec i Dinzenhoferův letohrádek s nádhernou zahradou dnes známý jako Portheimka na Smíchově. Na to, že začal jen s vypůjčenými penězi, si nevedl špatně. Do dějin Českého Království se zapsal jako první dovozce a výrobce kávové náhražky – cikorky. Při státním bankrotu z roku 1811, kdy vídeňská banka devalvovala hodnotu svých bankovek na 1/5, však přišel o většinu svého jmění. Ferdinand byl čelným představitelem německé evangelické obce v Praze a jejím dlouholetým představeným. Byl také inspektorem statků hraběte Tomtalais v Čechách a jako obchodník opakovaně cestoval do Německa, Francie, Itálie a Polska. Jako svobodný zednář byl předsedou sirotčince u sv. Jana Křtitele, který založil hrabě Künigl, jehož manželka Theresia rozená Clam byla spolumajitelkou pražské firmy střižním a galanterním zbožím „Ferdinand Delorme junior et Compagnie”. Ovládal francouzštinu slovem i písmem stejně dobře jako němčinu a byl co se týče národnosti a náboženství tak uznalý a tolerantní, že s ohledem na poměry svazku, ve kterém žil, nechal své děti vychovat v katolické víře a řádně vyučit v českém jazyce.

Jediný syn bohužel zemřel jako medik, ale jedna dcera se jako manželka bohatého vídeňského obchodníka stala majitelkou statku a dolů v Uhrách a na její sestru Annu čekal život po boku lochkovského statkáře Brzoráda. Tuto šestnáctiletou krásnou nevěstu si Josef Brzorád zřejmě bral opravdu z lásky, neboť od vyhlášení bankrotu v den svatby uběhly tři měsíce a zištnost nebyla již na místě. Lochkov se stal nejen otcovským domem silného a schopného potomstva, ale i hájemstvím věd. Díky čilému vztahu se sestřenkou Delolme sem přijel na návštěvu z Dánska nejen například význačný malíř Thorald Læssøe, ale i sama dánská královna Karoline Amalie.

 

Předkové v Gy a v Ženevě

 

První známí předkové rodu Delorme / Delolme pochází z obce ženevského kantonu Gy (též Gyez). Úplně prvním jménem, které se vynořuje z ženevského archivu[2] je Mermet Cucuz alias de Ulmo z Gy. Následovat bude výčet generací žijících v Gy a později v Ženevě, kde získali domovské právo. Je poněkud jednotvárný. Většinou známe jen jména, data narození, úmrtí a sňatku, popřípadě jméno nevěsty. Zjistíme ale také, že se dostaly mezi význačné ženevské rodiny, jejichž původu si všímá i švýcarský biografický slovník[3], jako význační hodináři. Rovněž můžeme sledovat proměny kterými procházelo příjmení. Jak prozrazuje jméno prapředka de Ulmo, jde stejně jako u všech variant zřetelně o jméno odvozené od bydliště, tedy o toho  „od jilmu“ de Ulmo, de L’Olme, de L’Orme, De Lhuermoz, Delorme, Delolme, etc. . Jilm, který ostatně můžeme v Gy vidět dodnes, najdeme i v rodovém erbu a to v zelené barvě na stříbrném poli.[4]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Die Ulme in Gy Else Fritschl 2000

Jilm v Gy – Die Ulme in Gy – skica Else Fritschl 1.6.2000

 


Mermet Cucuz alias de Ulmo z Gy (Giez) byl tedy prapředkem rodu. Jeho syn byl:

Michaud de Gy, oo Violetta de la Planche z Gy, + před 1429. Jeho syn byl:

Jean oo 1434 Pernette de la Pierre a roku 1436 byl v Gy. Jeho syn byl:

Antoine De Loermoz. Jeho syn byl:

Claude De Luelmoz z Gy, + před 1592. Jeho syn byl:

Louis de Lorme / de Lolme, žil v Ženevě od roku 1592, oo  Jacquemine Dufour z Tanninges v Savojsku , zemřel před 1631. Jeho syn byl:

Thomas de Lorme *1607, oo 1631 Guillauma Folivet, dceru ženevského občana „citoyen Geneve“, + na mor 1636. Jeho syn byl:

Louis de Lorme, či de Lolme, *1633, zámečník „ferretien“, oo 1652 Susanne dcera Bernarda Mandry B.G. , 1655 obdržel B.G. „bourgeois Geneve“ =  ženevské měštanství, zemřel kol. 1701. Jeho syn byl:

Thomas de Lorme, či de Lolme *1661, mistr a obchodník hodinářský, C.G.[5], +1708, oo Andrienne, dceru Antoine Noël, C.G., 2.oo 1686 Jaqueline, její otec byl Jean Jacques Sartoris (1630-1674), farář, profesor řečtiny a rektor, jehož syn David byl soudce a právník, stejně jako další generace rodu. [6] Sartorisové pocházeli z Piemontu a měšťanské právo získali v Ženevě již roku 1573. V pravém černém poli erbu měli zlatého lva, v levém rozděleném dvěma modrými trámy zlatá hvězda, pole nahoře modré, dole zlaté.[7] Synem Thomase de Lorme byl např. major Nicolas (*1684), právník Jean Louis (*1707) ale také:

 

Théophile de Lorme *1691, + 1750 Kassel,  hodinářský mistr, ženevský měšťan do roku 1725. Oženil se s Jeanne Feuillet (*cca. 1691 Nyon + 1745 Kassel), 1746 se oženil podruhé a to s Elisabeth Charlotte Arlaud († 1753 Hannover). Arlaudové byli ženevská rodina pocházející z Maringues v Auvergne. Antoine Arlaud získal měšťanské právo roku 1617 a jeho vnuk Jacques Antoine Arlaud byl význačným malířem, stejně jako další generace. [8] Théophile de Lorme se stal dokonce dvorním hodinářem landkrabat von Hessen – Cassel a králů švédských[9]. Jména “Jeanne Feuillet Theophille Delolme, Noël, ”  zmiňuje podle rejstříku na str. 148, jméno „Delorme/Delolme“ na str. 288-9 autorovi nedostupná Correspondance complete de Jean J. Rousseau , R.A. Leigh, 1947.  Měl pět dětí, které se narodily v Kasselu (Hessensko-Kasselsko v Německu) či Ženevě.  Mezi nimi i Jean Louis Delolme, který se narodil roku 1729.

Jeho slavný jmenovec, švýcarský právník Jean Louis Delolme (*1740 v Ženevě, +1806) byl vzdálenější příbuzný. Ještě potomek a historik Wilhelm Erben nemůže potvrdit, že se o staršího bratra Ferdinanda Delorme (1755-1827) nejedná. Dodává však, že Ferdinandův synovec - Henry Delolme (*1799), hodinář v Londýně, jehož navštívila v roce 1880 Anna Brzorád (Wilhelmova teta), ho považoval za příbuzného a strýce. Teprve práce Erbenovy vnučky Else Fritschl ukázala, že se jednalo o pravnuka Louise DeLorme *1633, syna Theophilova bratrance - poslance Jeana Louise *1705/7. Jean Louise Delolme *1740, opustil Ženevu roku 1766 kvůli nepokojům, odešel do Londýna, kde studoval anglické ústavní právo. Jeho práce La Constitution de l‘ Angleterre ou … vyšla roku 1771 v Amsterdamu, ihned získala skvělou reputaci a byla do roku 1807 vícekrát vydána anglicky a francouzsky. Roku 1775 se vrátil do Ženevy, kde se stal poslancem Národní Rady (Rat der Zweihundert).[10]

 

Posledním předkem narozeným v Ženevě byl Théophilův syn:

 

Jean Delolme (*1709[11]-1771), „Citoyen Genéve“, hodinářský mistr v Hannoveru, později v Braunschweigu. Roku 1748 je registrován v Hannoveru, kde se tehdy poprvé žení. Žena Louise Thiede z Halberstadtu zde však 13.01.1749 umírá. Jean Delorme se podruhé žení 26.12.1749 ještě v Hannoveru s Anne Elisabeth Aubanel z Magdeburgu (1721- 1796 v Braunschweigu na vysílení)[12]. Nevěsta byla z devíti dětí, otec Manuel Aubanel „wallonisch reformiert - Sommiere en Langvedoc – Strumpfmacher“ tedy výrobce a obchodník punčochář, matka Marie, dcera Claudea Passepein kloboučníka (Hutmacher) a měšťana Sedana.[13] Od roku 1750 je Jean Delolme registrován v Braunschweigu. 5.5.1752 byla podle práva města Braunschweigu vyhotovena kupní smlouva na dům se dvorem Johann(a) Emanuel(a) Gesberg(a) v Nové Ulici ležící mezi špitálem a záchody „… in der Neuen Strasse zwischen Spitta und Schweiss Häusern belegenes Haus …“, který kupce Jean(a) Delolme(a) i se vším příslušenstvím stál 1000 tolarů.[14] Narodilo se pět synů. Maricus Nicolas Emanuel (*1753) a Josias Samuel Christophe (*1757) však zřejmě záhy zemřeli.[15] Více si povězme o Charles(ovi), Antoine Nicolas(ovi) a konečně Ferdinandovi.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Johann   Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Anna r

Johann Delorme a Anna roz. Aubanel aus Rossel (archiv Jiří Brzorád)

 

        

Ještě předtím však vyjasněme, proč se v této generaci objevili obě varianty jména. V dopise z 4.1.1892 podává rodinnou legendu potomek Vilém Brzorád. Johann Delorme používal stejně jako někteří jeho předkové v Ženevě jméno Delolme. Když ale Ferdinand a jeho starší bratr Charle zjistili, že jejich rodina původně ve Francii jako šlechtický rod užívala jméno De Lorme, přijali toto jméno, přičemž třetí bratr Antoine Nicolas zůstal u jména Delolme. “Sein Vater führte, so wie einige siner Vorfahren in Genf den Namen Delolme, als aber er u. sein älterer Bruder Charle erfuhren, ihre Familie habe ursprunglich in Frankreich als Adelsgeslecht den Namen De Lorme geführt, nahmen sie diesen Namen an, während der dritte Bruder Antoine bei dem Namen Delolme blieb.” [16] Tuto legendu se dočítáme i v novinovém článku Frau Brzorád Erzählt z roku 1935, kde Ferdinandova pravnučka Augusta Brzorádová (1851-1940) o původu rodu Delorme říká: „… eine Hugenottenfamilie, die zur Zeit Ludwigs XIV. aus Frankreich auswanderte. Delorme waren wohl kleiner franzözischer Landadel.“  Legenda je zřetelně v rozporu s poznatky Else Fritschl z ženevského archivu, protože Ludvík XIV. vykázal hugenoty z Francie až v 2. pol. 17. století.  Všimněme si, že Auguste ve větě o nevýznamné francouzské venkovské šlechtě použila opatrně slovo „wohl“ – asi.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Charles - bratr Ferdinanda Delorma 1755

Charles Delorme (+1829) (bratr Ferdinanda D.)[17]

 

Charles Delorme (+1829) , německy Carl, byl obchodník. Dílčí inventář Směnečného a obchodního soudu magistrátu hlavního města Prahy má mezi spisy křesťanských firem s časovým určením 1781–1782 spis „Nicolas Brousse - majitel: Nicolas Brousse; prokurista: Carl Delorme (Charles de Lorme) (od r. 1782)“[18]. Podle Wilhelma Erbena byl Charles později redaktorem a soukromým učitelem, nejprve v Praze, potom v Kasselu. V archvivu města[19] Braunschweig je k roku 1804 dokumentována koupě domu obchodníka Carl(a) Delorme(a) na Hagenbrücke a na Reichenstrasse.  S manželkou Lilly měli syna, který zemřel roku 1814 a dceru Jenny, která si vzala poštovního úředníka Docagne v Paříži, který vlastnil vzdělávací ústav. Docagne(ovi) měli dcery Caroline, která si vzala úředníka a Anais, která si vzala kazatele, který působil na onom vzdělávacím ústavu. Charles zemřel v Paříži roku 1829.

)

Antoine Nicolas Delolme[20] (1752-1836) , pokřtěný Jean Marc Antoine Nicolas žil v Braunschweigu. Převzal otcovo hodinářství a také se hodinářem vyučil a byl vyznamenán titulem „dvorní hodinář“ až do nejvyššího věku. Byl i posledním nejstarším / presbytrem francouzské reformované církevní obce v Braunschweigu, kterou po jejím více než stoletém trvání v roce 1811 spojil s obcí německou. Roku 1780 si vzal Annu, dceru Franze Christiana Schwarze, hodináře v Braunschweigu. Měli spolu deset dětí. Čtyři zemřely v ranném věku. Vychovali tři syny, kteří se věnovali obchodu - Henry byl hodinářem v Londýně -  a tři dcery jako guvernantky. Na nejslavnější prostřední dceru Louisu Delolme (1791-1851) vzpomíná Augusta Brzorádová v novinovém článku Frau Brzorad erzählt: “Louise Delolme hovořila několika jazyky a působila jako vychovatelka v různých šlechtických rodinách. Nakonec i na dánském dvoře, kde byla vychovatelkou, společnicí (Gesellschafterin), dokonce přítelkyní dvou královen. Mnoho dobročinných skutků, pro které je dodnes královna Karolina Amalie v Dánsku ctěna, vzniklo z iniciativy její dvorní dámy  a přítelkyně Louise Delorme.” Jak vroucí byl jejich přátelský vztah můžeme vidět z toho, že princezna a od roku 1839 manželka dánského krále Kristiana VIII.   Karolina Amalie rodinu své guvernantky navštěvovala a nejen v Braunschweigu. K lochkovské návštěvě v roce 1838 se vrátíme obšírněji v části Familie Brzorád. Louise Delolme byla s příbuznými, kteří žili v Braunschweigu i s Brzorády na Lochkově v čilém styku.[21]

Aukční síň Christies vydražila 1. 7. 2010 severoněmecké neoklasicistní stolní hodiny z mahagonu a zlacené mosazi., které bijí každou čtvrthodinu. (K vidění jsou zde)Podle popisky je vyrobil Antoine Nicolas Delolme registrovaný  horloger de la cour (Hofuhrmacher Herzogtum Braunschweig) v Brunswick na konci 18, či počátku 19. století.[22] Odhad ceny zněl 4-6.000,- Euro. Vydraženy byly za 45.632,- euro. V poznámce katalogu se dočítáme, že o A. N. Delolme je známo málo. Měl svou dílnu v Braunschweigu. Je známo, že měl několik učedníků, kteří pro něj pracovali, ale rozsah jeho práce není znám. Titul Hofuhrmacher a robustní neoklasicistní vzhled hodin – který byl v té době velmi módní a který je zřetelně ovlivně designem Davida Roentgena – naznačuje dobrou řemeslnou práci a důležité postavení hodináře.[23]

Výrazně více o Louise Delolme ale přináší životopisná studie potomka lochkovských Brzorádů, historika Dr.Wilhelma Erbena „Louise Delolme die Erzieherin zweier Königinnen von Dänemark, Wien 1897“.[24]  Z ní citujeme níže o pobytu Louisy u Delormů na Smíchově v letech 1807-1810. Také první svěřenkyně Louisy, korunní princezna Louise von Hessen-Kassel, později manželka dánského krále Kristiána IX (vládl 1863-1906) svou vychovatelku natolik ctila, že roku 1851 doprovodila na hřbitov její rakev.[25]

O tom, že Delolmové působili ještě v první polovině 19. století v Braunschweigu jako hodináři víme například proto, že Christian Friedrich Tiede (1794-1877), berlínský „Chronometermacher“, se hodinářem vyučil ve Wismaru a pracoval pak „bei Delolme in Braunschweig.“

Ferdinand Delorme (1755-1827)

 

Ferdinand Delorme, narozený 20. 8. 1755, křtěný Johann Jacob (Jean Jacques) Ferdinand Anton[26], byl původně úředníkem kanceláře loterie města Braunschweig, kde vyhotovil pro rok 1776 kalendář se zevrubným poučením o kancelářích loterie v Evropě. Tehdy se ještě podepisoval Delolme. Dle dochovaných soudních spisů z let 1772/3 byl Ferdinand Delolme, jako "Supernumeraire beim Lotto" obviněn z rozličných přestupků. Byl proto tehdy zadržen a uvězněn. Celý spis byl tehdy k rozhodnutí předložen zeměpánu, vévodovi Karlu zu Braunschweig-Lüneburg. Dochoval se i milostný dopis od Ferdinanda jisté “Amálii”.[27]

 

Podpis Ferdinanda Delolme za Lotto v Braunschweigu

 

Obálka soudního spisu z let 1772/3 objeveného Axelem Delormem (majitelkou, paní Ursula Eichholz, potomka rodu)

 

         Vilém Brzorád vzpomíná v dopise z roku 1892 na svého dědu Ferdinanda Delorme takto: „Později se věnoval obchodu, vedl v Praze obchod s výrobky galanterie, které se vyznačovaly nestálostí (vrtkavostí) a vkusem (die sich durch Labilitaet und Geschmack auszeichneten) a přestože začal obchod pouze s vypůjčenými penězi, vydobyl si značné jmění. Ferdinand Delorme požíval velké úcty a důvěry u svých spoluobčanů, takže byl delší dobu představeným německé evangelické obce v Praze a vedoucím pražského sirotčince a také inspektorem statků hraběte Tomtalais v Čechách. Jako obchodník opakovaně cestoval do německé říše, Francie, Itálie a Polska) Ovládal francouzštinu slovem i písmem stejně dobře jako němčinu a byl co se týče národnosti a náboženství tak uznalý a tolerantní, že s ohledem na poměry svazku, ve kterém žil, nechal své děti vychovat v katolické víře[28] a řádně vyučit v českém jazyce. Ve svém okolí platil za člověka s jasnou hlavu, který dovede dobře poradit také ve věcech, které nespadají přímo do jeho oboru.“[29]

        

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Ferdinand r

Ferdinand Delorme (1755-1827)[30]

 

Svobodné zednářství a sňatek s Marií Annou Schell (1759-1815)

 

Ferdinand Delorme byl zasvěcen 17. 7. 1780 v pražské lóži Zu den drei gekrönten Säulen, kde byl členem do roku 1785. Stal se též členem pražské lóže Zu den drei gekrönten Sternen (jako mistr zednář od roku 1782) a následně pak i lóže Zu den drei gekrönten Sternen und Redlichkeit, a to v letech 1786 – 1793.[31]

 

Pánové „Karl und Ferdinand Delorme“ jsou jmenováni mezi přáteli sirotků sirotčince sv. Jana Křtitele, kteří roku 1780 významně přispěli. „Die Beiträge anderer Waisenfreunde waren in diesem Jahre abermal sehr beträchtlich.“[32] O sirotčinci u sv. Jana Křtitele v roce 1803 se dočítáme: „Inu panská přízeň po zajících skáče a kdo tuší, na jak dlouho prospěje ústavu nová výsada, udělená Františkem II., když předseda orphanotropia Ferdinand Delorme o ni požádal. Pozůstávala v právu uspořádati každoročně v prospěch osiřelých dvě maškarní merendy mimo období masopusta, jakož i v ročně opakovaném daru šesti beček soli, s výslovným podotknutím, že platnost výsady netýká se celé budoucnosti, nýbrž příštích dvaceti let. (7.1.1803)“[33] 

         K sirotčinci dlužno dodat, že jako velmistr lóže "U tří korunovaných hvězd" dal hlavní podnět k založení sirotčince na Novém Městě pražském (1773), nazvaném podle patrona zednářů sv. Jana Křtitele, Kaspar Hermann, Graf Künigl (1745-1814)[34], majitel bezděkovského panství, guberniální rada a hejtman loketského kraje[35], jehož první manželkou byla Maria Theresia geb. Gfn Clam (1753-1799).[36]) Už otec Kaspara Hermanna, hrabě Sebastian Franz Künigl, hejtman panského stavu v Prácheňském kraji a královský hejtman v Klatovech, je označován za "otce svobodného zednářství v Čechách". Stejně jako on byl i jeho syn členem tak řečené "létající" či "putovní" lóže[37] Sincereté (tj. Upřímnost), založené původně v Litoměřicích, ale později usazené v Klatovech. Vedle své činnosti v tomto směru zanechal po sobě Kaspar Hermann Künigl trvalou památku v budově Stavovského (Nosticova) divadla, jehož architektonickou podobu (základní kámen byl položen 7. června 1781) inspiroval. Roku 1784 byl Künigel velmistrem lóže "U devíti hvězd", 7. prosince 1786 pak byl[38] otevřen jeho zásluhou Pražský ústav pro hluchoněmé, jehož správní radě následně i předsedal.[39]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Caspar Hermann hrabě Künigl (1745-1814)[40]

 

2. 2. 1782 je datován dopis korespondence řádu iluminátů odeslaný z Frankfurtu nad Mohanem, z lóže Union s označením: „Thema: Zu Besuch in der Loge "Zur Einigkeit" sind: Delorme, Marchand, Kolowrat-Erbstein (?), Deput. Beim WB Konvent), Bode, Diethelm Lavater“.[41]

V Dějinách svobodného zednářství v letech 1776-1780 se v části Lóže U tří korunovaných hvězd píše: “Zprávy byly také velmi příznivé ohledně kandidáta Kaufmana obchodníka Karla Delorme. Spravedlnost a filantropie byly hlavní rysy jeho osobnosti; jeho jemný intelekt, jeho komplexní znalosti a oduševnělé srdce doporučovaly jeho přijetí,[42] které brzy následovalo.… Auch über den Candidaten, Kaufmann Karl Delorme lauteten die Berichte sehr günstig. Recht schaffenheit und Menschenliebe waren die Hauptzüge seines Charakters; sein feiner Verstand, seine umfassenden Kenntnisse und ein gefühlvolles Herz empfahlen ihn zur Aufnahme,4 die denn auch bald erfolgte.[43] Roku 1783 je Karl Delorme, „Kaufmann in Paris“ již jmenován jako nově příchozí do lóže U Tří Korunovaných Hvězd.[44]

 

V díle Geschichte der Freimaurerei in Österreich-Ungarn. od autora  Lajos Abafi[45], v kapitole Fünfter Zeitraum 1781 – 1785 se dočítáme o vzniku zednářské lóže (□)[46] UNION  v Praze. Mezi zakládajícími členy je jmenován „Kaufmann Delorme“ z □ U tří korunovaných sloupů v Praze (□ Zu den drei gekrönten Säulen).[47] Další členové zde[48].  Při slavnostním otevření hrabětem Kiniglem 14. 12. 1783 byl do úřadu vedle Mistra, zástupce, pokladníka, či ceremoniáře uveden také Delorme „fürchterlicher“ Br. („nesnesitelný“ bratr?[49]). Podrobné  jmenování do funkcí viz. poznámka[50].

K zednářské činnosti  Ferdinanda Delorme roku 1783 se zachoval konvolut důvěrných akt „Prag. Loge zur Union“ rakouského kabinetního archivu, obsahující složky „Schreiben dieser „Loge zur Union“ betreffend die Beförderung von Ferdinand Delorme“ z října 1783 a „Protokollauszug der Loge „Zum heiligen Joseph“ in Wien betreffend Ferdinand Delorme, Hickl, Berwin und Mazzulini” z 13. 11. 1783.[51] Činnost zednářská byla v Rakousku vládou zakázána roku 1795. Dále byla případně vyvíjena z lóží uherských a německých.[52]

 

Ferdinand Delorme se oženil 30. 1. 1783.[53] Svatba byla v Praze a vzal si tehdy Marií Annu Schell (1759-1815), dceru pražského obchodníka Johann(a) / Joannes(e) Schell(a)[54] (1713-1802) narozeného v Rakousku[55], pochovaného v Praze. Marie Anna se narodila v čísle 50[56] a křtěná byla u sv. Víta roku 1759.[57]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Marie Anna r

Podobenka označená v rodině jako Marie Anna Delorme roz. Schell (1759-1815).

Nápis „Nelly d’Lorme 1782 V Praze“ tomu však nenasvědčuje. [58]

 

 

Roku 1785 zrušil císař Josef II. po spojení měst pražských (1784) obchodní a směnečný soud a spojil ho s magistrátem. Příslušníci stavu museli ze svého středu zvolit dva přísedící jak bezplatné poradce a dva jejich zástupce. Magistrát musel pro volbu zástupců vypracovat do 14 dnů abecední seznam příslušníků obchodního stavu. Seznam obsahoval vedle jmen Arioli Dominik, či Delorme Ferdinand ještě zhruba dalších 120 jmen.[59]

Dílčí inventář Směnečného a obchodního soudu magistrátu hlavního města Prahy má mezi spisy křesťanských firem s časovým určením 1784, 1800 spis „Ferdinand Delorme junior et Compagnie; Praha - majitel: Ferdinand Delorme ml. (de Lorme), hraběnka Theresia von Künigel (roz. von Clam); prokura: F. Delorme; obchod se střižním a galanterním zbožím“[60]. Hraběnka Theresia byla manželkou hraběte Kašpara Hermanna Künigel, známého Ferdinanda Delorma ze společnosti zednářské.

Časové určení 1787 má spis „Anna Delorme; Praha - majitel: Anna Delorme (de Lorme); obchodní firma“ [61].

 

Therese Weissenberger geb. Delorme (1787-1856)

 

Roku 1787 se narodila Therese, křtěná Filipe Therese, která byla po celý život své sestře Anně velmi blízká. zemřela jako vdova po Kašparu Weissenberger, dříve obchodníkovi ve Vídni, pak vlastníku statku Mogyoros v Uhrách. Když její synovec Eduard Brzorád studoval na počátku 40. let práva ve Vídni, bydlel právě u tety v Herrengasse č. 26.

Jak hlásala mramorová deska v sloupu brány, zámek v Mogyorós nechal postavit v roce 1828 Gáspár Weissenberger, provozovatel továrny na cihly v Budě a pozdější nájemník sarkásských dolů. Již v roce 1812 si Weissenberger pronajal práva na uhlí v oblastech Csolnok a Mogyorós náboženského fondu, který spravuje krajská rada. Nejpozději roku 1828 byl důl otevřen a byl tak prvním, který postupoval na základě předběžných výzkumných prací. „Weissenberger měl vynikající obchodní smysl a dobré zpravodajské služby, protože umístil doly v Mogyorós na břehu Dunaje, abych tak řekl, s nejlepším možným načasováním. Parní plavba po Dunaji, která začala v roce 1831, tyto doly značně podpořila. Ve 30. letech 20. století bylo odtud odesláno 85 procent produkce pánve a roční úroveň produkce 11 až 12 000 tun byla udržována téměř 30 let. Weissenberger v roce 1838, po otevření dolů arcidiecéze, předal nájem areálu náboženského fondu Alajosovi Miesbachovi. Výrobci cihel Weissenbergerovi se opět dařilo, masivní rekonstrukce po velké povodni v Pešti ho zastihla připraveného. Szarkási udržoval nájemní smlouvu až do roku 1853, kdy ji předal Rudolfu Brzorádovi. Weissenberger byl prvním kapitalistou, který těžil v naší pánvi s dlouhodobým nadhledem a plánovanou obezřetností, což je hodno zapamatování.“[62]

Na statek Mogyoros v Uhrách se později odebere druhý synovec Rudolf Brzorád, který ho od tety Therese získá a stane se velmi zámožným. V kapitole o Josefu Brzorádovi najdete podobu Rudolfa i statku. Její praneteř Anna Brzorád na ní vzpomíná takto:“ Prateta Tereza Weissenbergerová - Delormová, sestra mé babičky, byla  kmotrou a Ferdl od ní dostala růžový křestní obleček. Prateta Tereza byla krásná stará dáma v šedých hedvábných šatech a sněhobílých vlasech. Když jí je Leni česala, spadaly jako plášť kolem dokola. Viděla jsem to jen jednou a je to nezapomenutelné. V němém úžasu jsem pozorovala starou dámu, … . Emma, tehdy 15 letá, jela s pratetou do Maďarska, kde našla a přečetla si celou sbírku dopisů od naších rodičů s krátkými, ale podrobnými zprávami o Dobříči a Lochkovu.“[63]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image042

Therese Weissenberger roz. Delorme (*1787)

 

 

Založení německé evangelické obce v Praze     

        

V letech 1787-8 došlo ke sloučení české a německé evangelické církve v Praze. „Rozhled, obchodní zkušenost a osobní vliv zámožných Němců mohl prostým českým evanjelíkům bez širšího rozhledu a vzdělání značně prospěti.“ Představitelé stran byli baron Zedwitz a Tomáš Zycha. Dle dohody měli obě církve společně pečovat o modlitebnu a salár duchovního, který musel ovšem být s to sloužit v obou jazycích. Zde v Praze jím byl pastor Matěj Markovic (1752-1793)ze Sarvaše v Uhrách, manžel Rosiny Alžběty Sölöšiové, který byl předtím duch. správcem v Puszta-Födemesi. Ten „spojení přál a patrně on to byl, jenž k dohodě obě strany přiměl. Navazovalť i přátelské rodinné styky s německými evangelíky. O tom svědčí křest jeho dcerušky Juliany Ludviky Amalie narozené 21. Července 1788. Kmotrem byl Ferd. Delorme, obchodník v Praze, a jeho manželka Anna. Dítko však zemřelo 2. března 1790. Viz Kniha křestní a zemřelých. [64]

 

Roku 1789 byla založena německá evangelická obec v Praze. Pro tuto věc se vyslovil a i ji podpořil závazkem přispívat ročně 30zl. „neobyčejně činný“ Ferdinand Delorme. Učinil tak „se skutečným potěšením […], avšak s výslovnou podmínkou, že budou přijata dobrá a trvalá opatření, která nám zajistí nepřetržité pokračování našich bohoslužeb a položí základ německé protestantské obci. Bude-li tohoto účelu dosaženo, potom budu možná platit víc, než k čemu se zde zavazuji, jinak ale nic“.[65] Ostatních 90 členů přispělo jednorázově, každý průměrně 3zl.[66]

Roku 1789 se zavázalo 91 rodin německých evangelíků, počítaje v to i několik katolických francouzských emigrantů, kteří právě z revoluční Francie přišli do Prahy, k placení ročního obnosu 398 zl. 4 kr. … Z upsaného obnosu určili jen část jako příspěvek českému sboru a kazateli, ostatek měl sloužiti k dalším církevním účelům německého evangelického sboru, na jehož zřízení hned pomýšleli. Zvolili si proto čtyři představené. Představenými se stali továrníci F. Delorme, Georg Hermannsfeld, Chr. Fr. Meyer a Joh. Pet. Piccardt. Delorme navrhl[67], aby všichni němečtí evangelíci a. i h. tvořili jeden celek a byli pastorováni jedním kazatelem a měli jedny společné bohoslužby. Návrh ten byl od německých evangelíků a. a h. v. schválen a Markovic byl požádán, aby byl i jejich kazatelem. Spolu byl projednán i vzájemný poměr mezi českými a německými evangelíky. Aspoň 1. června 1789 předložili čeští starší Zycha a Svoboda německým evangelíkům, asi po dohodě s některými německými evangelíky, zvláště s Delormem a Ch. Fr. Meyerem, návrh smlouvy. (následuje rozsáhlá citace smlouvy) … Češi patrně se chtěli chrániti před liturgickými i národnostními vlivy Němců. … Než brzy došlo k neschodám. Markovic musil často odjížděti i na venkov, aby sloužil tamním evanjelíkům, a nemohl na všechno stačiti. A tu Němci si stěžovali, že jim Markovic málo slouží. … Zvláště pak vznikalo mezi oběma církvemi napětí pro různosti liturgické. Při českým službách Božích nebylo na oltáři krucifixu, ale Němci si jej přáli míti  aspoň při svých bohoslužbách Ale Markovic jim v tom zpěčoval se vyhověti, aby nenarazil u Čechů. Němci pokládali  jednání Markovicovo za umíněnost. Někteří však členové německé církve směru reformovaného, původu francouzského, jako představený jich Delorme[68] a Chr. Fr. Meyer, Ettiene Boulogne a Joh. Gottfr. Calve nehoršili se v tom na Markovice, nýbrž tím více při něm stáli. Docela mu slíbili i zvýšení služného o 50 zl. A přáli si spojení něm. i čes. evangelíků v jednu církev. Než mezi nimi a ostatními něm, evanjelíky došlo k rozkolu. Delorme[69] ocitnuv se asi v menšině, vzdal se svého úřadu jako představený něm. církve a brzy potom i Chr. Fr. Meyer. Zbývající představení Piccardt a Hermannsfeld měli však za sebou značnou většinu německých evangelíků, když chtěli uvolnit svůj svazek s českým sborem. [70]

Němečtí evangelíci … obrátili se o pomoc na souvěrce v Německu, aby si mohli povolati za pastora erlangského kollaboranta gymnasijního M. Joh. Chr. Fried. Götschela. Delorme však a Meyer vystoupivše[71] z představenstva něm. církve, odpírali zatím platiti své příspěvky něm. církvi a jednali s českými evangelíky o spojení a podali spolu s Boulognem a Calvem 4. listop. 1789 stížnost guberniu, v níž vypisují dosavadní postup německých evanjelíků o spojení s českým sborem. [72]

 

Kostel svatého Michala v Praze byl roku 1791 od kupce Frant. Kehrna za 1527 zl.  zakoupen německou evangelickou obcí, jejímž byl Ferdinand Delorme předním členem. O tom více viz širší citace.[73]

 

V kalendáři obchodníků Braunschweigu pro rok 1791 se nachází záznam: „Delorme, Ferdinand, le jeune & Compagnie, verkaufen alles, was zur Bijouteriehandlung gehört: Warenlager Breitestraße.“[74]

 

Soupis památek historických a uměleckých v království Českém uvádí u zámku v Jindřichově Hradci: “Kroje rokokové po hr. Rudolfu Černínovi ve skříních 5. pokoje zeleného: Šat mužský bledě šedý ke korunovaci r. 1791. Kabát 1,09 m dlouhý. Obruba, kapsy, šosy spjaté 2 knoflíčky a manšety vedle okrajového tečkovaného vroubení ozdobeny jsou lístečky růžovými plně vyšitými a posety poupátky a růžemi z hedvábného gázu udělanými. Nohavice krátké 0,68 m, brokátové, na 5 knoflíčků pod koleny, s lemem dole hedvábím vyšitým. Vesta, 0,7 m dlouhá, z brokátu jemně kvítkovaného, s obrubou a kapsami stejně jako kabát ozdobenými. *) Šat dodala firma Delorme et Comp, za 550 zl. Účet v Arch. zám. z 30/9 1791[75]

 

A. Novotný píše: „Věřte, není možno podrobně popsati, kde a co se v kverech dostalo na zub, vyprávěná by se naustále opakovalo, nezbude proto než po opětném konstatování, že tu rostly hory lahůdek, hodných země všehojnosti, vytyčiti několik málo svědectví. Prvé z nich, firma Delorme a spol. »U modrého sloupu« na Ovocném trhu (č.p. 403-I., 13.3.1792), hojně pamatovala na alkoholiky. Vedle červeného a bílého šampaňského měla kořalek pro každou chuť: anýzovku indickou a verunskou, krfonskou oranžovku, jahodový, vanilkový, té oříškový krém, mimo ně pak dva likéry, které pro neznalost lahvového obsahu stůjte tu pod označením firemního ceníku: jeden nazván olejem Venuše, druhý »créme de Canelbe«.[76]

Báseň k 11. výročí svatby

 

Roku 1794 byla manželům Delormovým věnována báseň k 11. výročí jejich svatby:[77]

 

Gedicht  bey Gelegenheit der ellfjährigen Hochzeitfeyer von Hern und Ma-dame Delorme. Den 30.Jäner. Gewidmet von Krafft- Dihm, Stozycki.1794

 

Auf  Rosen  stieg  der  Tag  hervor

Aus finsteren Gebirgs-Klüften: Sein goldner Morgenstrahl  verlor

Sich  In  den  Steinchen welszer Trieften, Die in dem  schönsten Wiederschein

Die  weisz  geflockte  Erde  schmückten; Für  euch  au  frohen  Traungsreih'n,

Chorus.

Wie lachet der Morgen in Glanze gehüllt;

Wenr Hoffnung  die  Herzen mit  Freuden erfüllt, Und  redlichen  Seelen  hinnieden Zur Wonne  das  Schicksaal  entschieden, Und  Wonne  die  pochenden  Herzen  gestillt.

Hell   flimmerť  Amors  Fackelschein,

Als ihr o fromme zum AItere Der Trauung tratet: Hell und rein

Erblühten über eurem Haare Die  Kränze,  die  euch  Hymen wand:

Und alle Liebesgötter flogen Herab vom fernen Himmelsbogen,

Als euch des Priesters  Hand verband.

Chorus,

Schon  Knüpfet  die  Herzen  der süsze  Vertrag;

Schon  rauschet  in  Freuden  der  fröhliche  Tag In seeligen  Stunden  verflossen, Wenn  Ehen  der  Himmel  geschlossen,

Die  hier nur die  Liebe  zu  knüpfen  vermag(

Sanft  strahlet  vom  Auge  der Liebe  der Glanz, Noch  sohöner  am  Scheitel  der  liebliche  Kranz; Dem  liebende  Herzen   sich  weihen: Schon hüpfen  im  Jubel  die  Reihen Zur heiligen  Feyer,   zum  göttlichen Tanz,

*      *

Und wenn das Rad der Zeiten sich

Des Jahrs zu diesem Punkte drehet,

Und  lhr dem  Tage  feyerlich

Der Trauung huldiget; dann stehet

Der Gott der Ehe, und  um  ihn

Die  Liebes-Götter fröhlich alle: Und von der blauen Himmelshalle

Blickt  froh des Himmels Königinn,

 

Und  eilfmal hat die Sichel schon

Die  goldnen  Halme abgemähet; Und eilfmal über Stoppel schon

Des kalten Worden Wind gewehet: Seit euch  die   süsze  Kette  band,

Und schöner noch  in  süszen  Freuden

Und Seligkeit, von Harm und Leiden Der mehrsten Ehen ebgewandt.

Chorus.

So springet und schwinget euch munterer heut, Es locket das Glück und es locket die Zeit:

So tanzt nach dem herrlichen Paare,

Das sich heut am Gottesaltare Durch Liebe und Tugend  der Ehe  geweiht.

Den Alten vergnüget der köstliche Wein;

Die Liebe den Jüngling  und Mädchen allei: Doch  íüber  das   Bündnisz  der  Treue Kann Wonne des Glückes  im  Maye

Kann  keine  gewünschtere  Seligkeit  seyn.

Und wie die Sproszen  um  euch her In süszen  Tändeleyn  und  Händeln

Stets   lernend  immer mehr und  mehr

Um  euren  Schosz  so  kindlich   tändeln;

Es   sey  ihr  Glück   und  euer Glück!

Und  dann, ach seh't mit trunknem Blicke

Und hoch erfreu´t bei ihrem Glücke

In die  Vergangenheit zurück.

 

Dům v Karmelitské (1795-1810)

 

Roku 1795 koupil v Praze v ulici Karmelitské dům č.381-15 (na obrázku první vlevo) 'U Ramhovských' zlatník Ferdinand Delorme[78] einer Gold, Silber und aandere Galanterie waaren=Haendler[79] za 4.000zl., podnikal v domě velmi pravděpodobně větší stavební úpravy, neboť když jej v roce 1810 prodal Karolině von Thisebart dostoupila kupní cena výše 40000zl.[80] (Ob dům dál po levé straně koupí v roce 1816 dům č.p. 378-17 baron Johann von Herites s manželkou Barborou.)

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: karmelitská

Karmelitská 381/15, první dům vlevo, F.F.Hegerové, 1794[81]

 

 

9. 6. 1795 se narodila dcera Anna Katharina Elisabeth Theresie a to v č. p. 290/I - dnes Konviktská 17. Kmotry byli Katharina Gerber, Theresia …, Johann Schell[82]. Protože se jedná o příští nevěstu Josefa Brzoráda, dozvíme se o ní více později.

        

Lochkov u Prahy – továrna na cikorii (1797-1804)

 

Roku 1797 koupil Ferdinand statek Lochkov u Prahy od Jana a Matěje Novákových, pražských měšťanů. Roku 1800 zde zřídil 1.továrnu v celém Rakousku na cikorii a sušárnu na čekanku, mrkev, hrušky, obilný slad a žaludy[83]a na další zem. plodiny potřebné k výrobě cikorky. Z Lochkova byla přenesena na Smíchov roku 1804[84], kdy Lochkov koupil Alois Arioli[85]. J. Sommer zdůrazňuje, že Delormova „Cichorienkaffeh=Fabrik“, patřila k prvním v Čechách.[86] Zmínku o továrně nalezneme i v encyklopedii Rakousko Uherská Monarchie písmem a obrazem: „...A přece právě v prvních desetiletích našeho století v Čechách zdomácnělo větší množství nových průmyslových odvětví. Mezi lety 1800 a 1804 postavili v Lochkově u Zbraslavi a v Schönfeld(ě) u Krebitz firmy Delorme a Ágost Tschinkel a Synové první továrny na cikorku, čímž se stali zakladateli výroby kávoviny (kávové náhražky), která byla dosti důležitá i pro zemědělství v Čechách.“[87]

 

Ferdinand mezitím samozřejmě neopustil obchod. Roku 1800 v Schematismu[88] nalezneme heslo: „Delorme Ferdinand firmirt: Delorme und Komp. Mit allen moeglichen Bijouterie=Waaren, beziehet auslaendische Messen, und úbernimmt Spedizions = und Kommissions geschafte aller Arten in=und aus=landischer Waaren, auf der Kleinseite in der Karmelitergasse im eigenen Hause N.458.“ Jednalo se o Malostranské č. p. 458 dnes Hellichově č. 1. Praví-li Schematismus, že dům byl jeho vlastní, je možné, že i tento dům Ferdinad koupil. V roce 1806 pro změnu Schematismus obchod situuje do č. p. 381.

 

6. 9. 1800 byly v Německu ve městě Offenbach poprvé vydány kvintety slavného českého hudebního skladatele Pavla Vranického (1756-1808). Působil zejména ve vídeňské opeře a byl vyhledáván v aristokratických kruzích. Jeho opera Oberon (silný inspirační zdroj Kouzelné flétny s libretem zednáře J. G. L. Gieseckeho, který se na Schikanederově Kouzelné flétně podílel[89]) byla dokonce hrána při korunovaci císaře Leopolda II. ve Frankfurtu. U Vranického se hudba a svobodné zednářství prolínalo jako v životě Mozartově. Člen výmarské lóže J.W. Goethe se dokonce na Vranického obrátil, aby zhudebnil jeho libreto pokračování Kouzelné flétny.[90] Na první straně kvintetů čteme věnování: „Drei Quintetten für 2 Violinen, 2 Bratschen und Violonschell verfast und seinem Freunde dem Herrn Ferdinand Delorme und dessen libenswürdigsten Familie zugeeignet von Paul Wranizky. 38tes Werk. No. 1426. Pffenbach a/M. bei Joh. André.“ Kvintety byly tedy sepsány a věnovány od Pavla Vranického jeho příteli panu Ferdinandu Delormovi a jeho nejlaskavější rodině.[91] Vzhledem k faktu, že Pavel Vranický byl (stejně jako Mozart) členem zednářské lóže Ke korunované naději, je pravděpodobné, že se nejedná u Ferdinanda Delorme o pouhou shodu jmen. Tyto kvintety si můžeme i poslechnout; nahrálo je Stamicovo kvarteto roku 2010 a jsou ke stažení na Radiotéce Českého Rozhlasu.[92]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasnednes_soubory\image002.jpg[93]

 

 

Villa K. I. Dienzenhofera –Delormka (1804-1828)[94]

 

         Roku 1804 zakoupil Ferdinand na Smíchově u Prahy (!) zahradu s obytnou budovou, oranžérií a skleníkem. Šlo o letohrádek, dnešní Portheimku v Štefánikově ulici, který si vystavěl významný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1722-1729, a který vyzdobil V.V.Rainer nástropní freskou „Bakchanálie“.

 „Pražané, nastalo-li teplejší počasí, se rádi stěhovali ven. … Pan baron Wimmer, znaje jejich přání, nabízel jim proto sedmipokojový byt – prosím, ale skutečně a výhradně jen pro léto – ve vinařském domě na Zvonařce (23.4.1799) a stejně velký pronajímala i smíchovská Buquoyka (18. 4. 1804), jež podruhé chce dáti k dispozici toliko čtyři pokoje, připojujíc k nim mimo kuchyně, kůlny a stáje na pár koní tentokráte  také sallu terrenu v zahradě (15. 5. 1807)“ [95]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delormka Else Fritschl 2005

 

Portheimka Else Fritschl 2005

 

Sem Delorme přenesl a zde provozoval továrnu a zřídil kavárnu. Říkalo se tam tehdy Delormova zahrada.[96] Nutno zdůraznit, že tehdejší smíchovská zástavba se dosti lišila od současného stavu. Zahrada se původně táhla až k vltavskému břehu. (obr.) Antonín Novotný uvádí jako obvykle bez pramenů tyto citáty – asi z dobového tisku: „... V místnostech vymalovaných původně Rainerem už nevládne ani Bouqouy, aniž tu hraběnka Žižkovičová hostí císaře, ba dokonce i hostinský podnik ve vile zřízený zanikl, aby ustoupil továrně na cikorku. Tenkráte Bouqouyka, nynější Portheimova vila provždy uzavřena veřejnosti a bude snad lépe, až usedlost s továrnou, jsouce právě na prodej, buď v celku, nebo jednotlivě naleznou kupce.(27 .4. 1819). Ba ne, toto shromaždiště pražské nejelegantnější společnosti z doby před 30 roky zůstane až ke konečné parcelaci věnována průmyslové výrobě.(24. 10. 1830)“[97] Bouqouyka, či dle rodinné legendy též Delormka byla prodána až roku 1828 - po Ferdinandově smrti v dražbě Portheimům. Ti pak nechali udělat nástavbu prvního patra a později muselo ještě levé křídlo ustoupit stavbě kostela.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: delormka

Portheimka stav před ubouráním levého křídla, foto. J. Eckert kol. 1870

 

Johann Ferdinand Anton Delorme (1784 - 1806) – medik

 

Do roku 1807[98] zemřelo u Delormů celkem 5 dětí v útlém věku. Velikou bolestí bylo jistě úmrtí jediného syna Ferdinanda, křtěného Johann Ferdinand. Ferdinand se narodil 25. 4. 1784 a zemřel 4. 2. 1806 ve 22 letech jako medik, v důsledku nakažení v nemocnici.

            O stoh kolovratské grafiky přišla Praha stejně jako „o sbírku grafik Františka Josefa Šternberka, rozvátou čtyřmi dražbami drážďanského auktionátora G. E. Heinricha (č. p. 7-III.). Příležitostně odprodávány listy francouzského anglického původu kupcem Ferdinandem Delormem, jenž je zdědil po synu, nebo malostranskou lékárnu »U černého orla« (14. 8. a 28. 12. 1807) [99]

 

 

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme Johann Ferdinand - bratr Brzorádové Anny r

Johann Ferdinand Delorme, medik[100]

 

Sestřenka Louise Delolme na Smíchově (1807-1810)

 

 „Na jaře roku 1807 opustila domov v Braunschweigu 16ti letá sestřenice Louise Delolme a přijela za svým strýcem, obchodníkem Ferdinandem Delormem, aby na Smíchově u Prahy pobyla tři roky. Anně, nebo-li Nanny bylo tehdy 12 a její jediná sestra Therese (pět sourozenců zemřelo) byla již tehdy vdaná za pana Weissenbergera. Co přimělo Ferdinanda Delorme vzíti k sobě svou neteř? Hlavním úmyslem bylo asi osamělý dům nově oživit a mladší sestřenici přivézti starší přítelkyni a vůdkyni. Louise a Nanny uzavřely přímo horoucí přátelství, jehož nezkalená věrnost a vroucnost oběma sestřenkám vydržela až do posledních dnů života, ač osud je oddělil nejen prostorem, ale určil jim i úplně odlišné cesty životní. Jistě obě slečny pracovaly v těch třech společných letech také na svém vzdělání a Louise navzdory svému věku již tehdy vůči své mladší sestřenici zastávala roli učitelky. Tehdy byla také ještě sama pod výchovným vlivem svého strýce a tety, kterým šťastné životní okolnosti umožnily vysokou životní úroveň, na kterou byla Louise již z Braunschweigu zvyklá. 

Náhodou se nám dochovalo, že Ferdinand Delorme a skrze něj  také jeho neteř byl ve společenském styku s osobnostmi okolí kurfiřta Wilhelma I. von Hessen, který odsunut Napoleonem ze své země roku 1806, strávil několik let v Praze až do obratu v roce 1813, který mu umožnil návrat do jeho rezidence. (Kabinetní sekretář kurfiřta, který jednou Louisu v domě jejího strýce viděl, ji 4. 10. 1812 při své diplomatické cestě do Augustenburgu[101]  přivezl pozdravy od jejích pražských příbuzných. Při svém pozdějším pobytu v Cassel se setkala ještě s mnoha členy kurfiřtského dvora, se kterými se znala z Prahy; General Tümmel přivezl její pozdravy „Empfehlungen – poroučení se“ strýci v Praze 30.4.1819.) Podnět k těmto stykům dala bezpochyb ta okolnost, že Ferdinand Delorme právě v těch letech (1807-1816) fungoval jako představený evangelické obce v Praze, při jejímž vzniku roku 1789 svým energickým vstupem (durch sein energisches Eintreten) a materiální podporou získal značné zásluhy. Díky příznivým majetkovým poměrům, v nichž se Delorme nejméně do státního bankrotu roku 1811 nacházel, byl život v jeho domě jistě družný; jeho neteř užila si přitom všelijakou změnu a podnět, jak víme zvláště z jednoho pobytu v Karlových Varech, na který Louise ještě v pozdějších letech s obzvláštní radostí vzpomínala.

Na jaře 1810 znamenal sňatek Louisiny nejstarší sestry Elise konec pražského pobytu. Byla nástupkyní své sestry a tak „byla povýšena“, jak žertem říkávala „z vychovatelky (Obersthofmeisterin) své milé sestřenice na vychovatelku princezny.“ Touto princeznou (pozdější královnou) byla Caroline Amalie z vévodského rodu Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg, vedlejší linie dánských králů. Byla o 5 let mladší než Louise.“[102]

Tento text je z německého originálu práce potomka rodu a historika Dr.Wilhelma Erbena „Louise Delolme die Erzieherin zweier Königinnen von Dänemark, Wien 1897“. Dr. Erben v předmluvě popisuje svůj hlavní pramen – 40ti letou korespondenci sestřenek:

“To co sděluji na následujících (42) stranách o Louise Delolme, zakládá se v podstatě na jejích vlastních slovech. Od roku 1811 setrvala v nepřerušené výměně dopisů se svou sestřenicí Annou Delorme, provdanou Brzorádovou, žijící na Lochkově u Prahy; po její smrti pak s její nejstarší dcerou a udržovala tak spojení mezi Lochkovskými příbuznými a Louise Delolme a korespondence tak, i když již ne tak pravidelně, pokračovala až do smrti Louise Delolme v roce 1851. Počet dopisů, které Louise v časovém rozmezí 40ti let tímto způsobem zaslala na Lochkov, obnášel skoro 180, a 170 z nich se dodnes zachovalo.

         Obsah těchto dopisů, z nichž většina využívá čtvrtkové archy až do vnějších okrajů, mi dal základ Louisina životopisu. Vedle vřelého přátelství obou sestřenic zobrazují tyto dopisy spolehlivé osvědčení pro život Louisy a vrhají mnohdy pozoruhodné světlo také na ony kruhy u dvora, s nimiž přišla tak těsně do styku.”[103]

Představený a hospodář německé evangelické obce (1807-1817)

 

V letech 18071817 byl Ferdinand Delorme představeným a hospodářem německé evangelické obce v Praze u sv. Michala. Byl si vědom špatného platu pastora i kostelníka a neúnavně hledal nové zdroje financí. Jednotlivé členy obce pobízel, podával jim návrhy, aby své příspěvky zvýšili. Pronajal některá místa v kostelních lavicích - neobešlo se pravda bez sporů — freilich nicht ohne einigen Widersprucht[104]). Delorme tehdy navrhl „sehr löbliche Einrichtung“ - totiž, že původní vlastníci, či budovatelé kostelních míst, budou mít na jejich pronájem předkupní právo.[105] Zdá se, že tak dokázal zamezit nevhodnému vybírání peněz po bohoslužbě na patenu a ciborium „Missbrauch des Tellers und der Büchse bei der Kommunnion“. Za dva roky - r.1809 již obec vykázala slušné jmění.[106] Navíc se podařilo vytvořit i fond pro chudé. Delorme i po těchto úspěších pokračoval ve snaze o zlepšení ekonomické situace obce, mj. usiloval o zaměstnání učitele, pro které ovšem scházely finanční prostředky. Delorme apeloval ještě jednou na obětavost členů obce a jeho neúnavná snaha byla korunována bohatým úspěchem. Zlým dobám navzdory, mnozí členové navýšili svůj příspěvek dvakrát až třikrát.[107] Ve výroční zprávě německé evangelické společnosti z roku 1809 Delorme píše: „Přese všechno musí představení přiznat, že se obávají budoucnosti, neboť pouze jediný pohled na jednotlivé položky účetnictví musí každého člena obce přesvědčit, že pokud nebudou výdaje kryty z kostelního fondu, ale, tak jako teď, budou spočívat pouze na příspěvcích, kterými však sotva mohou být pokryty – tak obec není zajištěna a že si nemůžeme slibovat žádné trvalé konání bohoslužeb.

 

 

Modlitebna Bethaus interiér z podkůru a zvenku od západu (rok 1841)[108]

 

K této opodstaněné poznámce bych rád přidal ještě další, a to že náš kazatel a kostelní sluha i při nyní zvýšeném fixním příjmu stále ještě nemohou pokrýt své potřeby, takže je povinností, ještě více a důrazně zlepšit situaci obou. Dále obci chybí učitel, který by vyučoval mládež a v případě nemoci zastoupil kazatele; odkud by toto všechno mělo být časem vyřešeno, k tomu nám naše přesvědčení dává jen prostředek.[109]

Ale nechceme zde předbíhat vaše mínění, a tak končíme tyto poznámky s přáním, aby každý člen při četbě účetnictví toto detailně přezkoumal a dovolujeme si přidat povzbuzení, že kde více lidí pracuje ke stejnému cíli, tam je možné časem dosáhnout vytyčeného účelu, zvláště, když je záležitost vedena věrně a vroucně. - … da, wo mehrere zu einem Ziel hinarbeiten, es möglich ist, den vorgefassten Zweck mit der Zeit zu erreichen, besonders wenn das Geschäft treu und mit Wärme geleitet wird .“[110]

 

Dle Schematismů pro roky 1802 - 1810 spoluvlastnil Ferdinand Delorme statek Chaby, dnes část Prahy: „Chaby. lter Theil, Gut, rakon. Kreis Besitzer: Hr. Ferdinand Delorme. Verwalter: Anton Marschallek. Ortsgericht: Prager Magistrat. - Chaby, 2ter Theil, Gut, rakon. Kreis. Besitzer: Hr. Joh. Czatsky, u.Wzl. Havlug.“[111] Od roku 1811 vlastní tento díl Hr. Prokop Graf Wratislav. (Schematismus 1811), od 1812 Hr. Koderle.

 

Státní bankrot roku 1811

 

O největší část svého jmění přišel Ferdinand Delorme díky tzv. finančnímu patentu roku 1811. Velkou část měl uloženou v tzv. bankocetlích.(obr.) O těchto nešťastných poukázkách vydávaných 1761 – 1806 vídeňskou městskou bankou píše Ottův slovník tolik: “Bankocetle (Banko-Zettel), bankocedule, sluly papírové peníze vydávané státem, nebo bankou, tedy státovky nebo bankovky; zvláště pak u nás papírové peníze vydávané Městskou bankou vídeňskou a později státem pod firmou banky té. Takovou státovku ukazuje vyobrazení. Když následkem převýdaje bankocetlí a státního úpadku (devaluace) cena jejich klesla, nazývány lidem černé bankovky.“ 15. 3. 1811 byl vyhlášen státní bankrot a nominální hodnota bankocetlí dle finančního dekretu z 20. února devalvovala na 1/5 své hodnoty. Stát se tak zbavil čtyř pětin svých dluhů tím, že je z 80% přesunul na obyvatelstvo.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: bankocetle

Bankocetle vídeňské banky

 

Lze tušit, že „vysoká životní úroveň“, či „příznivé majetkové poměry“, kterým se doposud rodina tešila, následně doznaly změny. Víme však, že villu va Smíchově – Delormku Ferdinand do konce života neopustil, a také v církvi a na dobročinném poli zůstal aktivní. Z odkazu a daru tehdejšího smíchovského faráře P. Reichel(a) a z daru pražského obchodníka Delorma byl právě roku 1811 u K. K. Weinbergamts-Gründe zřízen chudinský institut, který almužnou podělil 17 chudých.[112]

 

Anna „Nanny“ Brzorad roz. Delorme (1795-1846)

 

         Ani svatba dcery se jistě neobešla bez věna. 11. 6. 1811 se 16ti letá Anna Katharina Elisabeth Theresie „Nanny“ Delorme, katolička, narozená 9. 6. 1795, vdává ve smíchovském farním kostele v Praze za 30ti letého Josefa Brzoráda (1777-1857), majitele statku Lochkov. Svědkem byl ženichův bratr pan Johann Brzorád, zemský advokát a pan Kaspar Weisenberger, Kauf und Handelsmann, manžel sestry nevěsty Theresie rozené Delorme. Anna přivede na svět 7 dětí, které vzorně vychová a se svým mužem výborně zaopatří. Jejich námluvy, okolnosti seznámení a další osudy můžeme sledovat, také díky dochované korespondenci, již v části Familie Brzorád.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: kärtchen von Maria Anna Delorme fuer Nanny

Kärtchen von Maria Anna Delorme fuer Nanny: „Für meine gutte Nanny zum neuen Jahr von ihrer Mutter Delorme.“[113]

 

 

 Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorádová Anna r

Anna „Nanny“ Brzorád roz. Delorme (1795-1846)[114]

 

V Archivu Národního Muzea, ve fondu Černý, se zachovala objemná korespondence novomanželů. Pečeť, která zdobí začátek této části Familie Delorme, rozlamoval pravidelně právě Josef Brzorád. Dopis ze dne 8.6.1811 podepsaný Annou „Nanny“ naleznete zde.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Nanny 1811

Dopis ze dne 8. 6. 1811 podepsaný Annou „Nanny“ Delorme

 

Svým krásným písmem psala tyto dopisy česky i německy. O dalších osudech Anny Marie „Nanny“ Delorme provdané Brzorad se dočtete v textu o Josefu Brzorádovi v části Familie Brzorad. O jejím životě na Lochkově, setkáních s dánskou královnou, malířem Laesoto a ještě více. Naleznete tam i dopis ze stejného dne. V jeho oslovení stojí „Liebste Nina“, ale na pečeti nestálo D, ale JB. Josefovo písmo je drobné a těžko čitelné už proto, že na rozdíl od Nanny češtinu v dopisech nepoužívá.

V roce 2012 byla celou korespondenci prostudovala Else Fritschl, která odhalila řadu zajímavých podrobností o počátku vztahu Delormových a Josefa Brzoráda. Přinášíme je v kapitole Familie Brzorád, kapitole o Josefu Brzorádovi (1777-1857).

Úmrtí manželů Marie Anny (1759-1815) a Ferdinanda Delorme (1755-1827)

 

Roku 1815 umírá Ferdinandova žena Marie Anna. Oznámení, které si jako příklad jeho slohu do své sbírky uložil jeho vnuk Vilém Brzorád znělo takto: “Dnes odpoledne v půl páte ukončila moje žena Marie Anna Schell po dlouhém nevýslovném utrpení velmi lehce a v neočekávaném okamžiku svou pozemskou pouť na následky celkové vodnatelnosti. Nedokončila svůj 56 rok života, z čehož 32 let žila jako nejvěrnější družka mého náročného života a nejněžnější matka. Její tělesné pozůstatky budou pohřbeny v pondělí 9. tohoto měsíce odpoledne ve tři hodiny v tichosti na malostranském božím svatém poli. Den poté v deset ráno za ní bude čtena zádušní mše ve zdejším farním kostele sv. Filipa a Jakuba, na kterou vás tímto zvu. Smíchov 7. ledna 1815.  Ferdinand Delorme” Náhrobní deska (viz. obrázek) je umístěna ve středu severní zdi malostranského hřbitova. (Původní hrob manželů mohl být umístěn ve východní části hřbitova, která byla zrušena při výstavbě Plzeňské ulice.)

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Delorme-ová Marie Anna r

Náhrobek na malostranském hřbitově „Hier ruhet Maria Anna Delorme geborn Schell“, foto JS

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Parte Marie Anny Delorme ze sbírky úmrtních oznámení Dr. Pouzara, které zaslala Ing. Gabriela Kalinová.[115]

 

 

7. 5. 1816 se dle matričního zápisu kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově 60ti letý vdovec Ferdinand Delorme z čísla 53 na Smíchově (nekatolík – „reformiert?“)  oženil s 26 let starou Theresií, jejíž otec byl zemřelý „Franz Pichel/(Pistel?) Stadrath“ v Praze rodilý tamtéž.[116] Svědci Franz Till, Handelsmann a J. L. Hacka, Kaufmann. Theresia Delorme je pak kmotrou dětem Brzorádovým z Lochkova.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: ferdinand oo

Matričního zápis kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově pro rok 1816, strana 45[117]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: ferdinand oo closeup

Matričního zápis kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově pro rok 1816, strana 45, detail[118]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: D:\Jenda\Mary\docasne pokusny_soubory\image004.jpg

Snad někdo z rodu Delormu (mladá manželka Ferdinanda Therese?), neb tak visel obrázek u Vávrů.

 

 

Ferdinand Delorme umírá 30. 5. 1827. Vzpomínce na něho věnovala jeho dcera Anna následující slova: „Ferdinand Delorme, pražský občan a obchodník narozený v Braunschweigu 20. 8. 1755, přestože nebyl Čech, miloval činně svou druhou vlast a neúnavně se snažil šířit kolem sebe štěstí a spokojenost. S křesťanskou trpělivostí přijímal také z rukou Prořetelnosti hořké osudy a následoval ochotně jejímu hlasu a 30. 5. 1827 ve 4 h. ráno zemřel. Milující manžel zvlášť vzorně dobrý a pečlivý otec odpočívá po boku své ctné a věrné manželky a jeho památka zůstává jeho blízkým drahá a nezapomenutelná.”[119]

 

 

 

Hlavní strana

Familie von Herites

Familie von Krziwanek

Familie Delorme

Familie Brzorád

 

Rodokmeny

Seznam obrázků

Jmenný rejstřík

Dodatky

 

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

 

 

 



[1] Vedle archivu Jiřího Brzoráda (1929-2016), a vzpomínek Viléma Brzoráda (1814-1898)   stala se nejhlubším pramenem této části Else Fritschl (*1930, Graz, Rakousko), která vedle práce Wilhelma Erbena (1864-1933)  získala i rešerši z ženevského archivu. Nálezy z Braunschweigu dodal Axel Delorme (Burgwedel, Německo), který také objevil a zprostředkoval další  materiál od potomka rodu Ursuly  Eichholz (Německo).

[2] Až po generaci Theofila *1691 je čerpáno od Else Fritschl (návštěva archivu v Ženevě – Archives d’Etat Genéve: Sordet, Dumont aj.), která prohloubila práci W. Erbena, která čerpala ze souvislých, německy psaných vzpomínek jeho vnuka Viléma Brzoráda z 4.1.1892. (poskytnuto laskavostí p.Jiřího Brzoráda)

[3] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924 (II. Band, S. 686)

[4] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924 (II. Band, S. 686)

[5] Maître et marchand horloger genevois. Fin du XVIIe, début du XVIIIe siècle. Forme Moilliet en 1697 et Jean-Alphonse Cusin en 1699. Sa raison sociale figure sur un acte notarié de 1701. worldtempus.com

[6] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924 II. Band

[7] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924 II. Band

[8] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924 II. Band

[9] Hofuhrmacher d. Landgrafen v. Hessen- Cassel u. d. Königs v. Schweden

[10] Türler Heinrich: Historisch-biographisches Lexikon der Schweiz, Neuenburg 1924

[11] Sordet v Ženevském archivu udává pouze narození a to 1715, uvádíme údaj od Wilhelma Erbena

[12] an Auszehrung - "morte d'hétisie

[13] Else Fritschl z Archiv in Braunschweig

[14] Jean Delolme: Haus Kauf Brief, Stadtarchiv Braunschweig

[15] Beulecke Wilhelm: "Die Hugenotten in Niedersachsen" von 1960, Frau Eichholz

[16] Dopis Viléma Brzoráda z 4.1.1892 je součásti strojopisu pamětí rodiny Brzorádů – v majetku p. Jiřího Brzoráda

[17] Archiv Jiřího Brzoráda

[19] Unter der Bestandssignatur C I 8 : 117

[20] Jean Louis *1729 Notaire des 1792 DVCC 1775 (probt. pere d.Antoine Nicolas etable a Brunswick lequel en 1793 fit une requete au Conseil … obtenu les relevés des actes de bapt. manet drcy de sa tranches. Ce dernier sans doute fut le pére de Jean Charles allié melly s.e.)  Archives d’Etat Geneve, Sordet str.4.

[21] novinový článek Frau Brzorad erzählt – archiv p.Jiřího Brzoráda

[22] A NORTH GERMAN NEO-CLASSICAL MAHOGANY AND GILT-BRASS QUARTER STRIKING TABLECLOCK

ANTOINE NICOLAS DELOLME, BRUNSWICK. LATE 18TH/EARLY 19TH CENTURY

[24] viz též Louise Delolme Et la Cour de Danemark au XIX Siécle, in Bulletin Historique et Littéraire, Société de Historie du Protestantisme Francois , Tome XLVII, Paris, 1898

[26] Taufschein dcery Anny ANM – fond Černý

[27] Kopie akt byly objeveny Axelem Delormem a poskytnuty laskavostí majitelky, paní Ursuly Eichholz, potomka rodu)

[28] Toleranční patent z roku 1781 stanovil v případě evangelického otce pro chlapce víru otcovu a pro dívky víru matčinu.( Lenderová, Milena: K hříchu i k modlitbě: Žena devatenáctého století, str. 89, Karolinum 2016)

[29] Ve vzpomínkách jeho vnuka Viléma Brzoráda z 4.1.1892

[30] archiv Jiřího Brzoráda

[31] Sadilek Jacob in Svobodní zednáři pohřbení na Malostranském hřbitově, Vydavatel: Spolek Malostranský hřbitov První vydání, 2019, str. 14

 dostupné online na https://malostranskyhrbitov.webnode.cz/_files/200019911-72e8f72e91/Svobodni%20zednari.pdf zdroje zaslané mailem 2020: PODŠKUBKA, Jan, Biografický lexicon zednářů v českých zemích, Praha, 2015. Rukopis, nepublikován.; WOLF Rüdiger, Die Protokolle der Prager Freimaurerloge Zu den drei gekrönten Säulen 1783-1785, Erhard Löcker Verlag, Wien, 2013; Vollstaendige Bestand-Liste der gerechtigen und vollkommenen Johannesloge Zu den drei gekroenten Sauelen zu Prag, 1784, 1785; Verzeichniss der Mitglieder von der vollkommenen und gerechten Loge Zu den drey gekroenten Sternen im Orient von Prag, 1785; Verzeichniss deren Mitglieder von der vollkommenen und gerechten 1ten Loge im Orient von Prag unter dem Namen Zu den drey gekrönten Sternen und Redlichkeit, 1786, 1787,1788, 1789, 1790, 1791.

 

[32] Ignác Cornova: Geschichte des Waiseninstituts zum heiligen Johann dem Täufer in Prag, Prag 1785, str. 65

[33] (Dr. Antonín Novotný: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str. 152)

[35] Mašek P.: Šlechtické rody…, Argo, 2008

[37] francouzsky "loge volante", německy "Wanderloge"

[38] podle spisu "Freimaurerei-Begebenheiten in Prag vom Jahre 1786"

[40] PragaMasonica, foto MŠ

[42] Jos. Sweerts und Mac Neven’s Äusserung : XCVIII. Bl. 80. 111. 7

[43] Abafi, Lajos  Geschichte der Freimaurerei in Oesterreich-Ungarn Dritter Band Budapest: Ludwig Aigner, 1893 , Moravská zemská knihovna v Brně Signatura: Fr-0233.489,3, str 97 Vierter Zeitraum 1776-1780, Die Loge Zu den drei gekrönten Sternen in Prag.

[44] „1783 – Die Loge Zu den drei gekrönten Sternen in Prag. … Neu hinzugekommen waren … Karl Delorme, Kaufmann in Paris.“ Geschichte der Freimaurerei in Oesterreich-Ungarn Fünfter Band, Abafi, Lajos , Budapest: Martin Bagó & Sohn, 1899  str 88

[45] Vydal Ellibron Classics 2005 podle edice z roku 1899 od Martin Bagó and Sohn, Budapest

[46] Původní německý text užívá namísto slova „lóže“ obdélník. V pro mne dostupné sadě znaků jsem našel pouze čtverec, který pro navození příslušné atmosféry v textu užívám.

[47] Str 116 „Geschichte der Freimaurerei in Österreich-Ungarn. Band“ od autora  Lajos Abafi. Vydal Ellibron Classics 2005 podle edice z roku 1899 od Martin Bagó and Sohn, Budapest

[48] Mezi zakládajícími členy jsou jmenováni: z  U tří korunovaných hvězd„ Ant. Frh. Hochberg jr., Kaufmann Fernsink; Juvelier Koberwein; Buchhändler W. Gerle;  und Major Frh. Seckendorf.“ Z □ U tří korunovanýchg sloupů: „Jos Frh. Puteani;  Major Schlegelhofen von Hoffenstein; k.k. Kämmerer Frh. Hildbrand; Oberlieutenant Tegethof; Karl Frh. Hochberg; Landrath Karl Graf Clam-Martinitz; Kaufmann Delorme; Oberlieutenant Uz und Oberlieutenant Ainnoette;“ – dále “Oberlieutenant Gf Gaddi“ z vídeňské □ Opravdová svornost; Ant. Benesch Candidatus Juris“ z frankfurtské □ U upřímných srdcí atd…

[49] Str 116 „Geschichte der Freimaurerei in Österreich-Ungarn. Band“ od autora  Lajos Abafi. Vydal Ellibron Classics 2005 podle edice z roku 1899 od Martin Bagó and Sohn, Budapest

[50] Lóže byla slavnostně otevřena zastupujícím velmistrem hrabětem Kiniglem 14.12.1783 . Do úřadu byli uvedeni jako Mistr (Meister) Major Schlegelhofen, jako jeho zástupce Hochberg, druhý zástupce Gerle, jako 1. dozorce (Aufseher) Tegethof, zástupce 1. Dohližitele Gaddi, Uz druhý dozorce, Wernsink zástupce 2. dohližitele, Rühr sekretář, Puteani řečník (Redner),Hildbrand ceremoniář, Koberwein pokladník, a Delorme „fürchterlicher“ Br. („nesnesitelný“ bratr?).    

Str 116 „Geschichte der Freimaurerei in Österreich-Ungarn. Band“ od autora  Lajos Abafi. Vydal Ellibron Classics 2005 podle edice z roku 1899 od Martin Bagó and Sohn, Budapest

 

 

[51] Österreichisches Staatsarchiv,  Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Kabinettsarchiv (1523-1918),  70 Vertrauliche Akten (1771-1790),  70-3 Konvolut folio 1-357 (folio 258-294 fehlen); darunter: (1782-1789), 70-3-31 Konvolut „Prag. Loge zur Union“, folio 250-257 (1783), 70-3-31-1 Schreiben dieser „Loge zur Union“ betreffend die Beförderung von Ferdinand Delorme, folio 252-253 (1783.10), 70-3-31-2 Protokollauszug der Loge „Zum heiligen Joseph“ in Wien betreffend Ferdinand Delorme, Hickl, Berwin und Mazzulini, folio ... (1783.11.13)

[52] Roku 2006 byl zakoupen Národním Archivem v Praze vzácný soupis zednářů Rodomské prefektury v Praze z konce 18. století „Verzeichniss aller zu dem hochwürdigen exemten Praefectur Capit(el)s Rodomskoy gehörigen F(reymaurer). O(rdens)=Brüder nach ihrer ancienneté“. Jedná se pravděpodobně o jeden z dokumentů, z něhož mohl čerpat autor výše zmíněných dějin zednářství v Rakousku-Uhersku Ludvík Aigner alias Lajos Abafi (1840–1909). Rukopis má obsahovat 83 jmen, světské úřady, hodnostní stupeň, řádové jméno v latině, datum přijetí a až na výjimky i nádherně iluminovaný zednářský erb. Záznamy začínají přijetím roku 1864 a končí 1791. Protože však fond Národního Archivu „Rodomská prefektura řádu Striktní observance, Praha“ není nyní přístupný pro nahlížení, nezbývá, než čekat na reprezentační publikaci, která se v současnosti připravuje. (Podškubka J.: Rukopis pražské Rodomské prefektury in Paginae historiae 15 Sborník Národního archivu

[53] Wilhelm Erben – rodokmen; báseň k výročí

[54] Schell - měšťanská rodina starého města pražského - zmíněná v rejstříku knihy:

Vacek František: Dějiny Bubence, Dejvic, Šárky a okolí, in Sborník příspěvků k dějinám hlavnmího města Prahy, red. V.Vojtíšek, díl IV., Praha 1923

[55] Ručně psané poznámky v archivu Fránových

[56] oddací list dcery, Pokud by se jednalo o čp.50 na Starém Městě, jde o (velký) dům v Kaprově ulici (3.vlevo při pohledu ke Starom. náměstí) před asanací, které tyto domy podlehly.

[57] pražsk matrika sv. Víta str. 52

[58] archiv Jiří Brzorád

[59] Bastl Ondřej: Spojení pražských měst v roce 1784, 2003, str. 47,

[62] Tóth Tibor: Szénbányászat a dorogi medencében 1781-1981 (1981) dostupné na

https://library.hungaricana.hu/en/view/EsztergomKonyvek_340/

 

[63] Vzpomínky na Dobříč a Lochkov u Prahy Napsala Anna Brzorád, 1909, překlad Jiří Brzorád. Celý text viz Familie Brzorad

 

[64] (Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927, strana 121)

[65] Ist dieser Zweck erreicht, dann zahle ich vielleicht noch mehr, als wozu ich mich hier verbinde, sonst aber nichts.

[66] Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891 str.50-51

[67] Srv. Archiv min. vnitra 82-183. Stížnost Delormova místodržitelství ze 4. Listopadu 1789)

[68] (Archiv min. vnitra 82-183. Stížnost Delormova ze 4. Listopadu 1789)

[69] (S Delormem šel Calve i Boulogne, Lukášek,  Počátky 79)

[70] (Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927, strana 130-131)

[71] (tak vypovídají něm. představení 28. Prosince 1789, Lukášek, Počátky, 75)

[72] (archiv min. vnitra 82-183 originál)

[73] Němečtí evangelíci … obrátili se o pomoc na souvěrce v Německu, aby si mohli povolati za pastora erlangského kollaboranta gymnasijního M. Joh. Chr. Fried. Götschela. Delorme však a Meyer vystoupivše (tak vypovídají něm. představení 28. Prosince 1789, Lukášek, Počátky, 75) z představenstva něm. církve, odpírali zatím platiti své příspěvky něm. církvi a jednali s českými evangelíky o spojení a podali spolu s Boulognem a Calvem 4. listop. 1789 stížnost (archiv min. vnitra 82-183 originál) guberniu, v níž vypisují dosavadní postup německých evanjelíků o spojení s českým sborem. … V české modlitebně pak Götschel (byl v Praze od dubna 1790) stanul v čele „německé evangelické a reformované společné civilní církve“. Tento sbor se za jeho vedení rozvíjel příznivě finančně i duchovně. Koupili od kupce Frant. Kehrna kostel sv. Michala, jejž koupil roku 1789 za 860 v dražbě a přenechal sboru roku 1791 za 1527 zl. Obec si na guberniu vyjednalo i odložení snesení věže, zvonu a kříže, pro blížící se korunovaci Leopolda II. A potíže, které by bořením věže nastaly sousednímu vikáři v jeho bělidle vosku. … Tak německá církev docílila brzy a levně, oč česká ani netroufala si usilovati. Souvisí to s poměry v obou sborech. Představení německé církve, lidé vlivní a vzdělaní, postupovali zcela jinak a s jiným úspěchem než mohli evangelíci čeští, nevlivní a prostí, bez širšího rozhledu, kteří se valně nevyznali ve styku s vyššími kruhy.

(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927, strana 134-135)

 

 

[74] Im Braunschweiger Kaufmannskalender des Jahres 1791 findet sich die Eintragung… (Wittbold-Müller aus Verden: Aller über das Vorkommen des Namens Delorme in Niedersachsen - aus Braunschweigische Stadtarchiv)

[75] Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. Století , XIV: Politický okres Jindřicho-Hradecký, Zámek Jindřichův Hradec, rok 1901, str. 110

[76] (Dr. Antonín Novotný: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str. 180)

[77] Strojopis od p. Jiřího Brzoráda. Originál  půjčila  paní  Marie  Hauptmannová, vdova  po  profesorovi Filipovi   Hauptmannovi, vnukovi  Anny Brzoradové,   rozené  Delorme,   která byla dcerou manželů,   jimž tato báseň byla věnována.   Byli   to Ferdinand Delorme  a  jeho  manželka Marie  Anna  rozená  Schell;   byli  oddáni 30, ledna 1783. Báseň Je opsána orthograficky přesně dle originálu.Tištěno na dvou listech šíř. 17,2. výš. 21,1 cm

[78] Ruth František : Kronika královské Prahy a obcí sousedních, sv.III.,MCMIII (1903)

[79] Schaller Jaroslav: Beschreibung der koenige Haupt und Residentzstadt Prag, Prag 1795

[80] Stavebně historický průzkum domu:

Po smrti Jana Ramhovského, neznámo kdy, dům přešel do rukou Josefa Macka z Attenburgu, který jej v roce 1795 prodal Ferdinandu Delorme za 7.000zl. (SUA DZV 328,fol.D,DZV 690, fol.D8, DZM 250, fol. A19, DZV 459,fol.J13. Ferdinand Delorme podnikal v domě velmi pravděpodobně větší stavební úpravy, neboť když jej v roce 1810 prodal Karolině von Thisebart dostoupila kupní cena výše 40000zl. (DZV 960, fol.D21)

Schaller (Jaroslav) Beschreibung der koenige Haupt und Residentzstadt Prag, Prag 1795,str.308:

Das sogenante Rambowsstische haus. Joseph Maczak edler v. Ottenbend uebernahm dieses landtaefliche, und mit einem von dem Normalschulenfand hiezen erkauften Garten versehene Haus noch dem Hintritte seiner Ehegemahlin erblich, und trat selbes 1795 an den itzigen Besitzer Ferdinand Delorme, einen Gold, Silber und andere Galanterie-waaren=Haendler kaeuflich ab.,

[81] Hlavsa Václav: Praha očima staletí

[82] křestní list dcery Anny ANM – fond Černý

[83] Polák Milan: Pražské pivovárky a pivovary, Libri, 2003, str. 79

[84] SOkA Pha - záp. + Sommer, Band 13, 1845, p.226, 

[85] Sommer: XIII., 224-5

[86] Sommer, p.226, band 13, 1845: „Im Jahre 1800 wurde hier (Lochkov) vom Besitzer Ferdinand Delorme eine Cichorienkaffeh=Fabrik, die unter die ersten in Böhmen gehörte, errichtet, aber bei Verkauf des Gutes von ihm auf den Smichov übergetragen.“

[87] sborník „Az Osztrák-Magyar Monarchia írásban és képben 21 kötetben“ – „Rakousko-Uherská monarchie písmem a obrazem v 21 dílech“ (http://www.hik.hu/tankonyvtar/site/books/b10027/ch01.html ), která věnuje Čechám dva svazky, XI. vydaný v roku 1894 a XII. vydaný v roku 1896. Citát je ze svazku XII. z kapitoly „Ekonomika Čech“.

[88] (Schematismus 1800 . SUA badatelna - přír.knih.)

[89] BERÁNEK, Jiří. Tajemství lóží: svobodné zednářství bez legend a mýtů. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994., str. 158

[90] BERÁNEK, Jiří. Tajemství lóží: svobodné zednářství bez legend a mýtů. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994., str. 158

[91] Na dedikaci upozornil Lukáš Krajíček

[93] Obálka kvintetů, zaslána Lukášem Krajíčkem, www.wranitzky.com

[94] Velmi pěkné současné i historické snímky Portheimky naleznete zde http://smichov.blog.cz/0707/portheimka-c-p-68

[95] (Dr. Antonín Novotný: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str.235)

[96] publikace Pražské Usedlosti

[97] A Novotný: Staropražské kapitoly,1991, str.111

[98] W. Erben v textu o sestřenici Louise píše o 5 zemřelých sourozencích Anny a Therese Delorme v roce 1807

[99] (Dr. Antonín Novotný: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str. 302)

[100] Archiv Jiřího Brzoráda

[101] kde již tehdy Louise sloužila jako guvernantka princezny

[102] Dr.Wilhelm Erben „Louise Delolme die Erzieherin zweier Königinnen von Dänemark, Wien 1897“.p.2-3

[103] Dr.Wilhelm Erben „Louise Delolme die Erzieherin zweier Königinnen von Dänemark, Wien 1897“.p.1.; viz též Louise Delolme Et la Cour de Danemark au XIX Siécle, in Bulletin Historique et Littéraire, Société de Historie du Protestantisme Francois , Tome XLVII, Paris, 1898

[104] Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891 str.56-57

[105] „Zu dieser Zeit befassten sich die Vorsteher mit mehreren sehr löblichen Gemeinde=Einrichtungen. Es ist z. B. im Jahre 1807, und zwar auf den Vorschlag des damaligen Mitvorstehers Delorme mit der Vermiethung der Kirchenbänke der Anfang geschehen, wobei den Inhabern oder Erbauern älteren Sitze das Vorkaufsrecht eingeräumt blieb.“

Růžička Joseph: Denkschrift zur fünfzigjährigen Jubelfeier der Einweihung (1791) des Bethauses für den Gottesdienst der deutschen evangelischen Gemeinde zu Prag, Prag, 1841, str. 15

[106] Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891 str.56-57

[107] Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891 str.56-58

[108] Růžička Joseph: Denkschrift zur fünfzigjährigen Jubelfeier der Einweihung (1791) des Bethauses für den Gottesdienst der deutschen evangelischen Gemeinde zu Prag, Prag, 1841

[109] „ ;woher  dieses   alles mit   der   Zeit bestritten werden soll, dazu gewährt uns unsere Ueberzeugung nur ein Mittel.

[110] Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891 str.57

[111]  Schaller  Jaroslaus: Neu verfertigtes Catastrum des Königreichs Böhmen, darinn alle Herrschaften ..., Prague 1802, Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1808, (Gottlieb Haase) Prag: K. böhmische Gesellschaft der Wissenschaften, str. 123

[112] Sommer: Popis Království Českého, díl XIII., str.216

[113] Archiv Jiří Brzorád

[114] archiv Jiří Brzorád

[115] polek Malostranský hřbitov vydal další díl z edice o osobnostech pohřbených na Malostranském hřbitově věnovanou tentokráte podnikatelům a živnostníkům. Autorkou publikace je Gabriela Kalinová. Najdeme zde heslo věnované Ferdinandu Delormovi, které vychází z naší práce. Elektronickou podobu publikace si můžete stáhnout  zde. (pdf, 1,6 MB)

[116] Theresia Tochter nach verstorb. H. Franz Pistel /Pichel gewester Stadtrath Prags dieser da gebürtig.

[117] http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=C34558949E0B455796541ACCE58A444F&scan=48#scan48

[118] http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=C34558949E0B455796541ACCE58A444F&scan=48#scan48

[119] Ve vzpomínkách jeho vnuka Viléma Brzoráda z 4.1.1892