Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

O předcích

 

 zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda.

 

Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.

 

 

 

V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.

 

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

 

optimalizováno pro Internet Explorer

 

Familie Brzorád

 

 

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet podruhe

 

 

 

Hlavní strana

 

Familie Brzorád. 3

První generace a Chrudim.. 8

Jan Brzorád (1623-1675) 8

Samuel Brzorád (1674-1728) 9

Jan Brzorád (1706-1737) 10

Filip Brzorád (1737-1812) a Nymburk. 10

Jan Filip Brzorád. (1765-1851), JUDr. et PhDr. 21

Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), JUDr. zemský hejtman, prezident apelačního soudu v Haliči 22

Vincenc/Čeněk Brzorád (1769-1844) purkmistr nymburský. 24

Pobyt Boženy Němcové (1840-1850) u purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877) 29

Bohumil Hrabal o MUDr. Gustavu Brzorádovi (1844-1914) 34

MUDr. Antonín „Gruntorád“ Brzorád (1876-1953) 38

Kateřina Černá roz. Brzorádová (1771-1831) 44

Josef Calasanz Brzorád (1777-1857), státní rada, majitel statku Lochkov. 44

Korespondence 1807-1811. 46

Návštěva dánské princezny. 58

Stammbuch für Anna Brzorád. 59

Malíř Thorald Læssøe na Lochkově. 61

Z deníku Tomáše Černého JUDra (1840-1909), advokáta v Praze a synovce Josefa Brzoráda. 73

Philippine Brzorádová (1812-1886) 76

Karel Brzorád (1813-1871), vlastník statku Lochkov. 78

Malíř Tulka a Augusta Brzorádová (1873-1879) 89

Erinnerungen an Dobric und Lochkov bei Prag. 92

JUDr. Vilém Brzorád (1814-1898), zemský advokát 101

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová (1818-1888) 110

Ferdinand Brzorád (1822-1863), adjutant zemského soudu v Praze. 116

Rudolf J. Brzorád (1823-1890), vlastník statku a dolu v Uhrách. 116

Anna Erben roz. Brzorádová (1833-1865), přítelkyně Kateřiny Fügnerové. 122

JUDr. Eduard Ferdinand Brzorád  (1820-1898) 128

Marie Komers roz. Brzorádová (1852-1909) 155

Karoline Kratochvílová roz. Brzorádová (1868-1937) 160

Anna Dostálová roz. Brzorádová (1876-1919) 162

JUDr. Eduard Josef K. Brzorád  (1856-1904) 167

Text Václava Klofáče pro almanach německobrodského gymnázia. 167

Starosta Sokola (1884, 1890-1896) 171

Řečnění a trestní vyhledávání pro zločin pobuřování v roce 1893. 176

Obstrukce na českém sněmu roku 1893. 177

Parlamentní řeč za imunitu poslaneckých řečí na říšské radě roku 1894. 179

Svatba s telegrafistkou Vlastou roz. Mayer (1876-1946) a korespondence. 184

Text „V jednom šiku!“ a pohřeb roku 1903. 187

 

Familie von Herites  8

Familie von Krziwanek

Familie Delorme

 

Rodokmeny

Seznam obrázků

Jmenný rejstřík

Dodatky

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Úvod[1]

Dějiny rodu Brzorádů sledujeme od nemajetného šlotýře Jana Brzoráda z Kovářova, který se usadil v Chrudimi. Zde žil i jeho syn, který si pronajal nedaleký mlýn Májov. O dvě generace později ho koupil Filip Brzorád, který roku 1766 odvážně a na dluh zakoupil mlýn v Nymburce a vybudoval z něho největší mlýn v Čechách. Vedle dalších nemovitostí v Nymburce zakoupil i pražský dům v Týnské uličce, který dostal jeho syn JUDr. et PhDr. Jan Filip, pozdější pán na Chlumu u Virlova, v roce 1848 člen Svatováclavského později Národního Výboru, jehož syn Josef byl zemským poslancem.

Mlynář Filip však zaopatřil i syna, Vojtěcha Viléma, advokáta, zemského hejtmana a prezidenta apelačního soudu v Haliči. V nymburském mlýně vyrostli i dcery Marie provdaná Nejedlá a Kateřina provdaná Černá, matka významného pražského starosty JUDr. Tomáše Černého a Vincenc, starosta nymburský. Příslušníky rodiny Brzorádů a Černých najdeme mezi členy Národní Gardy z roku 1848.

V domě Vincencova syna Antonína, také starosty bydlela během svého nymburského pobytu v letech 1848-1850 Božena Němcová a Brzorádovic děti a děti Černých trávili se spisovatelkou a jejími čtyřmi dětmi dosti času. Když na spisovatelku později dolehla bída, patřili nymburští k těm, kdo ochotně vypomohli. Mezi dětmi byl i Gustl, pozdější MUDr. Gustav Brzorád, kterému patří neznámá vzpomínka Bohumila Hrabala a jehož syn MUDr. Antonín Brzorád byl zvěčněn v Postřižinách jako Dr. Gruntorád.

Úspěšný nymburský mlynář Filip měl ještě 2 syny. Stejnojmenný Filip se bohužel v šesti letech utopil v náhonu při hře s míčem, ale Josef se dožil vysokého věku. Právě jemu zakoupil otec panství Lochkov u Prahy. Protože se mu nezdálo množství luk a lesů dostatečné, přikoupil pozemky na Smíchově proti Vyšehradu a uhelný důl. Josef (Kalasánský – jak se podle významného světce nazýval) studoval gymnázium Piaristů s Josefem Jungmanem a po studiu práv působil nejprve ve státní správě. Pak se ale roku 1808 uchýlil na Lochkov, jehož správě se věnoval až do smrti – pro své vzdělání zde vykonával i moc soudní. Vystavěl zde pěkný zámeček s kaplí. Dochované dopisy dokumentují okolnosti jeho vztahu se ženou Annou rozenou Delorme a její zajímavou rodinou, která vlastnila Portheimku na pražském Smíchově. V jeho dopise z roku 1811 se tak například dočítáme jak správně vyslovit jméno Brzorád. Díky Josefově manželce se Lochkov roku 1838 stal místem návštěvy dánské královny a také malíře Thoralda Læssøe, jehož malbu lochkovského panství z roku 1842 rodina uchovala. V lásce choval vědy – svá meteorologická pozorování 3x denně zapisoval 40 let. Měl velmi obsáhlou knihovnu. Se svým otcem psával si česky, se ženou, bratry a dětmi pak již německy. Po dětech však znalost českého jazyka vyžadoval a i jinak cítil vřele česky. Patřil mezi podporovatele Národního Muzea a mezi zakladatele Matice České, ač jako takového nechal na radu Josefa Jungmanna zapsat svého syna Viléma, pozdějšího advokáta a správce a nájemce jinonického statku. Mezi přátele lochkovských Brzorádů patřili národní buditelé a účastníci revolučního roku 1848 prof. Helcelet a filosof Hanuš. Stýkali se zejména s Vilémem a s jeho bratrem Karlem, který měl četné potomstvo a později lochkovské panství převzal a záhy i prodal.

Vzácné jsou vzpomínky na osudy Vilémova vnuka Jana, vůdčí osobnost národohospodářského života v předválečném Československu, který byl ve svých 72 na šest let komunisty uzavřen v žaláři. Neméně důležité jsou i zmínky o životě jeho synů Jiřího, rentgenového specialisty na mamografii (přezdívaného „Dr. Prsorád“), či Viléma, předního exilového právníka, politika a ekonoma, činného ve Výboru pro Svobodnou Evropu, či v časopise Svědectví, který byl oceněn státním vyznamenáním z rukou Václava Havla. Jeho dcera je význačná baletka Nina Brzorad.

Karlovy dcery byly vychovatelkami a jedna z nich byla láskou malíře lunet Národního divadla Josefa Tulky. Jiná z dcer sepsala barvité vzpomínky na lochkovský život. Dále měl Josef K. Brzorád syna Ferdinanda, adjutanta zemského soudu v Praze, dceru Filipinu, která se po smrti matky starala o domácnost, dceru Marii, jejíž potomstvo dosáhlo šlechtického stavu a syna Rudolfa, který po své tetě rozené Delorme dostal panství v Uhrách s uhelným dolem. Byl velmi bohatý a na Dunaji v Pešti zřídil i přístav Brzorád. Jeho syn Julius byl význačný sochař a přijal jméno Bezerédi, potomci druhého syna Rudolfa žijí dodnes pod jménem Bozorády.

Tato práce se zaměří na posledního syna  z Lochkova tedy Eduarda Ferdinanda, který se po studiu práv – ta započal v Praze v ročníku s Riegerem a ukončil na víděňské univerzitě - stal advokátem a notářem v Německém Brodě. Později se stal ještě okresním starostou a rytířem řádu Františka Josefa. Psal si se svým přítelem Josefem A. Helfertem, pozdějším rakouským ministrem, byl blízký přítelem Vojtěcha Weidenhofera. Se svou ženou Marií rozenou ze Křivánku přivedl na svět tři dcery a syna.

Dcera Karla se stane matkou ministra průmyslu a obchodu protektorátní vlády JUDr Jaroslava Kratochvíla; dcera Anna emigruje s manželem do USA, odkud činně napomáhají zrodu samostatného státu -  její muž JUDr. Hynek Dostál, redaktor, rytíř řádu svatého Řehoře Velikého, řádu sv. Jiří i papežských vyznamenání „Pro Ecclesia et Pontifice“ a „Pro Fide et Ecclesia” například spolupodepisoval Pittsburskou dohodu. Vnukem dcery Marie, která si vzala okresního hejtmana Komerse byl  pracovník sekretariátu prezídia nejvyššího soudu za Emila Háchy, kterého měl v úctě.

Blíže si všimneme soukromého, politického a spolkového života jediného syna, Eduarda, mladočeského politika a radikálního národovce, jinak také advokáta a starosty města i okresu.

Závěrem se krátce zmíníme o osudech těch, které po svém neočekávaně brzkém skonu nezaopatřené na světe zanechal.  Manželka telegrafistka a dcera c.k. telegrafnho dozorce se stala poštmistrovou a ve službách pošty byli i oba synové. V telekomunikacích a spedičních službách pak i následující generace.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

První generace a Chrudim

 

Jan Brzorád (1623-1675)

Praotcem rodu uváděn je Jan Brzorád z Kovářova na panství Nasavrckém. Takto je uveden na listu oddavek, jehož opis je spolu s řadou dalších opisů listů křestních a úmrtních nejstarších Brzorádů v Archivu Národního Muzea[2]. Kovářov nebyl velký - v roce 1667 čítal jen 75 duší. Dále už o Brzorádech uslyšíme z Chrudimi. V soupise poddaných podle víry[3], který byl proveden roku 1651 stojí: „Jan Brzorád  28 let, katolík - podruh, šlotýř v Chrudimi, čtvrť Bohatá“. Ať už však byla čtvrť jakákoliv, Jan Brzorád mezi bohaté zřejmě nepatřil. Masarykův slovník naučný totiž praví: “šlotýř (též šrotýř, skladčí, líhař) staročeský název dělníků, kteří vozili dříví a slad, rozváželi pivo a víno, váleli sudy a spouštěli po líhách (spojená dřeva pro koulení sudů).“ Jan si roku 1654[4] vzal Kateřinu, dceru Jana Kope(r)náče z Chrudimi. V tomto roce si podle zápisu v chrudimských městských knihách s Kateřinou koupili ve čtvrti svatokateřinské, vedle souseda Jiřího, také šrotýře, dům Vobořilovský, č.p.11/III. za 235 kop. O roku 1675 pak městská kniha praví: „12. června zemř. Jana Brzoráda poručníci dětí i statku prodali dům Vobořilovský se zahrádkou a stodůlkou vedle domu Petra Tauše ve 235 kopách otčímovi dětí Danieli Holubovi a jeho manž. Kateřině.“ Tento dům, tehdy již zvaný Brzorádovský, dědici nakonec prodají roku 1697 za 166 zl. [5]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Samuel Brzorád (1674-1728)

          V Chrudimi žil i Janův syn Samuel Karel[6], kterému byly na tatínkově pohřbu pouhé dva roky. Tatínkové zemřou malinkým Brzorádům ve více generacích. Samuel se tedy narodil roku 1674  a roku 1703 si vzal Annu Šlemovou (Šlemeriana) z Chrudimi. Zřejmě byl mlynářem a to jako nájemce Májovského mlýna.[7] Bylo to v době, kdy mlýn patřil Josefu Františku hraběti Schönfeldovi. Dnes můžeme mlýn číslo 148/IV vidět  v podobě, kterou získal v polovině 19. století. Stejného majitele měl i přilehlý dvůr s panským bytem č.p.147/IV. Po Samuelovi měl dvůr v nájmu Jan Makalouš. Mlýn později zakoupí Samuelův vnuk Filip. V roce 1707 zakoupil Samuel za 175 zl. "vedle lávek obecních jdouce od pivovaru obecního do Putrkas po pravé ruce ležící"  dům v Chrudimi, ve čtvrti Putrkaské, č.105/IV. Domek po Samuelově smrti roku 1728 ujal (dle projednané pozůstalosti) za 233 zl. 20 kr. syn Jan Brzorád. Bratr Janův, Samuel Brzorád, voják dal svou spravedlnost 178 zl. 53 kr. při odchodu z Čech Janovi.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Májov Else Fritschl 2005

 

Májov by Chrudim – drawing by Else Fritschl in 2005

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Jan Brzorád (1706-1737)

Jan se narodil tři roky po svatbě roku 1706. Oženil se s Annou, dcerou Jana Wolfa z Chrudimi, když mu bylo 21. Nežil ale dlouho, zemřel v 31 letech 3.12.1737. Tak tak, že se mu narodil jeden z nejpodnikavějších Brzorádů, otec četné a význačné generace rodu Filip Vojtěch Jakub. Domku č.p.105/IV. po Janu Brzorádovi se ujala vdova Anna Brzorádová  ve 233 zl. 20 kr. 16.ledna 1744.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Filip Brzorád (1737-1812) a Nymburk

 

          Filip Vojtěch Jakub Brzorád se narodil jen čtrnáct dnů před smrtí svého otce - 17.11.1737. 10. Září 1761 zakoupil Májovský mlýn č.p.148/IV., o kterém již byla řeč, protože tento mlýn na Chrudimce, kousek za Chrudimí měl v nájmu již Filipův děda Samuel. V městských knihách chrudimských stojí tento zápis: „č.148 čtvrť IV. 10.září 1761 prodala (Alžběta Koblíková) s přístodůlkem, 14 korci 3 věrteli a čtvrtcí pole a viničkou "ten při dvoře někdy Májovském, nyní ale paní prodávající přináležejícím dvoře situírovaný mlejn s jedním splavem a s trojím složením a s čtvrtým stupníkem", okrškem okolo mlejna za 3150 zl. rýn. Filipu Brzorádovi. Je přirozené, že při mlejně vybudovány i hospodářské budovy, když tu byla pole.“[8]  

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image002.jpg

Hospodářský dvůr č. p. 147/IV, přilehlý k májovskému mlýnu. foto 2006 JS

 

 

17. listopadu 1761 se tedy Filip Brzorád žení již jako mlynář v Májově. Vzal si Ludmilu Všetečkovou (1743-1806), dceru Václava Všetečky (Wscheteczka) z Chrudimi a jeho ženy Františky. Její bratři byli František (*1753), který později mlýn v Májově převezme, a piaristický kněz a gymnasiální učitel P. Filip Sebaldus Wscheteczka, SchP, (1747-1788). Ludmila byla také příbuznou Všetečků nymburských, pozdějších lékárníků v Chrudimi a v Poděbradech.

 

Nymburk (1766)[9]

7. 6. 1766 koupil Filip Brzorád s chotí Ludmilou roz. Všetečkovou v Nymburce v dražbě mlýn Jana Šulce „… neb se po prošlých všech slavnostech nepřihlásil nikdo jiný, kterýž by za mlýn více než Brzorádovi dáti chtěl.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

Kolorovaná veduta Brzorádova mlýna kolem 1840, podle „Gez. und Lit. C. W. Arldt Malerishe Partie in Nimburg“[10]

 

          V interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807. „Na druhotně použitém stropním průvlaku v patře“ mlýna najdeme na dvou nápisových kartuších nápis LETA PANNE MDCCLXXXVII NAKLADEMPANA BRZORADAFILIPA.[11]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image006

Nápis v interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807. „Na druhotně použitém stropním průvlaku v patře“ mlýna najdeme na dvou nápisových kartuších nápis LETA PANNE MDCCLXXXVII NAKLADEMPANA BRZORADAFILIPA.[12]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Detail kartuše nápisu v interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807.[13]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Detail druhé kartuše nápisu v interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807.[14]

 

          "Z kupní ceny zaplaceny byly dluhy důchodu městskému, kontribuce, palmáre 60zl. a jiné dluhy. Ostatek ceny postoupen Maří Magdaleně Schwarzové, která měla na mlýně pojištěno 5628zl. 20kr. Část tohoto dluhu pojistili Brzorádovi Schwarzové na svém mlýně v Chrudimi, koupeném za 3150zl. od Alžběty Koblíkové.“[15] Mlýn si nejprve pronajali, pak koupili, přestavěli a upravili tak, že byl největší v Čechách.[16]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Nymburk Stammhaus der Brzorad  Willhelm Klebel,  in jungen Jahren eine alte Zeichnung abgemalt hat

Nymburský mlýn – Stammhaus der Brzorad – podle staré kresby[17]

 

Soupis domů a jejich majitelů z r. 1772 (archiv města Nymburk – SokA Nymburk)

 

26. srpna 1773 Filip Brzorád prodal Václavu Všetečkovi k ruce jeho syna Františka Májovský mlýn u Chrudimi s příslušenstvím, jak Brzorád koupil, za 3500 zl. rýn. hotově. (č.148, čtvrť 4.)[18] Václav byl patrně Filipův tchán.

Roku 1774 se narodila Marie Brzorádová, která si později vzala profesora Jana Nejedlého z Chrudimi, Vilém Brzorád o něm mluví jako o magistrátním radovi z Českého Brodu. [19] Měli syna Antona, který si vzal Josefu Bergmannovou.

Roku 1775 koupili manželé Brzorádovi v Nymburce dům č. 165 (slul Hlavovský nebo Kadeřávkovský) "i s tím na zad se vynacházejícím várečným místem".

 

Nymburk č.p. 165 (vlevo) renesanční radnice (vpravo) roku 2006, foto JS

 

21. 4. se narodil a 1. 9. 1776 zemřel v Nymburce syn Filip Brzorád.

Roku 1777 se v Nymburce narodil pro nás nejdůležitější syn Josef Brzorád (1777-1857), kterému se dále věnujeme až v následující kapitole.

Roku 1779 se v Nymburce narodili další syn Filip Brzorád a dcera Anna Brzorádová. Anna však zemřela čtyřletá roku 1783 a Filip se utopil v Nymburce v šesti letech roku 1785, když se snažil zachytit míč, který mu při hře spadl do Labe: „Filip Brzorád ertrank als Knabe in der Elbe, als er beim Ballspiele nach dem hineingefallenen Ball haschte.“[20]

Roku 1784 ujal Filip Brzorád zákupní smlouvou za mírný peníz, ale proti placení stálého úroku do obecního důchodu skoro 46 měr obecních pozemků. 

          Z roku 1791 je kupní smlouva na pole pro Ph. Jak. Brzoráda za 590zl.[21] Ve stejném roce – roku 1791 ale hlavně koupil magistrátní rada nymburský Fil. Jak. Brzorád dům 627/7 v Praze v Týnské ulici. „Dům ten má starý, velice prostranný mazhaus, ovšem nyní zastavěný, měl by býti obnoven; domem se navrhuje podloubí k uvolnění komunikace.“[22] Patrně krátce před rokem 1800 došlo k větší renovaci provedené snad Filipem Hegerem, který dům vlastnil od r.1777.[23]     

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image002.jpgPopis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image004.jpgPopis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image006.jpg

Praha, Staré Město, Týnská ulice, dům 627/7, stav 2017, foto JS

 

          Roku 1792 prodal Filip Brzorád Vincenci s nevěstou za 2.750 zl. dvůr č. 227 na Předměstí Svatojiřském (dnes Tyršova 29). Ve stejném roce koupil za 1250 zl. číslo 237 (dnes zbořeno). Z roku 1795 je smlouva o koupi pozemku u sv. Jiří za 3030,- zl.[24] Roku 1796 koupil zeť Tomáš Černý v dražbě za 710 zl. sousední dvůr č. 236 (staré č. 8) se stodolou, stavením, zahradou a kusem pole.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image024

Smlouva kupní z r. 1796[25]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Filip Brzorád pečet

Detail pečeti Filipa Brzoráda kupní smlouvy z r. 1796[26]

 

 

          Ve stejném roce – tedy roku 1796 -  koupili za 9.000zl. radní inspektor Filip Brzorád s chotí Švechnířovský dvůr č. 243. Tento tehdy hospodářský dvůr, bude po velkém požáru r. 1838 synem Vincencem přestavěn na dům se známou zahradou (dnes č. p. 17 na rohu Boleslavské třídy a ulice Velké Valy a park Dr. Antonína Brzoráda), ve kterém bude Filipův vnuk Antonín Brzorád hostit Boženu Němcovou. Více viz. část “Vincenc Brzorád, Božena Němcová v Nymburce”. O této koupi sepsána třístránková smlouva s výčtem rolí, luk a popisem domu. Pod smlouvou najdeme pečeť a podpisy obou manželů.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image026

Detail smlouvy z r. 1796 "Filip Brzorád kupující, Lidmila Brzorádova rozena Vseteckova kupující "

 

Z roku 1801 je v nymburském archivu smlouva o koupi lomu.[27]

 

Roku 1805 je na magistrátní listině podepsán “Filip Brzorád, radní”.

 

18.1.1806 umírá Ludmila Brzorádová rozená Všetečková.

 

Roku 1807 prodal Filip Brzorád mlýn (nymburský, zakoupený r.1766) za 120.000zl.

 

 Lochkov zámek ze dvora, stav 2002

 

          Roku 1808 zakoupil Filip Brzorád allodiální (alod = nemovitost a movitost, se kterou jejich vlastník mohl volně nakládat, plné vlastnictví) statek Lochkov u Prahy od Aloise Arioliho za 134000 zlatých. Arioli statek koupil roku 1804 od Ferdinanda Delorme.

          Filip Brzorád umírá 25. 1. 1812. Jeho vnuk Vilém Brzorád (1814-1898) o něm napsal: „Děda Filip Jakub byl zdravý, silný a energický, také laskavý otec a manžel, chytrý a uvážlivý. Matka vyprávěla, že se) noc před prodejem (či spíše koupí) nymburského mlýna radil se svou Liduškou, zda by se toho měl odvážit ten mlýn koupit a rozhodl se k tomu, třebaže výdaje jejich jmění překračují, protože byli známi výnosností svého obchodování, nasazením oboustranné píle a znalostí věci. Při zakoupení Lochkova poznal, že se tam nedostává luk a dřeva. Koupil proto rychle smíchovskou louku[28] a dva uhelné doly v „Pulep“ (?) O svých synech vyjádřil se k mé matce: … Při tom položil na jedno jméno takový důraz, že člověk cítil, který (Adalbert) byl jeho miláček. Z dopisu, který napsal po dědečkově smrti mému otci, je vidět, jak hluboký byl jeho smutek. Mlýn byl určen jako dědický podíl Vincenci (Čeňkovi); jeho žena se ale nechala slyšet: „Žádná mlynářka být nechci“; na což dědeček řekl: “Tak ten mlýn prodám…” a také tak učinil, aby děti rovnoměrně podělil. Dessen Frau hatte sich aber hören lassen „Ich will keine Müllerin sein“; worauf der Grossvater sagte: „so werde ich die Mühle  verkaufen …“ und tat es auch, um die Kinder gleich mässig zu beteilen.[29]

          Roku 1813 dědici, rozdělivše se o jmění v sumě 117,180zl.52 kr., postoupili dům (č.165) bratrovi Vincencovi. Jmění, kromě toho domu bylo: dominikální dům č.237 v ceně 6261zl, dům v Praze čísl.627 v ceně 4000zl.(Týnská 7), na 30 jiter[30] polností (cca 18ha) a ostatek na hotovosti a dluzích u sousedů a jinde. V tomto roce je v soupise majitelů nymburských domů uveden syn Vincenc Brzorád a domy 165 (2 lidé), 243, 246, 247.

          Na Filipa Brzoráda vzpomíná ještě jednou v německy psaném dopise jeho vnuk Vilém: “Oba dědečkové[31] byli muži, kteří se vlastní silou pozdvihli z nízkeho stavu a dokázali zajistit svým dětem dobrou výchovu a slušné zaopatření, přičemž byli úspěšně podporováni svými manželkami. Filip Jakub Brzorád byl roku 1866 nájemcem malého mlýna na řece Chrudimce (Májov) pod Chrudimí. Pronajal si v tomto roce nymburský mlýn na Labi, o několik let později ho koupil a vystavěl z něj jeden z největších a nejlépe zařízených mlýnů v zemi. Obchod vedl s tak velkým úspěchem, že dobře vychoval a zaopatřil 4 syny a 2 dcery. … Filip Jakub Brzorád byl také právníkem města Nymburk a získal si veřejné zásluhy při nouzi o vodu a při požárech. Ovládal německý jazyk do té míry, co vyžadoval jeho úřad a jeho obchod. Jeho děti s ním ale korespondovali a on s nimi jen česky.   Dědeček Brzorád neměl příležitost vědeckého vzdělání, ale hlava a srdce byly u něj na svém místě. Tak napsal jednou svému synu Vojtěchu: Posledně jsi projížděl Českým Brodem, aniž bys navštívil švagra a sestru. Vím, že onen je ti nesympatický a nezazlívám ti to. Ale už to podruhé nedělej, neboť by to byla urážka tvé dobré sestry.” [32] Wilhem Erben k tomu doplňuje, že: největší zásluhy si získal také jako nezištný radní,  právní zástupce obce i špitálu a  finanční inspektor vaření piva „Brauereischaftsinspektor“.

          Filipovi potomci tedy jsou čtyři  synové Jan Filip (1765-1851),Vojtěch Vilém (1767-1839), Vincenc(1769-1844) a Josef (1777-1857) a dcery Marie Nejedlá (*1774) a Kateřina Černá(1771-1831).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Jan Filip Brzorád. (1765-1851), JUDr. et PhDr.

Roku 1765 se narodil syn, pozdější JUDr. et PhDr. Jan Filip Brzorád (1765-1851). Byl zemským advokátem v Praze, vlastníkem domu č. 128 novým číslem 627/7 v Týnské ulici v Praze, kde byl roku 1805 hlášen i jeho bratr Josef[33], kterému byl roku 1811 ve smíchovském kostele při svatbě za svědka. (Tento pražský dům v hodnotě 4000zl. zdědil po svém otci roku 1813.) Od roku 1812 byl Jan Filip vlastníkem zemskodeskového statku Chlum u Virlova s Vidovicemi[34]. Vzal si Eleanoru Holanovou, dceru vlastníka dvora z Unhoště - Hofbesitzertochter. Dr. Jan Brzorád je jmenován mezi členy svatováclavského, později Národního výboru z roku 1848.[35] Jeho synovec si o něm poznamenal: „Nejstarší syn mého dědy Johann byl při studijích neobyčejně pilný, neustále vynikající žák a stal se doktorem práv i filosofie. … Byl nejprve vlastník a správce statku ve Zbuzanech, potom vinice Hadovka, později delší dobu správce (Wirtschafter) statku Chlum a Vidovice a nakonec správce Vysočan, kde zemřel. Flegmatik „come il faut“ přenechával hospodářství své ženě a ponechal si jen rozhodování při prodeji obilí. … S mým[36] otcem korespondoval německy, s dědou česky. Návštěvy se dělaly, pokud se pamatuji jednou ročně. Velicí a silní, stejně jako jeho žena byly i jejich děti: Ludmila (1794-1878), Filip (1799-1873) a Josef Jan (1810-1899).“ [37]

          Ludmila (1794-1878), si vzala Johann(a) Boržicky (Bořický?), hospodářského úředníka v Nemysl(?) u Čechtic.  Jejich syn Johann byl vlastníkem statku Wollowitz[38] a vzal si Emmu Pokornou roku 1848. Byl nezvykle velký – der ungewöhnlich gross war – a v Praze žil jako ovdovělý a bezdětný úředník severozápadní dráhy.[39]  Dcera Ludmily, Eleanore (*1820) si vzala Emanuela Daubeka/Doubka, poštmistra v Čechticích.  Jejich děti byly Johann (*1845), a postexpeditor v Čechticích, Eleonore (*1848), Emanuel (*1849), Franz (*1850), technik, Ludmilla (*1852) a Betty (*1856).  Dcera Ludmily, Rosalie zemřela roku 1841.[40]

          Filip (1799-1873[41]) byl úředníkem oceňování na katastru, geometr. Od 1857 v Praze. Jeho manželka byla Regina rozené Nagy (1807-1873), dcera poštmistra z Gonobitz. Zemřeli oba roku 1873; ona 16. 3., on 14. 8.. Jejich první dcera - Františka si vzala městského stavitele v Krakově Marles(e) (Charles?) Robel (jejich syn Bruno byl inženýrem), druhá dcera Luisa /Aloisie (*1833) c. k. inženýra, geometra v Praze Václava Mikeše (synové Rudolf, Alfréd a Gustav), třetí dcera Johanna (*1838) c. k. inženýra – geometra v Uhrách jménem Wenzel Wallenfels. Jediný syn Josef „Peppi“ Richard Brzorád (1846), se narodil v Kenty, okres Wadovice v Haliči 1. 1. 1876, roku 1869 byl úředníkem v „cukrárně“ (cukrovaru) v Peruci, pod Juliem Příborským.[42]  Jméno Richard si připojil až při svatbě v Uhlířských Janovicích 5. 9. 1871 s Žofií Stejskalovou (*1867 v Žabonosech). Jako absolvent techniky a chemie byl úředníkem daně z cukru v Jičíně. Co „c. k. inspektor finanční kontroly“ byl dán na odpočinek výnosem zemského ředitelství z roku 1908 domovským listem v Čáslavi a tehdy byl i příhlášen do Prahy čp  1993 čtvrť II. Zemřel v Praze jako  „c. k. inspektor technické finanční kontroly v.v., příslušník strany svobodomyslné a 30ti letý abonent „Nár Listů“. Pohřeb se konal 29. 3. 1918 na Olšanech do prozatimní hrobky.[43]

          Josef Jan (1810-1899) byl od roku 1840 velkostatkářem v Chlumu a Vidovicích, zdědil i dům v Týnské v Praze a jako majitel domu a pražský měšťan byl registrován v čísle 75/4 od roku 1840. Byl poslancem zemského sněmu. Řadu let zastával úřad okresního starosty, byl předsedou hospodářského spolku v Jílovém, požíval pověsti upřímného vlastence. Zemřel 13. 7. 1899 v Kosové Hoře na zámku barona Mladoty, pohřben v Mnichovicích.[44] Vzal si dceru poštmistra Doubka z Votic. Jejich jediná dcera Eleanora si vzala c. k. poručíka Rudolfa Kainze, se kterým měli sedm dětí a zdědili Chlum a Vidovice. Roku 1894 odprodali statek manželům Janu a Marii Milnerovým, kteří roku 1904 provádí největší a nejpodstatnější stavební úpravy a od r. 1906 je sídlo nazýváno „...nově vystavěným zámkem s parkem“. [45] Jejich děti byly Alfred *1854, Friedrich *1860, Adele *1863, Marie *1865, Leontine, Zdenka *1870 a Anna *1871.[46]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), JUDr. zemský hejtman, prezident apelačního soudu v Haliči

 

JUDr. Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), zemský hejtman, rada apelačního soudu v Haliči, advokát a president advokátní komory v Černovicích v Bukovině a pražský měšťan se narodil již v Nymburce roku 1767. Vzal si Eleanoru Kemper (+1848 Černovice). Dceru Antonii  provdal do statku Scheronitz[47] za von Zaduroviče., jehož syn se později bude stýkat s Vilémem Brzorádem. Synovec Vilém Brzorád (1814-1898) na JUDr. Vojtěcha Viléma vzpomíná: „Byl to můj nejsilnější a nejnadanější strýc. Byl velmi ctižádostivý, byl výtečný právník, advokát v Poděbradech, potom magistrátní rada v Krakově, rada apelačního soudu ve Lvově (Halič) a nakonec prezident zemského soudu v Černovicích (Bukovina), kde v penzi zemřel.[48] Byl můj kmotr a byl při své cestě do Karlových Varů roku 1833 a 1834 vždy týden na Lochkově. S ním si většinou otec dopisoval, vždycky německy. Jeho dopisy jsou zajímavé kvůli poznámkám o místních sociálních poměrech a dějinných událostech. On psal svému otci česky.“

          Měli dvě děti Antonii a Vojtěcha. S dcerou Antonií, která jezdívala do Karlových Varů[49],  si psal Vilém Brzorád. Její dopisy jsou vtipné a dobře informují a jsou proto dosti zábavné čtení. Vzala si polského statkáře v Kuschwardě (též Kunžvarta, Kušvarda z něm. Kungswarte – pohraniční vesnice na Šumavě, dnes Strážný) von Zaduroviče (von Zadurowicz). Jejich syn Adalbert - Vojtěch von Zadurovič byl „zámožným“ majitelem statku v Bukovině a své matce vyplácel roční rentu 3.000 zl.[50] Po ovdovění se statkářka v Kušvardě Antonie roku 1888 znovu vdala za starostu v Kušvardě, Heinricha Raka.[51]

Syna Vojtěcha (+1879)  zaopatřil otec statkem Buneška v Bukovině. Byl poněkud prostopášný „… der etwas messailiert war,“. Měl dvě (sic!) dcery a jeho dva synové zpustli následkem nepravidelného života v Sučavě (okr. město v Bukovině – hlavně německé) „… Söhne verkommen infolge unregelmässigen Lebens in Suczawa.“ [52] Synové byli Adalbert / Vojtěch a Kazimír, dcery pak: Jeanetta, vdaná za Stefanovitz (měli syna Stefan), Josefine, Klaudine, vdanou za Mandjezenski (ti měli 3 dcery: Josefina, Veronika Dr., Marie, who married Bella) a Albertina, kterou si vzal Kalumerský (měli 3 syny: Trojan, Mikon, Eugen).[53]

 

von Zadurovič/Zadurowicz a Vilém Brzorád in Czernowitz 1853

     

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

Erb von Zadurowicz[54]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Vincenc/Čeněk Brzorád (1769-1844) purkmistr nymburský

 

          Vincenc / Čeněk Brzorád (1769-1844)[55] se narodil v Nymburce roku 1769, později se stal vlastníkem význačného městského hospodářství, purkmistrem města Nymburka a zakladatelem významné nymburské větve. Byl Filipův třetí syn a v Nymburce, na rozdíl od bratrů zůstal. Roku 1799 se oženil s Antonií Pokornou, dcerou správce města Nymburka. Roku 1812 při soupisu majitelů domů (a po otcově smrti) je u jména Vincenc Brozrád uvedeno: č.p. 165 (2l), 243 (zu 165), 246(zu 165), 247 (zu 165).[56] Patřili mu tedy čtyři domy. Dobře zaopatřil 3 syny a 3 dcery. Po velkém požáru v roce 1838 přestavěl hospodářský dvůr č. 243 na dnešní Boleslavské ulici. Zemřel roku 1844. Jeho synovec Vilém Brzorád (1814-1898) na něj vzpomíná: „Vincenc ve své době zámožný měšťan … byl bystrý a dobrosrdečný. Měl 3 dcery a 3 syny Filipa (1803-1871), Čeňka (1813-1870) a Antonína (1809-1877), kteří všichni žili a zemřeli v Nymburce.“[57]

 

Vincenc Brzorád (1769-1844) [58]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, Brzorádův dům[59]

 

Na poli západně od města Slaný (okr. Kladno) byl nalezen žeton. Jméno na opisu zní „Čenek Brzorad“ a na druhé straně je městský znak Nymburka. Není proto téměř pochyb, že pochází z doby purkmistrování „našeho“ Čeňka Brzoráda. Žeton o průměru 25 mm nalezl a jeho snímek velmi laskavě zaslal a ku zveřejnění nabídl Ronald Tax. Po účelu žetonu bude třeba ještě zapátrat.

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: žeton

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: žeton 2

 

 

          Filip (1803-1871) , patřil k okruhu nymburských známých Boženy Němcové, byl velitelem nymburské Národní Gardy. Oženil se trochu později ve 43 letech a měl dceru a syna, „který si v Praze dosti vydělal a také utratil“.[60]

          Čeněk (1813-1870) bohužel také stojí za zmínku, protože právě o jeho synovi Čeňku Filipovi (1845-1884) psali 6. 7. 1884 i The New York Times. V části Foreign Gossip and Facts najdeme následující text: „The city Engineer of Prague, one M. Brzorad, who was unmarried, 41 years of age, and who lived alone, was murdered a fortnight ago by an artilleryman, aged 24, and of good family, who avowed that he had committed the crime out of jealousy. Brzorad was found lying in his own house, with his throat cut and several deep dagger stabs in his chest.“ V překladu: “Hlavní inženýr města Prahy, jistý mladý pán Brzorád, který byl svobodný, 41 let starý, a který žil sám, byl zavražděn před 14 dny dělostřelcem ve věku 24 let z dobré rodiny, který se přiznal, že tento čin spáchal z žárlivosti. Brzorád byl nalezen ve svém vlastním domě, s podřezaným hrdlen a několika bodnutími dýkou v hrudi.” [61]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image025

Purkmistrovský kord (Muzeum Nymburk)

 

Třetí - nejstarší Čeňkův syn Antonín Brzorád (1809-1877) byl také purkmistrem nymburským a v jeho domě bydlela Božena Němcová. O tom podrobněji níže v kapitole “Božena Němcová a Nymburk (1848-1850)”. S Františkou rozenou Messnerovou měl dvě dcery a syna Gustava. Dcera Terezie si vzala vrchního soudního radu v Praze Gustava Klazara; druhá dcera Fanny (+28. 2. 1937, stará 98 let[62]) si vzala rytmistra Karla Theera a jim se v Černovicích v Bukovině narodil syn Otokar Theer (1880-1917), český básník a beletrista s pseud. Otto Gulon, který například napsal: Pod stromem Lásky, Výpravy k Já, či Faethon.

 

Pobyt Boženy Němcové (1840-1850) u purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877)

 

Nymburský pobyt Boženy podrobně mapuje kniha Jan Vondráčka z r. 1913[63]. Autor těží z podrobných znalostí reálií a ze vzpomínek dcery B. Němcové. Citujme tuto knihu přímo: “Němcovi nalezli byt s velkou prostrannou kuchyní na Boleslavské silnici, v přízemi domu pana Antonína Brzoráda (č. 243), vejdeme-li ze dvora po levé straně. Dům tento vystavěl bývalý purkmistr Vincenc Brzorád po onom zhoubném požáru r. 1838, který zničil valnou část města. Ku stavbě užito bylo staviva ze zbořené brány Boleslavské, nedaleko stojící. Jak byla spokojena Němcová ve svém bytě, nevíme, ale z poznámky Konopovi, kde praví: „Kdykoli pohlédnu z okna, nemám žádnou vyhlídku do krajiny, jen na silnici," soudíme, že toužila po volnějším rozhledu. Tam v předměstském stavení, uprostřed zahrad a poli, zřídila si útulnou domácnost, tam půldruhého roku strávila v práci a starostech, v radostech i strastech. Domácnost Němcových byla skromná sice, avšak útulná. Nábytek byl prostý, ale vkusný.  Jednoduchá pohovka s vyvýšeným podhlavím, bez opěradel a polštářů, potažená zeleným mačkaným plyšem, 4 vycpávané židle stejné barvy — částí to výbavy Němcové — okrouhlý stůl o jedné noze s nalepenými obrázky krajin na vrchní desce pod lakovým povlakem — svatební to dar ženichův nevěstě a poličky na knihy byly nejvýznačnější částí nábytku. U okrouhlého stolu Němcová psávala. Byt zdobilo ještě obehrané, obstojné piano, knihovna s poprsími našich slavných mužů a na stěnách visely podobizny českých literátů a přátel Němcových.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na Brzorádůn dům ze dvora[64]

 

          Při domě byla zahrada a veliký dvůr, jako až do dnes (1913)[65], kde si děti hrávaly. Domácí měli tam drůbež a tam byl pro děti nový svět pozorování a zkušeností. Němcová chovala v domácnosti pro radost dětem také psa Ořecha a kanárka. Děti Němcovy měly každé svou slepici, již si opatrovaly. Dora měla celou černou, krotkou slepičku, která za ní chodila jako psík. Okna plná květin, jež Němcová neobyčejně milovala a s láskou  ošetřovala, dívala se na zaprášenou Boleslavskou silnici. Krásná, mladá paní, ještě ne třicetiletá, obklopená čtyřmi malými, pečlivě vychovanými dětmi, z nichž nejstarší Hynek byl desetiletý, nejmladší Jaroslav šestiletý, vládla v této domácnosti jako královna, úplně samostatně a svobodně. 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na dům s bránou z ulice Velké Valy[66]

 

… (Poměr Němcové k jejímu muži jest dosud záhadný. Určitě můžeme řici, že nebyl takovým, jakým má býti, ale z jednotlivých prudších výstupů nesmíme soudit na celé spolužití, jako máme četné doklady proti Němcovi, tak nalézáme mnohé zase pro a Němcová píše o muži jednou tak, po druhé zase onak. - pozn.pod čarou) … S tím větší láskou lpěla Němcová na svých roztomilých, nadějných dětech. Láska k dětem nahrazovala jí všechny sklamané touhy a chránila často před zoufalstvím. Ji vyjadřuje i v první své básni „Ženám českým": ne muž má všecko, ale útlá, slabá žena jen své srdce a — své dětsko." Byla laskavou a vzornou matkou a děti ji zbožňovaly. Nezlobila se zbytečně s nimi, ale také jich nerozmazlovala. Vkusně je oblé­kala a vedla k uhlazenému chování. Nedovolovala jim, aby skotačily venku s rozpu­stilou mládeží a přidržovala je raději doma a dovolovala jim, aby si pozvaly některé hodné spolužáky a spolužačky k sobě. Tu si děti čítávaly různé pohádky a spisy pro mládež.  Němcová pak jim vysvětlovala, nebylo-li jim něco jasno, poučovala je, hrála jim na piano a děti při tom zpívaly a získala si tak svou neobyčejně milou a vlídnou povahou úplně srdce nejen svých dítek, ale i cizích. K Němcovým docházely děti domácích (Brzorádů), dvě dcerušky, dvojčata a synek Gustl (nynější dr. Gustav Brzorád), neboť se jim to u Němců více líbilo než doma nahoře; chlapci přiváděli si své spolužáky Zeibiga (syn pol. revisora), hochy Kulichovy z Bašty, Jeníka Černých, Dora zase Kalinku Dlabačovu, (pozd. choť prof. Emlera) Zdenku Havelkovu (pozd. choť presidenta České Akademie Jos. Hlávky) a jiné. Tím zaplašovala Němcová svoji samotu, když muž byl na cestách neb odešel do hostince „U Pelikánů", dle svého zvyku zahrát si karty. Hřála své srdce na přítulné lásce dětské.” (str. 19 -23) 

Z Nymburka pochází Němcové autobiografická “Kávová společnost”, karikující poněmčený jazyk maloměstských paniček 19. století. “Stručné, ale neobyčejně věrně vystižen i duch tehdejších lepších kruhů, kde paní purkmistrová, paní doktorová, paní radová, lékárníkova atd. udávaly ton.( Zde by si snad někdo přál konkrétních jmen, ale z kritického, ideového stanoviska jest lho­stejné, že byl r. 1848 purkmistrem Jan Zedrich, po něm (1848) Ant. Brzorád, radním Gabriel, lékárníkem Všetečka atd. Vždyť jde o typy, ne o skutečnost.” (str.35) … „Poznáváme jejich povýšenost a hrdost, jak se s patra dívají na ostatní plebejce, řemeslníky, obchodníky a pod., „na tu rotu, jež jak má pár grošů, chce vylézt výše než člověk, který má přece „bildung"." Slyšíme jejich mluvu, špatnou němčinu, s ještě horší češtinou a poznáváme při tom všem jejich vyhlašovaném vzdělání, jejich úzký horizont, ohraničený zájmy nejnudnějších klepů.“ Němcová se ale v nymburských jen nezklamala: “Vedle uzavřené, pomlouvačné společnosti městských dam, jež na Němcovou pohlížely s patra, nad jejímž chováním trnuly a kterou příliš jednostranně posuzovaly, a vedle mnohých jiných protivníků, o nichž později uslyšíme, byl tu celý kruh upřím­ných přátel naší spisovatelky. Byli to oni mužové a ženy, o nichž se všeobecně zmiňuje v dopise Čelakovské: „Jsou zde Češi a to mě těší (přišla z německých Všerub), i také několik horlivých vlastenců a vlastenek je zde."

 

Božena Němcová r. 1950 (Kresba tužkou V.Misliwečka)[67]

 

Nejprvnější známostí Němcových byl jistě jejich domácí pán Antonín Brzorád, jenž později byl dlouhá léta purkmistrem. Patricijská zámožná rodina Brzorádů, měla v Nymburce nejen četné příbuzenstvo, ale i mnoho známých, v jichž kruh přirozeně i Němcová byla uvedena. K nim patřili vedle bratra Antonínova, Filipa Brzoráda, velitele národní gardy, i synovci téhož Filip Černý a Jan Černý, známý nám setník nymburské národní gardy. Patřila tudíž vedle Brzorádových k známostem Němcové i rodina Černých. Brzorádové byli spřízněni také s rodem Všetečkú (mělť děd Antonínův za manželku Ludmilu Všetečkovou) a rodina Černých zase byla v příbuzenském poměru s rodinou Mašinovou (Jan Černý měl za manželku Marii Mašinovou). Kateřina pak, sestra obou bratří Černých, byla provdána za Jana Fleischmana (v čís. 129) a tak se kruh známých rozšířil i na tuto rodinu. Tím si také vysvětlíme, proč právě tyto uvedené vážené a zámožné rodiny patřily k nymburským známostem Němcové.(str. 37-38)

  Zda i déle udržovali nymburští přátelé styky s Němcovou, neni známo, ale jest vysvětlitelno a úplně lidské, že v pozdějších dobách,  kdy jednak starosti hmotné Němcovou svíraly, jednak osobní styk četných, nových přátel a ctitelů ji cele poutal, odpadly vzájemné korespondence a zůstala jen milá vzpomínka. Přátelé nymburští také neza­pomněli na zajímavý zjev Boženy Němcové, a když bída na ni dolehla, vypomáhali ji rádi a ochotní. Prostředníkem tu byla známá již Marie Votová, která, když bylo již nejhůře, dopsala do Nymburka Brzorádovům,  Mašinovům aj. a marně nikdy neprosila. Tolik je nám konkrétně známo o přátelích Boženy Němcové v Nymburce. Ale nesmíme zapomínati, že byla tu ještě celá vrstva lidí, pro nás a veřejnost jinak bezejmenných, jež jistě Němcovou poutala a s nimiž určitě se stýkala. Myslím městskou chudinu, lid dělný, podnájemníky, zkrátka ty vrstvy, jež bohatým patriciům, (Nejbohatšími rody byly v těch letech rodiny Červinků, Brzorádů, Černých, Zedrichů, potom měšťané Seigeršmid, Woháňka, Radimský, Sreyer, Fleischmann, Mašin atd.) ať již se jmenovali pan Čmuchálek nebo pan Vydřihost - jak je Němcová nazývá - byli jen podružskou spřeží. V Nymburce bylo chudiny dost a dost. Mezi 403 dětmi školními, byla většina chudých. S chudými Němcová nejvíce cítila. Nemělať sama také nikdy nazbyt, jistě se zájmem poslouchala jejich hovory jejich stesky a bolesti a její srdce neodepřelo jim nikdy pomoci a potěchy. V tom směru byla duše její nanejvýš citlivá. Cizí bol, cizí bída, cizí útisk více ji dojímaly než vlastní osud.“ (str 52.-53.)

          Z Vondruškovy práce ještě využijeme postřeh o zapojení nymburských Brzorádů do revolučního dění: “Zajímavé jest, že v čele gardy nymburské stáli muži, kteří i jinak života veřejného se zúčastnili. Velitelem byl Filip Brzorád, bratr potomního purkmistra Antonína Brzoráda a syn zemřelého (1848) purkmistra Vincence Brzoráda. Setníkem Jan Černý, bratranec Filipův, a poručíkem František Všetečka. S týmiž muži, předními měšťany, setkáváme se i v bezpečnostním a informačním výboru, utvořeném dle pražského vzoru, aby v bouřlivé době bděl nad pořádkem v obci a seznamoval veřejnost se vším, co třeba znáti a co třeba podniknouti. Vedle uvedených čteme tam i jméno dr. Jana Dlabače (1809—1873), nejdůvěrnějšího přítele Němcové v Nymburce, Antonína Brzoráda, domácího pána Němcových, sládka Františka Mašína a j., s nimiž všemi se Němcová stýkala. V té době přijela Němcová do Nymburka. Bylo tu, jak patrno, ještě mnoho staré ztrnulosti a šosáctví, ale i dosti nadšeného zápalu   a   ryzího  národního   cítění. (str.16.-17. Srovnej Kulhánek: Královské město Nymburk str. 412) 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Bohumil Hrabal o MUDr. Gustavu Brzorádovi (1844-1914)

 

          Jediný syn Antonína (1809-1877) MUDr. Gustav Brzorád (1844-1914) pak byl nymburským lékařem – malý, drobný, nesmírně činný a pracovitý, velký milovník přírody, žil v rodném domě v ul. Boleslavské č. 243 a shromažďoval u sebe společnost svých příbuzných a přátel. Všimněme si, že nemocnici najdeme přímo před jeho domem. Vlastnil též dům na náměstí, na rohu s dnešní Kostelní ulicí. „Tento dům, který roku 1838 vyhořel zřejmě vyženil. Nechal ho zbořit a na jeho místě postavil dům současný, č. p. 40 a 41. – původní novorenesanční vzhled si dům zachoval směrem do Kostelní ulice dosud. Na této straně v úrovni prvního poschodí také nalezneme sochu svaté Terezie a pod ní zajímavý nápis „IN PERPETUAM UXORIS SUAE MEMORIAM ANNO DOMINI MDCCCLXXXVI.“ Tedy na věčnou památku své manželky léta Páně 1886. Manželka Gustava Brzoráda se totiž jmenovala Terezie.[68] Křtěná jako Terezie Anna (*19. 6. 1853 – 26. 8. 1878), byla dcera Antonína Červinky, měšťana nymburského ze sousedního č. p. 42 a Anny rodem Dlabačové.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Socha sv. Terezie na rohovém  domě ulice Kostelní a náměstí Přemyslovců.[69]

 

Roku 1860 byl položen trvalý základ ochotnickému divadlu v Nymburce, když tehdy studenti, kteří zde byli na prázdninách, v čele s žákem VI. Tř. gymnasijní G. Brzorádem seskupili se kolem L. Rubingera … a zřídili ochotnické divadlo. … Hra V. K. Klicpery Divotvorný Klobouk se 3. září velmi líbila a proto studenti sehráli ještě dvě představení Pašerové a Dra Fausta domácí čepička. Po těchto představeních divadlo bylo přeneseno z chlapecké školy do hostince U černého orla na náměstí, který stál v místnostech dnešního domu MUDr. Antonína Brzoráda. V tomto hostinci hráno celkem desetkrát.[70]

V následujícím textu Anny Jíchové, který upravil a přijal za vlastní Bohumil Hrabal, se dočítáme příběh o rodu nymburského MUDr. Gustava Brzoráda:

„Za Boleslavskou branou - roh Velkých sadů a Boleslavské ulice - stojí veliký jednopatrový dům... s pěkným balkonem v prvním patře. Před domem je úhledná zahrádka s krásne upravenými záhony květin, obehnaná železným plotem, jeho tyče jsou zapuštěny v nízké zídce... jsou tam dvě stodoly stíněné morušovými stromy a stará hluboká studna... Voda se stále váží težkym okovem, připevněným k dlouhému řetězu, vinoucimu se po mocném hřídeli... [71], Za domem se táhne veliká, několik korců měřící zahrada... plná všelijakých ovocných stromů a keřů, angreštu, rybízu a s velikými záhony malin. Kolem zdi jsou keře jasmínu a bezu ... dnes je jejím majitelem Antonín Brzorád, doktor mediciny. Jeho pani je krasavice a mají dvě dcery. Jeho otec byl malá, nepatrná osůbka... Byl to lékař - lidumil... v šosatém kabátě a s nerozlučným deštníkem přehozeným přes rameno... Každý byl pro něho kamarádíčkem... Jednou za listopadové pochmurné neděle vyprávěla nám maminka, co věděla o mládí "doktůrka kamarádíčka". Ani jsme nemohli uvěřit, že býval taky mlád... Ano, býval mlád a jistě i vesel, začala maminka... Jeho nevěsta, do níž byl velice zamilován, byla bohatá a z nejpřednější rodiny města... Mnoho se namáhal, aby se zalíbil rodičům nevěstiným, než přiměli svou dceru, aby se zřekla své lásky k chudému učiteli a přistoupila k oltáři s panem doktorem Brzorádem... Těžce nesli tento skutek rodičů nevěstiných oba milenci... Zamilovaným místečkem mladé paní byl v průčelí domu balkonek... Hoře bylo příliš velké pro oba... pan učitel nesl těžce svůj osud... Kolem plotu Brzorádovy zahrady voněl bez a jasmín, kvetly macešky a narcisy... V očích mladé paní byl smutek a žal... Odkvetly konvalinky a bez a za teplých letních nocí slavík teskně pěl ... Jahodové plody voněly... Stesk mladou pani neopouštěl... Zlá nemoc hlodala v těle i na duchu jejího miláčka... Okna pokojíčku, v nemž dodýchal pan učitel, byla široce otevřena... smrt zavadila svým křídlem o čelo nemocného... Tehdy na mladou paní přišla těžká mdloba... Hluboko do citlivé duše zařezával se jí hlas umiráčku... Když se naplnily dny jejího života a pani Brzorádová povila synáčka, ani veliká láska jejího muže nedovedla zachovat při životě jeho drahou ženu...

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na Brzorádův dům s balkonkem[72]

 

Smutek se zachvěl v hlase naší maminky... Po malé přestávce nám dopověděla: Až přijdete na hřbitov, hned naproti kapličce, jak jsou první vrata, je jednoduchý bílý pomník paní Brzorádové. Na něm je zlatým písmem napsán veršík: Předčasně, mně odešla milovaná manželka, čekat bude na mě u brány nebeské, kde srdce naše budou navždy spojena... Pod veršem je ponecháno prázdné místo, na které se dopíše zlatým písmem, až vloží do hrobu jejího muže... Doktůrek kamarádíček má na den spočítáno, kdy odejde, kdy vezme sochař dláto, aby připsal jeho jméno do mramorové desky... Na nic doktůrek kamarádíček nezapomněl, i cestičku poslední si určil... Nevím, zdali slavík na Brzorádovic zahradě dosud tak teskně zpívá... (Z knihy Život není žádná pohádka, kterou napsala Anna Jíchová, Cleveland, O., 30. prosince 1951. a kterou jako text přijal za vlastní Bohumil Hrabal.)[73]

P.S. Tuto knihu mi jednoho večera předal u Zlatého tygra mladý muž s poznámkou, že jeho teta z Ameriky mu poslala tuto svou knížečku. A on je můj čtenář a právě dočetl trilogii Městečko u vody a mě ten život, který neni pohádkou, by mohl zajímat, protože je taky o Nymburku. A já, když jsem tu knížku prečetl, tak jsem shledal, že způsob vidění městečka, ve kterém se zastavil rovněž i čas spisovatelky, je shodný s mojí poetikou ... dokonce ve vidění detailu stojí autorka nade mnou... A tak nejdřív v duchu a potom i ve skutečnosti opsal jsem si tu knihu ve zkráceném vydáni, udělal jsem si z ní svoje skripta, svůj výtah, svůj místopis, podle kterého chodím těmi uličkami a navštěvuji ty vesničky a ta místa, kudy chodila autorčina maminka i ona sama, a tak chodim Nymburkem a jeho okresem tak jako Marcel Proust a hledám a současně- v myšlenkách nacházim ten ztracený čas...“ [74]

Gustav byl členem spolku Českobratrské jednoty Sion, zřízeného roku 1891 s cílem zřídit samostatný reformovaný sbor a vybudovat důstojný chrám Páně. „Na návrh člena spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro stavbu kostela vybrána a od Severozápadní dráhy 16. 12. 1895 za výhodnou cenu zakoupena parcela Na Spálence".[75]

Jeho pravnučka vzpomíná, že byl lidumil, který miloval přírodu a vozil si z dolomitů vzácnou květenu. [76]

Na parte čteme, že MUDr. Gustav Brzorád skonal 29. 12. 1914 zaopatřen sv. svátostmi jako zdravotní konsulent c. k. státních drah a městský lékař v Nymburce. Podepsán je Gustavův syn MUDr. Antonín Brzorád[77] , c. k. nadlékař a vrchní lékař c. k. státních drah.[78]

 

MUDr. Antonín „Gruntorád“ Brzorád (1876-1953)

MUDr. Antonín Brzorád (1876-1953) se narodil 20. 9. 1876 v Nymburce, v domě č. p. 243.

Stavba protější nymburské nemocnice byla dokončena v roce 1881. 31. ledna 1882 byla nemocnice vysvěcena a pojmenována „Okresní nemocnice korunního prince Rudolfa v Nymburce“ a provoz byl slavnostně zahájen dne následujícího. Nemocnice začínala s dvaceti lůžky, ale hned v dalším roce byla rozšířena na padesát. Lékařskou péči obstarávali dva lékaři: dr. Brzorád a dr. Baštecký, ošetřovatelská péče spočívala na bedrech milosrdných sester Řádu svatého Karla Boromejského.[79]

S manželkou Zdeňkou (1885-1966), dcerou Josefa Kabáta, ředitele cukrovaru ve Velvarech se vzali 18. 2. 1905. Roku 1907 žili v Nymburce čp. 41-42; tehdy se jim narodila dcera Marie.[80] Jinde již čteme, že žili v upraveném rodném domě (č. p. 243) a Antonín zůstal přítelem a lékařem rodiny Tomáše Černého, o kterém bude později ještě řeč. Jméno několika generací majitelů domu, který hostil Boženu Němcovou, připomene dnes současníkům jméno parku, který vznikl z přilehlých zahrad a pozemků a dům dnes obklopuje – park Dr. Antonína Brzoráda.  Na Zdeňku její vnučka vzpomíná takto: „Babička byla šaramantní, užasná paní – měla krásnou duši, velmi jsem ji milovala. Její sestra Milka provdaná Poláková byla maminkou slavného profesora chirurgie Emericha Poláka, který působil jako přednosta chirurgie na Vinohradech, byl děkanem na lékařské fakultě na Vinohradech. Zajímavé je, že jezdil ke svému strýci do Nymburka na prázdniny, kontakt a vyjížďky s ním ovlinily  jeho rozhodnutí stát se lékařem. Babička často docházela do sirotčince, který finančně podporovala.“[81]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: P1130007

MUDr. Antonín Brzorád, nymburský lékař, postava Hrabalových Postřižin s manželkou.[82] 

 

Roku 1908 nechal Antonín vystavět dům č. p. 252 (dnes roh Palackého třídy a Komenského ulice). „Autorem historizujícího činžovního domu na hranici historického jádra města byl pražský architekt Osvald Polívka, který krom toho v Nymburce projektoval též secesní vodárenskou věž či letní vilu svého tchána Dr. Tomáše Černého. MUDr. Antonín Brzorád nechal r. 1910 nad hlavním průčelí vytvořit štukový reliéf Příjezd Elišky Přemyslovny do Nymburka od pražského sochaře Karla Nováka. [83] Bylo to k 600. výročí slavné události, kdy princezna Eliška Přemyslovna uprchla v noci 28. 5. 1310 před intrikami Jindřicha Korutanského z pražského hradu a uchýlila se do Nymburka, města věrného jejímu otci Váckavu II. i jí. Zde celý měsíc pobývala v bývalém středověkém domě U Černého orla na hlavním náměstí. - Částečně litý a zčásti modelovaný reliéf ztvárňuje Elišku sedící na koni v prostém šatě s družinou rytířů pána z Vartemberka i dvěma služkami, jež ji doprovází, u jejich nohou je klanící se purkmistr. Scéna je v historizujícím realistickém pojetí se secesními prvky.[84]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Nymburk č. p. 252, roh Palackého a Komenského[85]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Plastika Karla Nováka na domě č. p. 252, stav 2017[86]

 

          Antonín byl význačným předsedou nymburského sportovního klubu Polaban, kterému např. daroval i pozemek na fotbalové hřiště. „… Letitý sen lékárníka Poláka se naplnil 18. srpna 1909.  Na ustavující schůzi (nymburského) sportovního klubu v restauraci „U Matějků“ (dnešní Dělnický dům) byly schváleny závazné stanovy a ponechán název Polaban. Při svém ustavení měl 42 členů. …  Předsedou byl v nepřítomnosti 28 hlasy zvolen MUDr. Antonín Brzorád, pobývající v té době jako hulán na vojenském cvičení ve Vysokém Mýtě. Čas ukázal, že to byla šťastná volba. Známý lékař stál v čele klubu téměř tři desetiletí. Pomáhal při jeho znovuzrození a koncem svého funkčního období s ním prožíval i období značného rozmachu. … Na lednové (1910) valné hromadě vyzvedl předseda dr. Brzorád úsilí výboru, kterému se v rekordně krátkém čase podařilo zformovat hráčský kolektiv a zároveň ocenil i úvodní herní výsledky. Neopomněl také poděkovat městské radě za pomoc při výběru nového hřiště. Dobré slovo vyslechli za dobrou popularizaci nymburského fotbalu i páni od pera. S potěšením mohl rovněž konstatovat, že do ochozů přichází stále více diváků. …1911 Předsedou klubu byl znovu zvolen MUDr. Brzorád. … 1920 V říjnu došlo v historii Polabanu k významné události. Předseda klubu MUDr. Antonín Brzorád daroval fotbalistům do užívání vlastní pozemek za plynárnou. Výbor fotbalového odboru, v čele s Františkem Jochem vyzval naléhavě členstvo a všechny příznivce k urychlené přeměně měkké oranice v pevné hřiště. … 1928 byl podán návrh, aby dr. Brzorád byl jmenován čestným předsedou klubu. 1935 Před zahajovacím výkopem prvního divizního zápasu s Petřínem Plzeň panovala na hřišti v neděli 18. srpna slavnostní nálada, umocněná projevy starosty města Fialy a předsedy klubu MUDr. Brzoráda.Zásluhy dlouholetého předsedy klubu MUDr. Brzoráda byly při jeho šedesátých narozeninách oceněny pojmenováním hřiště ze plynárnou na Stadión dr. Brzoráda. K tomuto slavnostnímu aktu došlo v rámci klubových oslav. … 1939 Na červencové slavnostní schůzi byla oceněna třicetiletá nepřetržitá práce předsedy klubu MUDr. Antonína Brzoráda předáním diplomu a čestného svazového odznaku zdobeného českými granáty. … 1940 Pražané byli velmi srdečně přivítáni, předseda Polabana MUDr. Brzorád připomněl, že slouží ke cti nymburskému klubu, když v tak slavném mužstvu působí bývalý domácí hráč Věchet. Hosté se revanšovali komplimentem, že zanedlouho budou jezdit do Nymburka k ligovým zápasům.“[87]

Po vypuknutí světové války v roce 1914, byl zřízen ve vojenském táboře v Milovicích zajatecký lágr a zajatecká ošetřovna. Vedoucím lékařem byl MUDr. Antonín Brzorád z Nymburka a po něm MUDr. František Tichý. V celém zařízení bylo hlídáno 18 000 - 20 000 zajatců, ale po velkých ofenzivách se jich zde nacházelo až 48 000. [88]

V městě Nymburce byl založen spolek zahrádkářů a ovocnářů, kterému předsedal Dr. Antonín Brzorád. Spolek měl tehdy necelých 20 členů, převážně se však jednalo o majitele rodinných domů se svojí zahradou. On sám měl na svém pozemku desítky ovocných a okrasných stromů a za tím účelem měl i svého zahradníka ubytovaného společně s rodinami štolby a řidiče svého osobního vozu. Byty byly podél dnešního chodníku v Poděbradské ulici od rod. domu. Celá zahrada měla výměr cca 4 hektary pozemku na jedné straně až ke statku p. Janka a na druhé dnes Smetanovy ulice až k Husově sboru. To bylo v roce 1915.[89]

           Dr. Antonín Brzorád byl v letech 1934-1948 také předsedou správní rady nymburského pivovaru, kde působil od roku 1919[90] také František Hrabal („Francin“), otčím Bohumila Hrabala.[91] Malý Bohumil prostředí nymburského pivovaru důkladně poznal a do své knihy Postřižiny přivedl řadu skutečných postav. To, že Dr. Gruntorád - podle knihy ctitel Hrabalovy maminky Maryšky - byl ve skutečnosti MUDr. Antonín Brzorád potvrzuje jeho vnučka Jana Bernáthová: „Dědeček  je vskutku Gruntorád. Pan Hrabal požádal mou maminku, aby se v knížce o něm zmínil a po domluvě  se změnilo jméno Brzorád na Gruntorád“.[92]

 

MUDr. Antonín Brzorád, nymburský lékař, postava Hrabalových Postřižin.[93]

 

          Jeho vnučka na něj vzpomíná takto: „Antoním Brzorád (dědeček) byl obětavý lékař, pracoval ve dne v noci, pamatuji se, jak zvonili v noci u vrat pacienti, kočí pan Staškevič zapřahal bryčku s koníkem, dědeček odjížděl k pacientovi do vesnice. V zimě jezdil na saních - pro mne užasné zážitky, jezdila jsem často s ním. Každou neděli jezdil na mši sv. do kostela sv. Jiljí v uzavřeném kočáře. Rád zašel občas mezi lid do hospůdky k Fidrmucům. Byl přísný, ale laskavý dědeček. Chodíval na hony, v rodném domě v Boleslavské ulici žili 2 lovečtí pejsci. V rodném domě byla tzv. parádní zahrada, kde jsem i já obdivovala užasné květiny a stromy. Vedle parádní zahrady byl velký sad, o který se staral pan Socha. Do Nymburka jsem jezdila pravidelně s rodiči z Prahy v neděli na oběd, dále na prázdniny“. [94]         

          „V minulém zastavení na hřbitově u sv. Jiří jsme zmínili osud některých nymburských rodin a jejich ostatků v souvislosti s likvidací hřbitova. Podařilo se nám zjistit, že ne všechny ostatky „nenávratmě zmizely“. … Podobně byly uloženy v letech 1967 – 9 i exhumované ostatky dalších nymburských rodin – Červinků, Krajských, Černých, Huňků a také Brzorádů, vč. MUDr. Antonína Brzoráda – hrob č. 1618 – 1619/IV.“[95] V hrobě jsou pochovány i obě dcery Marie Pohorecká (1907-1984) a Jana Hanzalová (1917-1998.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

 Kateřina Černá roz. Brzorádová (1771-1831)

 

Roku 1771 se v Nymburce narodila Kateřina Brzorádová (1771-1831)  později Černá. Právě ona si totiž vzala Tomáše (II.) Michala Černého z Nymburka, se kterým patřili k okruhu nymburských známých Boženy Němcové.[96] Syn Jan Černý (1808-1857) byl roku 1848 setníkem nymburské Národní Gardy a zůstal ve styku se svým strýcem lochkovským Josefem Brzorádem, kterého škádlil dopisy v češtině. Vzal si Marii Mašínovou z Nymburka. Jejich syna JUDr. Tomáše (III.) Černého (1840-1909), advokáta a pražského primátora Ottův slovník představuje jako “vynikajícího právníka českého, spoluzakladatele pražského Sokola, Zemské banky, v letech 1882-85 starosta pražský.” Právě jeho obsažný fond uložený v Archivu Národního Muzea obsahuje rodopisný materiál, pozůstalý po rodinách Filipa Brzoráda z Nymburka a jeho syna, lochkovského Josefa Brzoráda. Jedná se nejen o korespondenci a opisy křestních listů, ale i o rodokmen, rodovou kroniku, zápisník, ze kterého budeme později citovat, knihu dobových postřehů popisující společnost 19. století a jiné. Fond se v současnosti zpracovává.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Josef Calasanz Brzorád (1777-1857), státní rada, majitel statku Lochkov

 

Josef Brzorád (1777-1857) se narodil jako nejmladší 2. 10. 1777 v Nymburce. Pokřtěn byl svým strýcem P. Filipem Sebaldem Všetečkou, SchP, (1747-1788), piaristickým knězem, který jinak vyučoval na piaristických gymnásiích v Čechách.[97] Vysvětluje se tím i volba křestního jména Josef Kalasánský, který pak Josef Calasanz Brzorád využíval.[98] Svatý Josef Kalasanský - Joseph Calasanz (1557-1648) byl španělský pedagog a současník Jana Amose Komenského, se kterým ho lze právě jako reformátora školství 1. poloviny 17. století významem měřit. Byl velmi zbožný a vzdělaný kněz, který kvůli péči o školy založil řád Piaristů působící i u nás dodnes.[99] Nepřekvapí tedy, že stejně jako bratři, Josef C. Brzorád odbyl gymnasiální studia roku 1793 v Praze u Piaristů[100]. Byl zde tedy roku 1792, kdy Josef Jungmann byl tamtéž v tercii. Filosofii (1794-6) a práva (1797-1800) studoval také v Praze, stejně jako bratři JUDr. Jan a JUDr. Vojtěch. „Vykonal zkoušky appelatorní (pro “Aichbeamt”) a pro politickou sluzbu – dnes by se řeklo státní zkoušky – v Praze (1801-2). Praktikoval rok u státního úřadu (Regierung)- c. k. gubernia - v Krakově. Byl pak magistrátním (soudním) auscultantem až do roku 1804 v Praze (Roku 1805 je ve Schematismu uveden v Týnské ulici v Praze u svého bratra Jana.), substituierovaným rádním (rada magistrátu – „Magistratsrat“[101]) v Kutné Hoře[102] (1804-1806) i v Mladé Boleslavi (1806-9) , kteréhožto roku jeho otec koupiv panský statek Lochkov u Prahy jemu týž odevzdal (Vilém jinde píše „Pro churavost se roku 1808 služby vzdal a uchýlil se na Lochkov.“), který pak držel až do své smrti, na kterémž zastával soudcovství až do roku 1839 a na kterémž osobně hospodařil do roku 1853 odevzdav onoho justiciárství níže psanému (syn Vilém- pozn. aut.) hospodaření toho roku co pachtýři  nejstaršímu jeho sinovi Karlovi.“[103]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád Josef 1777 (2)

 Josef Brzorád 1777-1857 (archiv J. Brzoráda)

 

Korespondence 1807-1811

 

Dodatek 2012: V lednu roku 2012 prostudovala Else Fritschl část korespondence Josefa Brzoráda, jeho otce, tchána a tchýně Delorme a bratrů z fondu Černý Archivu Národního Muzea.[104] Dozvídáme se tak několik nových podrobností z doby koupě Lochkova a seznámení Josefa Brzoráda s Annou Delorme. Dopisy, které psal Josef svému otci byly česky. Odpovědi mu často psal švagr Tomáš Černý a to již německy, stejně jako např. dopisy od Josefova bratra Adalberta.

Jejich němčina se trochu liší od jazyka Anny Delorme, která patrně pro nedostatek formálního užívání jazyka píše své řádky tak, jak jí asi připadly na mysl. Neužívá interpunkce – nejen čárek a teček, ale ani velkých písmen pro dělení vět – a takto přechází volně z nejrůznějších témat praktických k romantickým a zpět. Co se krasopisu týče, mají dopisy od Ferdinanda Delorme a jeho manželky tu zvláštnost, že písmena ve slovech nejsou navzájem propojena. Jejich dcera již písmena propojovat začala. Všichni užívají ve své komunikaci němčiny, Ferdinand občas užije francouzského výrazu.

 

             16. 2. 1807 píše Adalbert Brzorad německy svému bratrovi Josefovi po prodeji nymburského mlýna - v odpovědi na jeho dopis - , že je překvapen - nevěděl, že to půjde tak lehce. Doufá, že otec je teď zbaven starostí a může užít klidu potřebného pro svůj věk. Cena byla prý dobrá. Možná by někdo řekl, že je to moc drahé. Kupec ale byl spokojen.“ Někteří z rodiny se k Josefovi nezachovali pěkně. Je překvapen – nevěděl, že taková věc by se mohla stát v jejich rodině - že by tu byla hrabivost, chamtivost. Jejich rodiče byli tak spravedliví a vždy se snažili nenadržovat nikomu a nikoho neprotežovat. „Řekni mi upřímně, kdo byl tak neskromný a hloupý, aby při takové příležitosti odhalil svůj skutečný charakter?“ Co se týče peněz z prodeje – co dělá otec je dobré, protože Josef dostává svůj díl první  - ostatní (5 lidí „interesanten“) po splátkách.  „Jsem spokojen.“ Josef se má zatím postarat (dobře investovat) o Adalbertův podíl.[105]

             9.4.1807 Josef Brzorád píše Tomášovi Černému do Nymburka o prodeji mlýna v Nymburce a o koupi nového statku. Statků bylo naprodej více - „Gut Loyowitz“ se líbil, ale byl prodán – škoda. Myslí ale, že taková věc ač špatná, byla mu seslána Bohem. Až otec pojede do Prahy, měl by se podívat na statek - Gut „Tresning“. „Jestli myslí, že to stojí zato, já jsem již spokojen.“ Ještě dodává P.S., že se doslechl u stolu, kde jedl o dražbě statku „Stalsko“. Soukromník ze Saska ho koupil v dražbě za 128.000 zlatých. Mezi licitátory byla však trestuhodná (sträflich)  dohoda – zaplatil jim každému 1000 zl. „Těžko říci, zda tato dražba je potom vůbec platná![106]

             23.12.1808 začíná dopis Josefovi Brzorádovi od jakéhosi  p. Lipkowenz slibně: „Hochedlegeboren Herr von Brzorad …“ Brzorád slíbil (zřejmě v rámci jednání o odkoupení Lochkova) Ariolimu bažanty. Dostal pak dopis od p. Lipkowenz, že dohoda již je platná, a že má tedy bažanty poslat, jinak bude litovat, až budou koupeny jinde a účet jemu předložen k proplacení.

 

             Potom se objevují první dopisy od Delormových z Portheimky. Píší střídavě Maria Anna Delorme rozená Schell (podepisuje se však buď jen Delorme, či Anna Delorme) a Ferdinand. První kontakty Josefa a Delormových se , zdá se, seběhly kolem posílání obilí, soli, ovoce, zeleniny, atd. mezi Lochkovem a Smíchovem.

             1809 (asi září) jde na Lochkov první dopis a Anna Delorme roz. Schell[107] v něm děkuje za zeleninu a ovoce a říká si o vejce. Oslovení bylo patrně jen z odposlechu a tedy chybné: „Werther Herr von Persorád“ (ctěný pan) Podepsána A. Delorme.

             O měsíc později jsou pozváni na Lochkov setkat se s otcem Josefa Filipem. Anna Delorme roz. Schell odpovídá, že to není jednoduché, protože se mají setkat ve všední den, kdy je Ferdinand Delorme zaměstnán, ale je třeba udělat vše, aby se s panem otcem (to jest Filipem) setkali. Může-li, má prý poslat své koně – oni mají se svými problém.

 

             16.1.1810 Tomáš Černý píše z Nymburka Josefovi Brzorádovi na Lochkov, že Filip nemůže odpovědět, protože musel běžet, protože někde mají problém s vodou – voda nebyla čistá.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: image003

Patrně Anna Brzorádová roz. Delorme, nebo její matka[108]

 

             17.1.1810 píše Anna Delorme roz. Schell ze Smíchova na Lochkov, že děkuje za dárek a doufá, že je Josef zase navštíví, a že dcera děkuje za knihy, které Josef B poslal. Přečte si je s potěšením.

             Na druhé straně dopisu píše Ferdinand Delorme (vždy začíná – navzdory společenskému úzu své věty v korespondenci- „Ich“) a žádá o dělníky z Lochkova, aby pracovali na jeho zahradě. Dostanou 30 grošů za den.  Užil by pro fabriku též 2-3 „Mädgens“ - děvčata, která by pracovala v teple a dostávala 7-8 grošů. Pokud jsou takové „Subjecte“ na Lochkově, byl by za ně rád co nejdříve.

             1810 v dubnu píše Ferdinand Josefovi o problémech s jedním z dělníků. Děkuje nejprve za máslo, zve Josefa na „Suppe“ (polévka) – pokud nemá v neděli nic lepšího na práci. Lidé na mlácení obilí z Lochkova prý dorazili. „Radomicky“dělník z Lochkova však šel na Smíchově pracovat pro Žida. „Když jsem se toto dozvěděl, šel jsem na policii. Policisté ho však zapřeli, že by tam byl. Radomický a Žid provedli něco nekalého (Unrat). On se k nám vrátil spát do stáje (Stall).  Předal jsem ho policii další den k potrestání. … Očekávám Vás v neděli.“

             1810 v září Anna Delorme roz. Schell chce obilí – má „Verlegenheit“ - nesnáz sehnat 19 (jakési míry) obilí. Zda-li by Josef neposlal, či ve Slivenci pro ni toto nekoupil. Podepisuje se „Anna Delorme“.

             1810 na svatého Václava (28.9.?)  Anna Delorme roz. Schell děkuje za vejce a kroupy. Mladé „Frischlinge“ – letošáky (mládě černé zvěře – nejspíš divočáka) jí prý nabídl, ale ona chce, aby s nimi počkal, že na ně nemá místo. Je ráda, že „Hofdecernamt“ (oddělení dvorní úřadu ve Vídni) nabídlo jeho bratrovi místo primátora, protože tak bude Josefovi blíže.

             Ferdinand v dalším dopise prosí o pomoc s mletím atd a připojuje vtipně, že Josef vidí, že je-li člověk „complaisant“ přívětivý, každý ho pak využívá …

             27.11.1810 z Prahy Smíchova na Lochkov: „Je mi potěšením, že jste nabídl umlít obilí. Hned jak seženu slíbenou sůl, pošlu ji - pokud možno dnes. … To, co si přejete, jsem vyrozuměla z Vašeho chování, ne z toho co píšete. Hádám, že jste dceři neporozuměl zcela. Budete-li se více stýkat vztah se vytvoří. Ze své zkušenosti vím, že  taková děvčata Mädgen (Mädchen) nikdy neříkají ANO napoprvé. Nanny nemá žádné zkušenosti.  Možná budete-li vytrvalý, nebude s Vámi zacházeno jako s „Morast Veilchen“ (fialky v bahně/marastu). Zádrhel může být, že se domníváte, že se ucházíte o subjekt bohatý. Jinak byste se dle dobrého německého mravu nejprve obrátil na otce, který však není bohatý vůbec. A dcera není bohatá též. A ani ze strany rodičů nezbohatne. A tak se vaše přání nesplní, protože vaše žena nemá žádné peníze, což vám mohu říci rovnou. Vaše oddaná přítelkyně Delorme“

             Dále se navštěvují.

 

Anna Brzorád roz. Delorme[109]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet ostra

pečeť Delorme[110]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet podruhe

Pečeť, kterou užíval Josef Brzorád (1777-1857) [111]

 

             11.12.1810 na Lochkov posílá sůl a pytle na mouku, těší se na setkání – na Suppe -  Váš přítel Delorme

             22.12.1810 Anna Delorme rozená Schell píše na Lochkov: „Je čas, abyste řekl „Wörtchen“ - slovíčko, protože někteří říkají, že jste již mrtev.“ Děkují za dobré ořechy a louskáček. Dcera, že mu poděkuje, až bude mít možnost ho vidět, což doufá, že bude zítra. „Přijdte brzy, protože jíme ve 4 hodiny. Počítejte s tím, že během svátků nebudete moci odejít. Díky za buřty, žito, hrách a čočku, které jsme dostali.“

             23.12.1810  Ferdinand píše: „Nejlépe sedněte na koně, nebo do kočáru a přijďte na polévku. Budu doma od 12 a můžeme dlouze pohovořit.“

 

             Z dalších dopisů uložených ve fondu Černý Archivu Národního Muzea vyplývá, že Anna Delorme, později Brzorád, si před svatbou půjčovala od Josefa Brzoráda knihy z lochkovské knihovny. Mezi autory zazní jméno Ewald, dalšími tituly  jsou např.  Bagatellen, či Cesta do Paříže. Dopisy, které si Josef s Annou vyměňovali nosila z Lochkova na Smíchov děvečka s mlékem. V jednom z dopisů jsou zmíněny přípravy na návštěvu Josefova otce, Filipa Brzoráda z Nymburka. Když chtěla Anna svému budoucímu tchánovi Filipovi Brzorádovi do Nymburka napsat dopis, napsala si nejprve pečlivý koncept.

             Také Josef si psal nejprve nanečisto. Zvláště zaujal jeden z jeho dvou konceptů velmi vemlouvavého dopisu, ve kterém se snaží představit se Therese Weisenberger, starší sestře Anny Delorme tehdy již provdané za bohatého obchodníka Kašpara Weisenbergera ve Vídni. Neznáme ani přesnou dataci, ani nevíme, který z konceptů případně Therese nakonec četla. Její vstřícná odpověď je nicméně datována ve Vídni 16.4.1811 a na Lochkov dorazila 21.4.1811. Trvalo to tedy 5 dní. V německém konceptu čteme věty ve smyslu:

             Život je na dlouhé komplimenty krátký, pročež je odkládám a představím se bez jejich pomoci. … když Vám řeknu, jak jsem šťasten, že jsem našel svého životního druha. Nyní se mi vyplní mé přání … Je to požehnání štědrého Otce všech, že mohu být s Vámi spřízněn. A tak si přeji, aby tento svazek nebyl jen dle občanského zákona, ale aby byl opravdovým přátelstvím a náklonností. Budu o to usilovat vší svou mocí. Ale do doby, než budu mít příležitost prokázat, že to co jsem řekl je skutečností, prosím Vás o Vaši přízeň. … Váš nejponíženější služebník

Následuje nanejvýš zajímavý dovětek o tom jak vyslovit jméno „Brzorád“.          Doplňme ještě závěrem, že – nejen pro rodopisce - se zde jedná o poměrně vzácný jev. Z tohoto více než 200 let starého textu se totiž nedozvídáme jen fakta a podobu psaného jazyka. Tentokrát totiž řeč, kterou pro nás v té době nemohl nahrávkou nikdo zachytit, zazněla:

          Poté co jsem se Vám představil prosím, abyste mne doporučila svému manželovi jako někoho, kdo usiluje o jeho přátelství. Slyšel jsem, že je pro něj velmi těžké vysloviti mé nečeské (nicht böhmischen[112]) jméno. Nemohu tedy jinak, a abych mu to ulehčil, zmíním tuhle zvláštnost českého jazyka, ve které není neobvyklé, že souhlásky R a L jsou užity namísto samohlásek, čehož je mé jméno důkazem. Prosím proto uctivě Vašeho pana chotě, aby první dvě písmena mého příjmení “Br” užil jako jednu slabiku – trochu - jako má ve zvyku ten, kdo krotí koně, když zadržuje bujného oře. A pak následující “Z” aby nechal znít jako francouzské Ç[113] k následujícímu O. Myslím, že už mu správná výslovnost mého jména, nebude činit obtíže.

Originál zní:

Nachdem ich mich auf diese Art bei Ihnen eingeführt habe, bitte ich nun auch, mich bei Ihrem schätzbaren Gemahl auf das Beste zu empfehlen und als einen Mann vorzustellen, dem daran gelegen ist, sich seine Freundschaft zu erwerben. Da ich vernommen ,daß es ihm schwerfallen soll, meinen nicht böhmischen Namen auszusprechen, so kann ich nicht umhin, zu seiner Erleichterung die Eigenheit der böhmischen Sprache hier berühren, in welcher es nicht ungewöhn lich ist, daß der Mitlaute r und 1 die Stelle der Selbstlaute vertreten wovon sogleich mein Zuname ein Beispiel abgeben kann. Ich bitte daher den Herrn Gemahl , die ersten zwei Buchstaben meines Zunamens Br als eine Silbe auszusprechen versuchen zu wollen - ungefähr - wie die Pferdebändiger in Gewohnheit haben ,um ihre mutigen Rösser in Ruhe zuerhalten und dann das darauffolgende z wie das französische Ç  zu dem o klingen zu lassen. Ich bin verführet, daß es ihm nicht halb so viel Mühe verursachen wird, diesen Namen ganz korrekt zu lesen.[114]

 

 

11.6.1811 se „Josef Brzorád, majitel statku Lochkov“ ve svých 34 letech oženil ve smíchovském kostele se šestnáctitiletou „Annou Delorme, katoličkou“. Za svědky šli jeho bratr JUDr. Jan Brzorád a švagr Kaspar Weissenberger, obchodník. Z objemné korespondence snoubenců[115] vyjímáme jako ukázku dopis z 8. 6. 1811 z Lochkova. Na pečetích Josefových dopisů stojí v erbu „JB“ na pozadí rozličného zemědělského náčinní. V části knihy Familie Delorme naleznete dopis od snoubenky “Nanny” stejného data a také její vyobrazení. Brzorád - jak se podepsal -  užívá oslovení “Liebste Nina”.

 

Dopis Josefa Brzoráda Anně Delorme z 8.6.1811[116]

 

 

          28. 3. 1812 se narodila dcera Philipina Anna Theresia Brzorád, která se po smrti matky starala o své sourozence a posléze jako svobodná i o jejich děti. Narodila se na Smíchově v čísle 80, křtěna u sv. Filipa a Jakuba. Otec udán jako Josef Brzorád, Svobodný Pán na Lochkově. Za kmotry šli Anna a Ferdinand Delorme a Caspar a Teresia Weisenberger.

Roku 1813 se opět na Smíchově v domě č. 80 narodil Karel Brzorád (1813-1871) křtěný jako Carl, Ferdinand, Johann, Caspar. Otec byl matrikářem zapsán jako „Urozený Pan Josef Brzorád Svobodný Pan na Lochkově“ a matka jako „urozená Paní Anna rozená Delorme“. Kmotry byli děda „Ferdinand Delorme, Kaufmann, strýc „Johann Brzorád, J.u.D“. a strýc „Caspar Wewissenberger, Kaufmann.“ Karel byl následníkem rodu na Lochkově a jeho rodina byla velmi početná.

 

Lochkovský zámeček zezadu, roku 2002

 

V roce 1814 se Josef Brzorád stává vlastníkem lochkovského allodiálního statku a ve schematismech bývá pak zároveň uváděn jako “Justiziär”.[117] Justiciár byl právník zkoušený z věd politických, jenž sám řídil agendu těžších případů právních. Za justiciára vybírali si direktoři panství některého pražského advokáta nebo měli justiciára do spolku s jinou vrchností.[118] Co se statku týče, víme již, že Josefův otec kvůli nedostatku dřeva a půdy přikoupil i uhelný důl a dvě louky na Smíchově[119] najdeme je ve stabilním katastru z roku 1840 přímo proti Vyšehradu.[120] V 19. století byl pak panský dům č. p. 1 ve dvoře přestavěn na skromný zámeček. Budova obdélníkového půdorysu s věžičkou, balkonem v průčelí a s krátkým křídlem měla také vlastní kapli. Ve čtyřicátých letech měl Lochkov 49 domů s 485 obyvateli[121] a statek 277ha.[122] Více o lochkovské vinici, sklizni, či například zahradě najdeme ve vzpomínkách Anny Brzorádové, které ponecháváme níže vcelku v samostatné části.

Roku 1814 se 16. prosince na Smíchově č. 51 narodil Vilém Brzorád (1814-1898), asi v Prothajmském paláci, který patřil Ferdinandu Delormovi.[123] Křtěn jako Vilém Ferdinand měl za kmotry Ferdinanda Delorm, obchodníka a Adalberta Viléma Brzoráda, apelačního radu. Později byl zemským advokátem a spravoval jinonické panství, kde i zemřel a je pochován. Více k němu níže ve zvláštní kapitole.

 

 Lochkov - rozmazaný akvarel od A. Erbena z cca. 1850 překreslený majitelkou E. Fritschl

 

Roku 1816 začíná Josef Brzorád zaznamenávat meteorologická pozorování, která s velikou pečlivostí vykonával na Lochkově po 40 let až do roku 1856. Tyto složky nadepsané „Guth Lochkow Meteorologische Beobachtungen vom/Im Jahr 1825 von J. C. Brzorad“ pak v dubnu roku 1868 odevzdal jeho syn Vilém, t.č. advokát v Litomyšli rukopisné sbírce c. k. univerzity Bibliotheky pražské a to do rukou rodinného přítele „c.k. bibliotékaře“ PhDr. Ignáce Hanuše.[124] V přehledně vyplněných tabulkách jsou pro každý den v měsíci uvedeny tři hodnoty v kolonkách Baromether, Thermomether, Wind,+ 1 nečitelná. Později přibyl Hygromether. Jeho syn Vilém přiložil k foliantu i „Správu“, ve které postavu Josefa Calasanze Brzoráda knihovníkovi přibližuje a o jeho vztahu k vědám píše:

„Lásku choval vřelou k vlasti své, k svobodě,k vědomostem a zvláště k nálezům v oborech věd umění a řemesel. Zjevy astronomické i povětrné ale zajímali jeho záhy v té míře, že již co študent pěstuje čižbu, zaznamenával si nejen počet nachytaných ptáčků,nýbrž i vlastními znameními způsob povětrnosti přitom panující. Od roku 1797 též jen znameními, ale již denně zaznamenával zjevy povětrné až do roku 1811, kteréhož roku se oženil načež po přemožení vždy těžkých začátků při zařízení domácnosti i hospodářství – měl zajisté nemálo co dělat pro častou změnu držitelů zanedbané hospodářství, též skrze vyplácení převzatých dluhů – osobyv spořádanou domácnost i poklid rokem 1816 začal dokonce pořádným způsobem zapisovati denně třikrát v běhu plných 41 let úkazy povětrné s opatrností tak stálou, že jestli nastala nějaká překážka -cesta a t. d. – to osobně vykonati – učinil opatření, aby někdo za něho dle jeho návodu činil poznamenání dotyčná, kterých pak použil k zapisování vždy vlastnoručním.

 

 Lochkov - Skizzenbuch Anton Erben (archiv Else Fritschl)

 

Že při tom i astronomie jeho zajímala, že i přemýšlel o tom, co s takovou horlivostí konal, na doklad toho připomínám, že se znal v zřízení tlako i teploměrů též slunečných hodin, jichž vícero zřídil, že při výletech na hory prvnějších používával k měření jich výšky i připojuji dva archy od něho popsané astronomickými a meterologymi poznamenáními, vypiskami, účty a t. d. … .“

 

 Im Garten von Lochkov 16.5.1857 Skizzenbuch Anton Erbens (archiv Else Fritschl)

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Untitled-Scanned-14

Guth Lochkow Meteorologische Beobachtungen vom/Im Jahr 1825 von J. C. Brzorad

 

 

6. 3. 1816 se již na Lochkově narodila Luise / Ludovica Maria Theresia Brzorad jejíž náhrobek najdeme ve zdi sliveneckého kostela dodnes. Zemřela již 29. 4. 1817.[125] Kmotři byli: „Ludowika Delorme, Hofmeisterin bei der Königin von Denmark, Ferdinand Delorme, Fabrikant von Smichow, Anna + Josef ? a Theresia Weisenberger gebohren Delorme“.

 

7. 5. 1816 se vdovec Ferdinand Delorme z čísla 53 na Smíchově (nekatolík – „reformiert?“)  oženil s 26 let starou Theresií, jejíž otec byl Franz „Pichel“ Stadtrath ? z Prahy. Ona bude jako nová teta kmotrou dalších dětí.

 

27. 7. 1818 se na Lochkově č. 1 narodila Marie Anna Theresia Brzorádová (1818-1888), která si později vzala si c. k. okresního inženýra Karla Hauptmanna.[126] Babička Marie Anna Delrome rozená Schell se dle matričního zápisu narodila v Praze nr. 151 a kmotry byli Ferdinand Delorme a Theresia Delorme, Fabrikantin vom Smichov.

 

Roku 1820, 31.1. se na Lochkově č. 1 narodil budoucí JUDr. Eduard Brzorád (1820-1898), advokát a notář v Německém Brodě, který sňatkem s Marií Edle von Krziwanek (1834-1898) připojí Brzorády k potomkům rodu von Herites, věnujeme mu později celou kapitolu. Kmotry byli Ferdinand Delome, Theresia Delorme a Theresie Weissenberger geb. Delorme.

 

Roku 1821 se 26.9. na Lochkově č. 1 narodil Ferdinand Ludovicus Brzorád., který zůstal svobodný a byl adjutantem zemského soudu. Kmotry byli “Ferdinad Delorme, Kaufman zu Prag, Theresia Delorme, Kauferin, a Ludwik Nidaj / Nicolaj, Studiosus.”[127]

 

16.4. 1823 se na Lochkově narodil poslední syn Josef Rudolf Ferd.  Brzorád (1823-1890), později velmi bohatý vlastník statku a dolu v Uhrách. Kmotrem byl „Ferdinand Delorme, Kaufman, Theresia Delorme, Kauferin” a sestra „Philipine Brzorad, Gutsbesitzers Tochter“.[128]

 

Časopis společnosti vlastenského musea z roku 1827 - první roční běh - v seznamu p. p. předplatitelů P. Josef Brzorád Pán na Lochkově.[129]

 

14. 6. 1828 se dle matričního zápisu narodila na Lochkově č. 1 Josefovi a Anně Brzorád dcera Ludovica Josepha Ludomila Philippina, zemřela ale již 5. 3. 1829.

 

12. 12. 1833 se na Lochkově narodilo Josefovi poslední dítě Anna Maria Philipina Theresia Brzorádová (1833-1865), která si později vzala si školního inspektora Antona Erbena (1835-1905). Jejímikmotry byli sourozenci Karl, Philipina, Maria a Vilém, Jurist im ersten Jahr.[130]

V roce 1837 vyšla „Zpráva o českém muzeu“ a na straně 241 č 241 čteme: “W materialijch zaslali:...3.pro zbjrku  žiwočišnou:...p. Brzorad pán na Lochkowě, potwotného beránka… .[131]

 

Návštěva dánské princezny

V červnu 1838 navštívila lochkovské Brzorády-Delormy dánská princezna, od roku 1839 královna Karoline Amalie von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg (1776-1881), svěřenkyně, ale i přítelkyně Louise Delolme. Augusta Brzorádová (1851-1940) na tuto návštěvu vzpomíná roku 1935 v novinovém článku: „ Mezi Kuchelbad a Radotínem prolamuje boční údolí příkrý břeh Vltavy. Jedna hrana tvoří kulatý vrchol hory, za kterým se ukrývá vesnice a statek Lochkov. Ten kopec se jmenuje Karolinenberg.[132] Proč je tomu tak se ví spíše v Kopenhagenu než v Praze.   … Jak vroucí byl přátelský vztah mezi princeznou,  pozdější dánskou královnou Amálií a její dvorní dámou a přítelkyní Louise Delolme vidíme z toho, že Delormy navštěvovala v Braunschweigu i na Lochkově.[133] To bylo v červenci 1838. Ptala se, jak se ten kopec, ze kterého se tak krásnému výhledu na údolí Vltavy těší, jmenuje. Řekli jí, že jméno nemá. Tak by se mohl jmenovat Karolinenberg – Karolinina hora, rozhodla princezna. Princezny si něco takového mohly dovolit. Zvláště taková dobrá princezna. U příležitosti její návštěvy byl založen první dětský zaopatřovací ústav a to dle vzoru koppenhagenského. To, že tehdy na tom kopci vedle princezny stála babička Augusty Brzorádové (Anna Brzorádová, roz.Delorme, pozn.aut.), která se celý život (1881-1916) o vinohradskou “Kindergarten” starala je podivuhodným řízením osudu.“[134]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Královna Karoline Amalie von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg (1776-1881)[135]

 

Stammbuch für Anna Brzorád

15.6.1841 zapsal „Joseph Brzorad Vater“ osmileté dceři Anně do památníku[136]: „Liebe Gott über Alles und den Nächsten wie Dich Selbst. Dann wirst Du beten und arbeiten, der Tugend folgen, und das Laster fliehen und so Dein Glück hier und Jenseits begründen.“  Miluj Boha nade vše a bližního jako sebe sama. Pak se budeš modlit a pracovat, následovat ctnost, nepravosti unikat a tak své štěstí zde a na věčnosti založíš. Matka „Anna Brzorad geb. Delorme“ připsala o pět dní později: „Blühe auf wie das Veilchen im Moose, verborgen, doch edel und rein, und lass der üppigen Rose den Stolz bewundert zu sein.“ – Rozkvétej jako fialky v mechu, ukrytá, přeci však ušlechtilá a čistá a pýchu z obdivu ponech bujné růži.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Stammbuch für Anna Brzorád (později Erben), Else Fritchl’s archive

 

Do památníku přispěli postupně všichni sourozenci a jejich ženy. Veselá sestřička Anna byla miláčkem všech.[137] Bratr „Vilím Brzorád“ opsal 15.6.1841 do Annina památníku 101. sonet z Kollárovy Slávy dcery (Podnět ducha tam mne jíti trápil, …) a připojil lidovou moudrost: „Krátká řeč a pěkné slovo, vymůže v lidech mnoho; toholi budeš pamětliva, i někdy šťastně budeš živa.“ Vilímova manželka Antoinette připojila k vloženému kvítku: „Je vous donne ces penses – pour que vous a moi pensez.“ Tehdy se připojila i „alte Tante Therese Weißenberger.

Bratr Eduard sem sestře 30.9.1841 napsal: „Ringe nicht nach eiteln Kränzen, zu oft sind sie des Zufalls Spiel; Nein, still zu schaffen, nicht zu glänzen sey Deines Lebens schönstes Ziel.“ 

27.2.1842 napsala sestra Philippine: „So sanft, so geduldig, so folgsam wie dieß Lämmchen, möchtest Du werden, meine liebe Schwester! gewiß die Liebe Gottes und allen guten Menschen wäre dann Dein reicher Lohn. Dieß der Wunsch Deiner Dich innig liebenden Schwester.“

Svůj humor prokázal i starý strýc Caspar Weißenberger, který 14. 4. 1843 napsal: „Darf ich Liebe Nanny darüber keinen Vorwurf machen, daß du dich nicht darauf erinnerst schon im Jahr 833 bei mir in Mogyoros gewesen zu sein, so behalte dagegen in deinem freundlichen Andenken, daß ich 10 Jahre späther bey dir in Lochkov war, …“ Anna se totiž právě roku 1833 narodila.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Anna Erben rozená Brzorád, Daguerreotype par Monsieur Le Pescheur 24. 5. 1849[138]

 

 

 

Malíř Thorald Læssøe na Lochkově.

Roku 1842 navštívil Lochkov dánský malíř Thorald Læssøe (1816-1878). Byl synem tehdy významné a literárně čilé  hostitelky uměleckých kruhů v Kopenhagenu Margarete Juliane Signe roz. Abrahamson, se kterou se znala Louise Delolme a studoval Kunstakademie v Kopenhagenu a maloval krajinu a architekturu. Do Prahy ho přivedly studie a Lochkov navtívil s odvoláním na známost s Louise Delolme. Dostalo se mu zde přátelského přijetí, které ho přivedlo k užšímu vztahu k Louise ještě vice, než jeho onemocnění, či jeho citlivá, melancholická bytost. Namaloval pro Louise Delolme i pohled na Lochkov a to sice na desky jím samým vyrobené, který si Louise pověsila nad psací stůl.[139]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Thorald Laessoe (1816-1878): Lochkov 1842, olejomalba, 28x20cm.  (soukromý archiv, Dr. Robert Mayr)[140]

 

V roce 1844 jel Thorald Læssøe do Itálie a to přes Rakousko. Zastavil se tedy opět na Lochkově a přinesl pozdravy a dárky od Louise Delolme, jako nejcennnější vyobrazení dánského královského páru. Když se pak po pěti letech z Itálie do Kopenhagenu vrátil, styky se svou starou přítelkyní obnovil.[141]

13.4. 1844 je i zápis v Annině památníku od Louise Delolme psaný v Copenhagenu:

„Zu schnell entflieht der Schönheit Glanz, verwandelt sich in Nacht,

flicht Geistesanmuth nicht den Kranz, der dann auch lieblich macht,

wenn Lilien und Rosen fliehn, und Falten Wang und Stirn umziehn.

                                                           Elise von der Seile

Daß wahre, im christlichen Glauben wurzelnde, und also auch mit Herzens Demuth gepaarte Geistesanmuth, so wie jegliche weibliche Tugend Dein Theil werden möge, ist meine theure Anna, der herzliche Wunsch Deiner Dich innig liebenden Louisi Delolme.“

 

V letech 1845-8 byl správcem a justiciár „Verwalter und Justiziaer” Lochkova Josefův syn Wilhelm Brzorád.[142]

 

Anna Brzorádová roz.Delorme 1795-1846 (archiv J. Brzorád)

 

V roce 1846 umírá ve svých padesáti letech Anna Brzorádová, roz.Delorme. Vzpomínku tety Philippine na tento pohřeb má vnučka Selma Mayr: “Když zemřela babička, vyprosili si Židé z vesnice (die Juden aus dem Dorfe sich die Gunst erbeten), že ponesou rakev ze zámku do Slivence, kde byl rodinný hrob. Přirozeně jsem si to  představovala velmi slavnostní: staří Židé s dlouhým vousem, jako byli vyobrazení Abraham a Isaak v Bibli.“[143] Místo hospodyně zastane 21 letá dcera Philippine.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Josef C. Brzorád (1777-1857), Dager. p. M. Le Pescheur 24. 5. 1849[144]

 

V seznamech členstva Vlastenecko hospodářské společnosti v Praze ze 40. let zůstalo nevyplněné prohlášení na jehož rubu je ručně psáno “Joseph Brzorad, Gutsbesitzer in Lochkov”. Josef však nikde jako člen uveden není na rozdíl od syna Karla.[145] Období 1846-1857 mapují také vzpomínky vnučky - Anny Brzorádové, které uvedeme následně ve zvláštní podkapitole.

V roce 1850 píše professor MUDr. Jan Helcelet (1812-1876) svému příteli filosofovi Janu Ignáci Hanušovi (1812-1869) – oba národní buditelé, účastníci revolučního roku 1848 a přátelé Boženy Němcové - : P.S.1.„Napiš kdy zajedeš k Brzorádům a kdy se vrátíš“. Poznámka editora k textu říká, že“ jde o syny  Josefa Brzoráda, majitele velkostatku Lochkova u Radotína, Wilhelma a Karla s nimiž se Hanuš přátelil.“[146] Připomeňme, že dění roku 1848 se aktivně účastnil Josefův bratr, pražský advokát JUDr. Jan Brzorád, člen Národního Výboru a také, že někdy v letech 1848-1850 hostí Boženu Němcovou ve svém nymburském domě Josefův synovec Antonín Brzorád.

          V belletristickém týdenníku Lumír, vydaném v Praze roku 1851 byl otištěn „výtah ze čtvrtého výkazu dobrovolných příspěvků k zbudování českého národního divadla“, který na straně 813 uvádí: „ … - p. Josef Brzorád, majitel statku Lochkova, 100 zl., - …“

          Roku 1853 odevzdal Josef Brzorád justiciárství Lochkovského panství synovi JUDr. Vilému Brzorádovi a hospodářství statku jako pachtýři (pronajal) synovi Karlovi. [147]

 

Josef Brzorád  (1777-1857) , foto Langhans, archiv J. Brzorád

 

20.6.1857 Josef Brzorád umírá. Vnučka Anna vzpomíná na nemocného, kašlajícího dědečka, kterého již nesměly líbat. ”Měl chudák rakovinu oka. Když ležel mrtvý na své posteli, museli jsme klečet a modlit se a políbit mu ruku. Byl vystaven ve velkém sále, kde se jen otevřely jedny tapetové dveře, položen v kapli, která byla v přístavku zámku, a kde bylo místo jen pro oltář, kněze, ministranty a velký „Todte-Denkbilder“ se svícemi tlustými jako paže, které ten den hořely, kde byla za zemřelé čtena mše. Anna Delorme a dvě malé tety Luisy, které byly pohřbeny ve Slivenci.“[148]

Na pomníku, který rodičům na sliveneckém hřbitově nechaly zhotovit děti, lze ještě dnes nalézt nápis: Hier ruhen im Frieden unsere theuern Eltern Anna Brzorad geb. Delorme geb. den 9. Juni 1795 gest. den 12. April 1846 Josef Calasanz Brzorad geb. 2. Oktober 1777 gest. den 20. Juni 1857 Herren des Gutes Lochkov.“

Na pomníku je také užito plné jméno křestního patrona, svatý Josef Kalasanský - Joseph Calasanz (1557-1648). Pomník, ač ještě kolem roku 2000 rozvalen, je posledním náhrobkem hřbitůvku a byl péčí farnosti opraven, nápisy umístěny zpět do desky s Božím okem a kropenkou a vztyčen na podstavci na hřbitově kostela.[149]

 

 

Obrázek 26 Deska náhrobku a ostatní jeho části na sliveneckém hřbitově u kostela roku 2008

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: náhrobek slivenec 3   Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: vsechny tri casti

 

 

Jeho syn Vilém (1814-1898) na svého otce vzpomíná takto: “Byl hodný a vděčný syn, laskavý bratr, manžel a otec. Od mládí pilný ve vědách, zvláště nakloněn přírodním vědám, vedl si denník (jehož šest sešitů vlastním), meteorologická pozorování (která jsem předal univerzitní knihovně v Praze), dopisoval si se svým otcem česky,  uschoval si každý dopis, který jeho otec a bratr Vojtěch (před svým odchodem z Čech) v Nymburce zanechal. Mám jich více než sto uschováno v Jinonicích u Prahy.  Byl lidumil – filantrop “Menschenfreund”, jako vlastník statku ale hospodárný, přesto skutečným otcem chudých, pomocník v nouzi, takže farář Brož při jeho pohřbu poznamenal, že v okolí nebyl nikdo, kdo by ho nemiloval a nectil. – Byl dobrý pedagog, co se týče psychické a fyzické výchovy, zbožný, ale s husitskou tolerantností a touhou po svobodě  “von hussitischer Toleranz und Freiheitsliebe” (?), nekompromisní, kde byl o své pravdě přesvědčen. – Jako milovník knih zanechal po sobě okázalou knihovnu, takže každý z jeho 8 dětí jich dostalo hodně, zanechal i sbírku minerálů. [150]

 Jinde Vilém o otci píše: „Chování jeho bylo tiché málomluvné ale přeze všechnu pevnou přísnost, lidumilovné v té míře, že – ačkoliv co právomocník a hospodař čas od času nucen byl jemu podřízené kárati ano i trestati předce žádného z nich nebylo, který by k němu nebyl choval lásku upřímnou, ba důvěru jako k otci dobrotivému. … Vychoval i zaopatřil 8 dětí: 5 sinů a 3 dcery tak, že jen na nich záleželo zaujímati v zemi i vně postavení jich stavu zuplna přiměřená.

 

 

Obrázek 27 Vilém Brzorád (1814-1888), archiv J. Brzorád

 

Co zvláštnost časovými poměry povstalou dovoluji si ještě dodati: rodiče jeho byli ryzí Čechové a synové jim zvláště dědečkovi dopisovávali vždy jen česky. Školni vychování ale i způsoby tenkráte v zemi panující – i u našeho otce – jenž ostatně nikdy neztratil vřelou lásku k vlasti i k jazyku mateřskému a ačkoliv byl osobním ctitelem všech národovců, též domácím přítelem v rodině Františka Martina Pelcla (jedna téhož vnučka jest moje choť) – to zpusobili, že přivikl v rodině a v obcování se známými používati v řeči i v písmě jazyka německého, ano i když od jeho sestry syn Jan Černý (otec Tomáše Černýho Doktora práv  ) znaje jeho lásku k jazyku mateřskému jemu psal česky – tomu to vykládal za povážlivou smělost osloviti staršího příbuzného v jiné než jemu obvyklé řeči. I děti jeho výhradně byli česky vychováni a předce pamatuji, že jsem byl poněkud tejrán v rodině pro mou nedokonalou znalost české řeči. Ostatně kupoval rád České knihy i byl by se stal spoluzakladatelem Matice České, kdyby nebyl dal za takového zapsati mne, což se stalo k radě nezapomenutelného Josefa Jungmanna, aby se totiž užitek z nákladu na to daného déle v rodině použíti mohl.

Šetrnost byla u něho vlastností vynikající, kterouž se zachovali rodině listiny i dopisy od r. 1773 zacinaje i měl obycej vedsti denník o vsom co se jemu zvlastniho prihodilo a z kteréhož i z dopisů oných by se dali sestaviti obrazky casove zajímavé sotva méně než byli ty co nedávno z denníku Dr. Held oznamila Bohemie. “[151]

Obsáhlou korespondenci Josefa Brzoráda s jeho otcem chová  dnes Archiv Národního Muzea ve fondu Černý. Diář bohužel ve fondu patrně není.

 

Dodatek 2013: Při návštěvě Else Fritschl ve Štýrském Hradci se podařilo vyfotit lochkovské skleněné těžítko a akvarel – obojí stojí dosud na dochovaném psacím stole jejího předka Antona Erbena. Obrázky pochází asi z roku 1850:

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

Rozmazaný detail téhož bez lesku

 

 

 

 

Z deníku Tomáše Černého JUDra (1840-1909), advokáta v Praze a synovce Josefa Brzoráda.

 

Z denníku Tomáše Černého JUDra, advokáta v Praze /1840-1909/.

 

Návštěva u Josefa  Brzoráda na Lochkcvě.

V neděli, 26 října 1856.

Po kostele čekalo na mne překvapení. Tatínek byl psal na Lochkov, aby pro nás jednou v neděli zajeli, zároveň i nám krok ten svůj oznámil. /byla s ním jeho sestra Márinka , Marie provd. později za Jana Šámala, a tetička asi Josefína rod Mašínová provd. za Františka Plačka, sestra Marie M. Černé, matky Tomáše/. Strýček Karel Brzorád přijel s kočárem pro nás. On sám ostal v Praze; my vsedli do kočáru a uháněli k Lochkovu přes Hlubočepy a přes Slivenec novou, v Sllivenci ještě ani nedokončenou silnicí. Do Lochkova přijeli jsme v 1/2 12. Strýček /starý/ přisel nám dolů naproti. Změna na něm patrna od těch sedmi let, co jsem ho neviděl. Přímá druhdy postava nyní sehnuta, jedno oko zastřené černou páskou / vyteklot mu následkem lišeje/, nohy ohnuté pakostnicí v kolenou: avšak na tváři ta sama mírnost i pokud možná zdravota. Přivítal nás nelíčeně: „Grüss dich Gott; - hab mich schon geärgert, dass du nicht hergekommen bist!" Nahoře čekala nás taktéž nelíčeně tetička Filipinka. Zároveň představili nám sestřenici Louisu, dceru Filipovu /Brzoráda po Chlumském/. Odložili jsme svrchniky a přisedli ku pohovce, na níž strýček seděl. Měli jsme co povídati a nač odpovídati. Potom strýček okazoval některé své nástroje fysikální, chválil si kapky Morisonovy, ty že mu pomahají nyní v osmdesátém roce; radil je tež tatínkovi. Přišel oběd výborný, bylo mladé posvícení. Koláče po obědě mně výborně chutnaly. Častovali nás též vínem Lochkovským. Mluvili jsme nazvíce česky, potom teprv kvůli Louise německy. Byliť její rodiče v Polsku; ona tudíž polsky umí a německy; česky ale nikoli. Po obědě šli jsme s tetičkou ku strýčku Karlovi. Tetička byla doma a -těch množství dcer; jest jich 10; dva syni jsou v reálce, jeden v Rakovníce, _druhý v Praze. Dvě dcery jsou vyrostlejší; mladší z nich Lotti, byla doma. Přiběhla a udělala chladný, uštěpačný kompliment a pak odběhla. Když ji vybízeli, aby s námi šla na procházku, bylo jí příliš zima. Podivné to chování, která mne vskutku ne tak mne jako spíše Márince kvůli urazilo. A při tom jest jí teprv 15 let. Starší Emma, byla na procházce s vychovatelkou svou/ Albinou Fontanovou/.potkali jsme je; bylali Lotti uštěpačná, Emmin obličej zdál se mi hrdostí přihlouplý. Žádná z nich by se mně nelíbila. Vychovatelka zdá se ve smýšlení "sprostá.".-

          Byli jsme tedy na procházce na vinici. Ležít tato na svahu vršku, dole ouzké udolí, s křovinatými stráněmi, a zeleny na dně louky kobercem. Ticho po krajině. Stromy podzimkem pestře barveny. Vábný recessus Musarum. Potom chodili jsme rozličnými stromořadími nazvanýmy jmény synův. Strýček vypravoval komu dřív Lochkov patříval, co a jak se zdařilo. Po cestě od Chuchlí přišel strýček Karel pěšky z Prahy. Nám kvůli byl se vzdal kočáru. Šli jsme nyní na místo odkud pěkná vyhlídka až k Vltavě. Potom vrátili jsme se domů. Strýček mě prováděl v zahradě, okazoval své auly Džersonovy a sláměné, svou cameru obscuru atd, až byl čas k svačině. Při ní byly též Lotti a Emma s vychovatelkou, též strýček Karel.

          Mluvilo se to a ono, slečna Albína se mně zprotivila. Po svačině Karlovy odešly, strýček sám též. Tetička s děvčaty sedly si k šicímu stolku, já se strýčkem na pohovku, on povídal o svých časech, o svých známých, já dával pozornost na jevo. Konečně ulehl si strýček, všichni sesedli jsme se kol stolku u pohovky a hovořili důvěrně o všeličems. S Lousou jsem dříve mluvil mnoho o Polsku a polštině. Zdá se býti dobré děvče, ač vědecky nepříliš vzdělaná. Tetička musila mhoho čísti. Dostalyt ony zvláštního vychování. - Otci vždy předčítají, kávy nesmějí píti; ona jest ale těž příklad pečlivé dcery. Tetička Anna právě byla v Praze, měla však přijeti zítra. V 1/4 11 jsme se rozešli. Já spal ve studenu, ale výborně.

          Probudil jsem se asi v 1/2 5. V 6 hodin zahrčel kočár před okny, který měl mne vézti do Pahy. Do osmi hodin jsem tam musil býti. Vyskočím, hodím šaty na sebe, dám Louise s Bohem, posnídám studené mléko, rozloučím se se všemi a již jsem seděl v kočáře. Márinka ostala na Lochkově na několik dní. …

           Přijela Márinka z Lochkova, doprovázená tetičkou. Byly prý tam hodně. veselé, obzvláště tetičkou Annou. Strýčka Karla Márinka též chválila, ale dcery jí byly pyšné. Když prý tam Janíček Dlabačův byl, obě byly do něho zakoukané.... .[152]

 

Rozloučení s Josefem Brzorádem na Lochkově.

 

V úterý 23. června 1857.

„V domě Otce mého příbytkové jsou mnozí i jdu, abych je připravil Vám.“

Bolestně dotknula se mne zpráva, již jsem v neděli úmrtním lístkem obdržel. Strýček Lochkovský Josef Brzorád skonal v sobotu o sedmé hodině ranní. Ačkoliv stav jeho bídný, když jsem posledně ho spatřil, brzké skonání zvěstoval; nicméně překvapen byl jsem náhlou zprávou. Jak rád bych ho byl viděl jednou ještě před smrtí. Na pohřeb tam jeti bylo ihned mým úmyslem i potvrzován jsem v tom byl strýčkem Plačkem. Čekal jsem dnes i včera zdali kdo z Nymburka přijede. Včera večer tetička Adleta (tj. Černá rod.Vindová žena Filipa, bratra Jana Černého, otce Tomáše) se slečnou Brzorádovou, s Jeníčkem Dlabačovým (bratranec Tomáše, syn Marie Kateřiny rod. Černé, sestry Jana Č., otce Tomášova a Jana Dlabače MUDra.[153]) Dnes ráno vyjeli jsem společně v 7 hodin fiakrem. Den byl krásný, parný, prachu množství. Čerstva nám ubývalo cesty, přijeli jsme přes Slivenec do Lochkova aso v 9 hodin. V 10 měl býti pohřeb. Tetičky obě sešly nám naproti, obě ve smutku. Anna první. Měla dnes obličej vskutku krásný; tichý boj bojoval na pobledlých jejích lících se zmužilým trpěním: Smutný byl to pohled, prochvělo se srdce mé. Přišli jsme nahoru. Strýček Vilém a Karelpřijmuli nás, oba bolem naplnění, ale ustanovené mysle. Též Chlumští dva byli tam i s tetičkami. Pomalu přišli též i ostatní bratři. Eduard, Rudolf, Ferdinand; přišli i kněží. Se strýčkem Vilémem šli jsme nahoru do pokoje, kde strýček ležel. Svíce hořely kol rakve. Větřík províval otevřenými okny. Odkryli jsme víko. Mrtola ležela, ruce na dlouho položené přes kříž, v černý rubáš oděná, hlavu nazad zvrácenou, oko jedno zavázané, druhé v sloupu, ústa otevřená. Slabý byl zápach těla ač již čtvrtého dne leželo. Ubohý, mrtev ležel v kole truchlící rodiny; a mně předce ani dost málo lítosti nevřelo v srdci, jen vážná truchlost hostila v něm. Nikdy, nikdy doposud necítil jsem tak jasně nesmrtelnost duše lidské. Zde tělo leželo přede mnou: mohla duše též zhynouti? – Nemožno. Poslední čas prý strýček velmi mnoho trpěl s okem; však že se ku konci přece poněkud lepšilo, domýšlel se lékař, že vydrží až do podzimku. V sobotu ráno, probrav se ze spaní žádal mléko. V tom, kdy zakašlal, táže se jej Karel, zda-li nechce té? Dej mi, byla odpověď. Karel šel to říci Filipince; Anna přijdouc táže se otce nechce-li mléka. Dej mi praví. Vzav k ústům sklenici a píti počav, náhle hlavou naznak klesl  - nít života jeho byla přetržena.

          Okolo 10 hodiny kněži vybrali se nahoru i počaly se modlitby u rakve. Lidu bylo plný pokoj, takže jsme s Jeníčkem u dveří sotva místa dostali. Po té snesla se rakev i průvod se počal – Smutné bylo to podívání! Synové se slzami v očích nesli rakev otcovu, po té statkáři okolní, na to výminkáři, deputátníci; do Sliveneckého kostela pak synové opět rakev vnášeli. Kněz vystoupil na kazatelnu i držel řeč pohřební. Z řečnického ohledu byla bídná, avšak nemohla hlásati než pochvalu nebožtíkovu.

          Narozen byl v Nymburce r. 1777 dne 12.října, měl tedy letos právě dojíti roku osmdesátého. Studovav práva státní službu odbýval v Mladé Boleslavi, v Kutné Hoře, v Krakově. Pro nemoc vzdal se jí i zastupoval otce svého na statku Lochkovském; po roce přešel v držení jeho r. 1808. Zde ztrávil po celé půl století život bohabojný, věnovaný vědám a blahu poddaných svých; zvláštním péče jeho předmětem byla škola a chudina. V kole vzorné rodiny dočkav se stáří vysokého, zesnul v Pánu.

Toť jádro řeči. Po mši úmrtní pohřbena rakev u dveří kostelních, podle choti zvěčnělého. Lidstva na malém hřbitově takové bylo množství, že mi nemožno bylo k hrobu přijíti. – Synové sami spouštěli otce do hrobu, oni první lopaty země vrhli na tělo jeho, po synech dcery, pak vnučky, potom my jsme poslední milému vzdali úctu patriarchovi rodu našeho. Všecko plakalo, vše tonulo v slzách, i rodina, i lid a „zdaliž pak dá mu Bůh radost věčnou?“, pravil stařeček vedle mne, kterážto slova štkání vyrvala prsoum mým. Po pohřbu čtla se jedna ještě mše sv., po té vsedlo se do vozů a jelo se na Lochkov. Obědvali jsme u strýce Karla 25 sedělo nás u stolu a mezi těly nebylo dětí strýcových. Bavili jsme se s Jeníčkem, protože s jiným nebylo s kým. Málo si nás zajisté všímali; kdož by jináče mohl žádati; Hauptmann seděl v druhém pokoji s učitelem /který nahrublým se mi zdá/ se sestřenicemi. Jen Emma prošla několikráte, dnes více jsem si jí vážil vida upřímnou bolest její o pohřbu a slzy jí z očí kanoucí. Když jsme asi po ½ 4 vstávali od stolu, ptal jsem se Lotti po matce její německy, a poněvadž ona neupouštěla od svého ironického úsměvu, užil jsem ho i já se vší chladností. Přišedším do pokoje scházel nám Jeníček Černých /bratranec Tomáše, syn Adlety rod Vindové a Filipa Černého, bratra otce Tomáše, Jana/ i vyšli jsme ho hledat a já s radostí použil jsem příležitosti té, abych posledně rozhlídl se po Lochkově. Nebo, že sem tak brzy více nepřijedu: to téměř jisto. Se strýčkem zmizelo, co mně zde rádo vidělo, a tetičky beztoho že zde též neostanou. Strýčkova Karlova rodina nám již vzdálena. Šli jsme s Jeníčkem podél svahu onoho lesnatého sklánějícího se do vábného údolíčka, šli jsme podél vinice, i vyslali naposledy zraků svých po háji slavičím. Slunce chýlilo se ku vzdáleným pahrbkům a klidná krajinka čarovábný skýtala pohled. Mezi tím odjela nám tetička Adleta i slečna Brzorádová. Na nás čekal vůz Karlův vezoucí též tetičky Chlumské. Rozloučili jsme se s Lochkovskými dušemi dobrými v zahradě a vsednuvše uháněli jsme ku Praze. Rada Jakub pilně ku spěchu měl bystré koně. Tetička Filipova byla nad obyčej hovorná, i vesele nám uplyvala cesta, obzvláště, kdy náhlý dešť nám veselosti přimnožil… Smuten jsem vyjel, mírně vesel jsem se navrátil…

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád Josef (1777-1857) Parte

Parte Josef Brzorád (K.k. Hofbuch druckerei von Gottlieb Haas u. Söhne in Prag)

 

 

Děti Josefa Brzoráda a jeho ženy Anny byly: Philipine (1812-1886), Karel (1813-1871), Vilém (1814-1898), Marie (1818-1888), Eduard (1820-1898), Ferdinand (1822-1863), Rudolf (1823-1890) a Anna (1833-1865).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Philippine Brzorádová (1812-1886)

28. 3. 1812 se na Smíchově narodila dcera Philippine Brzorád. Narodila se na Smíchově v čísle 80, křtěna u sv. Filipa a Jakuba jako Philipine Anna Theresia.. Otec udán jako „Josef Brzorád, Svobodný Pán na Lochkově“. Za kmotry šli Anna a Ferdinand Delorme a Caspar a Teresia Weisenberger.

Dochoval se „radostný libo zpěv“ školní mládeže lochkovské, jehož krasopisná kopie se zachovala. Učitel zjevně předjímal nobilitaci Brzorádů:

 

Libo zpěv na den Prvního Maje, na

den jmena, Urozene a Usslechtile Panně

Filipině, Šlechtičně z Brzorádů.

Jménem Školní Mládeže Lochkovské

v poníženosti přednesený.”

 

 


1.Vítej slavný den Máje

jarní okno do světa

v němž se rozvíjejí háje

i vše kvítí rotkvéta.

Stromové se zelenají,

ptactvo líbězně zpívá

hory, pahrbky plesají

vše stvoření okřívá.

 

2.I my též se radujem

stvořiteli děkujíce,

že nám dal dočkati ten den,

chválu mu prozpěvujíce.

Za všechny dary a milosti

buď nejsvětější jméno

kteréž nám dává z výsosti

tisíckrát velebeno.

 

3.Příčina to radosti

v den Filipa svatého

kterýž slaví v pobožnosti

a nosí jméno jeho

Na křtu svatém obdařená

jest překrásná květinka

v ctnostech a mravech zdařená

šlechtična Filipínka.

 

4. S níž jako s prvním darem

přešlechetní rodiče

byli od milosti Božské

potěšeni velice.

S nimiž i my se radujem

kteráž jsou vrchnost naše

k nám převelmi dobrotivá

milostná v každém čase.

 

5. Pročež se vší uctivostí

jak malí tak velicí

vinšujem v poníženosti

zdraví vždy trvající

radostného živobytí

štěstí a potěšení

ušlechtilé Filipínce

žádáme bez zkončení.

 

6.Bože darem všech milostí

potvrď naše mínění

by laskavá vrchnost naše

došla trojí odměny.

S jejich milými dítkami

by se vždy radovali

zde ve světě i na věčnosti

v nebi šťastně shledali


 

Filipína zůstala neprovdanou pannou. Po smrti matky se roku 1846 ujala otcovi domácnosti. Bylo jí tehdy 34, Karlovi bylo 33 a byl ženat s Emmou Tschapek , Vilémovi bylo 32 a byl ženat s Antonií Svěcenou, Marii 28 a byla vdaná zua inž. Hauptmanna, Eduard 26 se ženil až roku 1852, Ferdinand 24 zůstal svoboden, Rudolf 23 byl již v Uhrách ale Anně tehdy bylo 13. Po prodeji Lochkova roku 1862 ztratila domov a žila u provdané Anny a Marie. Po smrti Anny (1865) se ujala jejích dětí. Antonii byly 4, Anselmě 2 a Vilémovi rok. Teta pomocnice, vítaná ve všech domácnostech plných dětí. “Teta Filipi” je často zmiňována ve vzpomínkách[154]  neteře Anny Brzorád (uvedeny níže v samostatné kapitole). Selma Mayr, kterou také za sestru vychovávala, o ní píše “V mých vzpomínkách je malé, drobné postavy s hnědými vlasy a velkýma, modrýma očima, černým krajkovým čepečkem, krinolínou, půvabnýma, po stranách vázanýma botama. Když šla někdy s otcem (Anton Erben) do divadla, či na koncert, měla pěknou hedvábnou halenku, přes čelo sametovou stuhu se šperkem z pravých perel a bílý, na třírohý složený kašmírový šátek s dlouhým postraním třepením, který se mi obzvláště líbil

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: tante filipi 1862

Filipina Brzorádová (1812-1886) roku 1862, archiv J. Brzorád

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád tante filipi

Filipina Brzorádová (1812-1886, archiv J. Brzorád

 

Když se sešeřilo, prosili jsme: “Bitte, Tante , erzähle von Lochkov und wie Du klein warst” – Prosím, teto, vyprávěj o Lochkově a jak jsi byla malá. Tady mnoho z těchto vyprávění zůstává v mých vzpomínkách živě vybarveno dětskou fantazií. Jak byla královna dánská na návštěvě na Lochkově, jak se před kočárem splašil kůň a teta z kočáru vypadla a spadla hlavou na kámen – bělouš s vlající hřívou, babička (Anna Brzorád roz. Delorme) se pevně držela, teta vletěla velkou rychlostí do příkopu, kočí sletěl a běžel za kočárem, aby sebral opratě, které se smýkaly po zemi, pracující na poli přibíhali na pomoc, bylo to poutavé jako pohádka, proto si vše tak živě a barvitě vybavuji.”[155]

„Tante Philipi“ umírá v Praze 4.11.1886 po několika týdnech nemoci na zápal plic. Neteř Selma Mayer: ”Celý svůj život se starala a pracovala jen pro druhé. Skromná, tichá, spokojená s málem. Neúnavné píle, vroucné důvěry v Boha a náboženských hodnot, milý, vzácný charakter.”[156] Filipína byla v rodině důležitou postavou a pro svou roli hospodyně, kterou po smrti matky zastala, patřila do životního příběhu mnoha  příbuzných.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Karel Brzorád (1813-1871), vlastník statku Lochkov

 

Karel Brzorád (1813-1871), archiv Jiří Brzorád

 

Karel Brzorád se narodil na Smíchově č. 80 roku 1813. Byl následníkem rodu na Lochkově a jeho rodina byla velmi početná.  Křtěný Karl Ferdinand Johann Kašpar se oženil s Emmou Čapkovou (1814-1875) a měl nejprve pronajatý nedaleký statek Dobříč. Roku 1845 je jako člen pomologického spolku uveden v seznamu Herr Carl Brzorad Pächter zu Dobritsch auf dem Gut St.Ivan.[157] Nejpozději od roku 1849 je pak členem Vlastenecko hospodářské společnosti jako nájemce Dobříče,[158] Později se stává nájemcem Lochkova – u svého otce, později statek po otci přebírá a prodává ho v letech 1860-1862. Alodní (alod = nemovitost a movitost, se kterou jejich vlastník mohl volně nakládat, plné vlastnictví) statek (230,44 ha) se zámečkem, dvorem, vápencovými lomy, vápenicemi a cihelnou roku 1862 koupil smíchovský židovský velkostatkář Karel Kirschner, roku 1866 krátce zemský poslanec.[159]

          Schematismus z roku 1881 uvádí u Lochkova celkovou rozlohu přes 230 hektaru a odhadní cenu z roku 1861 na 152.000zl. Na statku Karla a Anny Kirschner (následní majitelé Lochkova) se v roce 1881 nachází mramor všech barev, výtečné hydraulické vápno a červená hrnčířská hlína ve velké výtěžnosti. Z průmyslu je zde (již v Schematismu pro 1870) pivovar se sušárnou s výstavem 96 Hktl. , pronajatý pražské Klatscher & Löwy, cihelna a vápenka. 14.3.1862 je domácnost Karla Brzoráda policejně hlášena v Praze 1275/II.  Odchází na statek Kleneč pod Řípem, či u Roudnice, kde je roku 1863 nájemcem.[160] Po jeho smrti 17.2.1871 byla Klenč prodána. 12.6.1872 domácnost hlášena policejně v Praze 315/III.  Peněz zbylo nanejvýš málo”, píše dcera Anna, “a po smrti matky 5.4. 1875 v Solnohradě - Salzburgu) byly pryč”.

 

Skrze manželku Emmu a její německy mluvící rodinu Tschapek byla rodina spřízněna s rodinou Ernsta Rudolfa (1783-1860, od 1856 von Wartburg, K.K. Hofburg-inspector / Prager Burghauptmann). Jeho syna JUDr. Josefa „Pepi“ Rudolfa von Wartburg, později okresního hejtmana v Salzburgu, majitele válečné medaile, medaile za státní službu a za ozbrojený čin - Medaille für die bewaffnete Macht[161], zmiňuje ve vzpomínkách Anna Brzorád, když píše, že když se přestěhovali z Dobříče, byl na Lochkově hon a u stolu seděli tety a “Pepi Rudolf, später v. Wartburg”. Rodina Čapků měla 16 dětí a nevěsta Emma byla nejmladší. Její nejstarší sestra Lotti si vzala Andrease Schnella.  Tschapkovi i Schnellovi byly pražské, kupecké a zámožné rodiny. Starší sestra Andrease Schnella, Marie Schnell byla manželkou Ernsta Rudolfa von Wartburga.[162]

Dospělosti se v rodině Karla Brzoráda dožilo 11 dětí: V této zámožné rodině guvernantkami a domácími učiteli dostalo se i dcerám pečlivého vychování a vzdělání - ovšem německého. Byly pak většinou učitelkami v německých školkách, či v rodinách. Zde je možné vidět souvislost s rodinou Delolme, kde dcery byly význačnými guvernantkami. Dokonce i návštěva dánské princezny roku 1838 v Praze, jak se později dočteme, vedla k založení prvního pražského dětského zaopatřovacího ústavu podle dánského vzoru. Dcer bylo osm, synové tři: Emma (1839-1911), Lotti (1837-1931), Karl (1842-1919), Pepi (*1843/4), Jaro (*1848), Thekla „Etelka“ (1845-1903), Anna (1847-1934), Klara (1850-1924), Zdenka (1850-1924) , Gusti (1851-1940) a Ferdi (1855-1930).

 

1. Emmanuela „Emma“ Cichra (1839-1911), Kindergätnerin v Praze, po prodeji Lochkova bydlí s Annou a Zdenkou v Praze 44/II. V Národních Listech z roku 1868 čteme:  Dětská zahrádka na Smíchově zřízená slečnou E. Brzorádovou podle všeho těšiti se bude skvělému zdaru, neb rodiny uvědomělé, nahlížejíce dobrotu takového ústavu již před otevřením jeho ohlašují dítky své, chlapce i děvčátka. Ředitelkyně slečna E. Brzorádová sepsala také „prospekt", v kterém účel a podstatu dětské zahrádky vůbec velmi jasně naznačila. V sobotu dne 13. t. m. bylo otevřeno české oddělení spůsobem slavným, přednáškou ctěné naši spisovatelky paní Žofie Podlipské o 4. hodině odpůldne.[163]

          Emma se později vdala se za sekretáře pražského magistrátu Cichru. Jejich dceru Marii si vzal drážní úředník Rüttig. Vnuci Helmut a Giessbert, profesor v Göttingen a Heidelbergu.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Emma Cichra roz. Brzorád (1839-1911)

 

2.Lotti Brzorad (+1931), Kindergärtnerin v Salcburku pak v Praze s Gusti a Ferdi v Pštrossově 25.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Lotti Brzorád (+1931), archiv Jiřího Brzoráda

 

3. Karel (1842-1919) vyšší úředník na železnici měl s Rosou Frantz (1852-1926) šest dětí a bydleli na Smíchově, později na Vinohradech. 1. Emma *1875, vychovatelka oo Cingria +1922 (4 děti, dcera Marie oo Treves, spisovatel v Mnichově); 2. Karoline (1878-1918), učitelka na Vinohradech; 3. Karl (1879- cca 1937), sekretář v Schiltigheim u Strassburgu ve Francii, oo Henriette; 4.  Josef *1881 finanční úředník v Plzni; 5. Jaromir *1884, jako nadporučík byl raněn, major, v Něm. Rak., ředitel berního úřadu ve Vídni oo Hildegarda roz. Bříza; 6. Mariane *1886, profesorka něm. (možná matematiky) na učitelském ústavu v Praze,  oo D/Trinkhauser, profesor v Innsbruck[164]

 

4. Josef (Pepi) Brzorád (1843/44-1916/7) vrchní inženýr Rotschildových závodů ve Waidhofen. S manželkou Kathi měli 4 syny:  1. Rudi (Rudolf); 2.Karl, železniční úředník, továrník ve Vídni, (ten měl tři syny) a změnil si jméno na Burghart; 3.Ferdinand; 4. Jaromir,  změnil si jméno na Burghard. [165]

 

5. Thekla „Etelka“ Erben (1845-1903), byla nejprve v Michalovicích u strýce Viléma, pak v Mogyoros u strýce Rudolfa, pak si vzala vdovce po své zemřelé tetě Anně roz. Brzorádové (1833-1865), školního inspektora v Grazu, „k.k. professor“ Antona Erbena. Jeho děti, které měl s tetou Etelky Annou ji tedy nejprve znali jako sestřenku Theklu. Selma Mayr vzpomíná: “Jednou přijela sestřenice Thekla, dcera matčina nejstaršího bratra; měla s sebou citeru a večer na ní hrála písně. … V srpnu 1870 nám otec přivedl novou matku a sice sestřenici Theklu, která u nás již byla na návštěvě. Přišlo mi podivné, že jsme ji měli říkat pouze „Mama“, protože dříve jsme jí přeci říkali prostě Thekla.“[166]  Thekla měla s Antonem Erbenem dceru Annu (1871-1946), která si vzala okresního hejtmana ve Völkermarkt a Klagenfurt JUDr. Wilhelma Klebela. Ti měli Alžbětu, Wilhelma / Williho (ten měl 8 dětí) a Ernsta, který byl profesorem mineralogie v Salzburgu. Tato rodina je dnes v Rakousku široce rozvětvena.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: erben anton u thekla 1876

Thekla Erben roz.Brzorádová (1845-1903) a manžel Anton Erben v roce 1876

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: D:\Jenda\Mary\docasne pokusny_soubory\image003.jpg

Thekla (1845-1903) a její dcera Anna (1871-1946) cca 1890[167]

 

6. Anna (1847-1934) učitelka jazyků a vychovatelka šlechtičen v Salzburku, která zanechala obsáhlý text “Errinerungen an Lochkov und Dobříč”, popisující život rodiny Karla Brzoráda na Dobříči, ale i později na Lochkově, kde zachycuje i poslední roky dědečka – Josefa Brzoráda, prodej Lochkova, odchod do Klenče a zmiňuje i osudy sourozenců. K textu se vrátíme na konci výčtu jejích sourozenců.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image066

Anna Brzorád (1847-1934), foto 1925[168]

 

7. Jaromír Brzorad (*1848), sládek v Posen, potom v Rybinsk v Rusku, pak v Praze u Schnellů.[169] Vzal si Helenu Rovinskou, později její sestru. Měli 4 děti: 1. dcera Anja, učitelka v Horním Rakousku, v Salzburgu, manžel jménem Weng; 2. Jaro(slav); 3. Vladislav / Wladi pracovník elektrického podniku v Praze[170]; 4. Helene oo Wiklič v Srbsku, měli 2 děti.

 

8. Klara Schleussig (1850-1924), oo Schleussig řídící učitel ve Vídni. Dcera Klára byla jeptiška ve Vídni, syn Kamil, učitel oo Margareta (Kreta) učitelka. Vnoučata: Ingeborg, Irmgarth, Kreta a Volkmar, který se zřítil roku 1937 jako učitel létání.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Klara Schleussig roz. Brzorádová (1850-1924), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[171]

9. Zdenka (1850-1924) oo 1877 dřevorytec „Xylographen“ v Lipsku, pak Mnichově. Ve slovníku československých výtvarných umělců od Prokopa Tomana čteme: „Brzorádová Zdeňka *17. 10. 1849 v Dobříši (sic!). Grafička, žákyně Otty Rotha v Lipsku; byla činná v Mnichově. Od ní zejména dřevoryty dle Defreggra, E. K. Lišky („Děvče z lidu“ Zl. Praha, II, 501) a jiné.“ Právě u textu doprovázejícího rytinu kresby „Děvče z lidu“ v Zlaté Praze z roku 1885 čteme, že „Rytinu provedlo – ku zvláštnímu doporučení slavného našeho krajináře, mistra J. Mařáka – pro „Zlatou Prahu“ dláto rodilé Češky, slečny Zdenky Brzorádové v Mnichově.“

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Zdenka Brzorádová (1850-1924)roku 1868, archiv Jiří Brzorád[172]

 

10. Ferdinandine „Ferdi“ (1855-1930), učitelka v Krems, Vídni, žila pak v Praze, roku 1925 s Lotti a Gusti na adrese II.-1507, Pštrossova 35.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg 

Ferdinandine „Ferdi“ Brzorádová (1855-1930), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[173]

 

11. Auguste „Gusti“ Brzorádová (1851-1940), retušérka Eckertova atelieru, od 1873 retušuje 2 roky v Salzburku, pak ještě rok v Mnichově, 1877-1878 vychovatelkou ve šlechtické rodině Strachwitzově v Mamlingu v Hor. Rakousích,[174] a když její svěřenec zemřel, zůstala po čas hraběnčinou společnicí,  1881-1916 vedoucí německé školky na Vinohradech v Praze.  Bydlela v Pštrossově 25 a roku 1935 poskytla pražským novinám něco z lochkovských rodinných pamětí v článku: “Frau Brzorad erzählt.”

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Auguste „Gusti“ Brzorádová (1851-1940), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[175]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

 

V článku se však Augusta vůbec nezmiňuje o svém vztahu k malíři Josefu Tulkovi[176], autorovi lunet v lodžii Národního Divadla. V životopisné knize[177] o tomto umělci kapitolu o vztahu Augusty Brzorádové a Josefa Tulky nalezneme:

Malíř Tulka a Augusta Brzorádová (1873-1879)

 

Za studií na akademii v Praze musil se Tulka[178] těžce probíjeli, aby uhájil holý život, protože z domova žádné podpory nedostával. Vedle zdrojů, o nichž jsem se již zmínil, nalezl obstojný výdělek ve fotografickém závodě H. Eckerta na Újezdě na Malé straně, pro nějž retušoval a koloroval fotografie. Tam se seznámil s mladičkou dívkou Augustou Brzorádovou, dcerkou kdysi zámožné rodiny, spřízněné s Brzorády německobrodskými a nymburskými; matka básníka Otakara Theera Františka, rozená Brzorádová, byla její sestřenicí druhého stupně. Augusta, narozená 24. srpna 1851 v Dobříči na Smichovsku, byla dcerou Karla Brzoráda, majitele alodiálního velkostatku v Lochkově u Radotína (kdysi sídla Václava Michny z Vacínova) a Emanuely, rozené Čapkové (Tschapkové); byla to rodina poněmčená. Roku 1862 Brzorádovi Lochkov prodali a odstěhovali se do Klenče pod Řípem, kde koupili poplužní dvůr. Po otcově smrti rodina úplně zchudla. Z dvanácti dětí, většinou již zaopatřených ve státních nebo soukromých službách, zůstala bez zaopatření pouze Augusta s dvěma mladšími sestrami. Nalezši dočasně útulek u matčiny sestry, provdané za malostranského obchodníka Schnella, docházela do atelieru Eckertova, kde se seznámila s Tulkou a ten ji naučil retušovati fotografie; tímto zaměstnáním se potom po čas živila. Roku 1873 odešla s matkou k starší sestře do Salzburku, kde pobyla dva roky, zabývajíc se retušováním a další rok byla zaměstnána opět jako retušérka v Mnichově. V letech 1877-1878 byla vychovatelkou ve šlechtické rodině Strachwitzově v Mamlingu v Hor. Rakousích,[179] a když její svěřenec zemřel, zůstala po čas hraběnčinou společnicí.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image006.jpg

Tante Gusti Brzorád (1851-1940) patrně s hraběcí rodinou Strachwitz , archiv J. Brzorád

 

Potom se vrátila do Prahy a po absolvování kursu byla 35 roků pěstounkou na německé mateřské škole na Král. Vinohradech a požívá skrovné pense od ústavu sociální péče. Její sestřenice Albertina Mikschová, dcera lékaře v Brandýse nad Labem, byvši přijata tetou Schnellovou za vlastní, stala se po její smrti dědičkou pěkného majetku, který potom odkázala Auguste Brzorádové.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Miksch

Miksch, archiv J. Brzorád

 

Za styků v atelieru Eckertové vyvinul se mezi snivým Tulkou a mírnou, prostoduchou Augustou milostný poměr, který potrval až do Tulkova zmizení; ohlasem čisté lásky obou mladých lidi jest objemný svazek dopisů Tulkových z let 1873 až 1879, které Augusta Brzorádová chová jako vzácné a drahé památky na milovaného muže, o němž s naivnosti dítěte podnes věří, že ještě žije a snad se i vrátí. Zajímavé jest, že Augusta, jíž se v zámožné rodině guvernantkami a domácími učiteli dostalo pečlivého vychování a vzdělání - ovšem německého, psala Tulkovi vždy jen německy, kdežto Tulka, třebaže němčinu dokonale ovládal, psal ji výhradně česky. V jednom dopise výslovně praví: »Odpusť, že Ti vždy jen česky pišu. Mám Tě rád po česku. Tvoje zlaté srdečko bude snášenlivější než národy český a německý.« Výjimkou sice někdy připsal poznámku německou, ale to spíše, aby objasnil smysl českého výrazu nebo rčení, kterému by neporozuměla. Chtěl-li své Gustince vyjádřiti zvláštní srdečnost, oslovoval ji někdy »milou Mařenkou«.” Po Tulkově zmizení v Italii se již Augustě, přes její snahu nepodařilo navázat s ním kontakt.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorádova augusta 1873

Ateliér Jindřicha Eckerta v Praze roku 1873. Augusta Brzorádová a Tulka stojí první zleva

 

Erinnerungen an Dobric und Lochkov bei Prag

Vzpomínky na Dobříč a Lochkov u Prahy.[180]

 

Napsala Anna Brzorád, 1909

 

Dobříč patřila panu Bergrovi, majiteli od Sv. Ivana, který byl velmi bohatý. Od něho si ji můj otec pronajal a vzpomínám si velmi dobře na dvůr, obytnou budovu a nalevo zahradu.

          Tachlowitz a Hořelitz[181] byly velmi blízko a z Tachlowitz přicházel veselý Pater Fabat hrát s otcem taroky. V Hořelitz byl Pater (Š)Čiška, který mne, když mi byly 4 roky, učil číst. Když byl křest, což se v Dobřiči opakovalo 11-krát, přišel také pan děkan. Byl veliký a silný a měl takzvanou „koňskou nohu“  a měl proto zvláštní, navýšenou, velkou botu, kterou jsem si vždy s velkým zájmem prohlížela. Jeho deštník byl také neobyčejně veliký. Protože křty se tehdy konaly vždy doma, slavnost byla pro ostatní děti velmi důležitá. Matku nahradila v domácnosti Kathi Skalitzky a tu jsme měli my děti velmi rády. Učila nás večerní modlitbu „Anděl zdrašce (Schutzengel)“. V neděli po narození byl křest. K němu byli pozváni duchovní a Kathi k tomu připravila velké, slavností jídlo. Předtím byl ale pokryt malý bílý toaletní stolek bílým šátkem z damašku, doprostřed byl postaven železný, černý kříž (Lotti). Napravo a nalevo svícny s rameny (Zdenka), chléb a svěcená voda. Novokřtěnec měl bílou postýlku, obleček se vzorem holubičky, pěkný, bílý tylový povlak a bílé stuhy, které darovala babička  „Anna Brzorád Delorme“. Byl chován ve velké úctě a později sloužil jako křestní oblek Aničce (Annerl) Klebel, dceři Tekle (Thekla) Erben-Brzorad. Později byl poslán bratru Karlovi pro jeho prvorozenou Emmu Brzorád.

U křtu dostali již přítomné děti do ruky každý jednu voskovou svíci, zdobenou květy a zlatem.  (um als Lichtlpaten zi dieben)

          Je zvláštní, že nemám mnoho vzpomínek na své starší sourozence. Jen jednou jsem viděla první, malý předpokoj, kde měla matka z počátku u okna stolek na šicí potřeby. Seděla v okně a plakala, slzy stékaly po tvářích. Pak byli Emma, Lotti, Carl, Pepi tvrdě potrestáni. Stála jsem a strnule hleděla. -Potom jsem je (sourozence) viděla u stolu k učení (Lehrtisch). Horliwitz zdál se být, myslím, přátelský učitel, který mi ořezal tužku a dal mi list papíru, na který jsem si čmárala. Každopádně se všichni začali učit brzo, pročež si hráli jen navečer.

          Jaro, který je o jeden rok mladší než já a již v 9 měsících běhal, jak byl můj otec zpraven v dopise tety Anny, byl můj první společník na hry. Měli jsme skotské, flanelové oblečky s širokýmy opasky a „Achselträger“. Viděla jsem ho lézt, zatímco já již běhala, nebo seděl na čerstvě uklizené podlaze a ze spár vyškraboval písek a prach a - jedl to.

          Emma a Lotti navlékaly jemnou jehlou perly nebo korálky (Schmelz). Druhá místnost byla jídelnou a obývacím pokojem zároveň a stál tam potom maminčin stolek na šicí potřeby (in diesem Rau). Nalevo byla ložnice rodičů. Napravo byla „žlutá místnost“ a vzpomínám si na ní ve dvou momentech. Otec přišel časně a vzbudil mne: „Anna, vstávej, dostala si 2 sestřičky“. To překvapení. – Druhá vzpomínka na „žlutý pokoj“ byla,  když všech 11 dětí mělo spalničky.

          Koupel těch dvou malých stvoření byla pro nás nejhezčí zábavou. Lití vody s trochou mléka. Klára  byla tlustá – Zdenka vychrtlá a velmi živá, žertem jsme jí říkala „žába“. Tyhle křty si pamatuji zřetelně. Pan Turecký, náš soused, byl kmotr Zdenky a dědeček Kláry – Kmotra možná teta Philippine – „wie sie mit Ausnahme Gustis und Ferdis bei allen war.“ Dědeček daroval 10fl.(Gulden) peníz – teta  Philippine 1 dukát. Zdenka dostala stříbrné pouzdro s pohárem a příborem.

          Svůj první skok také nezapomenu. Vyšplhala jsem se na stoličku a skočila – spadla jsem na nos – který krvácel – a já řvala.

Na náš dům navazovala zahrada, ve které se ve mne probudila schopnost uvažování. Zaujal mne pohled na stromy. Den předtím, vyprávěla matčina přítelkyně paní doktorová Kotončová cosi o zasazování zubů. Tím, že jsem nyní vnímala, že se stromy „zasazují“  mě přivedlo v úžas, že se zasazují i zuby!

Časté ubytování vojáků „Einquartierung“ nám přinášelo změnu, matce práci a otci výlohy. Velký kotel na prádlo, sloužil, po řádném očištění k vaření knedlíků. To, že zde byly též ubytovány koně, vyžadovalo i dodání sena. Jeden voják byl nespokojen a vyžadoval více sena. Nesplnění jeho přání, způsobilo při jejicx odchodu veliké překvapení. Byly křtiny malé Gusty – hosté vjížděli bránou do dvora a v tom vyšlehly plameny z kopky slámy uložené pod vysokým topolem.  Veliké zděšení! Hašení jsem pozorovala z okna. Kmotrou sestřičky Gusti byla teta Lotti.

Když k nám přibyla ještě další sestřička, byli jsme bezradní, jaké jméno jí dát. Měli jsme v té době mladou vychovatelku z Ženevy Louise Bauche. Psala různá jména na papírky: Irene, Imene, až konečně bylo zvoleno jméno Viktorie podle anglické královny. Tenkrát jsem zaslzela, neboť se mi výše uvedená jména líbila více.

Příchod Louisy Buache-ové si pamatuji také velmi dobře. Tmavomodré květované šaty, černá sametová kazajka, krátké vlasy (po tyfu[182]), a paví pero v týle jako zakončení účesu. Velké mandlovitě protažené hnědé oči, které na nás velmi příznivě působily, velký nos. Osmnáct let. Před příchodem k nám byla společnicí generálovy dcery, kterou nazývala Malinka. Jako velkou odměnu nám věnovala dvě krásné, velké knihy – „Contes de Perrault“ (Pohádky Pana Perraulta). Byly tištěny latinkou. Jednou večer jsem dostala ke čtení knížku o zlém Owenovi, zatímco se Emma, Lotti, teta Anna a Pater Ciška učili francouzštinu. Kniha byla bez obrázků, dívala jsme se jen na slova a najednou jsem pochopila smysl – zlý Owen způsobil velký rozruch „der Schlimme Owen hatte Staub aufgewirbelt“. Vzhlédla jsem a oči všech byly upřeny na mne – bylo to moje první francouzské čtení a pochopení. Od té doby jsem s radostí četla ze zmíněné knížky pohádky, O Modrovousovi „Blaubart“, O Šípkové Růžence „Dornröschen“ atd.

 

          A nyní přišlo přesídlení. Otec se vzdal dobříčského nájmu, aby byl nájemcem u dědečka na Lochkově. Luise Buache s Teklou a Annou odjely ten den již dříve na Lochkov. Byla ovšem zima a bylo mi dost chladno, když jsme přišli za dědečkem do zámku a teta Philippine nám dala „Bouillon“ jak řekla Luise. Ačkoliv jsem již francouzsky mluvila a rozuměla, tohle slovo pro mne bylo nové a dobře jsem si ho zapamatovala.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Lochkov, Das untere Haus 16. 5. 1857 in Tagebuch Anton Erben

 

          Ten samý den byl na Lochkově velký lov.  Šly jsme s Luisou zpátky do našeho domu, umyly jsme se , učesaly a upravily a večer šly na jídlo zpět. Avšak já a Tekla jsme byly usazeny k dětskému stolečku. – Dědeček, 2 tety, Louise Buache, Pepi Rudolf (později von Wartburg), Wachtel atd. a správce ?? seděli u velkého stolu.

Dědeček byl důstojný, vážný muž, který měl ve svém pokoji v rohu u okna pult (k práci ve stoje). Když přibouchl víko, objevily se fíky a datle pro vnoučata.    Měl hustilku – občas přišel vrabčák pod skleněný zvon, vzduch se vysál a přece pták v posledním okamžiku ožil.[183] Ve sklenici byl čertík, který nám musel tančit. Svatý Antonín, kterého jsme museli líbat, nás píchal do rtů, protože byl elektrizován. Na Nový rok a jiné svátky jsme se museli učit, či odříkávat německé a francouzské (pro tetu Philippine) básně, nebo přání, většinou nás však přepadla smrtelná úzkost, že budeme mít okno. Maminka si tato muka nepřála. – Pro děti z vesnice měl dědeček knihy, sešity a pera, která dostali gratis. Žebráci dostali místo krejcaru jablko. Děti nesměli přijít žebrat. Když byl dědeček nemocný, byla v nás místo posvátné bázně, bázeň skutečná, protože kašel a kýchání bylo od tety Phill. kárány. Nesměli jsme ho již líbat, potom měl chudák rakovinu v oku a zemřel v 80 letech. Když ležel mrtvý ve své posteli, museli jsme klečet a modlit se a políbit mu ruku. Byl vystaven ve velkém sále, kde se jen otevřely tapetové dveře, aby se člověk dostal do kaple, která byla ve výčnělku zámku, a kde bylo místo jen pro oltář, kněze, ministranty a velký „Todte-Denkbilder“ se svícemi tlustými jako paže, které ten den hořely, když byla za zemřelé čtena mše. Anna Delorme a dvě malé tety Luisy, které byly pohřbeny ve Slivenci.

V tom samém sále jsem viděla dědečka hrát s Dr. Horstem šachy. – Také u nás byl přes prázdniny taneční mistr Link a denně jsme měly od 10-12 hodiny tance s tímto jemným, malým mužem. Avšak jenom teta Anna byla dospělá, Emma a Lotti nedospělá, Tekla a Anna děti. To nijak nebránilo, abychom tančily velkou mazurku, “Alliance“, menuet, a všechny moderní tance – nakonec byl bál „zu dem Spirk“, Hauptmann a všelijací mladí pánové přišli. Tekla v růžovém, Anna v modrém tančily s vkusem – nakonec jsem se posadila, unavená na pohovku – odmítala laskavě všechny tanečníky a usnula. Ráno jsem ke svému zahanbení ležela ve své posteli, kam mne někdo ze zámku do domu odnesl a svlékl, aniž bych o tom měla ponětí. „Co budou říkat mí velcí tanečníci?“ pomyslela jsem si a šla zahanbena snídat. Nikdo nic neřekl – že malá tanečnice usnula.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Link učitel tance v Praze I Krocinova ulice

Link - učitel tance v Praze I, Krocinova ulice

 

Tehdy žil ještě dědeček – později ležel vystaven na marách v tomto sále – Tolik jsem se snažila plakat a to se mi nepodařilo, a když jsem vytáhla kapesník, vypadlo množství růžových lístků z mé kapsy, což mi bylo velmi trapné. – Dokud dědeček žil nesměli jsme do zámecké zahrady, a když směly, tak ale nic netrhat.

Avšak před naším domem byla malá zahrada, ve které nechávala matka sázet do kruhu kaštany. Ty rostly rychle a v létě jsme si je mohli k naší největší radosti k jídlu a k svačině vzít. Někdy u večeře. Ano, to byla legrace. Zpívalo se, smálo se a vtipkovalo. Napravo a nalevo od kruhu kaštanů byl trávník, v jeho středu byl záhon měsíčních růží. V jednom rohu zahrady byl altánek se zimolezem, v jiném rohu Jasmin – a šeřík podle oplocení,  vůně přes vůni. Na vysoké zdi, která vedla k velké zahradě, podpírané, stříhané hrušně, neobyčejně veliké, zvané „francouzské hrušky“ - museli se v zimě odležet a to bylo nejšťavnatější ovoce.

Mezi tím, co my jsme se nahoře učily, od 8-12 a od 2-6 hodin, matka a starší sestry, švadlena paní Urbanová /vdova po p.Hauptmannovi/, Adolfína Franková nebo Albertina Mikšová, seděly v altánku a pilně šily nové šaty a prádlo nebo zašívaly st jně pilně obnošené nebo poškozené věci. Někdy k matčině velké radosti někdo předčítal. Rodina měla abonomá u Schaleka v Praze a týdně nám přicházely, pro různý věk, německé a francouzské překlady do zásoby. Tak jsme si po večerech při pletení punčoch početly: Krištof Schmid přeložený do franštiny, Rose de Tannenbourg, Henri d'Eichenfels, Lesoufus de Paque.

 

Když jsme s Teklou dorostly, byly jsme pověřeny různými povinnostmi, při kterých jsme se po 8 dnech střídaly:

1/ V době dojení plést a dávat pozor na prodej mléka od 5-6 ráno, 11-12 v poledne a od 6-7 večer.

2/ V době žní jsme se střídaly ve vratech stodoly a pletouce a nebo háčkujíce, jsme dávaly pozor na bratry, přivážející vozy z polí.

3/ Odměřování ovsa pro koně.

4/ Být přítomny v palírně, když vedoucí pracovník odměřoval vonící líh ze sudů.

5/ Česat rybíz, obrat a očistit a pomáhat při zavařování.

6/ Dohlížet na přípravu povidel.

7/ V zimě pomáhat při draní peří.

 

Po dokončení posledního byly služebné a děvečky odměněny kávou, chlebem a buchtami „Buchten“. - Po žních bývaly krásné dožínky, které jsme jako děti s radostí očekávaly.

Poslední snopy a otepi, byly ozdobeny barevnými pentlemi a naloženy na vůz. Ženy a muži, svátečně upravení s jásotem a výskotem přijížděli do čerstvě zameteného dvora, přišli do domu a po krátkém projevu předali kytice otci a bratrům a matce, nám děvčatům předali věnečky z květin naší zahrady a obilních klasů z polí. Po té se šlo opět na dvůr, kde matka dělila chléb, buchty a kávu. Sud piva byl rovněž k dispozici. Kolovrátek hrál a ženci a děti tančili kolem ozdobeného snopu. Když nálada stoupala, vše bylo přesunuto do hospody.    

Naší příjemnou povinností bylo též trhání zelených lusek hrachu a ještě raději jsme měly sklizeň máku. Matka se všemi dcerami uřezávaly makovice, které se pak sušily na půdě na plachtách. Pak jsme seděli vesele v kruhu a mák z makovic sypali do hrnců a někdy také do žaludku, po té do přichystaných velkých dřevěných nádob /díží/.

Vinohrad byl také v Lochkově! Jaká slast! To vinobraní! Každé dítě dostalo nožík zvaný "kudlička", s červenou nebo žlutou střenkou. Matka, vychovatelka, domácí učitel a děti se služebnými, vše táhlo na čtvrt hodiny vzdálený svah a tam se pilně ořezávalo a pochutnávalo. Do velikého, bečkovitého kýblu přišel zbytek, který byl převezen do otcova sklepa ve dvoře. Další postup jsem nikdy neviděla. Ale po čase jsme dostali k pití sladký mošt a později při posvícení a svátcích se objevilo na stole mírně kyselé, ale pravé víno. Tyto různé svátky jsou též světlým paprskem v mých vzpomínkách. Vánoční večer, zároveň svátek matky Emanuely, Nový Rok, matčiny narozeniny! Při takovém množství dětí a pečlivých a dobrých rodicich, to nemohlo být jinak, než že v takové dni panovala radostná blaženost. Nedbajíce na drobné nahodilé chybičky, které by jinak byly kárány, byla to dokonalá harmonie a duševní pohoda.

Ráno po Štědrém večeru jsem se probudila s blaženým pocitem. Je to pravda? Je to možné? Všechna myslitelná přání splněna! Dokonalá čistota těla, prádla, místností, příjemná teplota, sváteční jídlo, a blažené city milujících rodičů. Stále byli hosté, protože tet, bratranců a sestřenic tu bylo dost. Také den před svátky a posvícením, pomáhaly mé matce Albertina nebo pani Dr Kontnňč/Kontonč?/z Dobříče, připravovat sváteční kuchyni – posvícení a koláčky na upečení v troubě.

 Když jsme povyrostly, přišla ještě 12. sestřička, "vejškrabek", jak jí otec žertovně nazýval. Chtěly jsme jí všechny mít pro sebe nebo si jí přivlastnit. Teta Therese Weissenberger - Delormová, sestra mé babičky, byla její kmotrou a Ferdl od ní dostala růžový křestní oblek. Teta Therese byla krásná stará dáma v šedých hedvábných šatech a se sněhobílými vlasy. Když jí je Leni česala, spadaly jako plášť kolem dokola. Viděla jsem to jen jednou a je to nezapomenutelné. V němém ostychu jsem pozorovala starou dámu, které Leni pravila: Tak velká dívka a leze po stromech - zklamaně jsem to slyšela. Bylo to o mně, neboť v dutině vysoké švestky bylo hnízdo tuhýka a jeho mláďata mě vábila a strašila. Svými rozevřenými žlutými zobáčky se dožadovala své potravy. Učitel Mazans šel okolo a ten odporný čin se dozvěděl. Emma, tehdy 15 letá, jela s pratetou do Maďarska, kde našla a přečetla si celou sbírku dopisů od našich rodičů s krátkými zprávami o Dobříči a Lochkovu.

Sestra Emma a Luisa Bauchová, jeden čas horovaly pro jezdectví a otec skutečně koupil pár poníků, kteří přes týden pracovali a v neděli měli na zádech houni řemenem připnutou. Všechny děti, včetně vychovatelky, strýce Hauptmanna a přátel, jezdili střídavě pomalu podél cesty v naší velké zahrady.

V té době přicházely hojné návštěvy ze Zbraslavi: Maria a Clementine Kanzler, dcery našeho domácího lékaře. Starší se provdala za bohatého Drchotu, mladší si vzala p. Stránského; obě ovdověly. Další hosté: rodina Dlabačova, krásná Gabriela a Fani. Ke konci otec oba koníky prodal, protože kočí Stefan ve zlosti jednoho připravil o oko.

Houpání bylo také jedno z našich potěšení. Witanowsky, který nám vždy velmi laskavě pomáhal, přivázal na dva vysoké stromy silné lano. Místo sedačky sloužila několikrát přeložená pokrývka a pak to začalo. Každé dítě 20 až 40 krát se zhouplo, Tekla a Anna létaly nejvýš. Witanowsky se houpal také. To byla radost! Při kolovrátku se v sobotu a neděli hodně tančilo, Witanowsky, Jindřich Franěk, Tekla a Anna atd.

Když byla na dvoře posekaná tráva nakupena na hromadu, tak jsme večer při měsíčku přes skákaly.

V roce 1859 byla k vidění nádherná kometa a vesničani v tom spatřovali nebezpečí vypuknutí války, která také nastala. My obdivovali každý večer toto souhvězdí, při procházce do Slavičího údolí nebo při doprovázení někoho ze Zbraslavi k Radotínu. Z velké, žhavě zářící hvězdy vycházel stále se šířící chvost, jak jsme říkali. Přes celou oblohu! Bylo to ohromné. Jiné večery jsme často viděli nádhernou polární záři, celý obzor byl jak v jednom zářícím ohni.

Když Tekla, Lotti a Emma dospěly, účastnily se tanečních zábav na Zbraslavi /Königssal/. Po italské válce, kolem roku 1860[184], přišli na Zbraslav vojáci a byly pořádány "důstojnické věnečky". Tekla byla velmi oblíbená, ale ještě hodně mladá. Já jsem se také jednou zúčastnila, ale bylo mi 13 let. Tekla je o 1 l/2 roku starší. Nadporučík Ventour a poručík Weismann a jiní, byli také jednou pozváni k nám. Ten první byl později často u nás, jak jistě víš.

V té době 1860-1862 došlo k prodeji Lochkova a k přesídlení do Klenče u Roudnice.[185] Tam to zpočátku nestálo za moc[186], jak se říká, ale časem jsme si zvykli. Během času jsme se rozcházely na různé strany: Emma do Institutu Vogel v Praze, Tekla jako vychovatelka do Mnichovic /Meissel/ u Prahy, později přešla za strýcem Rudolfem do Maďarska. Anna do Institutu Vogel a v roce 1868 ke Steinbrecherům[187] v Moravské Třebové. Klára a Zdenka do Lipska.

18. února 1870 zemřel můj otec a Kleneč byl prodán. Peněz zbylo velmi málo. S úmrtím matky v roce 1875 byly u konce. (Geld blieb höchst wenig – mit Mutters Tod 1875 war es zu Ende.)

 

14. března 1908

 

Lochkovský dvůr tvořil dlouhý, široký obdélník. Za malým obytným domem sládka, skladem dřeva a zámkem byla dědova zeleninová zahrada, která ležela trochu níže. Od zámku dále pokračovala zámecká zahrada ke dvoru opatřená železnou mříží. Kratší strana obdélníku byla ohraničena stodolou, vinným sklepem, kůlnou s rozličnými kočáry a saněmi (vrchnosti) a zase stodolou. – Na rohu, kterým začíná dlouhá strana proti zámecké zahradě, byla veliká vjezdová brána (vedoucí k lipové aleji, Chuchli a Praze). Hlídací pes u vjezdu a obytného domu vrchního mlatce Adámka, který tamtéž bydlel se ženou a dětmi. Navazovala velká palírna. Vedle toho velká hromada suti, či orné půdy, potom veliká železná brána, která vedla k veliké zahradě. (Celé pole ovocných stromů, s domem zahradníka a naše dětská zahrada.) Vedle brány byl dlouhý kravín a potom vysoká zeď, která oddělovala velkou zahradu od té naší dětské. – Kratší stranu ohraničoval náš obytný dům, zády k ulici vedoucí ke Slivenci, přední stranou v malé zahradě.

 K našemu domu byla rovněž napojena velká vjezdová brána; vlevo a vpravo se opírala o malé domy. Vpravo bydlel kočí Knížek s rodinou, vlevo kočí Salaba s rodinou. Navazovala velká koňská stáj.

Vnitřní prostor dvora byl rozdělen dvěma nízkými zdmi, které ale měly nechané průjezdy  uprostřed, nalevo a napravo. Tak byla za naší zahrádkou úzká pěší cesta, která vedla ke kravínu, před kterým byla zídkou ohrazená neodmyslitelná hromada hnoje a močůvky. To samé před koňskou stájí. Před pravou zdí stál věžovitý holubník, uvnitř malá světnička, podél zdi přihrádky, které sloužily za hnízda holubům; za tímto holubníkem byla velká kůlna, dřevník, pod kterou byli žebřiňáky, pluhy a brány (na vláčení). Proto vyhlížel hospodářský dvůr stále uklizeně. Také byl celý dvůr každou neděli a svátek dočista zameten. Na druhé straně zdí, byly v horní části veliké trávníky (? Rasenflacke);  velmi vzácné staré lípy, kaštany, topoly a morušovníky. Matka jednu dobu pěstovala bource morušového, což mne také velmi zajímalo. Doufala, že z toho bude nějaký výtěžek,a le napředené hedvábí od ní nikdo nekoupil. Také jen malý výtěžek měla z přebytku medu a ovoce.

U horní brány za stodolou vedla cesta polem a vinohradem, Slavičím údolím, Lahovskou, k Radotínu a na Zbraslav.

          Protože jsme se od 8 do 12 a od 2 do 6 učili a pracovali, těšili jsme se pak dvakrát z procházek tímto směrem. Jako malé děti jsme skotačily a běhaly a představovala jsem si vždycky, že jsem kůň. Starší spěchaly jsme v ta místa, kde kvetly fialky. Později pletly jsme horlivě při chůzi a zpívaly a smály se. Když u nás byla první vychovatelka, Luise Buache ze Ženevy, věnovala se neúprosně učení, šití, pletení, hrála na klavír u Harausche. Poté přišel mladý vychovatel bohoslovec / teolog (Theologe) Witanovsky, který byl u nás velmi oblíbený a ve volném čase pro nás připravil loutkové divadlo, se kterým jsme s ním hráli představení.

V létě hrávali jsme s ním a s rodinou Eminger, Marií, Hedwigou, Emanuelou a Josefem a jinými přáteli a staršími sourozenci „Reifen“ (s obručemi?). Thecla a Anna v tom s Witanowským byli nejzručnější. V zimě, když tu byl bratranec Adalbert a další příbuzní, hráli jsme všelijaké hry: Na kočku a na myš, Jakoberk, wo bist du?, Wie? Wann? Wo? Warum?, Na schovávanou, Chodí Pešek okolo (Plumpsack geht um), Sekretär, Theaterzettel, atd. V teplých letních večerech byla večeře přinesena do „Gartelu“ a pak se zpívalo o závod. Bylo to vždy veselé. Emma a Lotti důstojné. Tekla již hrála na klavír a Albert a Gustav Leroun a Andres Mikschl naslouchali. Anna byla vysoké (Lange Kind?) dítě a pobíhala okolo. [188]

Mladší děti byly ale v jiné místnosti. Takže nás 6 nebo čtyři starší s kamarády jsme byli spolu a vymýšleli si dobrodružné nápady s dýkami a pistolemi a dávali jsem si jména jako Albert – Mohican, Carl – Coda Brska, Pepi – Ledestrumpf, Thecla – Beldemonir, Anna – Brutto Demonio. Pro Emmu a Lotti tohle bylo příliš dětinské.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: brána Else Fritschl 2005

 

Obrázek 53 Brána na lochkovský dvůr, Else Fritschl 2005

 

 

Kleneč

 

Rok 1867 přinesl pro všechny z nás změny. Rodiče se třemi sourozenci (Lotti , Gusti, Ferdi) zůstali na statku. Clara a Zdenka odjely do Lipska. Avšak ostatních 9 sourozenců se snažilo uživit se samostatně. Tekla odjela do Mogyoros, Anna na Moravu, Emma šla do mateřské školy.

Já jsem byla vychovatelka u jednoho továrníka v jednom venkovském městě  - Moravské Třebové. Byly mi svěřeny dvě slečny jedna 7 a druhá 12 let stará. Jejich dva bratři chodili také částečně na lekce. Snažila jsem se ze všech sil, předsevzala jsem si a chválila úspěch žaček. – Jedna druhá vychovatelka, která byla sestřenkou mých žaček byla mojí každodenní společnicí při procházkách, či večerní zábavě ...

Pak jsem vzala místo ve Vídni a to sice u sestřenice své žačky. Tam jsem zůstala 10 měsíců.

1873 byl rokem výstavy. Z vídeňského vzduchu, vody a lidí jsem onemocněla. V květnu jsem odjela k sestře, která byla vdaná v Salzburgu. V říjnu jsem odjela do Francie a Anglie a roku 1880 jsem přijela do Slazburgu na návštěvu a na zotavení, vůbec ne s úmyslem zůstat, ale jet do Vídně. Ale sestra Tekla si velice přála abych zůstala a zkusila dávat lekce, což ve skutečnosti vůbec nebylo mým úmyslem. To se podařilo a k mým žačkám jsem mimo spousty městských dětí všech stavů připočítala arcivévodkyni von Toska, vévodkyni von Arenberg a její 17 letou dceru Marii Salvu, Princeznu von Croy.

Ke státním zkouškám jsem připravila:

1.     Annerl Erben, francouzština, angličtina

2.     Hilde Wessely, dcera generála, francouzština

3.     Fanny Würthle, dcera fotografa, francouzština

4.     Maria Swoboda, neteř notáře Rosmanit, angličtina

5.     Lambert Gruber, odborný učitel, francouzština

6.     Lisa Neumöller, francouzština

 

Anna Brzorad 1847-1934

 

Přepsáno od Elisabeth Klebel, listopad 1965[189]

 

Rukopisem tety Anny je ještě následující vyúčtování

 

Lochkov um          152.800 fl prodán

                              -38.000 fl

                              _______

                              114.800 fl dostal otec a 7 sourozenců

 

Tudíž každý           16.400 fl a otec jako odškodnění

                               16.400 fl a

                               21.600

                               ________

                               38.000 fl.

 

A navzdory vší píli “ging Alles zu Grunde” vzalo vše za své.

 

Pepi Warthburg říkal, že jeho otec všemi právnickým prostředky mého přesvědčoval, aby Lochkov nepřebíral; aby zůstal v Dobříči, kde byl nájem nepatrný a půda úrodná. Otec ale vykonal dědovu vůli ke své a Vaší smůle. Byl to pilný pracovník, měl práci a ti ostatní dostali peníze bez práce.

          Třikrát měl zúrodnit zanedbané pole: Dobříč, Lochkov, Kleneč.

          Měl zůstat na tom prvním, anebo po dědečkově smrti vzít místo v cukrovaru, protože byl průkopníkem – jak řekl Pepi Wartburgh. Byl prvním kdo nechal použít na cukr řepu, kterou k tomu nechal sázet. (Slova Pepi Rudolf v. Wartburg, 1908) [190]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

JUDr. Vilém Brzorád (1814-1898), zemský advokát

 

JUDr. Vilém Brzorád (1814-1898) byl zemský advokát (v Rakovníku, Litomyšli a Českých Budějovicích) a člen různých vlasteneckých korporací, muž ryzí povahy a nevšedních zásluh. Narodil se 16. prosince 1814 na Smíchově v domě č. 51, jako syn statkáře. Ačkoli dle starého tehdejšího zvyku v rodině se mluvilo výhradně německy, byl Vilém Brzorád přece od nejútlejšiho věku svého rozhodným Čechem.[191] Právě z jeho vzpomínek tato práce několikrát čerpá.[192] Oženil se s Antonií, dcerou Jana Svěceného, magistrátního rady v Jindřichově Hradci, později purkmistra v Pelhřimově a nakonec magistrátního rady v Praze, ale též vnučkou významného historika a jazykovědce F. M. Pelcla (1734-1801).  V rodopisné práci o něm, se o Vilému Brzorádovi a jeho rodině dozvídáme více.[193]

          Byl bezpochyby jedním z nejstarších členů českého musejního spolku[194], byl mezi přispěvateli Národního Divadla[195], přátelil se s národními buditeli a přáteli Boženy Němcové jakými byli MUDr. Jan Helcelet (1812-1876), či filosof J. I. Hanušem (1812-1869)[196] a ve vzpomínkách na svého otce napsal: „Ostatně kupoval rád České knihy i byl by se stal spoluzakladatelem Matice České, kdyby nebyl dal za takového zapsati mne, což se stalo k radě nezapomenutelného Josefa Jungmanna, aby se totiž užitek z nákladu na to daného déle v rodině použíti mohl.“[197]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image068

JUDr. Vilém Brzorád (1813-1898)

 

          V letech 1845-8 spravoval otcovo lochkovské panství a vykonával i funkci justiciára.[198] Vystudovav práva, stal se advokátem a usadil se v Litomyšli, kdež záhy následkem vynikajících svých vlastnosti společenských a vlasteneckých octl se v popředí veřejného života. Stal se prvním starostou sokola, členem městské rady (zvolen např. 1865) a řiditelem spořitelny. Záslužnou činnost rozvinul v roku šestašedesátém za pruské invase. Přes to, že v městě Litomyšli zuřila cholera a také mysle povah nejsilnějších klesaly, setrval Vilém Brzorád pevně na svém místě a dokázal nejednu věc obecně prospěšnou. [199]  (Ještě roku 1870 přispěl jako advokát v Litomyšli  ve prospěch manželky a 13 leté dcery pozůstalé  po malíři Aloisi Bubákovi 2 zl.[200])

          Když po letech dva z jeho synů vstoupili do služeb Schwarzenbergských, usadil se v Písku, později pak v Českých Budějovicích, kdež pro výtečné vlastnosti své povahy záhy stal se váženým a oblíbeným. Podporoval zde činně veškeré zde vlastenecké podniky, ale nedral se při vrozené své skromnosti nikdy v popředí.[201]  Manželka Antonie rozená Svěcená zde zemřela 30. 7. 1884. Pozůstatky zesnulé byly z „Pěkné vyhlídky“ (Rudolfovská třída) do zdejšího katedrálního chrámu přeneseny a odtud po skončených církevních obřadech na staroměstském hřbitově do vlastní hrobky k věčnému odpočinku uloženy. Bratři zesnulé byli JUDr. František Svěcený, c. k. vrchní finanční rada a Bedřich Svěcený c. k. místodržitelský rada.[202] V Rudolfovské třídě na pravo jest (roku 1892) česká Hospodářská škola.  Když roku 1885 domohli se Češi  v okres. hospodářském-lesnickém spolku většiny, jal se nový výbor ihned činiti přípravy ku zřízení školy české školy hospodářské. (předsedou výboru byl Vilém Brzorád ml. [203]) K tomuto účelu zakoupilo kuratorium dvorec zv. „na pěkné vyhlídce“ a upravilo jej pro školu. (První třída otevřena roku 1886) … Dále na levo jest rozsáhlá cihelna Brzorádova.[204] Roku 1886 byla u obchodního soudu v Budějovicích zanešena firma „Vilém Brzorád st.“, kteréž majitel Vilém Brzorád starší, vlastník cihelny v Budějovicích jest.[205] Roku 1886 dr. Vilém Brzorád, advokát v Budějovicích, vzdal se advokatury a byl ze seznamu advokátů vymazán.[206]

          Poslední léta svá strávil v Jinonicích u svého syna, pana Viléma Brzoráda, inspektora a administratora několika velkostatků. (Dle zprávy schůze výboru Českého Muzea z roku 1891 pan Vilém Brzorád z Jinonic rozmnožil muzejní sbírku rukopisů, listin a mincí. [207] ) Až do poslední chvíle zachoval si zesnulý mysl svěží při úplné tělesné statnosti. Ještě večer před svou smrtí vyřizoval důležitý dopis. Zemřel 25. 3. 1898. Odchod jeho všemi bude želen, kdo jej znali, jimž byl rádcem nebo přítelem. Čest budiž jeho památce.[208] Měl dva syny Vojtěcha a Viléma.


Vilémův syn Vojtěch Brzorád (1843-1926
[209]) působil jako lesní rada u knížete Schwarzenberka v Hluboké u Českých Budějovic a jako ředitel vimperského panství. Čteme o něm: „V terénu prošel alespoň část Zlaté cesty a stručně písemně zdokumentoval její zachované pozůstatky A. Brzorád v osmdesátých letech 19. století. Tento lesní geometr z Hluboké nad Vltavou tak z popudu svého zaměstnavatele knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenberka pro budoucnost zachoval popis zbytků Zlaté cesty v úseku od zemské hranice po Horskou Kvildu".[210]  6. května 1878 se Vojtěch oženil se slečnou Viléminou Hoffenthal (28 let), dcerou Ladislava Hoffenthala, vrchního správce v Hluboké a jeho manželky  Viléminy rodem Kučera z Postoloprt. [211] V roce 1914 byla v Písku v Rokycanově ulici pro správce Vimperského panství pana Vojtěcha Brzoráda podle návrhu Schwarzenbergského architekta postavena villa, která byla roku 2017 na prodej za 13 milionů korun.[212] Jediná dcera Pavla byla od roku 1909 manželkou berního ředitele Adalberta Stohra[213]  z Mnichova, statkáře v Postoloprtech. Měli dva syny Adalberta a Pavla.[214]

 

 Druhý Vilémův syn, Vilém Brzorád ml. (1853-1913) se narodil 1 .4. 1853 v Pardubicích a stal se centrálním ředitelem statků knížete Paara, hraběte Mansdorff-Pouilly a hraběte Kinského, nájemcem jinonického statku knížete Schwarzenberga, správním radou Pozemkové banky atd. Jeho manželkou byla Marie rozená Brychová. Dle nekrologu „byl známým zemědělským pracovníkem a odborníkem. Z jeho životních zkušeností můžeme stručně uvésti, že absolvoval svého času nejznamenitější pověsti se těšící hospodářskou universitu v Halle a získal sobě v brzku svými odbornými vědomostmi a praktickým rozhledem přisprávě a administraci velkostatků  nejchvalnější pověsti v kruzích velkostatkářských, takže postupem času v jeho rukou nacházela se správa a inspekce mnoha panství. Pro svou bodrou povahu a veliké hospodářské vědomosti byl všeobecně ctěn a vážen a hospodářské kruhy ztrácejí v něm svého význačného pracovníka. Čest budiž jeho památce.“[215]

          Jako příklad jeho činnosti uveďme, že byl delegátem do zemědělské rady za politický okres Česko Buděkovický jako nájemce  knížecího dvora Světlíka zvolený roku 1884,[216] nebo že se jako předseda hospodářského – lesnického spolku roku 1888 zasadil o výstavu plemenného dobytka, ze které obdržel i cenu za svou krávu. Proslovil zde i projev česky a posléze i německy. [217] Ještě inzerát – „Jednoduché účetnictví hospodářské. Sepsal Vilém Brzorád, nájemce dvora ve Svetliku. V Českých Budějovicích 1890. Nákladem spisovatelovým. Cena zl. t.— Pan Brzorád jako praktik důkladný, jemuž neschází pokrok v oboru hospodářském, podjal se úkolu sestaviti účetnictví, jež se jemu po více roků osvědčilo. Úkolu tomu dosáhl a podává ve vydaném spise knihu naskrze praktickou, jež každému pokroku milovnému hospodáři doporučiti lze[218].“ A ještě zmínka o velikonočním výletě do Palestiny a Egypta s cestovní kanceláří Čeněk Šulc a spol na parníku Thalia, který vyplouvá z Terstu a poveze českou kolonii čítající 30 členů, mezi kterými nechybí centr. ředitel Vilém Brzorád s chotí, pp. arch. Ant. Wiehl, či p. arch. M. Blecha s dcerou, p. arch O. Nekvasil., JUDr. Přemysl Šámal, či JUDr. Josef Šupich.[219] Vilém Brzorád zemřel v Jinonicích 12. 12. 1913. Měl syny Viléma a Jana.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Vilém Brzorád (1814-1898) se svými syny, snachami a vnoučaty.[220]

(Lze usuzovat, že od leva stojí v klobouku Vojtěch (1843-1926), vedle sedí jeho manželka Vilemína, vedle snad stojí jejich dcera Pavla; uprostřed s čapkou Vilém Brzorád (1814-1898), vedle něj stojí asi starší z jeho vnuků Jan (1883-1970), za ním Vilém (1853-1913) a na kraji manželka Marie, která má na klíně buď Viléma (1887-1962, nebo Marii (1890-1898). )

 

Vilém Brzorád (1887-1962), akademický malíř, žil v Praze na Smíchově a zůstal svobodný.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Vilém Brzorád (1887-1962), ilustrační foto výřezu jeho obrazu[221]

 

JUDr. Jan Brzorád (1883-1970), velkostatkář v Michalovicích u Mladé Boleslavi jako předseda svazu statkářů již neunikl komunistickému žaláři a jeho rodina dalším perzekucím. 

Dodatek 2014: Z dopisu Jitky Brzorádové se dozvídáme další podrobnosti o rodině jejího manžela Jiřího Brzoráda: Tchán JUDr. Jan Brzorád (1883-1970) byl jistě vůdčí národohospodářská osobnost v období předválečného Československa, po odborné stránce jí zůstal patrně i v době německé okupace. Byl zřejmě uznáván i tehdejšími mocipány, neboť mimo práva na UK vystudoval také přírodní vědy na německé univerzitě v Halle a ovládal tedy bezvadně jejich jazyk.

Rodinné trampoty nastaly po emigraci syna Viléma s příchodem "vlády lidu", kdy byl postupně zbavován majetku na svém velkostatku Michalovice u Ml. Boleslavi. Posléze byl zbaven i práva užívat pražský byt v Pařížské ulici (v akci stěhování "milionářů a přestěhoval se do dřevěného srubu, který stačil včas zakoupit v Káraném u Toušeně. Mezitím bylo jeho nejmladšímu synovi Jiřímu (1929) ukončeno studium medicíny na UK povoláním do vojenských jednotek PTP.

Tchán chodil na dlouhé procházky v místních borových lesích, kde nacházel i protikomunistické letáky, které bohužel sbíral a uschovával v knize Huberta Slouky "Pohledy do nebe", kde je později našli pracovníci Stb při domovních prohlídkách. Schůzky starých pánů z Masarykovy Akademie Práce, kteří nereálně počítali s brzkým pádem poúnorového režimu a bavili se při nich " co by, kdyby".... Spolu s tajnou korespondencí se synem v emigraci prostřednictvím dánské ambasády - a reakce represivních složek na sebe nedala dlouho čekat. Na podzim r. 1954 byl J. B. zatčen a spolu např. se švagrem bří. Čapků Dr. Josefem Palivcem (2. manžel Heleny Čapkové), či průmyslníkem Otakarem Kruliš-Randou v r. 1955 odsouzen za špionáž (dopisy synovi do zahraničí), sabotáž (letáky) a velezradu (schůzky odborníků) na 10 let vězení, ke ztrátě veškerého majetku i občanských práv a 100 tisícům pokuty. Pokud ji nezaplatí, trest se zvyšuje o jeden rok. Ztráta veškerého majetku to vylučovala, tudíž byl trest navýšen. Ztráta občanských práv však znamenala i zastavení výplaty důchodu. Protože z něj žila i jeho manželka, která nebyla nikdy zaměstnaná, zůstala naprosto bez prostředků, pouze s podporou vlastních dětí. Později jí byl přiznán příspěvek od státu  100.-  Kčs měsíčně!!!

K výkonu trestu byl J.B. převezen nejprve na Mírov, hrůzu vzbuzující červeně natřený hrad uprostřed moravských lesů u Mohelnice, dnes žalář pro nejtěžší zločince. Společnost měl výbornou, např. básníka Jana Zahradníčka, Zdenka Rotrekla, či již jmenované, spoluodsouzence. Návštěva, která byla zřídkakdy povolená, byla drásáním nervů navštěvovaného i návštěvníků. Pocit, kdy za námi zapadla s třeskem vstupní brána, byl mrazící. Hovorna měla dělící příčku z drátěného skla a dotyk byl vyloučený. Byla vymalována veselým válečkem v pastelových barvách a vyzdobena amatérskými obrazy zátiší s jídlem (zřejmě autoři - muklové - zachycovali na plátno své sny). Přestože bylo tchánovi již 72 let, prožil tam - a následně na Leopoldově - celkem 5 roků (s pražskou vazbou téměř 6 let.) Staří páni ani v těch hrůzných podmínkách středověkého hradu nerezignovali na intelekt, ale pořádali si navzájem "semináře" s tématikou své odbornosti. Či se navzájem zdokonalovali v cizích jazycích, zatímco loupali cibuli či skládali z jednotlivých elementů kolíčky na prádlo. V jejich věku obdivuhodné! Nečekaně byl J.B. převezen do vězení v pevnosti Leopoldov na Slovensku. Tereziánská cihlová pevnost - jako by vypadla z oka Malé pevnosti v Terezíně, která bolestně připomínala lidskou krutost. Navíc byla více osamělá, v zimě ji na okolních holých bílých polích obklopovala jen početná hejna havranů. Alfred Hitchcock by se z pohledu radoval ... Tak také nebyla čekárna pro návštěvy v samotném areálu, ale v malém domku na polovině cesty mezi městečkem a věznici. Jako bychom čekali na příjezd autobusu, jen s tím rozdílem, že se snažila hřát malá kamínka. Povolení k další pěší cestě za přilehlou závoru oznámila ostraha telefonicky - každý věřil, že je určena právě jemu. Pro starší ročníky s potížemi chůze nastal navíc čas utrpení "křížové cesty" k bráně a později zase zpět. Po odchodu "šťastlivců" upadla opět čekárna do letargické bezmocnosti. Tehdy, v opuštěnosti zasněžených oranic s hejny černých ptáků, pociťoval jistě mnohý z nás asociace na "Zámek" Franze Kafky ...

Po návratech byli všichni naprosto vyčerpáni a jediným kladem bylo vzájemné „přesvědčení se na vlastní oči“, že všichni ještě žijeme, byť jako ve zlém snu. Havlovy "Dopisy Olze", kde požadoval balíčky se švýcarskou čokoládou či jinými „specialitami“ by nám v té době připadaly jako dopisy z lázní, ne z komunistického kriminálu. ... My jsme nesměli starému pánovi na hradě či pak v pevnosti zanechat ani doma pletený teplý svetr z párané viny !!

Po amnestii v r. 1960 se tchán vrátil ze Slovenska vlakem s ranečkem svých věcí, otřesený změnou, nejmarkantnější v módě. "Většina žen má kalhoty, některé dokonce pestře kostkované a muži? Barevné svetry - i červené! Jako klauni!" Bohužel ho čekalo ještě více změn, i když srpnový konec "Jara 1968" ho příliš nepřekvapil - předvídal ho! Měl obavu o lidstvo, kdy "technický pokrok neúměrně předbíhá duševní a hlavně mravní zaostávání." Důsledky vidíme stále zřetelněji, on je však předvídal už téměř před půl stoletím. Byl skutečně mimořádná osobnost, která by asi k našemu dnešnímu světu měla velké výhrady.

… "Album representantů všech oborů veřejného života československého" (v r. 1927 vydalo Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, Praha I, Bilkova 17). Uvádí (cituji doslovně, včetně tehdejšího znění pravopisu):

Brzorád Jan, JUDr, předseda řed. Hosp. družstva statkářů a nájemců, Michalovice, r. 1883. Studoval práva na Karlově universitě v Praze a nauky zemědělské na universitě v Halle n. S. Převzal nájem dvora Jinonice u Prahy po svém otci. Po převratu byl až do skončení reformy centr. ředitelem panství býv. knížat Paarů. Nyní jest majitelem dvora Michalovice u Ml. Boleslavi. Je členem Masarykovy Akademie Práce, členem Ústř. výboru zeměd. jednoty, členem správní rady Praž. Úvěrní Banky, akc. spol. Breitfeld, Daněk a spol, Kolínské lučební továrny atd[222]"

Jako zajímavou raritu mám ve své sbírce známek i pohlednici, adresovanou tchánovi od kněžny Paarové, která má na místě pošt. známky její rukou vepsané "Ex offo" - bez poplatku. Rodina Paarů byla tehdy vlastníkem poštovních koní a neplatila tedy poštovné.[223]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: D:\Jenda\Mary\docasne pokusny_soubory\image003.jpg

Jan Brzorád (1883-1970) cca v roce 1961[224]

 

Arcibiskup pražský, Dominik Duka píše, „Zbývá otázka, která dosud nebyla plně pojednána: Kdo sedí na koni Ardo jako sv. Václav…? Při návštěvě pražské školy v Kladské ulici jsem se setkal také s její ředitelkou, paní Kateřinou Vávrovou. Mluvili jsme spolu o mnoha věcech a došlo i na Myslbekův pomník. „Víte, že na tom koni sedí můj dědeček, plk. Jan Brzorád?“ řekla paní ředitelka. „Pošlu Vám jeho fotografii.“ Není to sice jeho tvář, ale postava snad přece patří plk.[225] Janu Brzorádovi, narozenému ve Světlíku u Českých Budějovic v roce 1883. …“[226] Že Myslbekovi seděl modelem Jan Brzorád potvrdil i jeho syn Jiří (1929-2016).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

JUDr. Jan Brzorád (1883-1970) na koni Ardo[227]

 

Děti JUDr. Jana Brzoráda (1883-1970): Vilém  (1911-1995), Jan (1917-1990), Jiří (1929-2016) a Eliška (1927-1999).

JUDr. Vilém Brzorád[228] (1911-1995), právník, politik, ekonom, vystudoval po gymnaziu obchodní akademii ve Vídni a práva na Univerzitě Karlově, roku 1948 zůstal jako tajemník ministra zahraničního obchodu Huberta Ripky za hranicemi, žil v USA, byl v redakční radě časopisu Svědectví; když roku 1954 žádal v New Yorku o americké občanství, na registrační kartu se podepsal jako „William John Brzorad Delorme“, strojopisně pak je jméno uvedeno jako „Delorme William John Brzorad (Vilém Jan Brzorád)“, bytem 83-10 35th Avenue, Jackson Heights, NY[229]. 1959-1993 se angažoval ve Výboru pro Svobodnou Evropu, 28. října 1995 byl Václavem Havlem vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. Třídy, in memoriam. Autor ekonomických prací: The Economy of Czechoslovakia a Czechoslovakia. Manželka Olga byla dcerou spisovatele Zdeňka Němečka, jejich dcera Nina Brzorad-Pourfarrokh (*1954) je významná baletka, syn Jan Brzorád (1959) syna Karla (*1992).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: D:\Jenda\Mary\docasne pokusny_soubory\image003.jpg

JUDr. Vilém Brzorád (1911-1995)[230]

Dodatek 2014: Z dopisu Jitky Brzorádové se dozvídáme: Švagr JUDr Vilém Brzorád (17. 3. 1911 - 1. 6. 1995) zahajoval koncem února 1948 jako tajemník ministra zahraničního obchodu novou leteckou linku do Afriky. Při letu zpět byl informován o převratu ve vlasti a při mezipřistání v Římě emigroval. Pokud vím, byl jeden z prvních emigrantů r. 1948 a krátkodobě pobýval u našeho tamního velvyslance Schwarzenberga. V exilu se velice spřátelil s Pavlem Tigridem, ten byl také kmotrem Vilémových dě­tí. Dokonce se snad v nesnadném počátku emigrace společně živili jako uklízeči. S Pavlem Tigridem, jeho ženou Ivanou ( i jejich psem) jsme prožili několik oslav Dne díkuvzdání u Vilkovy ženy Olgy (roz. Němečkové), která je trvale po "Listopadu" v rodinném domě Němečků v Ratajích n. Sáz.   A kde má zázemí i zde žijící dcera Nina nebo syn Jan, když přijede se svými dvěma syny z USA, kde trvale žijí.

Vilém měl po "Listopadu" zábrany k návratu do ČSR, neboť se (podle cvrkotu v rodině) i v nepřítomnosti dočkal v procesu s Dr. Miladou Horákovou jakéhosi trestu (dokonce snad hrdelního?), který dosud platil. Proto se mu nevlastní, ale milující sourozen­ci Eliška (Iška) a Jiří vydali naproti do Mnichova, kde je čekal v bytě dalšího přítele z činnosti v "Opus bonum" - Richarda Bel­crediho. Byt měli zcela k dispozici a vím, že Išku udivily v bytě "hlídací" kamery, u nás tehdy ještě běžně zcela neobvyklé. Teprve v doprovodu sourozenců klidněji překročil autem hranice, které před 41 lety přeletěl pouze jedním směrem ... Byl známý exilový aktivista, který se však už nedokázal po "Listopadu 89" prosadit. Buď pro věk nebo pro slabé "lokty", takže si myslím, že jeho zá­sluhy nebyly dostatečně oceněny, byť byl 28.10.1995 vyznamenán prezidentem Řádem TGM III.tř. in memoriam.

V USA bydleli (s manželkou Olgou) v rodinném domě na Long Islandu společně s ovdovělou paní Němečkovou (nebyla o mnoho starší než její zeť Vilém). Tam také Vilém náhle ve věku 84 let zemřel.Urna byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Jinonicích obřadem arciopata Břevnovského kláštera Jana Anastáze Opaska a smuteční řeč pronesl Pavel Tigrid. Pohřbívání se zúčastnil i zástupce prezidentské kanceláře, který také položil na hrob věnec v barvách trikolory. O Vilémovi se lze dočíst i v publikaci Josefa Tomeše a kol. "Český biografický slovník XX. století" - na str.149. Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka v r. 1999.

 

Z jeho vzpomínek: „Slavnost v mnichovskem hotelu King of Prussia byla součástí "Frankenu." Franken, ročně pořádaný Opus bonum, opatem Anastazem Opaskem (Richard Belcredi sekretář) byli sešlostí exilovýchch intelektuálů všech politických odstínu. Jednou jsem řídil panel, na kterém byl také Jiří Pelikán. Když jsem panelisty uváděl, řekl jsem, že mezi nimi je jeden, o kterem se v kuloarech strassburskeho parlamentu vypráví: jsou tři kuriosity v ev. parlamentu, bývalý komunista Pelikán, pretendent habsburského trůnu Otto v. Habsburg a eskymák z Gronska za Dánsko.“[231]

 

Jan Brzorád (1917-1990) byl zemědělským inženýrem a vzal si Irenu Thorandovou. Za socialismu pracovali jako topiči v krematoriu. Jeho syn Jan (1944*) má s Danielou Fisherovou syna Jana (*1974).

 

Eliška rozená Brzorádová (1927-1999) si vzala nejprve Michala Kuthana (1926-1976), měli syna Michala. Druhým manželem byl význačný český lékař Prof. MUDr. Jaroslav Padovec (1908-1982).[232] Jejich dcerou je výše zmíněná ředitelka školy Kateřina Vávrová, manželka ing. Petra Vávry.

 

Jiří Brzorád (1929-2016), nastoupil namísto dalšího studia lékařství k PTP a jeho původ mu nebyl během socialismu ani nadále jistě nijak prospěšný. Je majitelem rodinného archivu, ze kterého s velikou laskavostí poskytl množství fotografií a dokumentů. Patří mu dík i za překlad textů vzpomínek tety Anny. Měl dvě dcery.

 

   Dodatek 2014: Po té, co jsme se v Dodatcích 2013 dočetli 200 let starý návod jak vysloviti - pro nečeského mluvčího obtížné - jméno Brzorád, těžko nezmínit i milou vzpomínku právě Jiřího Brzoráda (1929-2016), dlouholetého předního pracovníka rentgenového oddělení,[233] které se zabývalo i mamografickými vyšetřeními. Četné pacientky mu prý totiž rádi přezdívali „doktor Prsorád“. Jeho manželka Jitka dnes dodává, že „tuto žertovnou podobu užívali většinou i jeho kolegové.“ Ve svém dopise se navíc podělila i o několik dalších zajímavých historek z jeho profesního života:

          „Manžel se zúčastnil výzkumu ostatků našich panovníků, počínaje vlastně už sv. Václavem. Měl tu čest, že byl pro spolupráci vybrán tak významným odborníkem, jako byl prof. MUDr. et RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc. Držel dokonce v rukou lebku sv.Václava, kterou pan profesor přivezl k osnímkování tehdy novým způsobem zobrazování - pomocí přístroje Xerox. Manžel byl výrobní firmou proškolen jako jeden z prvních k jeho optimálnímu využití, které se osvědčilo i u ostatků již dávno zesnulých pacientů. Problém udržení této vzácné relikvie k zobrazení v prostoru vyřešili zavěšením v síťové tašce, t.zv. "síťovce. Jak nedůstojné - ale účelné. Na úspěšné výstavě "Karel IV." na Pražském hradě měl manžel k dispozici t.zv. "modrou komnatu", což byla malá místnost, zcela využitá k instalaci modrých snímků Xerox se zobrazením zkoumaných kosterních pozůstatků panovníka. Při jejich snímkování byl manžel také první (neboť hotový snímek jako první nejen viděl, ale i dokázal "přečíst"), kdo rozeznal zřejmou příčinu jeho smrti - zlomeninu krčku kyčelního kloubu. Ta mívala za následek vmetek krevních sraženin do cévního řečiště a častou smrt.

Průzkum kosterních ostatků Ladislava Pohrobka ( syna Alžběty Lucemburské a Albrechta II. ) měl i dodatečně očistný důsledek pro Jiřího z Poděbrad, od r. 1452 zemského správce. Když panovník velice náhle a tehdy ne zcela vysvětlitelně v r.1457 zemřel, byl Jiří z Poděbrad podezírán, že krále sprovodil ze světa, obzvláště, když se králem sám r. 1458 stal. Tak ošklivá skvrna na jeho štítě přetrvávala vlastně až do 20.století, kdy se dostaly kosterní pozůstatky Ladislava Pohrobka pod neúprosný pohled moderních přístrojů a pokroku diagnostiky. Ukázalo se, že mladík trpěl rychlou formou zákeřné choroby krvetvorby, které tak v tehdy neuvěřitelně krátké době podlehl. Tím byla památka Jiřího z Poděbrad zbavena stínu podezření z královraždy.

 Zajímavý - až bizarní - byl průzkum a dokumentace ostatků tzv. "Trpaslice z Kuksu", což byla jakási chudá příbuzná hraběte Šporka. Byla postižena poruchou růstu a tento velmož jí poskytl domov na svém dvoře v Kuksu. S dopravou jejích pozůstatků nebyl věru žádný problém - vešla se celá do krabice od banánů ...

Při otevření hrobu Tycha de Brahe došlo k náhodě, která se občas nazývá "být ve správný čas na správném místě". Pohřebnímu rouchu tohoto astronoma chyběl v okraji drobný obdélník. V ten okamžik si manžel uvědomil, že stejný "klůcek" máme doma ve vitrině. Ve zkumavce, jejíž korková zátka je zalitá voskem a relikvie je opatřena nápisem "Roucho Tycha de Brahe". Obdržel ji můj tchán (JUDr Jan Brzorád) od svého dánského přítele, který měl za ženu bývalou manželku astronoma Ladislava Pračky, přítomného (zřejmě v 1. polovině 20. století) otevírání hrobu Tycha de Brahe v Týnském chrámu. V nestřeženém okamžiku asi podlehl osudové neopakovatelnosti chvíle - a svatokrádežně látku odřízl. Po tolika létech se dílem náhody (či Božím úradkem?) obě látky opět sešly, neboť manžel zkumavku muzejním pracovníkům přinesl a daroval. Zprvu nechtěli historce ani věřit. Když ale útržkem látky doplnili zející otvor, barvou i rozměrem segment zcela zapadl jako puzzle do skládačky. Neuvěřitelné ?? Ale stalo se !!

Podobných příhod zažil manžel během čtyřiceti let na jednom pracovišti mnoho, bohužel už není naděje, že by mu "vytanuly" na mysl a na mé mnohdy ani nikdy "netanuly", takže jsou, bohužel, zcela ztracené.

Komickou příhodu jsem v dobách "normalizace" ještě s touto tématikou zažila já sama. Po dlouhém a usilovném jednání se konečně našemu státu podařilo dohodnout (nevím bohužel, k jaké příležitosti) zapůjčení ostatků Jana Lucemburského z jeho domovské země. Asi měli obavu, abychom je vůbec vrátili! Jednoho dne přišla vyděšená listonoška doručit doporučený dopis z - Kanceláře prezidenta republiky (tehdy Husáka) ! Už to nebyla doba, kdy jsme čekávali netrpělivě z tohoto místa kladnou odpověď na žádost o milost pro tchána JUDr Jana Brzoráda, který byl ve svých 71-ti létech na 12 roků odsouzen pro velezradu a vězněn na Mírově a Leopoldově. Kladná odpověď nikdy ale nepřišla - že by nyní, s křížkem po fúnuse? Ne. Byla to pozvánka pro člena delegace, která měla panovníka, byť dávno zesnulého, slavnostně uvítat na letišti v Ruzyni se všemi patřičnými poctami vladaři. Pokud vím, ostatky byly převezeny ve specielně vyrobené schránce, která byla zahalena do jakési repliky jeho královské standarty. Účast na této ceremonii byla tedy skutečnou poctou.

Té, zřejmě poslední v životě, se manželovi dostalo ještě 7. 4. 1998. Tehdy byl jako jediný účastník bez akademického vzdělání a titulu mezi kapacitami jako doc. MUDr Jaroslava Moserová, Dr. Sc., či prof. MUDr Oldřich Čech, Dr. Sc. oceněn k 650-tému výročí založení UK "Medailí za zásluhy o čs. zdravotnictví". Navíc byl jimi vybrán, aby pronesl jménem všech děkovnou řeč, což i od nich pokládal za významné uznání své téměř 40 - ti leté odborné práce ve zdravotnictví. Víc mu komunistický režim mezi léty 1949 - 1989 neumožnil. Jak symbolické pro naši "ztracenou" generaci nesvazáků a ne-straníků!!!“[234]

 

Dodatek: Zřejmě zejména díky této rodové větvi se Praze dostalo roku 2009 uličního označení ulice Brzorádových v katastru městské části Prahy 5 Jinonic.[235]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová (1818-1888)

 

Roku 1818 se na Lochkově narodila Marie Anna Theresia Brzorádová (1818-1888). Roku 1843 si ve Slivenci vzala Ing. Karla Hauptmanna (1801-1870), c. k. okresního inženýra a dozorce staveb silnic v Brandýse nad Labem, kde se seznámili. Žili až do konce života v Klatovech. U Marie Hauptmannové nakonec, když ovdověla, žila Tante Philippine.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová r. 1864[236]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

 

Obrázek 37 Ing. Karel Hauptmann, archiv Jiří Brzorád

 

Ing. Karel Hauptmann byl synem Dr. Františka Hauptmanna (1772 – 1860), lékaře v Zásmukách a ve Štěkni a Ignácie Ulrychové, dcery Antonína Ulrycha z Častolovic a Johany rozené Hertzig von Herzfeld (1774-1821).[237] Ignácie měla 12 dětí a když zemřela, vzal si MUDr. František Hauptmann ještě Johanu (1796-1843), dceru purkmistra Hradce Králové Františka Reyt z Baumgarten (1765-1805) (Rayt/Reytt/Reith von B.). Dědou ing. Karla Hauptmanna byl Dr. František Haubtmann (+1799), panský lékař na Opočně.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová r. 1869 [238]

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Ing. Karel Hauptmann roku 1869 [239]

 

 

Marie Hauptmannová rozená Brzorádová měla 9 dětí: Marie (1844 –1897) si v roce 1874 vzala Karla Goppolda (1841 – 1919),  od 1911 s predikátem von Nordenegg a erbem, ve výslužbě jako c. k. hejtman a měli 4 dcery a dva syny Karla (*1881), c. k. poručíka a Rudolfa (*1886), soukromého úředníka[240]; Anna (1845 – 1937) zemřela svobodná; Karel (1847 –1882) byl advokátem v Březnici a zemřel svobodný; Josef (1849-1923) lesní, revírník u hr. Kinského, od začátku 20. století majitel menší továrny na výrobu polévkových přípravků a později i cukrovinek v Praze na Královských Vinohradech; otec Rudolfa a Otokara Hauptmanna (1897-1974), rodopisce Hauptmannů. U Josefova křtu v Brandýse nad Labem roku 1849 nechyběl kmotr Josef Brzorád (*1777), majitel statku Lochkova s dcerou Filipínou; Rudolf (1852 – 1855) a František (1854 – 1856); Otilie (*1856 ), učitelka ve Vídni hodně cestovala; Filip (*1858), “suplující profesor”, pak profesor na reálném gymnáziu Praha Smíchov. Jeho ovdovělá manželka Marie roz. Schmausová (1875-1967) poskytla k opsání báseň k výročí svatby Ferdinanda a Marie Delorme, kterou si můžeme přečíst v části Familie Delorme. Filip sokoloval s Tyršem a měl dva syny Zdeňka, který působil jako svazový kapitán kanoistického klubu a Ing. Ladislava H., dlouholetého sekretáře FINA, Mezinárodní federace amatérského plavání. Byl na mnoha olympiádách a byl také zakladatelem ČPK (český plavecký klub).[241] Eduard (1860-1925) byl profesorem keramiky v Bechyni a měl 4 děti; Vilém (1861-1912), vrchní finanční kontrolor Uherské Hradiště, taky ve Slavkově v pivovaru. [242]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová r. 1880[243]

(Album z archivu Otakara Hauptmanna (1897-1974)

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Hauptmann (roz) Marie a Gopold z Nordeggu

Marie roz. Hauptmann a Gopold z Nordeggu[244]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: goopolt erb

Gopold z Nordeggu, erb[245]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 


Ferdinand Brzorád (1821-1863), adjutant zemského soudu v Praze

Ferdinand Brzorád (1821-1863), křtěný Ferdinand Ludovicus byl adjutantem zemského soudu. Dle adresáře pro rok 1859 bydlel na Karlově náměstí v Praze č. 552.[246] Zůstal zřejmě svobodný a umírá již roku 1863.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád Ferdinand

Ferdinand Brzorád (1821-1863)

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Rudolf J. Brzorád (1823-1890), vlastník statku a dolu v Uhrách

Roku 1823 se na Lochkově narodil poslední syn Rudolf Brzorád (1823-1890), křtěný Josef Rudolf Ferdinand, vlastník statku a dolu v Uhrách a dle parte i titulární vrchní soudce Granerského správního obvodu „Titulär Oberstuhlrichter des Graner Comitates“. Rudolf „Röszi“ J. Brzorád si později vzal Vilmu von Nedetzky[247], (kterou najdeme jako postavu slavného maďarského spisovatele Mikszáth Kálmán v knize A gavallérok)  a odstěhoval se do Uher, Mogyorós – dnes Mogyorósbánya (mogyoró – líska, banya - důl). Jednalo se skutečně o uhelný důl a víme, že v Mogyorosz žila Rudolfova teta, sestra Anny Brzorádové roz. Delorme - Therese, manželka a později vdova po obchodníku Kašparu Weissenberger, který důl v Mogyoros roku 1810 otevřel a úspěšně po Dunaji zásoboval parníky Budu i Pešť.[248] Caspar byl ředitelem Severní Maďarské Těžební Společnosti Tokod v letech 1812-1838 jako nájemce maďarského náboženského fondu v Mogyoros, v letech 1838-1853 pak jako nájemce statků arcibiskupství ostřihomského (Esztergom) Szarkás. Tam už je v letech 1853 – 1869 uváděn jako ředitel Rudolf Brzorád.[249]

 Ve strojopise vzpomínek jeho vnuka Kornéla Brzoráda[250] se zase dočítáme, že Rudolf (Rezsö) přišel do Uher jako mladý muž, a že dostal velikou sumu peněz od svého otce. Za tyto peníze koupil dvě panství, kde otevřel dva doly, Mogyorós a Pusztaszarkás - nyní Szarkáspuszta. Uhlí se dopravovalo na vozech k Dunaji a potom po lodích do Pesti. Tam byl přístav nazvaný Přístav Brzorád.

          V polovině 19. století Brzorád Rezső (Rudolf) coby největší majitel a místní soudce otevřel kamenný lom a na okraji obce Mogyorósbanya vystavěl roku 1862 zámek.[251]Neobvyklým, individuálním vzhledem je zámek v Mogyorósbánya (okres Komárom). Na každé straně hlavní brány je kamenná deska, ta pod názvem Weissenberger s rokem 1829 a druhá na druhé pod jménem Brzorád Rezső s rokem 1864. To může být interpretováno jako obnovení bývalé budovy Rezső Brzorádem v roce 1864.“[252] Roku 1910 zámek vlastnil Borbála Schelzenlechner.[253]

 

Obrázek 41 Mogyorós, Uhry – statek, důl, zámek, který patřil rodině Rudolfa Brzoráda[254]

 

          Rudolfovi pak poradila matka, aby si pronajal fabriku na mlýnské kameny v Sárospatak, kde byl Kornel arbitrem. „V šedesátých letech minulého století (pravděpodobně v roce 1873) ... si továrnu pronajal majitel uhelného dolu Brzorád J. Rezső z uhelného dolu Mogyorós. Z ceníku zveřejněného v roce 1873 lze konstatovat, že doly a továrna byly provozovány metodou Charles Láezay Szabó. Kameny byly vyráběny nejen pro výrobu vysoce kvalitní mouky, ale také pro potřeby chemického průmyslu a používaly se pro mletí kukuřice, žita a pšenice, ale i pro frézování cementu, kosti a jílu. Nájemce si zachoval dobrou pověst kamenů Sárospataku, rozšířil svou přítomnost v zemi a rozšířil se do zahraničí [...], objednávky rostly. Později se usadil v Sárospataku, kde si nejprve změnil jméno na Brozorád a později na Bozorády). Členové rodiny a jejich potomci se stali horníky a vedoucími pracovníky továrny. (A család tagjai és utódai lettek a bányák és a gyár vezetői.)“ [255]

          Rudolf J. Brzorád byl činným ředitelem dolu, neboť roku 1863 v inzerátu s nabídkou zaměstnání ve svém dole vyzývá zájemce, aby se obraceli „an Herrn J.R. Brzorád, Steinkohlenbergwerkbesitzer zu Mogyorós im Graner Comitate.“

Zkušený s dunajskou říční paroplavbou radil v tisku i do Prahy, jak na Vltavu tuto dopravy zavést: „Myšlenku uvedl na přetřes J. Rudolf Brzorád, ozvavší se z Maggyoro u Nyerges Ujfalu. Jeho návrhy uvedené nyní v širší známost (19.7.1846), zakládaly se na propočtech rentability dunajského parníku Dunaj.

 

 

Obrázek 42<