English version: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

O předcích

 

 zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda.

 

Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.

 

 

Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.

 

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

 

optimalizováno pro Internet Explorer

 

Familie Brzorád

 

 

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet podruhe

 

 

 

Hlavní strana

 

Familie Brzorád.. 1

Úvod. 1

První generace a Chrudim... 1

Jan Brzorád (1623-1675) 1

Samuel Brzorád (1674-1728) 1

Jan Brzorád (1706-1737) 1

Filip Jakub Brzorád (1737-1812), mlynář v Nymburce. 1

Jan Filip Brzorád. (1765-1851), JUDr. et PhDr., zemský advokát, člen Národního výboru roku 1848. 1

Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), JUDr. zemský hejtman, prezident apelačního soudu v Haliči 1

Vincenc/Čeněk Brzorád (1769-1844) purkmistr nymburský. 1

Pobyt Boženy Němcové (1848-1850) u purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877) 1

Bohumil Hrabal o MUDr. Gustavu Brzorádovi (1844-1914) 1

MUDr. Antonín „Gruntorád“ Brzorád (1876-1953) 1

Kateřina Černá roz. Brzorádová (1771-1831) 1

Josef Calasanz Brzorád (1777-1857), státní rada, majitel statku Lochkov. 1

Korespondence 1807-1811. 1

Návštěva dánské princezny. 1

Stammbuch für Anna Brzorád. 1

Malíř Thorald Læssøe na Lochkově. 1

Z deníku Tomáše Černého JUDra (1840-1909), advokáta v Praze a synovce Josefa Brzoráda. 1

Philippine Brzorádová (1812-1886) 1

Karel Brzorád (1813-1871), vlastník statku Lochkov. 1

Malíř Tulka a Augusta Brzorádová (1873-1879) 1

Erinnerungen an Dobric und Lochkov bei Prag. 1

JUDr. Vilém Brzorád (1814-1898), zemský advokát 1

Marie Hauptmannová roz. Brzorádová (1818-1888) 1

Ferdinand Brzorád (1821-1863), adjutant zemského soudu v Praze. 1

Rudolf J. Brzorád (1823-1890), vlastník statku a dolu v Uhrách. 1

Anna Erben roz. Brzorádová (1833-1865), přítelkyně Kateřiny Fügnerové. 1

JUDr. Eduard Ferdinand Brzorád  (1820-1898) 1

Marie Komers roz. Brzorádová (1861-1920) 1

Karla Kratochvílová roz. Brzorádová (1868-1937) 1

Anna Dostálová roz. Brzorádová (1876-1919) 1

JUDr. Eduard Josef K. Brzorád (1856-1904) 1

Text Václava Klofáče pro almanach německobrodského gymnázia. 1

Starosta Sokola (1884, 1890-1896) 1

Řečnění a trestní vyhledávání pro zločin pobuřování v roce 1893. 1

Obstrukce na českém sněmu roku 1893. 1

Parlamentní řeč za imunitu poslaneckých řečí na říšské radě roku 1894. 1

Svatba s telegrafistkou Vlastou roz. Mayer (1876-1946) a korespondence. 1

Text „V jednom šiku!“ a pohřeb roku 1903. 1

 

Familie von Herites 

Familie von Krziwanek

Familie Delorme

 

Rodokmeny

Seznam obrázků

Jmenný rejstřík

Dodatky

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Úvod[1]

Dějiny rodu Brzorádů sledujeme od nemajetného šlotýře Jana Brzoráda z Kovářova, který se usadil v Chrudimi. Zde žil i jeho syn, který si pronajal nedaleký mlýn Májov. O dvě generace později ho koupil Filip Brzorád, který roku 1766 odvážně a na dluh zakoupil mlýn v Nymburce a vybudoval z něho s manželkou Ludmilou Všetečkovou největší mlýn v Čechách. Švagr P. Filip Sebaldus Wscheteczka byl piaristický kněz a učitel a důraz na vzdělání u dalších generací je nepřehlédnutelný. Vedle dalších nemovitostí v Nymburce zakoupil Filip i pražský dům v Týnské uličce, který dostal jeho syn JUDr. et PhDr. Jan Filip, pozdější pán na Chlumu u Virlova, v roce 1848 člen Svatováclavského později Národního Výboru, jehož syn Josef byl okresním starostou a zemským poslancem. V nymburském mlýně přišla na svět silná generace Brzorádů: vedle Jana Filipa a Filipa, který se bohužel v šesti letech utopil v náhonu při hře s míčem, to byli ještě Vojtěch Vilém, Vincenc, Josef, Marie a Kateřina provdaná Černá, matka významného pražského starosty a sokolského činovníka JUDr. Tomáše Černého.

Vojtěch Vilém byl advokát, zemský hejtman a prezident apelačního soudu v Haliči. Mezi jeho potomky usazenými v Bukovině najdeme zemského poslance Vojtěcha rytíře von Zadurowicz.  

Vincenc byl starosta nymburský. V domě Vincencova syna Antonína, také starosty, bydlela během svého nymburského pobytu v letech 1848-1850 Božena Němcová a Brzorádovic děti a děti Černých trávily se spisovatelkou a jejími čtyřmi dětmi dosti času. Když na spisovatelku později dolehla bída, patřili nymburští k těm, kdo ochotně vypomohli. Mezi dětmi byl i Gustl, pozdější MUDr. Gustav Brzorád, kterému patří neznámá literární vzpomínka Bohumila Hrabala a jehož syn MUDr. Antonín Brzorád byl zvěčněn v Postřižinách jako Dr. Gruntorád.

Josef byl nejmladší, ale dožil se vysokého věku a stejně jako otec přivedl na svět silnou generaci výrazných osobností. Právě jemu zakoupil otec panství Lochkov u Prahy. Protože se mu nezdálo množství luk a lesů dostatečné, přikoupil pozemky na Smíchově proti Vyšehradu a uhelný důl. Josef (Kalasánský – jak se podle významného světce nazýval) studoval gymnázium Piaristů s Josefem Jungmanem a po studiu práv působil nejprve ve státní správě. Pak se ale roku 1808 uchýlil na Lochkov, jehož správě se věnoval až do smrti – pro své vzdělání zde vykonával i moc soudní. Vystavěl zde pěkný zámeček s kaplí. Dochované dopisy dokumentují okolnosti jeho vztahu se ženou Annou rozenou Delorme a její zajímavou rodinou, která vlastnila Portheimku na pražském Smíchově. V jeho dopise z roku 1811 se tak například dočítáme, jak správně vyslovit jméno Brzorád. Díky Josefově manželce se Lochkov roku 1838 stal místem návštěvy dánské královny a také malíře Thoralda Læssøe, jehož malbu lochkovského panství z roku 1842 rodina uchovala. V lásce Josef choval vědy – svá meteorologická pozorování 3x denně zapisoval 40 let. Měl velmi obsáhlou knihovnu. Se svým otcem psával si česky, se ženou, bratry a dětmi pak již německy. Po dětech (Filipina, Karel, Vilém, Marie, Ferdinand, Rudolf, Eduard a Anna) však znalost českého jazyka vyžadoval, a i jinak cítil vřele česky. Patřil mezi podporovatele Národního Muzea a mezi zakladatele Matice České, ač jako takového nechal na radu Josefa Jungmanna zapsat svého syna Viléma, pozdějšího advokáta a správce a nájemce jinonického statku. Dcera Anna byla blízkou přítelkyní Kateřiny Fügnerové rozené Turecké a vedla s ní hojnou korespondenci. Mezi přátele lochkovských Brzorádů patřili národní buditelé a účastníci revolučního roku 1848 prof. Helcelet, či filosof Hanuš. Stýkali se zejména s Vilémem a s jeho bratrem Karlem, který měl četné potomstvo a později lochkovské panství převzal a záhy i prodal.

Vilémův stejnojmenný vnuk byl akademickým malířem. Vzácné jsou vzpomínky na osudy dalšího Vilémova vnuka, Jana, vůdčí osobnost národohospodářského života v předválečném Československu, který byl ve svých 72 na šest let komunisty uzavřen v žaláři. Neméně důležité jsou i zmínky o životě jeho synů Jiřího, rentgenového specialisty na mamografii (přezdívaného „Dr. Prsorád“), či Viléma, předního exilového právníka, politika a ekonoma, činného ve Výboru pro Svobodnou Evropu, či v časopise Svědectví, který byl oceněn státním vyznamenáním z rukou Václava Havla. Jeho dcera je význačná baletka Nina Brzorad.

Karlova rodina byla přes manželku spřízněna s rodinou Tschapek, Schnel (pivovar na Malé Straně), či návštěvníkem lochkovských honů, inspektorem Pražského Hradu, Ernstem Rudolfem von Wartburg. Měli 11 dětí. Karlovy dcery byly vychovatelkami – po dánském vzoru zavedly v Praze dětské školky, učitelkami jazyků, jedna z nich, retušérka slavného Eckertova ateliéru, byla láskou malíře lunet Národního divadla Josefa Tulky, jiná grafičkou - dřevorytkou. Další z dcer, vychovatelka šlechtičen, sepsala barvité vzpomínky na lochkovský život. Synové se stali jako absolventi inženýrské školy – jeden vyšším úředníkem na železnici, druhý vrchním inženýrem Rotschildových závodů, další sládkem v Rusku

Ferdinand byl adjutantem zemského soudu v Praze a vynikl jako pěvec na pražských podiích, Filipina se po smrti matky starala o své sourozence i jejich děti, Marie si vzala okresního inženýra Hauptmanna a potomstvo dosáhlo šlechtického stavu. Rudolf po své tetě rozené Delorme dostal panství v Uhrách s uhelným dolem. Byl velmi bohatý, postavil v Mogyoros pěkný zámek a na Dunaji v Pešti zřídil i přístav Brzorád. Jeho manželka ze starobylého rodu Nedezce byla neteř popraveného generála maďarské revoluční armády Ignáce Török z Nemescsó. Rudolfův syn Julius byl význačný sochař a přijal jméno Bezerédi, potomci druhého syna Rudolfa žijí dodnes pod jménem Bozorády.

Tato práce se dále zaměří na posledního syna z Lochkova tedy Eduarda Ferdinanda, který se po studiu práv – ta započal v Praze v ročníku s Riegerem a ukončil doktorátem na vídeňské univerzitě - stal advokátem a notářem v Německém Brodě. Později se stal ještě okresním starostou a rytířem řádu Františka Josefa. Psal si se svým přítelem Josefem A. Helfertem, pozdějším rakouským ministrem, byl blízký přítelem Vojtěcha Weidenhofera. Se svou ženou Marií rozenou ze Křivánku přivedli na svět tři dcery a syna.

Dcera Karolina se stane matkou ministra průmyslu a obchodu protektorátní vlády JUDr Jaroslava Kratochvíla; dcera Anna emigruje s manželem do USA, odkud činně napomáhají zrodu samostatného státu - její muž JUDr. Hynek Dostál, redaktor, rytíř řádu svatého Řehoře Velikého, řádu sv. Jiří i papežských vyznamenání „Pro Ecclesia et Pontifice“ a „Pro Fide et Ecclesia” například spolupodepisoval Pittsburskou dohodu. Vnukem dcery Marie, která si vzala okresního hejtmana Komerse, byl pracovník sekretariátu prezídia nejvyššího soudu za Emila Háchy, kterého měl v úctě.

Blíže si všimneme soukromého, politického a spolkového života jediného syna, Eduarda, mladočeského politika a radikálního národovce, jinak také advokáta a starosty města i okresu.

Závěrem se krátce zmíníme o osudech těch, které po svém neočekávaně brzkém skonu nezaopatřené na světe zanechal.  Manželka telegrafistka a dcera c. k. telegrafnho dozorce se stala poštmistrovou a ve službách pošty byli i oba synové. V telekomunikacích a spedičních službách pak i následující generace.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

První generace a Chrudim

 

Jan Brzorád (1623-1675)

Praotcem rodu uváděn je Jan Brzorád z Kovářova na panství Nasavrckém. Takto je uveden na listu oddavek, jehož opis je spolu s řadou dalších opisů listů křestních a úmrtních nejstarších Brzorádů v Archivu Národního Muzea[2]. Kovářov nebyl velký - v roce 1667 čítal jen 75 duší. Dále už o Brzorádech uslyšíme z Chrudimi. V soupise poddaných podle víry[3], který byl proveden roku 1651 stojí: „Jan Brzorád  28 let, katolík - podruh, šlotýř v Chrudimi, čtvrť Bohatá“. Ať už však byla čtvrť jakákoliv, Jan Brzorád mezi bohaté zřejmě nepatřil. Masarykův slovník naučný totiž praví: “šlotýř (též šrotýř, skladčí, líhař) staročeský název dělníků, kteří vozili dříví a slad, rozváželi pivo a víno, váleli sudy a spouštěli po líhách (spojená dřeva pro koulení sudů).“ Jan si roku 1654[4] vzal Kateřinu, dceru Jana Kope(r)náče z Chrudimi. V tomto roce si podle zápisu v chrudimských městských knihách s Kateřinou koupili ve čtvrti svatokateřinské, vedle souseda Jiřího, také šrotýře, dům Vobořilovský, č.p.11/III. za 235 kop. O roku 1675 pak městská kniha praví: „12. června zemř. Jana Brzoráda poručníci dětí i statku prodali dům Vobořilovský se zahrádkou a stodůlkou vedle domu Petra Tauše ve 235 kopách otčímovi dětí Danieli Holubovi a jeho manž. Kateřině.“ Tento dům, tehdy již zvaný Brzorádovský, dědici nakonec prodají roku 1697 za 166 zl. [5] Jan měl nejméně dvas syny. Jana, jemuž byl v Chrudimi roku 1697 vystaven zachovací list, který se dochoval v pražském městském archivu a můžeme tak soudit, že se pokusil vstoupit do některého z pražských cechů.[6] Druhým synem byl Samuel (1674-1728).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Samuel Brzorád (1674-1728)

         V Chrudimi žil i Janův syn Samuel Karel[7], kterému byly na tatínkově pohřbu pouhé dva roky. Tatínkové zemřou malinkým Brzorádům ve více generacích. Samuel se narodil roku 1674 a roku 1703 si vzal Annu Šlemovou (Šlemeriana) z Chrudimi. Zřejmě byl mlynářem a to jako nájemce Májovského mlýna.[8] Bylo to v době, kdy mlýn patřil Josefu Františku hraběti Schönfeldovi. Dnes můžeme mlýn číslo 148/IV vidět v podobě, kterou získal v polovině 19. století. Stejného majitele měl i přilehlý dvůr s panským bytem č. p.147/IV. Po Samuelovi měl dvůr v nájmu Jan Makalouš. Mlýn později zakoupí Samuelův vnuk Filip. V roce 1707 zakoupil Samuel za 175 zl. "vedle lávek obecních jdouce od pivovaru obecního do Putrkas po pravé ruce ležící" dům v Chrudimi, ve čtvrti Putrkaské, č.105/IV. Domek po Samuelově smrti roku 1728 ujal (dle projednané pozůstalosti) za 233 zl. 20 kr. syn Jan Brzorád. Bratr Janův, Samuel Brzorád, voják dal svou spravedlnost 178 zl. 53 kr. při odchodu z Čech Janovi.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Májov Else Fritschl 2005

Májov u Chrudimi – malovala Else Fritschl roku 2005

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Jan Brzorád (1706-1737)

Jan se narodil tři roky po svatbě roku 1706. Oženil se s Annou, dcerou Jana Wolfa z Chrudimi, když mu bylo 21. Nežil ale dlouho, zemřel v 31 letech 3. 12. 1737. Tak tak, že se mu narodil jeden z nejpodnikavějších Brzorádů, otec četné a význačné generace rodu Filip Vojtěch Jakub. Domku č. p.105/IV. po Janu Brzorádovi se ujala vdova Anna Brzorádová  ve 233 zl. 20 kr. 16. ledna 1744.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Filip Jakub Brzorád (1737-1812), mlynář v Nymburce

 

         Filip Vojtěch Jakub Brzorád se narodil jen čtrnáct dnů před smrtí svého otce - 17.11.1737. Asi roku 1754 vstoupil v Chrudimi do mlynářského cechu.[9] 10. září 1761 zakoupil Májovský mlýn č.p.148/IV., o kterém již byla řeč, protože tento mlýn na Chrudimce, kousek za Chrudimí měl v nájmu již Filipův děda Samuel. V městských knihách chrudimských stojí tento zápis: „č.148 čtvrť IV. 10.září 1761 prodala (Alžběta Koblíková) s přístodůlkem, 14 korci 3 věrteli a čtvrtcí pole a viničkou "ten při dvoře někdy Májovském, nyní ale paní prodávající přináležejícím dvoře situírovaný mlejn s jedním splavem a s trojím složením a s čtvrtým stupníkem", okrškem okolo mlejna za 3150 zl. rýn. Filipu Brzorádovi. Je přirozené, že při mlejně vybudovány i hospodářské budovy, když tu byla pole.“[10]  

 

Hospodářský dvůr č. p. 147/IV, přilehlý k májovskému mlýnu. foto 2006 JS

 

17. listopadu 1761 se tedy Filip Brzorád žení již jako mlynář v Májově. Vzal si Ludmilu Rozálii Všetečkovou (1743-1806), dceru Václava Všetečky (Wscheteczka) z Chrudimi a jeho ženy Františky.[11] Dodnes se v Národním Muzeu zachoval její svatební čepeček a zástěra.[12] Rovněž rokokové, mimořádně honosné šaty na mladistvě štíhlou postavu (158 výšky) ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea měly vzniknout v letech 1760-1770 (tedy dost možná jako svatební) právě pro Ludmilu.[13]

 

Šaty Ludmily Brzorádové rozené Všetečkové (1743-1806) z let 1760-1770.[14]

 

Bratři Ludmily byli František (*1753), který později mlýn v Májově převezme, a piaristický kněz a gymnasiální učitel P. Filip Sebaldus Wscheteczka, SchP, (1747-1788). Ludmila byla také příbuznou Všetečků nymburských, pozdějších lékárníků v Chrudimi a v Poděbradech.

 

Nymburk (1766)[15]

7. 6. 1766 koupil Filip Brzorád s chotí Ludmilou roz. Všetečkovou v Nymburce v dražbě mlýn Jana Šulce „… neb se po prošlých všech slavnostech nepřihlásil nikdo jiný, kterýž by za mlýn více než Brzorádovi dáti chtěl. Ve stejném roce mu cech mlynářů v Chrudimi vydal pracovní osvědčení, kde je uvedeno, že dvanáct let strávil u jejich cechu.[16]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

Kolorovaná veduta Brzorádova mlýna kolem 1840, podle „Gez. und Lit. C. W. Arldt Malerishe Partie in Nimburg“[17]

 

 

         V interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807. „Na druhotně použitém stropním průvlaku v patře“ mlýna najdeme na dvou nápisových kartuších nápis LETA PANNE MDCCLXXXVII NAKLADEMPANA BRZORADAFILIPA.[18]

 

 

Nápis v interiéru nymburského Městského mlýna, který byl v majetku Filipa Brzoráda v letech 1766-1807.

„Na druhotně použitém stropním průvlaku v patře“ mlýna najdeme na dvou nápisových kartuších nápis

LETA PANNE MDCCLXXXVII NAKLADEMPANA BRZORADAFILIPA.[19]

 

 

         "Z kupní ceny zaplaceny byly dluhy důchodu městskému, kontribuce, palmáre 60zl. a jiné dluhy. Ostatek ceny postoupen Maří Magdaleně Schwarzové, která měla na mlýně pojištěno 5628zl. 20kr. Část tohoto dluhu pojistili Brzorádovi Schwarzové na svém mlýně v Chrudimi, koupeném za 3150zl. od Alžběty Koblíkové.“[20] Mlýn si nejprve pronajali, pak koupili, přestavěli a upravili tak, že byl největší v Čechách.[21]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Nymburk Stammhaus der Brzorad  Willhelm Klebel,  in jungen Jahren eine alte Zeichnung abgemalt hat

Nymburský mlýn – Stammhaus der Brzorad – podle staré kresby[22]

 

Soupis domů a jejich majitelů z r. 1772 (archiv města Nymburk – SokA Nymburk)

 

26. srpna 1773 Filip Brzorád prodal Václavu Všetečkovi k ruce jeho syna Františka Májovský mlýn u Chrudimi s příslušenstvím, jak Brzorád koupil, za 3500 zl. rýn. hotově. (č.148, čtvrť 4.)[23] Václav byl patrně Filipův tchán.

 

Roku 1774 se narodila Marie Brzorádová, která si později vzala profesora Jana Nejedlého z Chrudimi, Vilém Brzorád o něm mluví jako o magistrátním radovi z Českého Brodu.[24] Měli syna Antona, který si vzal Josefu Bergmannovou.

 

Roku 1775 koupili manželé Brzorádovi v Nymburce dům č. 165 (slul Hlavovský nebo Kadeřávkovský) "i s tím na zad se vynacházejícím várečným místem".

 

Nymburk č.p. 165 (vlevo) renesanční radnice (vpravo) roku 2006, foto JS

 

21. 4. se narodil a 1. 9. 1776 zemřel v Nymburce syn Filip Brzorád.

 

Roku 1777 se v Nymburce narodil pro nás nejdůležitější syn Josef Brzorád (1777-1857), kterému se dále věnujeme až v následující kapitole.

 

Roku 1779 se v Nymburce narodili další syn Filip Brzorád a dcera Anna Brzorádová. Anna však zemřela čtyřletá roku 1783 a Filip se utopil v Nymburce v šesti letech roku 1785, když se snažil zachytit míč, který mu při hře spadl do Labe: „Filip Brzorád ertrank als Knabe in der Elbe, als er beim Ballspiele nach dem hineingefallenen Ball haschte.“[25]

 

Roku 1784 ujal Filip Brzorád zákupní smlouvou za mírný peníz, ale proti placení stálého úroku do obecního důchodu skoro 46 měr obecních pozemků. 

 

Z roku 1791 je kupní smlouva na pole pro Ph. Jak. Brzoráda za 590zl.[26] Ve stejném roce – roku 1791 ale hlavně koupil magistrátní rada nymburský Fil. Jak. Brzorád dům 627/7 v Praze v Týnské ulici. „Dům ten má starý, velice prostranný mazhaus, ovšem nyní zastavěný, měl by býti obnoven; domem se navrhuje podloubí k uvolnění komunikace.“[27] Patrně krátce před rokem 1800 došlo k větší renovaci provedené snad Filipem Hegerem, který dům vlastnil od r. 1777.[28]     

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image004.jpgPopis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image006.jpg

Praha, Staré Město, Týnská ulice, dům 627/7, stav 2017, foto JS

 

Roku 1792 prodal Filip Brzorád Vincenci s nevěstou za 2.750 zl. dvůr č. 227 na Předměstí Svatojiřském (dnes Tyršova 29). Ve stejném roce koupil za 1250 zl. číslo 237 (dnes zbořeno). Z roku 1795 je smlouva o koupi pozemku u sv. Jiří za 3030,- zl.[29] Roku 1796 koupil zeť Tomáš Černý v dražbě za 710 zl. sousední dvůr č. 236 (staré č. 8) se stodolou, stavením, zahradou a kusem pole.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image024

Smlouva kupní z r. 1796[30]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Filip Brzorád pečet

Detail pečeti Filipa Brzoráda kupní smlouvy z r. 1796[31]

 

 

 Ve stejném roce – tedy roku 1796 -  koupili za 9.000zl. radní inspektor Filip Brzorád s chotí Švechnířovský dvůr č. 243. Tento tehdy hospodářský dvůr, bude po velkém požáru r. 1838 synem Vincencem přestavěn na dům se známou zahradou (dnes č. p. 17 na rohu Boleslavské třídy a ulice Velké Valy a park Dr. Antonína Brzoráda), ve kterém bude Filipův vnuk Antonín Brzorád hostit Boženu Němcovou. Více viz. část “Vincenc Brzorád, Božena Němcová v Nymburce”. O této koupi sepsána třístránková smlouva s výčtem rolí, luk a popisem domu. Pod smlouvou najdeme pečeť a podpisy obou manželů.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image026

Detail smlouvy z r. 1796 "Filip Brzorád kupující, Lidmila Brzorádova rozena Vseteckova kupující "

 

Z roku 1801 je v nymburském archivu smlouva o koupi lomu.[32]

 

Roku 1805 je na magistrátní listině podepsán “Filip Brzorád, radní”.

 

Roku 1805 si milčický rychtář Vavák zapsal: "Dne 12. Julii v Nymburce tamní mlynář příjmím Brzorád prodal 6 korců[33] hrachu za 300 zl."[34]

 

18. 1. 1806 umírá Ludmila Brzorádová rozená Všetečková.

 

Roku 1807 prodal Filip Brzorád mlýn (nymburský, zakoupený r.1766) za 120.000zl.

 

 Lochkov zámek ze dvora, stav 2002

 

Roku 1808 zakoupil Filip Brzorád allodiální (alod = nemovitost a movitost, se kterou jejich vlastník mohl volně nakládat, plné vlastnictví) statek Lochkov u Prahy od Aloise Arioliho za 134000 zlatých. Arioli statek koupil roku 1804 od Ferdinanda Delorme.

 

Roku 1811 Filip Brzorád postupuje svému synu Johannu Brzoradovi dům na Starém Městě pražském číslo popisné 128 (staré) 627 (nové).[35]

 

Filip Brzorád umírá 25. 1. 1812. Jeho vnuk Vilém Brzorád (1814-1898) o něm napsal: „Děda Filip Jakub byl zdravý, silný a energický, také laskavý otec a manžel, chytrý a uvážlivý. Matka vyprávěla, že se) noc před prodejem (či spíše koupí) nymburského mlýna radil se svou Liduškou, zda by se toho měl odvážit ten mlýn koupit a rozhodl se k tomu, třebaže výdaje jejich jmění překračují, protože byli známi výnosností svého obchodování, nasazením oboustranné píle a znalostí věci. Při zakoupení Lochkova poznal, že se tam nedostává luk a dřeva. Koupil proto rychle smíchovskou louku[36] a dva uhelné doly v „Pulep“ (?) O svých synech vyjádřil se k mé matce: … Při tom položil na jedno jméno takový důraz, že člověk cítil, který (Adalbert) byl jeho miláček. Z dopisu, který napsal po dědečkově smrti mému otci, je vidět, jak hluboký byl jeho smutek. Mlýn byl určen jako dědický podíl Vincenci (Čeňkovi); jeho žena se ale nechala slyšet: „Žádná mlynářka být nechci“; na což dědeček řekl: “Tak ten mlýn prodám…” a také tak učinil, aby děti rovnoměrně podělil. Dessen Frau hatte sich aber hören lassen „Ich will keine Müllerin sein“; worauf der Grossvater sagte: „so werde ich die Mühle  verkaufen …“ und tat es auch, um die Kinder gleich mässig zu beteilen.[37]

Roku 1813 dědici, rozdělivše se o jmění v sumě 117,180zl.52 kr., postoupili dům (č.165) bratrovi Vincencovi. Jmění, kromě toho domu bylo: dominikální dům č.237 v ceně 6261zl, dům v Praze čísl.627 v ceně 4000zl.(Týnská 7), na 30 jiter[38] polností (cca 18ha) a ostatek na hotovosti a dluzích u sousedů a jinde. V tomto roce je v soupise majitelů nymburských domů uveden syn Vincenc Brzorád a domy 165 (2 lidé), 243, 246, 247.

         Na Filipa Brzoráda vzpomíná ještě jednou v německy psaném dopise jeho vnuk Vilém Brzorád: “Oba dědečkové[39] byli muži, kteří se vlastní silou pozdvihli z nízkeho stavu a dokázali zajistit svým dětem dobrou výchovu a slušné zaopatření, přičemž byli úspěšně podporováni svými manželkami. Filip Jakub Brzorád byl roku 1866 nájemcem malého mlýna na řece Chrudimce (Májov) pod Chrudimí. Pronajal si v tomto roce nymburský mlýn na Labi, o několik let později ho koupil a vystavěl z něj jeden z největších a nejlépe zařízených mlýnů v zemi. Obchod vedl s tak velkým úspěchem, že dobře vychoval a zaopatřil 4 syny a 2 dcery. … Filip Jakub Brzorád byl také právníkem města Nymburk a získal si veřejné zásluhy při nouzi o vodu a při požárech. Ovládal německý jazyk do té míry, co vyžadoval jeho úřad a jeho obchod. Jeho děti s ním ale korespondovali a on s nimi jen česky. …  Dědeček Brzorád neměl příležitost vědeckého vzdělání, ale hlava a srdce byly u něj na svém místě. Tak napsal jednou svému synu Vojtěchu: Posledně jsi projížděl Českým Brodem, aniž bys navštívil švagra a sestru. Vím, že onen je ti nesympatický a nezazlívám ti to. Ale už to podruhé nedělej, neboť by to byla urážka tvé dobré sestry.” [40] Wilhelm Erben k tomu doplňuje, že: největší zásluhy si získal také jako nezištný radní, právní zástupce obce i špitálu a finanční inspektor vaření piva „Brauereischaftsinspektor“. V Nymburce zastával úřad druhého staršího a početvedoucího cechu mlynářů.[41]

 

Filipovi potomci tedy jsou čtyři synové Jan Filip (1765-1851),Vojtěch Vilém (1767-1839), Vincenc (1769-1844) a Josef (1777-1857) a dcery Marie Nejedlá (*1774) a Kateřina Černá(1771-1831).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Jan Filip Brzorád. (1765-1851), JUDr. et PhDr., zemský advokát, člen Národního výboru roku 1848

Roku 1765 se v Májově u Chrudimi mlynáři Filipovi 26. 7. narodil syn Filip[42], pozdější JUDr. et PhDr. Jan Filip Brzorád (1765-1851). Byl zemským advokátem v Praze a dle matriky si jako „Johann Brzorad Landesadvokat“ vzal 5. 5. 1792 v Unhošti Eleanoru Holanovou[43], dceru vlastníka dvora z Unhoště - Hofbesitzertochter. Roku 1803 koupil s manželkou Eleonorou od barona Schnirdinga dvůr č. p. 2 ve Zbuzanech za 27.000 fr., roku 1805 ho prodal baronce von Langendorf, rozené hraběnce Deymové za 34.000 fr.[44] Byl vlastníkem domu č. 128 novým číslem 627/7 v Týnské ulici v Praze, kde byl roku 1805 hlášen i jeho bratr Josef[45], kterému byl roku 1811 ve smíchovském kostele při svatbě za svědka. Tento pražský dům v hodnotě 4000zl. zdědil po svém otci roku 1811.[46] Pražských nemovitostí vlastnil Jan roku 1812 více.[47]

         Roku 1812 Johann Nepomuk Filip Brzorád s chotí koupili zemskodeskový statek Chlum u Virlova s Vidovicemi[48] od Jakuba a Kateřiny Wolframových[49], kterým tehdy „postoupili 2000 zl. z kapitálu 6016 zl. 17 kr. pojištěných na dvoře Olšanech.“ [50] Eleonora pravidelně přispívala „Do pokladnice českého Museum na vydávání dobrých knih českých, příjmím MATICE ČESKÉ.“[51] Z prvé poloviny 19. století pochází památkově chráněná, litinová socha sv. Jana Nepomuckého, která stávala před zámkem. Fotografie a více viz katalog Národního Památkového Ústavu.[52]   

 

 

 

Chlum v Dolní Lomnici. Bývalý zámeček. 49°54'55.2"N 14°41'31.6"E  Pohled od východu.[53]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: H:\dočasný\Chlum.jpg

Chlum v Dolní Lomnici. Půdorys bývalého zámečku.[54]

 

Dr. Jan Brzorád je jmenován mezi členy Svatováclavského, později Národního výboru z roku 1848.[55] Jeho synovec si o něm poznamenal: „Nejstarší syn mého dědy Johann byl při studijích neobyčejně pilný, neustále vynikající žák a stal se doktorem práv i filosofie.[56] … Byl nejprve vlastník a správce statku ve Zbuzanech, potom vinice Hadovka, později delší dobu správce (Wirtschafter) statku Chlum a Vidovice a nakonec správce Vysočan, kde zemřel. Flegmatik „come il faut“ přenechával hospodářství své ženě a ponechal si jen rozhodování při prodeji obilí. … S mým[57] otcem korespondoval německy, s dědou česky. Návštěvy se dělaly, pokud se pamatuji jednou ročně. Velicí a silní, stejně jako jeho žena byly i jejich děti: Ludmila (1794-1878), Filip (1799-1873) a Josef Jan (1810-1899).“[58]

 

Ludmila (1794-1878) si vzala Johann(a) Boržicky (Bořický?), hospodářského úředníka v Nemysl(?) u Čechtic.  Jejich syn Johann byl vlastníkem statku Wollowitz[59] a vzal si Emmu Pokornou roku 1848. Byl nezvykle velký – der ungewöhnlich gross war – a v Praze žil jako ovdovělý a bezdětný úředník severozápadní dráhy.[60]  Dcera Rosalie zemřela roku 1841, dcera Eleanore Bořická (1820-1892[61]) si vzala Emanuela Daubeka/Doubka (1810-1871), prvního poštmistra v Čechticích.[62]

Emanuel Doubek (1810-1871) byl synem votického dědičného poštmistra Josefa Doubka (*1780)[63]. Více o něm a jeho starobylém rodu se dočteme níže v textu o bratru Ludmily (1794-1878), Josefu Janovi Brzorádovi (1810-1899). Jeho si totiž již roku 1836 vzala sestra Emanuela Doubka (1810-1871), Barbora Prokopina Brzorádová rozená Doubková (cca1813/4-1882)[64].  Děti Emanuela (1810-1871) a Eleanore (1820-1892) Doubkových byly: Emanuel (*1849), Franz (*1850), technik, Ludmilla (*1852),  Betty (*1856), Johann (1845-1901), poštmistr a starosta v Čechticích (fond jeho syna Vladimíra (1887-1969), majora, legionáře a kronikáře čechtického je v benešovském archivu)[65] a Eleonore (1846/8-1929), která si roku 1873 vzala poštmistra v Křelovicích Jindřicha Hartla (1844–1916) – svědkem byl Josef Brzorád, statkář z Chlumu.[66] Ženichův otec Vincenc Hartl (1806-1877), dříve hospodářský úředník na statku Věž, koupil největší statek v Křelovicích č.p. 26, zaučil se u Emanuela Doubka v Čechticích a získal licenci na první křelickou poštu. Hartlovi byli známí jako věrní čeští vlastenci a v tomtéž duchu vychovávali i svoje tři děti: Marii později Halamkovou, Bohumila a Jindřicha.[67]

 

Filip (1799-1873[68]) byl úředníkem oceňování na katastru, geometr (k.k. Katastral=Geometer z Chlumu). „K honoraci většinou tíhli za svých dočasných pobytů v Poličce úředně sem přidělení techničtí státní úředníci. V 30. létech to byl syn známého pražského advokáta Filip Brzorád, jenž si sem přivedl ženu až ze Štýrska.“[69] Od 1857 v Praze. Jeho manželka byla Regina rozené Nagy (1807-1873), dcera poštmistra z Gonobitz ve Štýrsku[70]. Zemřeli oba roku 1873; ona 16. 3., on 14. 8.. Jejich první dcera – Františka Eleonorsa (*1831) narozená v Chlumu[71], si vzala městského stavitele v Krakově Marles(e) (Charles?) Robel (jejich syn Bruno byl inženýrem), druhá dcera Luisa /Aloisie Marie (*1833) narozená v Chlumu[72] c. k. inženýra, geometra v Praze Václava Mikeše (synové Rudolf, Alfréd a Gustav), třetí dcera Johanna (*1838) c. k. inženýra – geometra v Uhrách jménem Wenzel Wallenfels. Jediný syn Josef „Peppi“ Richard Brzorád (1846-1918), se narodil v Kenty, okres Wadovice v Haliči 1. 1. 1876, roku 1869 byl úředníkem v „cukrárně“ (cukrovaru) v Peruci, pod Juliem Příborským.[73]  Jméno Richard si připojil až při svatbě v Uhlířských Janovicích 5. 9. 1871 s Žofií Stejskalovou (*1867 v Žabonosech). Jako absolvent techniky a chemie byl úředníkem daně z cukru v Jičíně. Co „c. k. inspektor finanční kontroly“ byl dán na odpočinek výnosem zemského ředitelství z roku 1908 domovským listem v Čáslavi a tehdy byl i příhlášen do Prahy čp. 1993 čtvrť II. Zemřel v Praze jako „c. k. inspektor technické finanční kontroly v. v., příslušník strany svobodomyslné a 30ti letý abonent „Nár Listů“. Pohřeb se konal 29. 3. 1918 na Olšanech do prozatimní hrobky.[74]

 

Josef Jan (1810-1899) se narodil v Praze v čísle 627 a byl křtěn u Týna jako Josef Johann Franz de Paula.[75] Jako absolvovaný humanista byl roku 1826 (spolu se sestrou) kmotrem syna Matěje Šaldy, učitele v Mirošovicích.[76] 21.6.1836 se ve Voticích oženil s Barborou Prokopinou Doubkovou (1813/4-1882)[77], která byla ze starého rodu dědičných poštmistrů – „úřad svěřovaný osobám uvlášť spolehlivým a zasloužilým, nebo ještě častěji zchudlým šlechticům“.[78] Její otec byl Josef Doubek (1780-1832), portrétní olej na plátně z roku 1812 je ve sbírce pražského Poštovního muzea[79], ředitel panství v Dírném,[80] při sňatku roku 1805 direktorem v Načeradci[81], od 1813 poštmistr ve Voticích a od 1826 dědičným poštmistrem.[82] Matka Prokopiny byla  Emanuela Barbora rozená Pechio von Weitenfeld (1773-1853), jejíž otec byl Jan František Václav P. v. W. (1738-1811) poštmistr ve Voticích[83] a matka Anna Josefa roz. Sobětická ze Sobětic (1744-1819).[84] Právě o nich se traduje historka, kterak manželka za churavého Jana z Weitenfeldu dle předpisu v parádní uniformě doprovodila císaře Josefa II.[85] Také bratr Prokopiny, votický poštmistr Doubek zažil legendární příhodu s choromyslným ruským princem, který zastihl jen nervózního praktikanta Šaldu (kmotřence Josefa Brzoráda (1810-1899), přítele Ferdinada Voith von Sterbez v Čáslavi a otce F.X.Šaldy). Toho pro nepohotovost koňstva odsoudil na Sibiř, ale Doubek, který se spěšně vrátil z hostince, naštěstí vše urovnal a princ mu slíbil dvě gubernie.[86]

Od roku 23. října 1837 byl Josef Brzorád s manželkou Prokopinou (cca1813-1882) velkostatkářem v Chlumu a Vidovicích.[87] Statek koupil od otce za 40 000 zlatých. V roce 1865 ke statku patřilo 169 jiter polí, 22 jiter luk, 6 jiter zahrad, 4 jitra pastvin a 206 jiter lesů.[88] Zdědil i dům v Týnské v Praze a jako majitel domu a pražský měšťan byl registrován v čísle 75/4 od roku 1840. Byl poslancem zemského sněmu. Po zřízení úřadu okresního starosty roku 1865 byl jako první zvolen a tento úřad po 10 let vykonával[89], byl předsedou hospodářského spolku v Jílovém, požíval pověsti upřímného vlastence.[90] Národní Listy roku 1685: „Z Jilového se píše: Dne 80. m. m. odbývala se zde doplňovací volba do okresního zastupitelstva pro venkovské obce, jelikož se p. Kainz z Lomnice z hodnosti, volbou naň připadlé, poděkoval. Při volbě byl nyní p. J. Brzorád, statkář na Chlumu, jednohlasně zvolen. Pan Brzorád je velkostatkářem; bylo přání všeobecné a veřejně vyslovené, aby p. Brzorád ve svém skupení zvolen byl. Páni velkostatkáři však čili spíše jich plnomocníci soudili jinak a opovrhli mužem, který lásku a úctu všeho téměř lidu požívá. Voličové v skupení obcí venkovských naproti tomu se nyní umluvili a zvolili pana Brzoráda jednohlasně na důkaz, že si umí vážiti muže i velkostatkáře, který upřímně k svému národu lne.[91]

Prokopina zemřela 14. 4. 1882 na Chlumu č. 1 ve věku 69 let na ochrnutí mozku. Byla pochována 17. 4. 1882 v Mnichovicích.[92]  Statek Chlum prodal Josef Brzorád Alfredu Kirpalovi, jenž prodal ho dál.[93] Josef Brzorád (1810-1899) zemřel 13. 7. 1899 v Kosové Hoře na zámku barona Mladoty, pohřben v Mnichovicích.[94] Zápis ve farní kronice mnichovické: „1899 Dne 17. července pochován byl na zdejším sv. Poli vedle své manželky pan Josef Brzorád bývalý vlastník velkostatků na Chlumu a ve Vidovicích, bývalý zemský poslanec - a veliký příznivec kněží vůbec a v Mnichovicích zvlášť. Pohřeb byl slavný - vedle děkana Mnichovického byl i pan farář Vranovský, p. FrantišekČihař, bývalý kaplan v Mnichovicích. Zemřelého převezli z Kosové Hory, kde zemřel, pohřbu se zúčastnily sbory hasičské z Mnichovic a Kunic, - a spolek Mnichovickýn živnostníků, čtenářská beseda a veliké zástupy z celého širého okolí. Dej mu Bůh radost věčnou!“[95]

 

 

Hřbitov v Mnichovicích, hrob hned u vstupu (49°55'34.4"N 14°43'37.8"E),

patrně sem přenesen po založení hřbitova v roce 1920., foto JS 2021

 

Hřbitov v Mnichovicích, detail hrobu hned u vstupu (49°55'34.4"N 14°43'37.8"E),

patrně sem přenesen po založení hřbitova v roce 1920., foto JS 2021

 

Text náhrobku:


PROKOPINA

BRZORÁDOVÁ

roz. DOUBKOVÁ

maj. velkostatku Chlumu

zem. 14. dubna 1882 v 64. roce věku svého

a manžel její

JOSEF BRZORÁD

bývalý poslanec ve sněmu

zem. 13. července 1899 ve stáří 89. roku

 

ELEONORA KAINZOVÁ roz. BRZORÁDOVÁ

VDOVA PO VELKOSTATKÁŘI

zemř. 27. srpna 1905 v 69 roce věku

 

 

Jediná dcera Josefa a Prokopiny Brzorádových Eleanora Johana Emanuela Josefa Barbara (1837-1905) narozená v Chlumu[96] si roku 1857[97] vzala c. k. poručíka Rudolfa Kainze (1832-1902), se kterým měli sedm dětí a zdědili statek Vidovice. Koncem roku 1875 dali manželé Brzorádovi požadavek na deskový úřad, aby byly některé jejich pozemky odděleny od jejich majetku a po svatbě jejich dcery Eleonory s Rudolfem Kainzem připadly jim. Tak vznikl nový samostatný statek Vidovice s novou reprezentativní obytnou částí – zámkem. Tehdy měl zámek ve Vidovicích půdorys o rozměrech 19 x 12 metrů, orientovaný v ose východ – západ. Vstup pak byl v ose jižního průčelí. Po stranách krátké chodby v přízemí bývaly dvě obdélné místnosti. Každé připadaly čtyři okna – tři byly orientovány na jih a jedno na východ nebo na západ, záleželo na umístění pokojů. Na konci chodby stoupaly schody do patra a další klesaly do sklepů. V zadní části se nacházely dvě čtvercové místnosti s valenými klenbami (stejné klenby byly i u oken v obdélníkových místnostech v přízemí). První patro mělo podobné dispozice. Jeho vytvoření bylo dokončeno roku 1877 a na Štědrý den téhož roku byl předán novomanželům. K zámečku náležel dvůr[98]  a cihelna[99] (z jejích cihel byla roku 1900 postavena obecní škola v Kunicích) a několik pozemků a to vše bylo celkově vyměřeno na 200,96 ha.[100]

Křtěný Rudolf Franz Servaz Kainz se narodil 3. 10. 1832 v Benicích č. 7.[101] Jeho otec byl Johann Kainz (*1799 zámek Choltice[102]), pachtýř v Benicích a inspektor panství Načeradec, Milhostice a Bonkovice na Benešovsku, později statkář v Petrovicích.[103] Johann Kainz nechvalně proslul tím, že si jako hospodářský úředník v Cholticích nechal patentovat ruchadlo bratří Veverkových jako tzv. Kainzův pluh.[104] Rudolfova matka byla Sidonie, dcera Františka Hartmanna von Hartenthal (*1780 v Českém Krumlově), kterému Načeradec, Milhostice a Bonkovice patřily. Ten byl synem Leopolda Hartmanna v. H. (1715 Klosterneubeurg -1794 Český Krumlov), na kterého byl šlechtický titul roku 1782 přenesen od jeho strýce.[105] Manželkou Františka Hartman H. v. H. (*1780) byla Barbara / Babette, rozená Schwerer Edle von Schwerenfeld[106].

Rudolf Kainz (1832-1902) byl v okresním zastupitelstvu jílovském (např. 1865, 1871), kde je Národními Listy počítán mezi „našince“.[107]  Roku 1873 je na statku Vidovice Rudolfa Kainze napočítáno 120ha lesů.[108] Roku 1891 obdržel Rudolf Kainz na všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze z výstavy spolku honebního a na ochranu zvěře v Království českém bronzovou medaili rady zemědělské.[109]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

Půdorys zámku Vidovice - s vyznačením staré části[110]

 

Statek Vidovice roku 1894 Kainzovi odprodali za 125000 zl.[111] manželům Janu a Marii Milnerovým[112], kteří roku 1904 provádí největší a nejpodstatnější stavební úpravy[113] a od r. 1906 je sídlo nazýváno „nově vystavěným zámkem s parkem“.[114] Kainzovi se odstěhovali na Smíchov[115], roku 1895 hlášeni v čísle 721.[116] K roku 1897 odhlášeni do Kosové Hory u Příbrami.[117] Děti manželů Kainzových byly Alfred Josef Jan (*1858 v Chlumu č.1)[118], roku 1895 Oberforster in Kragujevač[119], myslivecký úředník (děti Benjamin *1897, a Horzenta *1905; roku 1909 hlášeni v Praze č. 1029)[120]; Friedrich, křtěný Beno Otto Jaromír (*1860 Vidovice č. 1)[121], Adele Sidonia Johanna (*1863 Vidovice č. 1)[122] oo 1887 v Kunicích JUDr. Antonín Josef Hlaváček (1858-1916)[123], Marie Eleonora Rudolfina (*1866 Vidovice č.1)[124], Leontine Amalie Sidonie/Zdenka (*1868 Vidovice č. 1[125] +1955 Tutzing, blízko Mnichova[126])  oo Bernhard Zechner, „Hauslehrer“ ve Vidovicích, později „Oberstudiendirector“ v Rumburku, Zdenka /Sidonie Ernestina Karolina (*1870 Vidovice č. 1)[127] a Anna Ernestina Božena (*1871 Vidovice č. 1 - vyrůstala ještě na zámku, oo Josef Zýka/Zíka, městský adjunkt, Praha Vinohrady, za svědky šli sestra Adele s manželem).[128]

Rudolf Kainz umírá 26.3.1902 v Praze. Eleonora Kainz rozená Brzorád (1837-1905) žila později v Budějovicích, hlášena postupně na Pražské třídě 8 a na Mariánské ulici 4 (tj. dnešní Dr. Tůmy). Bydlela tu se svou dcerou Sidonií (Zdeňkou), která se 7. 5. 1907 odhlásila jako svobodná soukromnice do Prahy Bubenče čp. 205.[129] Eleonora umírá ovdovělá 27. 8. 1905 v Lannagasse 11 v Českých Budějovicích, převezena vlakem do Mnichovic, kde byla pohřbena.[130]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), JUDr. zemský hejtman, prezident apelačního soudu v Haliči

 

JUDr. Vojtěch Vilém Brzorád (1767-1839), zemský hejtman, rada apelačního soudu v Haliči, advokát a president advokátní komory v Černovicích v Bukovině a pražský měšťan se narodil již v Nymburce roku 1767. Vzal si Eleanoru / Lauru Kamper/Kemper (+1848 Černovice). Synovec Vilém Brzorád (1814-1898) na JUDr. Vojtěcha Viléma vzpomíná: „Byl to můj nejsilnější a nejnadanější strýc. Byl velmi ctižádostivý, byl výtečný právník, advokát v Poděbradech, potom magistrátní rada v Krakově, rada apelačního soudu ve Lvově (Halič) a nakonec prezident zemského soudu v Černovicích (Bukovina) („Vídeň, 26. března 1816,  Zároveň Jeho císařské a královské Veličenstvo milostivě udělilo předsednictví bukovinského zemského soudu, které bylo uprázdněno, haličskému odvolacímu radovi Adalbertu Wilhelmu v. Brzoradovi, a to jako milostivou odměnu za jeho vynikající služby.“[131]) Zde v penzi zemřel (a na katolickém hřbitově dosud stojí jeho výrazný náhrobek.[132]) Byl můj kmotr a byl při své cestě do Karlových Varů roku 1833 a 1834 vždy týden na Lochkově. S ním si většinou otec dopisoval, vždycky německy. Jeho dopisy jsou zajímavé kvůli poznámkám o místních sociálních poměrech a dějinných událostech. On psal svému otci česky.“ [133]  V matrice je při křtu dcery u sv. Štěpána ve Vídni otec uveden jako „Adalbertus nob. de Berzarad, Landrechts=Präsident in Czernowitz“, svědci pak „Thomas de Piazoski Erbherr in Gallizia et Antonius de Jaxe Byhowski Güterbesitzer in Gallizia.“[134] (Patrně příslušník slavného rodu Antoni Jaksa Bykowski). Měli dvě děti Antonii Lauru (1816-1902) a Vojtěcha (+1879).

Vojtěcha Brzoráda (+1879) zaopatřil otec statkem Buneška v Bukovině (dnes Bunești) blízko města Suceava v dnešním Rumunsku. „Dne 3. července 1855 se na základě kupní smlouvy ze dne 23. června 1855 stal Adalbert Brzorad majitelem panství Bunesti, které patřilo basarabskému Constantinu rytíři de Stamati.[135] Byl poněkud prostopášný „… der etwas messailiert war,“. Měl dvě (sic!) dcery a jeho dva synové zpustli následkem nepravidelného života v Sučavě (okr. město v Bukovině – hlavně německé) „… Söhne verkommen infolge unregelmässigen Lebens in Suczawa.“ [136] Synové byli Adalbert / Vojtěch a Kazimír, dcery pak: Jeanetta, vdaná za Stefanovitz (měli syna Stefan), Josefine, Klaudine, vdanou za Mandjezenski (ti měli 3 dcery: Josefina, Veronika Dr., Marie, kterou si vzal Bella) a Albertina, kterou si vzal Kalumerský (měli 3 syny: Trojan, Mikon, Eugen).[137]

Antonii Lauru(1816-1902)[138] provdal otec[139] do statku Ober-Scheroutz / Szeroutz / též ŞERĂUŢI[140] asi 15km severně od Černovic za Josefa von Zadurowicz (+1887)[141] Majitelem Ober-Scheroutz byl Josef např. v letech 1862, 1865[142], či 1876[143] patrně byl tedy i synem Bogdana Edler von Zadurowicz (1755-1855)[144], který vlastnil statek předtím patrně od roku 1830[145]  (a dále např. v letech 1834[146] - 1847[147]) a roku 1843 je zmiňován jako patron kostela.[148] Jednalo se o šlechtu židovsko arménského původu.[149] S Antonií, která jezdívala do Karlových Varů[150], si psal Vilém Brzorád. Její dopisy jsou vtipné a dobře informují a jsou proto dosti zábavné čtení. [151] 

 

Schloss in Ober-Szeroutz, Bukowina - poslaná 1901[152]

 

Antonie (1816-1902) žila od roku 1852 ve vlastní vile v Kuschwardě (též Kunžvarta, Kušvarda z něm. Kungswarte – pohraniční vesnice na Šumavě, dnes Strážný).[153] Statek snad původně vlastnil Zadurowicz. Roku 1884 se „pí. Antonie, šlechtična ze Zadurovic, vdova po majiteli panství z Bukoviny, p.: Jindřich Rak, stavitel z Kušvardy,“ ubytovali v pražském hotelu „U modré hvěndy"[154].  Po ovdovění se statkářka v Kušvardě Antonie Edle von Zadurowicz roku 1888 znovu vdala za starostu a „majitele víly“ v Kušvardě (1876-1885)[155], Heinricha Raka (1828-1901).[156] V jinak žertovné příhodě s udílením čestného občanství Kuschwardy knížeti Schwarzenbergovi z roku 1870 je zmiňován i tento jeho „Parteigänger[157], který měl nahradit při slavnostním projevu starostu selského ražení, avšak sešlo z toho pro obavu z dlouhého projevu tohoto pána ve fraku a rukavičkách: „…Herr Rak in Frack und Handschuhen noch so lange und noch so gesetzt gesprochen hätte.“[158] Jako článek v rakouském lesnickém měsíčníku vyšel roku 1875 text o šumavských rašeliništích (orig. „Waldfilze“), který si pro svou práci[159] od Heinricha Raka vyžádal Josef Alexander baron von Helfert.[160] Za svatební svědky šli Rakovým Heinrich Kralik von Meyrswalden (1840-1911) z Lenory č.p. 1 a jeho bratranec Wilhelmem Mathiasem Kralik, kteří byli v té době majiteli a provozovateli význačné rodinné sklárny v Lenoře a Arnoštově.[161] V panském domě v Lenoře býval starosta Rak velmi častým hostem. Společnost zde bývala vybraná - inspiraci pro Vltavu tu při svém pobytu čerpal Bedřich Smetana.[162] Dle úmrtního zápisu Jindřicha Raka z roku 1901 i roku 1902 jeho manželky Antonie Laury „gebor. Edle von Brzorád aus Czernowitz“ manželé bydleli a zemřeli v Kuschwardě ve vile č.p. 20.[163]

Syn Antonie, Vojtěch Adalbert Ritter von Zadurovič (1838-1915)[164], též majitel statku Ober-Scheroutz v Bukovině, kde se narodil,  zde od 1868 provozuje chov orientálních hřebců[165], roku 1885 shání hospodářského ředitele,[166] od roku 1887 poslanec zemského sněmu Bukoviny[167], 1897-1901[168] člen státní železniční rady[169], Präsident des Vereines für Landescultur in Czernowitz[170]; jako „zámožný majitel statku v Bukovině své matce vyplácel roční rentu 3.000 zl. [171][172] Stýkal se s Vilémem Brzorádem. Roku 1915 mu u příležitosti nákupu nemovitosti v Černovicích děkuje místostarosta za sponzorský dar 300 Korun pro chudé.[173] Německá charitativní nadace „Adalbert Ritter von Zadurovich“ udržovala sirotčinec v Černovicích (1915–1920).[174] Adalbert Ritter von Zadurowicz umírá svobodný 13.1.1915 bytem ve Vídni na Opernring 21, pohřben na Zentralfriedhof.[175] Za pozůstalé je na parte uveden pouze plukovník - k. k. Oberst Ludomir Ritter v. Zadurowicz (1857-1940).[176]

 

 

von Zadurovič/Zadurowicz a Vilém Brzorád in Czernowitz 1853

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

Erb von Zadurowicz[177]

 

        

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Vincenc/Čeněk Brzorád (1769-1844) purkmistr nymburský

 

Vincenc / Čeněk Michael Brzorád (1769-1844)[178] se narodil v Nymburce roku 1769[179], později se stal vlastníkem význačného městského hospodářství, v letech 1832–1844 byl královským purkmistrem města Nymburka[180] a zakladatelem významné nymburské větve. Byl Filipův třetí syn a v Nymburce, na rozdíl od bratrů zůstal. Roku 1799 se oženil s Antonií Pokornou (1777-1830)[181], dcerou správce města Nymburka.[182] „Její babička byla Řekyně roz. Georgiades.“[183] Roku 1812 při soupisu majitelů domů (a po otcově smrti) je u jména Vincenc Brozrád uvedeno: č.p. 165 (2l), 243 (zu 165), 246(zu 165), 247 (zu 165).[184] Patřily mu tedy čtyři domy. Dobře zaopatřil 3 syny a 3 dcery. Po velkém požáru v roce 1838 přestavěl hospodářský dvůr č. 243 na dnešní Boleslavské ulici. Zemřel roku 1844. Jeho synovec Vilém Brzorád (1814-1898) na něj vzpomíná: „Vincenc ve své době zámožný měšťan … byl bystrý a dobrosrdečný. Měl 3 dcery a 3 syny. Marie Antonie (1800-1871) zůstala svobodná, Anna (1806-1872) se vdala za MUDr. Josefa Hennera[185] a Alžběta (1813-) si vzala Michala Červinku.[186] (Jejich dcera Bedřiška (*1838) se vdala za Ing. Karla Kulicha, a pro projektoval adaptaci Hlavovského domu arch. Osvald Polívka.[187]  Synové Filip (1803-1871), Čeněk (1813-1870) a Antonín (1809-1877) všichni žili a zemřeli v Nymburce.“[188] „Rozsáhlé polnosti se dědily a dělily... ( po válce byly zabrány státem). Předtím byly spravovány pachtýři. Sami nehospodařili, protože zastávali úřady starostenské, lékař apod..[189]

 

Vincenc Brzorád (1769-1844) [190]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, Brzorádův dům[191]

 

Na poli západně od města Slaný (okr. Kladno) byl nalezen žeton. Jméno na opisu zní „Čenek Brzorad“ a na druhé straně je městský znak Nymburka. Není proto téměř pochyb, že pochází z doby purkmistrování „našeho“ Čeňka Brzoráda. Žeton o průměru 25 mm nalezl a jeho snímek velmi laskavě zaslal a ku zveřejnění nabídl Ronald Tax. Po účelu žetonu bude třeba ještě zapátrat.

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: žeton

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: žeton 2

 

 

Filip (1803-1871) , patřil k okruhu nymburských známých Boženy Němcové, byl velitelem nymburské Národní Gardy. Oženil se trochu později ve 43 letech a měl dceru a syna, „který si v Praze dosti vydělal a také utratil“.[192]  Manželkou byla od 1846 Antonie Černá (cca 1828-1910)[193], syn Vincenc (cca 1850-1912) velkobchodník v Nymburce si vzal Jindřišku Vinařskou (měli syna Jaroslava), dcera Marie (1854-1916)[194] si vzala JUDr. Karla Zedricha.[195] 

 

Čeněk / Vincenc (1813-1870) chodil do c. k. normální školy a gymnázia v Mladé Boleslavi a na Novém Městě Pražském, na filosofickou fakultu v Praze (1832). Zabýval se zemědělským hospodařením a v Nymburce zastával úřad početvedoucího vojenské sednice, zakladatel Matice české[196] S Annou Marií (1826-1855), dcerou Josefa Klecanského, hospodského v Nymburce měl 4 děti. Po obdovění se roku 1856 oženil s Kateřinou Rýglovou (1829-1903).[197]

Právě o jeho synovi Ing Čeňku Filipovi (1845-1884) se zmiňuje spisovatel Josef Holeček: „Neruda zasedal každý večer v Knoblochově hostinci v Liliové ulici. V těsném sousedství toho hostince byla hospůdka U bílého zajíce, kam zapadal Svatopluk Čech. S ním tam dlíval kroužek přátel: Servác Heller, František Klement (pseudonymem Quido Mansvet), inženýři Brzorád a Hofman. Na podzim roku 1873 přibyli jsme Otakar Mokrý a já. U Bílého zajíce jsem trávíval všechny večery, nevyhrazené Umělecké besedě.“[198] Později o něm bohužel psalo mnoho novin. 7. 1884 i The New York Times. V části Foreign Gossip and Facts najdeme následující text: „The city Engineer of Prague, one M. Brzorad, who was unmarried, 41 years of age, and who lived alone, was murdered a fortnight ago by an artilleryman, aged 24, and of good family, who avowed that he had committed the crime out of jealousy. Brzorad was found lying in his own house, with his throat cut and several deep dagger stabs in his chest.“ V překladu: “Hlavní inženýr města Prahy, jistý mladý pán Brzorád, který byl svobodný, 41 let starý, a který žil sám, byl zavražděn před 14 dny dělostřelcem ve věku 24 let z dobré rodiny, který se přiznal, že tento čin spáchal z žárlivosti. Brzorád byl nalezen ve svém vlastním domě, s podřezaným hrdlen a několika bodnutími dýkou v hrudi.”[199]  Čeněk (1845-1884) byl dle parte inženýr, podnikatel staveb a bývalý nadporučík u pluku čís. 72 barona Dormusa.[200] Dobový tisk přinesl podrobná líčení okolností jeho smrti a soudního řízení s vrahem.

Druhým synem byl Bronislav Brzorád (1848-1892). O jeho rodině podrobněji viz projekt payne.cz. (Bronislavův syn Jaroslav (1888-1949) absolvent techniky, účetní revident v Nymburce; dcera Zdenka (1890-1990) provdaná Maurová, státnice z klavíru[201], učitelka hudby, syn Čeněk (1892-1977) obchodní škola, úředník)[202]  Dcera Marie Anna (*1851) si vzala Arnošta Teklého, c. k. soudní adjunkta.[203] Manželka Kateřina (cca 1832-1903) založila v závěti z roku 1902 nadaci.[204] Zemřela v Táboře jako vdova po měšťanu táborském 3. února 1903 ve věku 71 let.[205]

        

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image025

Purkmistrovský kord (Muzeum Nymburk)

 

Antonín Brzorád (1809-1877), třetí Čeňkův syn, byl také purkmistrem nymburským a v jeho domě bydlela Božena Němcová. „Na kládách za domem sedávala obklopena dětmi a povídala jim pohádky. Pamatovala se na to jejich dcerka, Terezie, moje babička a vyprávěla mi to.“[206] O tom podrobněji níže v kapitole “Pobyt Boženy Němcové (1848-1850) u purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877). S Františkou (1812-1873) rozenou Messnerovou z Mělníka měl Antonín Brzorád (1809-1877) dvě dcery a syna Gustava. Dcera Terezie (*1850) si vzala vrchního soudního radu v Praze Gustava Klazara (*1847); druhá dcera Fanny (+28. 2. 1937, stará 98 let[207]) si vzala rytmistra Karla Theera a jim se v Černovicích v Bukovině narodil syn Otokar Theer (1880-1917), český básník a beletrista s pseud. Otto Gulon, který například napsal: Pod stromem Lásky, Výpravy k Já, či Faethon.

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image002.jpg

Antonín Brzorád (1809-1877), purkmistr v Nymburce a manželka Františka rozená Messnerová (1812-1873). Svatební obrázky z roku 1836.[208]

 

Otakar Theer (1880-1917), spatřil světlo světa dne 16. února 1880 v hlavním městě Bukoviny. Černovice byly tehdy posádkovým místem devátého dragounského pluku svobodného pána z Piretu, v němž otec básníkův Karel byl rytmistrem. Karel Theer náležel k typu selfmademanů a své vojenské hodnosti dosáhl službou od piky. Pocházel z drobné, ale starousedlé měšťanské rodiny nymburské. Jeho otec byl kloboučníkem. Syn Karel, narozený v roce 1832, byl nejmladší ze čtyř sourozenců. Po vyučení stal se příručím v koloniálním obchodě. Z rozmrzelosti nad tím, že pro odvod musil vždy opustit dobré místo, dal se dobrovolně na vojnu. Byl přidělen k vozatajstvu. Jeho postup byl rychlý a svědčí o přirozené a houževnaté inteligenci básníkova otce. Karel Theer stal se již po třech letech vojenské služby strážmistrem, později byl přidělen do zásobovací kanceláře a pro energické a svědomité plnění povinností těšil se stálé úctě a přízni svých představených. Rozhodný obrat do životních jeho osudů přinesla však teprve rakousko-pruská vojna v roce 1866. V nedostatku důstojnictvo probíhal Karel Theer rychlým postupem až k hodnosti nadporučíka.

         Zvýšené požadavky representační, jež kladla na něho důstojnická hodnost, nutkaly patrně básníkova otce, aby se ohlédl po nevěstě zámožné, která by i svým rodinným původem vyhovovalo jeho novému postavení. Nalezl ji v dceři patricijské rodiny svého rodného města, Františce Brzorádové, mladší jeho o osm let. Její rodina stála v popředí měšťanské aristokracie nymburské, oplývajíc nejen znamenitým majetkem, ale i velikým vlivem veřejným. Otec nevěsty, Antonín Brzorád, byl bohatým statkářem a po dlouhá léta starostou nymburským. Po svatbě, která se konala dne 12. října 1875, odjeli mladí manželé do Tarnopolu, kde pluk Karla Theera ležel tehdy posádkou, a odtud teprve později přesídlil do Černovic. Mladá choť vedle základního rysu rodové aristokratičnosti vyznačovala se i radostnou lačností po životě, spojujíc ji dovedně s obezřetnou, měšťansky hospodárnou technikou život.

         Mladé manželství bylo pět let bezdětné. Ze synka, pokřtěného dne 9. března plukovním duchovním na jméno Otokar (které Theer později směnil za zvučnější Otakar) Karel, se jeho otec dlouho neradoval. Nedlouho po jeho narození uchýlili se jeho rodiče do Nymburka, kde churavý rytmistr chtěl v úzkém rodinném kruhu prožíti roční zdravotní dovolenou. Netušil, že jede do rodného města zemříti. Umírá v letní pohodě a v domácích zdech dne 7. července 1881 na rakovinu střev. Vdova rozhodla se zůstati v Nymburce, aby v kruhu příbuzných spíše se vzpamatovala z těžké ztráty. Její bratr, MUDr. Gustav Brzorad, určen za poručníka synkovi, jenž tak brzo osiřel. Příběh vlastního narození vylíčil Theer později podrobně v povídce Velký den slečny Anny[209] v niž zároveň načrtl portrét svého otce - jistě na podkladě matčina vyprávění - v době bezprostředně před smrtí: „... byl vysoký, v černých spodkách a modrém kabátci, na němž vyleštěné knoflíky házely zlaté svity. Vypadal jaksi nahrbený, vrásčitý v obličeji, s odchlíplýma jakoby pergamenovýma ušima.“[210]

         „Po smrti manželově zůstala (matka) se synem v Nymburce až do roku 1890. Theer vyrůstal v blahobytném, ale ovšem i pravidelném a celkem jednotvárném prostředí maloměstské honorace. Ve svých prósách často líčí prostranné pokoje dusné vůně, v nichž okna jsou zastřena těžkými záclonami; jejich skulinami jen občas pronikne sluneční pruh, vířící prachem, padne na těžký, starodávný nábytek a letmo se dotkne starých rodinných portraitů a památek.“ [211] Po přesídlení do Prahy v Nymburce pravidelně tráví 2 měsíce letních prázdnin. Theer později vzpomíná, „jak jako hoch chodil s matkou na ochotnická představení nymburská - zálibně prodlévá pak nad každou podrobností.[212]. … Do maloměstského prostředí nymburského Theer lokalisoval také zhusta příběhy svých povídek: děj »Karly«[213]. … Nejpozoruhodnější pro nymburské vzpomínky Theerovy je však velké torzo jeho autobiografického románu »S puklým srdcem«.“[214] V něm např. uvítání bližšího okolí nymburského: Ano, to byl jeho domov, jeho skutečný domov, bohatý, rolnický, veselý ve své střízlivosti, kde se žilo tak dobře z dividend, které platily cukrovary, kraj bez lesů, s krásnými slunečními západy, blahobytný.“[215]

         „Na konci, ale i na vrcholu povídkové tvorby Theerovy stojí povídka »Mateřský stud«, kterou přinášel »Máj«[216] Vysokou její hodnotu lze snad přičísti také tornu, že Theer do jejího děje i v povahu jejích postav vložil nejvíce podstatných rysů autobiografických a tvořil ji na podkladě zkušeností nejobsáhlejších a nejpřímějších. K postavě arstokratické, předčasně ovdovělé paní Zdechovské byla předlohou patrně sama matka Theerova, a její syn Karel, k němuž lne téměř extatickou láskou, zastupuje zde zřejmé samého autora, jak svědčí již křestní jméno, používané vždy v pracích autobiografického pozadí.“[217]

 

Pobyt Boženy Němcové (1848-1850) u purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877)

 

Jedním z dokladů přízně domácího Němcových, purkmistra Antonína Brzoráda (1809-1877) je zpráva z vyšetřování o politickém chování Josefa Němce od Majora auditora Ludwiga von Lenzendorf, který vyšetřoval v Nymburce 6. 8. 1853: "... Musí být ještě dodáno, že jsme neopominuli, abychom odstranili rozpor, požádat zdejšího purkmistra o vysvětlení, bylo-li jeho vylíčení komisaře Němce, jak je zřejmé z přílohy č. 5, podáno jím jako úplné a nezávadné a bezúhonné a oč se opíralo, — načež tento prohlásil, že tato vyjádření, jemu přičítaná, nebyla jím pronesena, a doložil výslovně, že na dotazy po Němcovu charakteru a jednání — o jeho politickém chování úplně pomlčel, a to proto, aby tím neuškodil jeho rodině."[218]

         Nymburský pobyt Boženy jinak podrobně mapuje kniha Jan Vondráčka z r. 1913[219]. Autor těží z podrobných znalostí reálií a ze vzpomínek dcery B. Němcové. Citujme tuto knihu přímo: “Němcovi nalezli byt s velkou prostrannou kuchyní na Boleslavské silnici, v přízemi domu pana Antonína Brzoráda (č. 243), vejdeme-li ze dvora po levé straně. Dům tento vystavěl bývalý purkmistr Vincenc Brzorád po onom zhoubném požáru r. 1838, který zničil valnou část města. Ku stavbě užito bylo staviva ze zbořené brány Boleslavské, nedaleko stojící. Jak byla spokojena Němcová ve svém bytě, nevíme, ale z poznámky Konopovi, kde praví: „Kdykoli pohlédnu z okna, nemám žádnou vyhlídku do krajiny, jen na silnici," soudíme, že toužila po volnějším rozhledu. Tam v předměstském stavení, uprostřed zahrad a poli, zřídila si útulnou domácnost, tam půldruhého roku strávila v práci a starostech, v radostech i strastech. Domácnost Němcových byla skromná sice, avšak útulná. Nábytek byl prostý, ale vkusný.  Jednoduchá pohovka s vyvýšeným podhlavím, bez opěradel a polštářů, potažená zeleným mačkaným plyšem, 4 vycpávané židle stejné barvy — částí to výbavy Němcové — okrouhlý stůl o jedné noze s nalepenými obrázky krajin na vrchní desce pod lakovým povlakem — svatební to dar ženichův nevěstě a poličky na knihy byly nejvýznačnější částí nábytku. U okrouhlého stolu Němcová psávala. Byt zdobilo ještě obehrané, obstojné piano, knihovna s poprsími našich slavných mužů a na stěnách visely podobizny českých literátů a přátel Němcových.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na Brzorádůn dům ze dvora[220]

 

         Při domě byla zahrada a veliký dvůr, jako až do dnes (1913)[221], kde si děti hrávaly. Domácí měli tam drůbež a tam byl pro děti nový svět pozorování a zkušeností. Němcová chovala v domácnosti pro radost dětem také psa Ořecha a kanárka. Děti Němcovy měly každé svou slepici, již si opatrovaly. Dora měla celou černou, krotkou slepičku, která za ní chodila jako psík. Okna plná květin, jež Němcová neobyčejně milovala a s láskou  ošetřovala, dívala se na zaprášenou Boleslavskou silnici. Krásná, mladá paní, ještě ne třicetiletá, obklopená čtyřmi malými, pečlivě vychovanými dětmi, z nichž nejstarší Hynek byl desetiletý, nejmladší Jaroslav šestiletý, vládla v této domácnosti jako královna, úplně samostatně a svobodně. 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na dům s bránou z ulice Velké Valy[222]

 

… (Poměr Němcové k jejímu muži jest dosud záhadný. Určitě můžeme řici, že nebyl takovým, jakým má býti, ale z jednotlivých prudších výstupů nesmíme soudit na celé spolužití, jako máme četné doklady proti Němcovi, tak nalézáme mnohé zase pro a Němcová píše o muži jednou tak, po druhé zase onak. - pozn.pod čarou) … S tím větší láskou lpěla Němcová na svých roztomilých, nadějných dětech. Láska k dětem nahrazovala jí všechny sklamané touhy a chránila často před zoufalstvím. Ji vyjadřuje i v první své básni „Ženám českým": ne muž má všecko, ale útlá, slabá žena jen své srdce a — své dětsko." Byla laskavou a vzornou matkou a děti ji zbožňovaly. Nezlobila se zbytečně s nimi, ale také jich nerozmazlovala. Vkusně je oblé­kala a vedla k uhlazenému chování. Nedovolovala jim, aby skotačily venku s rozpu­stilou mládeží a přidržovala je raději doma a dovolovala jim, aby si pozvaly některé hodné spolužáky a spolužačky k sobě. Tu si děti čítávaly různé pohádky a spisy pro mládež.  Němcová pak jim vysvětlovala, nebylo-li jim něco jasno, poučovala je, hrála jim na piano a děti při tom zpívaly a získala si tak svou neobyčejně milou a vlídnou povahou úplně srdce nejen svých dítek, ale i cizích. K Němcovým docházely děti domácích (Brzorádů), dvě dcerušky, dvojčata a synek Gustl (nynější dr. Gustav Brzorád), neboť se jim to u Němců více líbilo než doma nahoře; chlapci přiváděli si své spolužáky Zeibiga (syn pol. revisora), hochy Kulichovy z Bašty, Jeníka Černých, Dora zase Kalinku Dlabačovu, (pozd. choť prof. Emlera) Zdenku Havelkovu (pozd. choť presidenta České Akademie Jos. Hlávky) a jiné. Tím zaplašovala Němcová svoji samotu, když muž byl na cestách neb odešel do hostince „U Pelikánů", dle svého zvyku zahrát si karty. Hřála své srdce na přítulné lásce dětské.” (str. 19-23) 

Z Nymburka pochází Němcové autobiografická “Kávová společnost”, karikující poněmčený jazyk maloměstských paniček 19. století. “Stručné, ale neobyčejně věrně vystižen i duch tehdejších lepších kruhů, kde paní purkmistrová, paní doktorová, paní radová, lékárníkova atd. udávaly ton.( Zde by si snad někdo přál konkrétních jmen, ale z kritického, ideového stanoviska jest lho­stejné, že byl r. 1848 purkmistrem Jan Zedrich, po něm (1848) Ant. Brzorád, radním Gabriel, lékárníkem Všetečka atd. Vždyť jde o typy, ne o skutečnost.” (str.35) … „Poznáváme jejich povýšenost a hrdost, jak se s patra dívají na ostatní plebejce, řemeslníky, obchodníky a pod., „na tu rotu, jež jak má pár grošů, chce vylézt výše než člověk, který má přece „bildung"." Slyšíme jejich mluvu, špatnou němčinu, s ještě horší češtinou a poznáváme při tom všem jejich vyhlašovaném vzdělání, jejich úzký horizont, ohraničený zájmy nejnudnějších klepů.“ Němcová se ale v nymburských jen nezklamala: “Vedle uzavřené, pomlouvačné společnosti městských dam, jež na Němcovou pohlížely s patra, nad jejímž chováním trnuly a kterou příliš jednostranně posuzovaly, a vedle mnohých jiných protivníků, o nichž později uslyšíme, byl tu celý kruh upřím­ných přátel naší spisovatelky. Byli to oni mužové a ženy, o nichž se všeobecně zmiňuje v dopise Čelakovské: „Jsou zde Češi a to mě těší (přišla z německých Všerub), i také několik horlivých vlastenců a vlastenek je zde."

 

Božena Němcová r. 1950 (Kresba tužkou V.Misliwečka)[223]

 

Nejprvnější známostí Němcových byl jistě jejich domácí pán Antonín Brzorád, jenž později byl dlouhá léta purkmistrem. Patricijská zámožná rodina Brzorádů, měla v Nymburce nejen četné příbuzenstvo, ale i mnoho známých, v jichž kruh přirozeně i Němcová byla uvedena. K nim patřili vedle bratra Antonínova, Filipa Brzoráda, velitele národní gardy, i synovci téhož Filip Černý a Jan Černý, známý nám setník nymburské národní gardy. Patřila tudíž vedle Brzorádových k známostem Němcové i rodina Černých. Brzorádové byli spřízněni také s rodem Všetečkú (mělť děd Antonínův za manželku Ludmilu Všetečkovou) a rodina Černých zase byla v příbuzenském poměru s rodinou Mašinovou (Jan Černý měl za manželku Marii Mašinovou). Kateřina pak, sestra obou bratří Černých, byla provdána za Jana Fleischmana (v čís. 129) a tak se kruh známých rozšířil i na tuto rodinu. Tím si také vysvětlíme, proč právě tyto uvedené vážené a zámožné rodiny patřily k nymburským známostem Němcové. (str. 37-38)

  Zda i déle udržovali nymburští přátelé styky s Němcovou, neni známo, ale jest vysvětlitelno a úplně lidské, že v pozdějších dobách, kdy jednak starosti hmotné Němcovou svíraly, jednak osobní styk četných, nových přátel a ctitelů ji cele poutal, odpadly vzájemné korespondence a zůstala jen milá vzpomínka. Přátelé nymburští také neza­pomněli na zajímavý zjev Boženy Němcové, a když bída na ni dolehla, vypomáhali ji rádi a ochotní. Prostředníkem tu byla známá již Marie Votová, která, když bylo již nejhůře, dopsala do Nymburka Brzorádovům, Mašinovům aj. a marně nikdy neprosila. Tolik je nám konkrétně známo o přátelích Boženy Němcové v Nymburce. Ale nesmíme zapomínati, že byla tu ještě celá vrstva lidí, pro nás a veřejnost jinak bezejmenných, jež jistě Němcovou poutala a s nimiž určitě se stýkala. Myslím městskou chudinu, lid dělný, podnájemníky, zkrátka ty vrstvy, jež bohatým patriciům, (Nejbohatšími rody byly v těch letech rodiny Červinků, Brzorádů, Černých, Zedrichů, potom měšťané Seigeršmid, Woháňka, Radimský, Sreyer, Fleischmann, Mašin atd.) ať již se jmenovali pan Čmuchálek nebo pan Vydřihost - jak je Němcová nazývá - byli jen podružskou spřeží. V Nymburce bylo chudiny dost a dost. Mezi 403 dětmi školními, byla většina chudých. S chudými Němcová nejvíce cítila. Nemělať sama také nikdy nazbyt, jistě se zájmem poslouchala jejich hovory jejich stesky a bolesti a její srdce neodepřelo jim nikdy pomoci a potěchy. V tom směru byla duše její nanejvýš citlivá. Cizí bol, cizí bída, cizí útisk více ji dojímaly než vlastní osud.“ (str 52.-53.)

         Z Vondruškovy práce ještě využijeme postřeh o zapojení nymburských Brzorádů do revolučního dění: “Zajímavé jest, že v čele gardy nymburské stáli muži, kteří i jinak života veřejného se zúčastnili. Velitelem byl Filip Brzorád, bratr potomního purkmistra Antonína Brzoráda a syn zemřelého (1848) purkmistra Vincence Brzoráda. Setníkem Jan Černý, bratranec Filipův, a poručíkem František Všetečka. S týmiž muži, předními měšťany, setkáváme se i v bezpečnostním a informačním výboru, utvořeném dle pražského vzoru, aby v bouřlivé době bděl nad pořádkem v obci a seznamoval veřejnost se vším, co třeba znáti a co třeba podniknouti. Vedle uvedených čteme tam i jméno dr. Jana Dlabače (1809—1873), nejdůvěrnějšího přítele Němcové v Nymburce, Antonína Brzoráda, domácího pána Němcových, sládka Františka Mašína a j., s nimiž všemi se Němcová stýkala. V té době přijela Němcová do Nymburka. Bylo tu, jak patrno, ještě mnoho staré ztrnulosti a šosáctví, ale i dosti nadšeného zápalu a ryzího národního cítění. (str.16.-17. Srovnej Kulhánek: Královské město Nymburk str. 412) ”

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Bohumil Hrabal o MUDr. Gustavu Brzorádovi (1844-1914)

 

Jediný syn Antonína (1809-1877) MUDr. Gustav Brzorád (1844-1914) pak byl nymburským lékařem – malý, drobný, nesmírně činný a pracovitý, velký milovník přírody, žil v rodném domě v ul. Boleslavské č. 243 a shromažďoval jednou do roka u sebe společnost svých příbuzných a přátel. Byl přítelem a lékařem svého druhého bratrance II. stupně - Tomáše Černého, advokáta a pražského purkmistra. [224] Všimněme si, že nemocnici najdeme přímo před jeho domem. Vlastnil též dům na náměstí, na rohu s dnešní Kostelní ulicí. „Tento dům, který roku 1838 vyhořel zřejmě vyženil. Nechal ho zbořit a na jeho místě postavil dům současný, č. p. 40 a 41. – původní novorenesanční vzhled si dům zachoval směrem do Kostelní ulice dosud. Na této straně v úrovni prvního poschodí také nalezneme sochu svaté Terezie a pod ní zajímavý nápis „IN PERPETUAM UXORIS SUAE MEMORIAM ANNO DOMINI MDCCCLXXXVI.“ Tedy na věčnou památku své manželky léta Páně 1886. Manželka Gustava Brzoráda se totiž jmenovala Terezie.[225] Křtěná jako Terezie Anna (*19. 6. 1853 – 26. 8. 1878), byla dcera Antonína Červinky, měšťana nymburského ze sousedního č. p. 42 a Anny rodem Dlabačové. Sochu sv Terezie nechal dr. Brzorád vytvořit v upomínku na svou zemřelou choť v pražském ateliéru význačného akademického sochaře Jindřicha Václava Čapka (1837-1895) roku 1886. [226]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Socha sv. Terezie na rohovém domě ulice Kostelní a náměstí Přemyslovců.[227]

 

Roku 1860 byl položen trvalý základ ochotnickému divadlu v Nymburce, když tehdy studenti, kteří zde byli na prázdninách, v čele s žákem VI. Tř. gymnasijní G. Brzorádem seskupili se kolem L. Rubingera … a zřídili ochotnické divadlo. … Hra V. K. Klicpery Divotvorný Klobouk se 3. září velmi líbila a proto studenti sehráli ještě dvě představení Pašerové a Dra Fausta domácí čepička. Po těchto představeních divadlo bylo přeneseno z chlapecké školy do hostince U černého orla na náměstí, který stál v místnostech dnešního domu MUDr. Antonína Brzoráda. V tomto hostinci hráno celkem desetkrát.[228]

V následujícím textu Anny Jíchové, který upravil a přijal za vlastní Bohumil Hrabal, se dočítáme příběh o rodu nymburského MUDr. Gustava Brzoráda:

„Za Boleslavskou branou - roh Velkých sadů a Boleslavské ulice - stojí veliký jednopatrový dům... s pěkným balkonem v prvním patře. Před domem je úhledná zahrádka s krásne upravenými záhony květin, obehnaná železným plotem, jeho tyče jsou zapuštěny v nízké zídce... jsou tam dvě stodoly stíněné morušovými stromy a stará hluboká studna... Voda se stále váží težkym okovem, připevněným k dlouhému řetězu, vinoucimu se po mocném hřídeli... [229], Za domem se táhne veliká, několik korců měřící zahrada... plná všelijakých ovocných stromů a keřů, angreštu, rybízu a s velikými záhony malin. Kolem zdi jsou keře jasmínu a bezu ... dnes je jejím majitelem Antonín Brzorád, doktor mediciny. Jeho pani je krasavice a mají dvě dcery. Jeho otec byl malá, nepatrná osůbka... Byl to lékař - lidumil... v šosatém kabátě a s nerozlučným deštníkem přehozeným přes rameno... Každý byl pro něho kamarádíčkem... Jednou za listopadové pochmurné neděle vyprávěla nám maminka, co věděla o mládí "doktůrka kamarádíčka". Ani jsme nemohli uvěřit, že býval taky mlád... Ano, býval mlád a jistě i vesel, začala maminka... Jeho nevěsta, do níž byl velice zamilován, byla bohatá a z nejpřednější rodiny města... Mnoho se namáhal, aby se zalíbil rodičům nevěstiným, než přiměli svou dceru, aby se zřekla své lásky k chudému učiteli a přistoupila k oltáři s panem doktorem Brzorádem... Těžce nesli tento skutek rodičů nevěstiných oba milenci... Zamilovaným místečkem mladé paní byl v průčelí domu balkonek... Hoře bylo příliš velké pro oba... pan učitel nesl těžce svůj osud... Kolem plotu Brzorádovy zahrady voněl bez a jasmín, kvetly macešky a narcisy... V očích mladé paní byl smutek a žal... Odkvetly konvalinky a bez a za teplých letních nocí slavík teskně pěl ... Jahodové plody voněly... Stesk mladou pani neopouštěl... Zlá nemoc hlodala v těle i na duchu jejího miláčka... Okna pokojíčku, v nemž dodýchal pan učitel, byla široce otevřena... smrt zavadila svým křídlem o čelo nemocného... Tehdy na mladou paní přišla těžká mdloba... Hluboko do citlivé duše zařezával se jí hlas umiráčku... Když se naplnily dny jejího života a pani Brzorádová povila synáčka, ani veliká láska jejího muže nedovedla zachovat při životě jeho drahou ženu...

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Boleslavská č. p. 243, pohled na Brzorádův dům s balkonkem[230]

 

Smutek se zachvěl v hlase naší maminky... Po malé přestávce nám dopověděla: Až přijdete na hřbitov, hned naproti kapličce, jak jsou první vrata, je jednoduchý bílý pomník paní Brzorádové. Na něm je zlatým písmem napsán veršík: Předčasně, mně odešla milovaná manželka, čekat bude na mě u brány nebeské, kde srdce naše budou navždy spojena... Pod veršem je ponecháno prázdné místo, na které se dopíše zlatým písmem, až vloží do hrobu jejího muže... Doktůrek kamarádíček má na den spočítáno, kdy odejde, kdy vezme sochař dláto, aby připsal jeho jméno do mramorové desky... Na nic doktůrek kamarádíček nezapomněl, i cestičku poslední si určil... Nevím, zdali slavík na Brzorádovic zahradě dosud tak teskně zpívá... (Z knihy Život není žádná pohádka, kterou napsala Anna Jíchová, Cleveland, O., 30. prosince 1951. a kterou jako text přijal za vlastní Bohumil Hrabal.)[231]

P.S. Tuto knihu mi jednoho večera předal u Zlatého tygra mladý muž s poznámkou, že jeho teta z Ameriky mu poslala tuto svou knížečku. A on je můj čtenář a právě dočetl trilogii Městečko u vody a mě ten život, který neni pohádkou, by mohl zajímat, protože je taky o Nymburku. A já, když jsem tu knížku prečetl, tak jsem shledal, že způsob vidění městečka, ve kterém se zastavil rovněž i čas spisovatelky, je shodný s mojí poetikou ... dokonce ve vidění detailu stojí autorka nade mnou... A tak nejdřív v duchu a potom i ve skutečnosti opsal jsem si tu knihu ve zkráceném vydáni, udělal jsem si z ní svoje skripta, svůj výtah, svůj místopis, podle kterého chodím těmi uličkami a navštěvuji ty vesničky a ta místa, kudy chodila autorčina maminka i ona sama, a tak chodim Nymburkem a jeho okresem tak jako Marcel Proust a hledám a současně- v myšlenkách nacházim ten ztracený čas...[232]

Gustav byl členem spolku Českobratrské jednoty Sion, zřízeného roku 1891 s cílem zřídit samostatný reformovaný sbor a vybudovat důstojný chrám Páně. „Na návrh člena spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro stavbu kostela vybrána a od Severozápadní dráhy 16. 12. 1895 za výhodnou cenu zakoupena parcela Na Spálence".[233]

Jeho pravnučka vzpomíná, že byl lidumil, který miloval přírodu a vozil si z dolomitů vzácnou květenu. [234] Malířka a spisovatelka Růžena Pokorná-Purkyňová, dcera malíře Karla Purkyně, vnučka Jana Evangelisty Purkyně zase vzpomíná: "Z Oseka jsme také zajížděli do Nymburka, do rodiny nádražního lékaře Brzoráda. Byl to milý, drobný pán s laskavým hlasem. Měl otce a dvě sestry... Otakar Theer po letech při milých svých návštěvách u nás hovoříval o tom, jaké to býlo u Brzorádů, v oněch dobách, kdy ještě nebyl na světě."[235]

Na parte čteme, že MUDr. Gustav Brzorád skonal 29. 12. 1914 zaopatřen sv. svátostmi jako zdravotní konsulent c. k. státních drah a městský lékař v Nymburce. Podepsán je Gustavův syn MUDr. Antonín Brzorád[236] , c. k. nadlékař a vrchní lékař c. k. státních drah.[237]

 

MUDr. Antonín „Gruntorád“ Brzorád (1876-1953)

MUDr. Antonín Brzorád (1876-1953) se narodil 20. 9. 1876 v Nymburce, v domě č. p. 243. Gymnásium studoval v Praze, stejně jako lékařství na české Karlo-Ferdinandově universitě.[238] Stavba protější nymburské nemocnice byla dokončena v roce 1881. 31. ledna 1882 byla nemocnice vysvěcena a pojmenována „Okresní nemocnice korunního prince Rudolfa v Nymburce“ a provoz byl slavnostně zahájen dne následujícího. Nemocnice začínala s dvaceti lůžky, ale hned v dalším roce byla rozšířena na padesát. Lékařskou péči obstarávali dva lékaři: dr. Brzorád a dr. Baštecký, ošetřovatelská péče spočívala na bedrech milosrdných sester Řádu svatého Karla Boromejského.[239]

S manželkou Zdeňkou (1885-1966), dcerou Josefa Kabáta, ředitele cukrovaru ve Velvarech se vzali 18. 2. 1905. Roku 1907 žili v Nymburce čp. 41-42; tehdy se jim narodila dcera Marie.[240] Jinde již čteme, že žili v upraveném rodném domě (č. p. 243) a Antonín zůstal přítelem a lékařem rodiny Tomáše Černého, o kterém bude později ještě řeč. Jméno několika generací majitelů domu, který hostil Boženu Němcovou, připomene dnes současníkům jméno parku, který vznikl z přilehlých zahrad a pozemků a dům dnes obklopuje – park Dr. Antonína Brzoráda.  Na Zdeňku její vnučka vzpomíná takto: „Babička byla šaramantní, užasná paní – měla krásnou duši, velmi jsem ji milovala. Její sestra Milka provdaná Poláková byla maminkou slavného profesora chirurgie Emericha Poláka, který působil jako přednosta chirurgie na Vinohradech, byl děkanem na lékařské fakultě na Vinohradech. Zajímavé je, že jezdil ke svému strýci do Nymburka na prázdniny, kontakt a vyjížďky s ním ovlinily  jeho rozhodnutí stát se lékařem. Babička často docházela do sirotčince, který finančně podporovala.“[241]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: P1130007

MUDr. Antonín Brzorád, nymburský lékař, postava Hrabalových Postřižin s manželkou.[242] 

 

Roku 1908 nechal Antonín vystavět dům č. p. 252 (dnes roh Palackého třídy a Komenského ulice). „Autorem historizujícího činžovního domu na hranici historického jádra města byl pražský architekt Osvald Polívka, který krom toho v Nymburce projektoval též secesní vodárenskou věž či letní vilu svého tchána Dr. Tomáše Černého. MUDr. Antonín Brzorád nechal r. 1910 nad hlavním průčelí vytvořit štukový reliéf Příjezd Elišky Přemyslovny do Nymburka od pražského sochaře Karla Nováka. [243] Bylo to k 600. výročí slavné události, kdy princezna Eliška Přemyslovna uprchla v noci 28. 5. 1310 před intrikami Jindřicha Korutanského z pražského hradu a uchýlila se do Nymburka, města věrného jejímu otci Váckavu II. i jí. Zde celý měsíc pobývala v bývalém středověkém domě U Černého orla na hlavním náměstí. - Částečně litý a zčásti modelovaný reliéf ztvárňuje Elišku sedící na koni v prostém šatě s družinou rytířů pána z Vartemberka i dvěma služkami, jež ji doprovází, u jejich nohou je klanící se purkmistr. Scéna je v historizujícím realistickém pojetí se secesními prvky.[244]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Nymburk č. p. 252, roh Palackého a Komenského[245]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Plastika Karla Nováka na domě č. p. 252, stav 2017[246]

 

         Antonín byl význačným předsedou nymburského sportovního klubu Polaban, kterému např. daroval i pozemek na fotbalové hřiště. „… Letitý sen lékárníka Poláka se naplnil 18. srpna 1909.  Na ustavující schůzi (nymburského) sportovního klubu v restauraci „U Matějků“ (dnešní Dělnický dům) byly schváleny závazné stanovy a ponechán název Polaban. Při svém ustavení měl 42 členů. …  Předsedou byl v nepřítomnosti 28 hlasy zvolen MUDr. Antonín Brzorád, pobývající v té době jako hulán na vojenském cvičení ve Vysokém Mýtě. Čas ukázal, že to byla šťastná volba. Známý lékař stál v čele klubu téměř tři desetiletí. Pomáhal při jeho znovuzrození a koncem svého funkčního období s ním prožíval i období značného rozmachu. … Na lednové (1910) valné hromadě vyzvedl předseda dr. Brzorád úsilí výboru, kterému se v rekordně krátkém čase podařilo zformovat hráčský kolektiv a zároveň ocenil i úvodní herní výsledky. Neopomněl také poděkovat městské radě za pomoc při výběru nového hřiště. Dobré slovo vyslechli za dobrou popularizaci nymburského fotbalu i páni od pera. S potěšením mohl rovněž konstatovat, že do ochozů přichází stále více diváků. …1911 Předsedou klubu byl znovu zvolen MUDr. Brzorád. … 1920 V říjnu došlo v historii Polabanu k významné události. Předseda klubu MUDr. Antonín Brzorád daroval fotbalistům do užívání vlastní pozemek za plynárnou. Výbor fotbalového odboru, v čele s Františkem Jochem vyzval naléhavě členstvo a všechny příznivce k urychlené přeměně měkké oranice v pevné hřiště. … 1928 byl podán návrh, aby dr. Brzorád byl jmenován čestným předsedou klubu. 1935 Před zahajovacím výkopem prvního divizního zápasu s Petřínem Plzeň panovala na hřišti v neděli 18. srpna slavnostní nálada, umocněná projevy starosty města Fialy[247] a předsedy klubu MUDr. Brzoráda. … Zásluhy dlouholetého předsedy klubu MUDr. Brzoráda byly při jeho šedesátých narozeninách oceněny pojmenováním hřiště ze plynárnou na Stadión dr. Brzoráda. K tomuto slavnostnímu aktu došlo v rámci klubových oslav. … 1939 Na červencové slavnostní schůzi byla oceněna třicetiletá nepřetržitá práce předsedy klubu MUDr. Antonína Brzoráda předáním diplomu a čestného svazového odznaku zdobeného českými granáty. … 1940 Pražané byli velmi srdečně přivítáni, předseda Polabana MUDr. Brzorád připomněl, že slouží ke cti nymburskému klubu, když v tak slavném mužstvu působí bývalý domácí hráč Věchet. Hosté se revanšovali komplimentem, že zanedlouho budou jezdit do Nymburka k ligovým zápasům.“[248]

Po vypuknutí světové války v roce 1914, byl zřízen ve vojenském táboře v Milovicích zajatecký lágr a zajatecká ošetřovna. Vedoucím lékařem byl MUDr. Antonín Brzorád z Nymburka a po něm MUDr. František Tichý. V celém zařízení bylo hlídáno 18 000 - 20 000 zajatců, ale po velkých ofenzivách se jich zde nacházelo až 48 000. [249]

V městě Nymburce byl založen spolek zahrádkářů a ovocnářů, kterému předsedal Dr. Antonín Brzorád. Spolek měl tehdy necelých 20 členů, převážně se však jednalo o majitele rodinných domů se svojí zahradou. On sám měl na svém pozemku desítky ovocných a okrasných stromů a za tím účelem měl i svého zahradníka ubytovaného společně s rodinami štolby a řidiče svého osobního vozu. Byty byly podél dnešního chodníku v Poděbradské ulici od rod. domu. Celá zahrada měla výměr cca 4 hektary pozemku na jedné straně až ke statku p. Janka a na druhé dnes Smetanovy ulice až k Husově sboru. To bylo v roce 1915.[250]

          Dr. Antonín Brzorád byl v letech 1934-1948 také předsedou správní rady nymburského pivovaru, kde působil od roku 1919[251] také František Hrabal („Francin“), otčím Bohumila Hrabala.[252] Malý Bohumil prostředí nymburského pivovaru důkladně poznal a do své knihy Postřižiny přivedl řadu skutečných postav. To, že Dr. Gruntorád - podle knihy ctitel Hrabalovy maminky Maryšky - byl ve skutečnosti MUDr. Antonín Brzorád potvrzuje jeho vnučka Jana Bernáthová: „Dědeček  je vskutku Gruntorád. Pan Hrabal požádal mou maminku, aby se v knížce o něm zmínil a po domluvě  se změnilo jméno Brzorád na Gruntorád“.[253]

 

MUDr. Antonín Brzorád, nymburský lékař, postava Hrabalových Postřižin.[254]

 

         Jeho vnučka na něj vzpomíná takto: „Antonín Brzorád (dědeček) byl obětavý lékař, pracoval ve dne v noci, pamatuji se, jak zvonili v noci u vrat pacienti, kočí pan Staškevič zapřahal bryčku s koníkem, dědeček odjížděl k pacientovi do vesnice. V zimě jezdil na saních - pro mne užasné zážitky, jezdila jsem často s ním. Každou neděli jezdil na mši sv. do kostela sv. Jiljí v uzavřeném kočáře. Rád zašel občas mezi lid do hospůdky k Fidrmucům. Byl přísný, ale laskavý dědeček. Chodíval na hony, v rodném domě v Boleslavské ulici žili 2 lovečtí pejsci. V rodném domě byla tzv. parádní zahrada, kde jsem i já obdivovala užasné květiny a stromy. Vedle parádní zahrady byl velký sad, o který se staral pan Socha. Do Nymburka jsem jezdila pravidelně s rodiči z Prahy v neděli na oběd, dále na prázdniny“. [255]     

 

Karikatura Dr. Antonína Brzoráda od Hanuše Bohmana.[256]

 

         „V minulém zastavení na hřbitově u sv. Jiří jsme zmínili osud některých nymburských rodin a jejich ostatků v souvislosti s likvidací hřbitova. Podařilo se nám zjistit, že ne všechny ostatky „nenávratmě zmizely“. … Podobně byly uloženy v letech 1967 – 9 i exhumované ostatky dalších nymburských rodin – Červinků, Krajských, Černých, Huňků a také Brzorádů, vč. MUDr. Antonína Brzoráda – hrob č. 1618 – 1619/IV.“[257] V hrobě jsou pochovány i obě dcery Marie Pohorecká (1907-1984) a Jana Hanzalová (1917-1998.

         Dcera Marie (1907-1984) se vdala za Josefa Kyselu „technického úředníka a spolumajitele fy Bři Čížkové nást. velkostatkář, člen Autoklubu RČS., Lawn Tennis dubu, Letná. Praha II., Truhlářská 18 n., tel. 222-52. — Eventuální pobyt: Lazany-Defurovy.“[258] Spolu měli syna Jiřího.[259] Dcera Jana (1917-1998) se vdala za MUDr. Hanzala, lékaře v Praze.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

 Kateřina Černá roz. Brzorádová (1771-1831)

 

Roku 1771 se v Nymburce narodila Kateřina Brzorádová (1771-1831)  později Černá. Právě ona si totiž vzala Tomáše (II.) Michala Černého z Nymburka, se kterým patřili k okruhu nymburských známých Boženy Němcové.[260] Dodnes se zachovala její svatební šněrovačka a střevíce.[261] Syn Jan Černý (1808-1857) byl roku 1848 setníkem nymburské Národní Gardy a zůstal ve styku se svým strýcem lochkovským Josefem Brzorádem, kterého škádlil dopisy v češtině. Vzal si Marii Mašínovou z Nymburka. Jejich syna JUDr. Tomáše (III.) Černého (1840-1909), advokáta a pražského primátora Ottův slovník představuje jako “vynikajícího právníka českého, spoluzakladatele pražského Sokola, Zemské banky, v letech 1882-85 starosta pražský.” Právě jeho obsažný fond uložený v Archivu Národního Muzea obsahuje rodopisný materiál, pozůstalý po rodinách Filipa Brzoráda z Nymburka a jeho syna, lochkovského Josefa Brzoráda. Jedná se nejen o korespondenci a opisy křestních listů, ale i o rodokmen, rodovou kroniku, zápisník, ze kterého budeme později citovat, knihu dobových postřehů popisující společnost 19. století a jiné. Fond se v současnosti zpracovává.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Josef Calasanz Brzorád (1777-1857), státní rada, majitel statku Lochkov

 

Josef Brzorád (1777-1857) se narodil jako nejmladší 2. 10. 1777 v Nymburce. Pokřtěn byl svým strýcem P. Filipem Sebaldem Všetečkou, SchP, (1747-1788), piaristickým knězem, který jinak vyučoval na piaristických gymnásiích v Čechách.[262] O pateru Filipovi Sebaldu Wscheteczkovi mluví s velikou úctou jeho žák, rektor pražské univerzity, Dr. Held.[263] Vysvětluje se tím i volba křestního jména Josef Kalasánský, který pak Josef Calasanz Brzorád využíval.[264] Svatý Josef Kalasanský - Joseph Calasanz (1557-1648) byl španělský pedagog a současník Jana Amose Komenského, se kterým ho lze právě jako reformátora školství 1. poloviny 17. století významem měřit. Byl velmi zbožný a vzdělaný kněz, který kvůli péči o školy založil řád Piaristů působící i u nás dodnes.[265] Nepřekvapí tedy, že stejně jako bratři, Josef C. Brzorád odbyl gymnasiální studia roku 1793 v Praze u Piaristů[266]. Byl zde tedy roku 1792, kdy Josef Jungmann byl tamtéž v tercii. Filosofii (1794-6) a práva (1797-1800) studoval také v Praze, stejně jako bratři JUDr. Jan a JUDr. Vojtěch. „Vykonal zkoušky appelatorní (pro “Aichbeamt”) a pro politickou sluzbu – dnes by se řeklo státní zkoušky – v Praze (1801-2). Praktikoval rok u státního úřadu (Regierung)- c. k. gubernia - v Krakově. Byl pak magistrátním (soudním) auscultantem až do roku 1804 v Praze (Roku 1805 je ve Schematismu uveden v Týnské ulici v Praze u svého bratra Jana.), substituierovaným rádním (rada magistrátu – „Magistratsrat“[267]) v Kutné Hoře[268] (1804-1806) i v Mladé Boleslavi (1806-9) , kteréhožto roku jeho otec koupiv panský statek Lochkov u Prahy jemu týž odevzdal (Vilém jinde píše „Pro churavost se roku 1808 služby vzdal a uchýlil se na Lochkov.“), který pak držel až do své smrti, na kterémž zastával soudcovství až do roku 1839 a na kterémž osobně hospodařil do roku 1853 odevzdav onoho justiciárství níže psanému (syn Vilém- pozn. aut.) hospodaření toho roku co pachtýři  nejstaršímu jeho sinovi Karlovi.“[269]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád Josef 1777 (2)

 Josef Brzorád 1777-1857 (archiv J. Brzoráda)

 

Korespondence 1807-1811

 

 V lednu roku 2012 prostudovala Else Fritschl část korespondence Josefa Brzoráda, jeho otce, tchána a tchýně Delorme a bratrů z fondu Černý Archivu Národního Muzea.[270] Dozvídáme se tak několik nových podrobností z doby koupě Lochkova a seznámení Josefa Brzoráda s Annou Delorme. Dopisy, které psal Josef svému otci byly česky. Odpovědi mu často psal švagr Tomáš Černý a to již německy, stejně jako např. dopisy od Josefova bratra Adalberta.

Jejich němčina se trochu liší od jazyka Anny Delorme, která patrně pro nedostatek formálního užívání jazyka píše své řádky tak, jak jí asi připadly na mysl. Neužívá interpunkce – nejen čárek a teček, ale ani velkých písmen pro dělení vět – a takto přechází volně z nejrůznějších témat praktických k romantickým a zpět. Co se krasopisu týče, mají dopisy od Ferdinanda Delorme a jeho manželky tu zvláštnost, že písmena ve slovech nejsou navzájem propojena. Jejich dcera již písmena propojovat začala. Všichni užívají ve své komunikaci němčiny, Ferdinand občas užije francouzského výrazu.

 

         16. 2. 1807 píše Adalbert Brzorad německy svému bratrovi Josefovi po prodeji nymburského mlýna - v odpovědi na jeho dopis - , že je překvapen - nevěděl, že to půjde tak lehce. Doufá, že otec je teď zbaven starostí a může užít klidu potřebného pro svůj věk. Cena byla prý dobrá. Možná by někdo řekl, že je to moc drahé. Kupec ale byl spokojen.“ Někteří z rodiny se k Josefovi nezachovali pěkně. Je překvapen – nevěděl, že taková věc by se mohla stát v jejich rodině - že by tu byla hrabivost, chamtivost. Jejich rodiče byli tak spravedliví a vždy se snažili nenadržovat nikomu a nikoho neprotežovat. „Řekni mi upřímně, kdo byl tak neskromný a hloupý, aby při takové příležitosti odhalil svůj skutečný charakter?“ Co se týče peněz z prodeje – co dělá otec je dobré, protože Josef dostává svůj díl první  - ostatní (5 lidí „interesanten“) po splátkách.  „Jsem spokojen.“ Josef se má zatím postarat (dobře investovat) o Adalbertův podíl.[271]

         9. 4. 1807 Josef Brzorád píše Tomášovi Černému do Nymburka o prodeji mlýna v Nymburce a o koupi nového statku. Statků bylo naprodej více - „Gut Loyowitz[272] se líbil, ale byl prodán – škoda. Myslí ale, že taková věc ač špatná, byla mu seslána Bohem. Až otec pojede do Prahy, měl by se podívat na statek - GutTresning“. „Jestli myslí, že to stojí zato, já jsem již spokojen.“ Ještě dodává P.S., že se doslechl u stolu, kde jedl o dražbě statku „Stalsko“. Soukromník ze Saska ho koupil v dražbě za 128.000 zlatých. Mezi licitátory byla však trestuhodná (sträflich)  dohoda – zaplatil jim každému 1000 zl. „Těžko říci, zda tato dražba je potom vůbec platná!“[273]

         23. 12. 1808 začíná dopis Josefovi Brzorádovi od jakéhosi  p. Lipkowenz slibně: „Hochedlegeboren Herr von Brzorad …“ Brzorád slíbil (zřejmě v rámci jednání o odkoupení Lochkova) Ariolimu bažanty. Dostal pak dopis od p. Lipkowenz, že dohoda již je platná, a že má tedy bažanty poslat, jinak bude litovat, až budou koupeny jinde a účet jemu předložen k proplacení.

 

         Potom se objevují první dopisy od Delormových z Portheimky. Píší střídavě Maria Anna Delorme rozená Schell (podepisuje se však buď jen Delorme, či Anna Delorme) a Ferdinand. První kontakty Josefa a Delormových se , zdá se, seběhly kolem posílání obilí, soli, ovoce, zeleniny, atd. mezi Lochkovem a Smíchovem.

         1809 (asi září) jde na Lochkov první dopis a Anna Delorme roz. Schell[274] v něm děkuje za zeleninu a ovoce a říká si o vejce. Oslovení bylo patrně jen z odposlechu a tedy chybné: „Werther Herr von Persorád“ (ctěný pan) Podepsána A. Delorme.

         O měsíc později jsou pozváni na Lochkov setkat se s otcem Josefa Filipem. Anna Delorme roz. Schell odpovídá, že to není jednoduché, protože se mají setkat ve všední den, kdy je Ferdinand Delorme zaměstnán, ale je třeba udělat vše, aby se s panem otcem (to jest Filipem) setkali. Může-li, má prý poslat své koně – oni mají se svými problém.

 

         16. 1. 1810 Tomáš Černý píše z Nymburka Josefovi Brzorádovi na Lochkov, že Filip nemůže odpovědět, protože musel běžet, protože někde mají problém s vodou – voda nebyla čistá.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003

Patrně Anna Brzorádová roz. Delorme, nebo její matka[275]

 

17. 1. 1810 píše Anna Delorme roz. Schell ze Smíchova na Lochkov, že děkuje za dárek a doufá, že je Josef zase navštíví, a že dcera děkuje za knihy, které Josef B poslal. Přečte si je s potěšením.

         Na druhé straně dopisu píše Ferdinand Delorme (vždy začíná – navzdory společenskému úzu své věty v korespondenci- „Ich“) a žádá o dělníky z Lochkova, aby pracovali na jeho zahradě. Dostanou 30 grošů za den.  Užil by pro fabriku též 2-3 „Mädgens“ - děvčata, která by pracovala v teple a dostávala 7-8 grošů. Pokud jsou takové „Subjecte“ na Lochkově, byl by za ně rád co nejdříve.

         1810 v dubnu píše Ferdinand Josefovi o problémech s jedním z dělníků. Děkuje nejprve za máslo, zve Josefa na „Suppe“ (polévka) – pokud nemá v neděli nic lepšího na práci. Lidé na mlácení obilí z Lochkova prý dorazili. „Radomicky“dělník z Lochkova však šel na Smíchově pracovat pro Žida. „Když jsem se toto dozvěděl, šel jsem na policii. Policisté ho však zapřeli, že by tam byl. Radomický a Žid provedli něco nekalého (Unrat). On se k nám vrátil spát do stáje (Stall).  Předal jsem ho policii další den k potrestání. … Očekávám Vás v neděli.“

         1810 v září Anna Delorme roz. Schell chce obilí – má „Verlegenheit“ - nesnáz sehnat 19 (jakési míry) obilí. Zda-li by Josef neposlal, či ve Slivenci pro ni toto nekoupil. Podepisuje se „Anna Delorme“.

         1810 na svatého Václava (28.9.?)  Anna Delorme roz. Schell děkuje za vejce a kroupy. Mladé „Frischlinge“ – letošáky (mládě černé zvěře – nejspíš divočáka) jí prý nabídl, ale ona chce, aby s nimi počkal, že na ně nemá místo. Je ráda, že „Hofdecernamt“ (oddělení dvorní úřadu ve Vídni) nabídlo jeho bratrovi místo primátora, protože tak bude Josefovi blíže.

         Ferdinand v dalším dopise prosí o pomoc s mletím atd a připojuje vtipně, že Josef vidí, že je-li člověk „complaisant“ přívětivý, každý ho pak využívá …

         27. 11. 1810 z Prahy Smíchova na Lochkov: „Je mi potěšením, že jste nabídl umlít obilí. Hned jak seženu slíbenou sůl, pošlu ji - pokud možno dnes. … To, co si přejete, jsem vyrozuměla z Vašeho chování, ne z toho co píšete. Hádám, že jste dceři neporozuměl zcela. Budete-li se více stýkat vztah se vytvoří. Ze své zkušenosti vím, že  taková děvčata Mädgen (Mädchen) nikdy neříkají ANO napoprvé. Nanny nemá žádné zkušenosti.  Možná budete-li vytrvalý, nebude s Vámi zacházeno jako s „Morast Veilchen“ (fialky v bahně/marastu). Zádrhel může být, že se domníváte, že se ucházíte o subjekt bohatý. Jinak byste se dle dobrého německého mravu nejprve obrátil na otce, který však není bohatý vůbec. A dcera není bohatá též. A ani ze strany rodičů nezbohatne. A tak se vaše přání nesplní, protože vaše žena nemá žádné peníze, což vám mohu říci rovnou. Vaše oddaná přítelkyně Delorme“

         Dále se navštěvují.

 

Anna Brzorád roz. Delorme[276]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet ostra

pečeť Delorme[277]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: pecet podruhe

Pečeť, kterou užíval Josef Brzorád (1777-1857) [278]

 

         11. 12. 1810 na Lochkov posílá sůl a pytle na mouku, těší se na setkání – na Suppe -  Váš přítel Delorme

         22. 12. 1810 Anna Delorme rozená Schell píše na Lochkov: „Je čas, abyste řekl „Wörtchen“ - slovíčko, protože někteří říkají, že jste již mrtev.“ Děkují za dobré ořechy a louskáček. Dcera, že mu poděkuje, až bude mít možnost ho vidět, což doufá, že bude zítra. „Přijdte brzy, protože jíme ve 4 hodiny. Počítejte s tím, že během svátků nebudete moci odejít. Díky za buřty, žito, hrách a čočku, které jsme dostali.“

         23. 12. 1810  Ferdinand píše: „Nejlépe sedněte na koně, nebo do kočáru a přijďte na polévku. Budu doma od 12 a můžeme dlouze pohovořit.“

 

         Z dalších dopisů uložených ve fondu Černý Archivu Národního Muzea vyplývá, že Anna Delorme, později Brzorád, si před svatbou půjčovala od Josefa Brzoráda knihy z lochkovské knihovny. Mezi autory zazní jméno Ewald, dalšími tituly jsou např.  Bagatellen, či Cesta do Paříže. Dopisy, které si Josef s Annou vyměňovali nosila z Lochkova na Smíchov děvečka s mlékem. V jednom z dopisů jsou zmíněny přípravy na návštěvu Josefova otce, Filipa Brzoráda z Nymburka. Když chtěla Anna svému budoucímu tchánovi Filipovi Brzorádovi do Nymburka napsat dopis, napsala si nejprve pečlivý koncept.

         Také Josef si psal nejprve nanečisto. Zvláště zaujal jeden z jeho dvou konceptů velmi vemlouvavého dopisu, ve kterém se snaží představit se Therese Weisenberger, starší sestře Anny Delorme tehdy již provdané za bohatého obchodníka Kašpara Weisenbergera ve Vídni. Neznáme ani přesnou dataci, ani nevíme, který z konceptů případně Therese nakonec četla. Její vstřícná odpověď je nicméně datována ve Vídni 16.4.1811 a na Lochkov dorazila 21. 4. 1811. Trvalo to tedy 5 dní. V německém konceptu čteme věty ve smyslu:

         „Život je na dlouhé komplimenty krátký, pročež je odkládám a představím se bez jejich pomoci. … když Vám řeknu, jak jsem šťasten, že jsem našel svého životního druha. Nyní se mi vyplní mé přání … Je to požehnání štědrého Otce všech, že mohu být s Vámi spřízněn. A tak si přeji, aby tento svazek nebyl jen dle občanského zákona, ale aby byl opravdovým přátelstvím a náklonností. Budu o to usilovat vší svou mocí. Ale do doby, než budu mít příležitost prokázat, že to co jsem řekl je skutečností, prosím Vás o Vaši přízeň. … Váš nejponíženější služebník.“

         Následuje nanejvýš zajímavý dovětek o tom jak vyslovit jméno „Brzorád“.      Doplňme ještě závěrem, že – nejen pro rodopisce - se zde jedná o poměrně vzácný jev. Z tohoto více než 200 let starého textu se totiž nedozvídáme jen fakta a podobu psaného jazyka. Tentokrát totiž řeč, kterou pro nás v té době nemohl nahrávkou nikdo zachytit, zazněla:

         Poté co jsem se Vám představil prosím, abyste mne doporučila svému manželovi jako někoho, kdo usiluje o jeho přátelství. Slyšel jsem, že je pro něj velmi těžké vysloviti mé nečeské (nicht böhmischen[279]) jméno. Nemohu tedy jinak, a abych mu to ulehčil, zmíním tuhle zvláštnost českého jazyka, ve které není neobvyklé, že souhlásky R a L jsou užity namísto samohlásek, čehož je mé jméno důkazem. Prosím proto uctivě Vašeho pana chotě, aby první dvě písmena mého příjmení “Br” užil jako jednu slabiku – trochu - jako má ve zvyku ten, kdo krotí koně, když zadržuje bujného oře. A pak následující “Z” aby nechal znít jako francouzské Ç[280] k následujícímu O. Myslím, že už mu správná výslovnost mého jména, nebude činit obtíže.“

         Originál zní:

Nachdem ich mich auf diese Art bei Ihnen eingeführt habe, bitte ich nun auch, mich bei Ihrem schätzbaren Gemahl auf das Beste zu empfehlen und als einen Mann vorzustellen, dem daran gelegen ist, sich seine Freundschaft zu erwerben. Da ich vernommen, daß es ihm schwerfallen soll, meinen nicht böhmischen Namen auszusprechen, so kann ich nicht umhin, zu seiner Erleichterung die Eigenheit der böhmischen Sprache hier berühren, in welcher es nicht ungewöhn lich ist, daß der Mitlaute r und 1 die Stelle der Selbstlaute vertreten wovon sogleich mein Zuname ein Beispiel abgeben kann. Ich bitte daher den Herrn Gemahl , die ersten zwei Buchstaben meines Zunamens Br als eine Silbe auszusprechen versuchen zu wollen - ungefähr - wie die Pferdebändiger in Gewohnheit haben ,um ihre mutigen Rösser in Ruhe zuerhalten und dann das darauffolgende z wie das französische Ç  zu dem o klingen zu lassen. Ich bin verführet, daß es ihm nicht halb so viel Mühe verursachen wird, diesen Namen ganz korrekt zu lesen.[281]

 

 

11. 6. 1811 se „Josef Brzorád, majitel statku Lochkov“ ve svých 34 letech oženil ve smíchovském kostele se šestnáctitiletou „Annou Delorme, katoličkou“. Za svědky šli jeho bratr JUDr. Jan Brzorád a švagr Kaspar Weissenberger, obchodník. Z objemné korespondence snoubenců[282] vyjímáme jako ukázku dopis z 8. 6. 1811 z Lochkova. Na pečetích Josefových dopisů stojí v erbu „JB“ na pozadí rozličného zemědělského náčinní. V části knihy Familie Delorme naleznete dopis od snoubenky “Nanny” stejného data a také její vyobrazení. Brzorád - jak se podepsal -  užívá oslovení “Liebste Nina”.

 

Dopis Josefa Brzoráda Anně Delorme z 8.6.1811[283]

 

28. 3. 1812 se narodila dcera Philipina Anna Theresia Brzorád, která se po smrti matky starala o své sourozence a posléze jako svobodná i o jejich děti. Narodila se na Smíchově v čísle 80, křtěna u sv. Filipa a Jakuba. Otec udán jako Josef Brzorád, Svobodný Pán na Lochkově. Za kmotry šli Anna a Ferdinand Delorme a Caspar a Teresia Weisenberger.

 

Roku 1813 se opět na Smíchově v domě č. 80 narodil Karel Brzorád (1813-1871) křtěný jako Carl, Ferdinand, Johann, Caspar. Otec byl matrikářem zapsán jako „Urozený Pan Josef Brzorád Svobodný Pan na Lochkově“ a matka jako „urozená Paní Anna rozená Delorme“. Kmotry byli děda „Ferdinand Delorme, Kaufmann, strýc „Johann Brzorád, J.u.D“. a strýc „Caspar Wewissenberger, Kaufmann.“ Karel byl následníkem rodu na Lochkově a jeho rodina byla velmi početná.

 

 Lochkov - rozmazaný akvarel od A. Erbena z cca. 1850 překreslený majitelkou E. Fritschl

 

V roce 1814 se Josef Brzorád stává vlastníkem lochkovského allodiálního statku a ve schematismech bývá pak zároveň uváděn jako “Justiziär”.[284] Justiciár byl právník zkoušený z věd politických, jenž sám řídil agendu těžších případů právních. Za justiciára vybírali si direktoři panství některého pražského advokáta nebo měli justiciára do spolku s jinou vrchností.[285] Co se statku týče, víme již, že Josefův otec kvůli nedostatku dřeva a půdy přikoupil i uhelný důl a dvě louky na Smíchově[286] – najdeme je ve stabilním katastru z roku 1840 přímo proti Vyšehradu.[287] V 19. století byl pak panský dům č. p. 1 ve dvoře přestavěn na skromný zámeček. Budova obdélníkového půdorysu s věžičkou, balkonem v průčelí a s krátkým křídlem měla také vlastní kapli.

„V Lochkově jest (text je z roku 1909 – pozn JS) v zámečku kaplička sv. Anny z XVIII. stol., v níž konávaly se služby Boží každou třetí neděli; odtud také v jeden z prosebných dnů vycházelo procesí do polí. Nyní jest to část soukromého bytu majitele velkostatku, neveliká místnost v rozmněru 3 m2 a výšky 3 m, na zevnějšku nijak neoznačená. Oltářík barokní; na něm obraz: P. Maria podává Ježíška do rozpjatých rukou sv. Anny; v pozadí sv. Joachim, nad nimi Duch svatý vpodobě holubice." Po stranách sochy sv. Václav a sv. Jan Nep. Služby Boží se tu již od dávných let nekonají.[288]  O kapli ale čteme ještě ve vzpomínkách Anny Brzorád, že „Ve velkém sále se otevřely tapetové dveře, aby se člověk dostal do kaple, která byla ve výčnělku zámku, a kde bylo místo jen pro oltář, kněze, ministranty a velký „Todte-Denkbilder“ se svícemi tlustými jako paže, které ten den hořely, když byla za zemřelé čtena mše.“

Na Lochkově se vedl velmi bohatý, patriarchální život a shromažďovala se tam celá rodina. Josef se jako nejmladší ve své generaci stal stařešinou nymburského rodu.[289]

Roku 1830 se dočítáme, že „statek Lochkov leží dvě hodiny[290] jižně od Prahy na hranici berounského okresu, zahrnuje 304 jiter[291] a 145 čtverečních sáhů[292]. Jediná vesnice čítá 45 domovních čísel a 325 obyvatel živících se na polích a nádeničinou. Úřad správce se nachází na zámku vesnice Lochkov, která je přifařena k statku a vesnici Slivenec. Majitelem je Pan Josef Brzorád.“ [293] Ve čtyřicátých letech měl Lochkov již 49 domů s 485 obyvateli[294] a statek 277ha.[295] Více o lochkovské vinici, sklizni, či například zahradě najdeme ve vzpomínkách Anny Brzorádové, které ponecháváme níže vcelku v samostatné části.

 

 Lochkov - Skizzenbuch Anton Erben (archiv Else Fritschl)

 

Roku 1814 se 16. prosince na Smíchově č. 51 narodil Vilém Brzorád (1814-1898), asi v Porthajmském paláci, který patřil Ferdinandu Delormovi.[296] Křtěn jako Vilém Ferdinand měl za kmotry Ferdinanda Delorm, obchodníka a Adalberta Viléma Brzoráda, apelačního radu. Později byl zemským advokátem a spravoval jinonické panství, kde i zemřel a je pochován. Více k němu níže ve zvláštní kapitole.

 

Roku 1816 začíná Josef Brzorád zaznamenávat meteorologická pozorování, která s velikou pečlivostí vykonával na Lochkově po 40 let až do roku 1856. Tyto složky nadepsané „Guth Lochkow Meteorologische Beobachtungen vom/Im Jahr 1825 von J. C. Brzorad“ pak v dubnu roku 1868 odevzdal jeho syn Vilém, t.č. advokát v Litomyšli rukopisné sbírce c. k. univerzity Bibliotheky pražské a to do rukou rodinného přítele „c.k. bibliotékaře“ PhDr. Ignáce Hanuše.[297] V přehledně vyplněných tabulkách jsou pro každý den v měsíci uvedeny tři hodnoty v kolonkách Baromether, Thermomether, Wind,+ 1 nečitelná. Později přibyl Hygromether. Jeho syn Vilém přiložil k foliantu i „Správu“, ve které postavu Josefa Calasanze Brzoráda knihovníkovi přibližuje a o jeho vztahu k vědám píše:

„Lásku choval vřelou k vlasti své, k svobodě, k vědomostem, a zvláště k nálezům v oborech věd umění a řemesel. Zjevy astronomické i povětrné ale zajímali jeho záhy v té míře, že již co študent pěstuje čižbu, zaznamenával si nejen počet nachytaných ptáčků, nýbrž i vlastními znameními způsob povětrnosti přitom panující. Od roku 1797 též jen znameními, ale již denně zaznamenával zjevy povětrné až do roku 1811, kteréhož roku se oženil načež po přemožení vždy těžkých začátků při zařízení domácnosti i hospodářství – měl zajisté nemálo co dělat pro častou změnu držitelů zanedbané hospodářství, též skrze vyplácení převzatých dluhů – osobyv spořádanou domácnost i poklid rokem 1816 začal dokonce pořádným způsobem zapisovati denně třikrát v běhu plných 41 let úkazy povětrné s opatrností tak stálou, že jestli nastala nějaká překážka -cesta a t. d. – to osobně vykonati – učinil opatření, aby někdo za něho dle jeho návodu činil poznamenání dotyčná, kterých pak použil k zapisování vždy vlastnoručním.

 

Že při tom i astronomie jeho zajímala, že i přemýšlel o tom, co s takovou horlivostí konal, na doklad toho připomínám, že se znal v zřízení tlako i teploměrů též slunečných hodin, jichž vícero zřídil, že při výletech na hory prvnějších používával k měření jich výšky i připojuji dva archy od něho popsané astronomickými a meterologymi poznamenáními, vypiskami, účty a t. d. … .[298]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Untitled-Scanned-14

Guth Lochkow Meteorologische Beobachtungen vom/Im Jahr 1825 von J. C. Brzorad[299]

 

 

6. 3. 1816 se již na Lochkově narodila Luise / Ludovica Maria Theresia Brzorad jejíž náhrobek najdeme ve zdi sliveneckého kostela dodnes. Zemřela již 29. 4. 1817.[300] Kmotři byli: „Ludowika Delorme, Hofmeisterin bei der Königin von Denmark, Ferdinand Delorme, Fabrikant von Smichow, Anna + Josef ? a Theresia Weisenberger gebohren Delorme“.

 

7. 5. 1816 se vdovec Ferdinand Delorme z čísla 53 na Smíchově (nekatolík – „reformiert?“)  oženil s 26 let starou Theresií, jejíž otec byl Franz „Pichel“ Stadtrath ? z Prahy. Ona bude jako nová teta kmotrou dalších dětí.

 

27. 7. 1818 se na Lochkově č. 1 narodila Marie Anna Theresia Brzorádová (1818-1888), která si později vzala si c. k. okresního inženýra Karla Hauptmanna.[301] Babička Marie Anna Delrome rozená Schell se dle matričního zápisu narodila v Praze nr. 151 a kmotry byli Ferdinand Delorme a Theresia Delorme, Fabrikantin vom Smichov.

 

Roku 1820, 31.1. se na Lochkově č. 1 narodil budoucí JUDr. Eduard Brzorád (1820-1898), advokát a notář v Německém Brodě, který sňatkem s Marií Edle von Krziwanek (1834-1898) připojí Brzorády k potomkům rodu von Herites, věnujeme mu později celou kapitolu. Kmotry byli Ferdinand Delome, Theresia Delorme a Theresie Weissenberger geb. Delorme.

 

 Im Garten von Lochkov 16.5.1857 Skizzenbuch Anton Erbens (archiv Else Fritschl)

 

Na podporu pražských chudých spolek „Privat Verein zur Unterstützung der Prager Hausarmen“ z Lochkova dostal roku 1821 (dle zprávy v Prager Zeitung ze 17. 7. 1821): 1 „Strich“ (korec = 93 litrů) pšenice, 1 korec žita, 1 korec ječmene, ½ korece čočky a ½ korce hrachu…. „1 Strich Weitzen, 1 Strich Korn, 1 Strich Gerste, ½ Strich Linsen, ½ Strich Erbsen;…[302]

 

26. 9. 1821 se na Lochkově č. 1 narodil Ferdinand Ludovicus Brzorád., který zůstal svobodný a byl adjutantem zemského soudu. Kmotry byli “Ferdinad Delorme, Kaufman zu Prag, Theresia Delorme, Kauferin, a Ludwik Nidaj / Nicolaj, Studiosus.”[303]

 

16. 4. 1823 se na Lochkově narodil poslední syn Josef Rudolf Ferd.  Brzorád (1823-1890), později velmi bohatý vlastník statku a dolu v Uhrách. Kmotrem byl „Ferdinand Delorme, Kaufman, Theresia Delorme, Kauferin” a sestra „Philipine Brzorad, Gutsbesitzers Tochter“.[304]

 

13. 7. 1825 se v kanceláři lochkovského panství podle oznámení odehrál výběr nového nájemce místního pivovaru a to nejvyšší nabídce. Ten předchozí měl pacht od roku 1821.[305]

 

Časopis společnosti vlastenského musea z roku 1827 - první roční běh - v seznamu p. p. předplatitelů P. Josef Brzorád Pán na Lochkově.[306]

 

Lochkovský správce Beitler roku 1828 v Unterhaltungsblätter[307] píše, že „Josef Brzorád, J. u. D.“ na svých pozemcích na Lochkově porovnal osévání ruční a osévacím strojem. 23 polí osel ručně a 13 strojem. Výsledek při sklizni jasně ukázal výhodnost secího stroje i při zohlednění potřeby častých oprav.[308]

 

Roku 1828 se podle oznámení odehrál další výběr nového nájemce místního pivovaru na 3, či 6 let.(K. K. priv. Prager Zeitung, 18. September 1828).

 

14. 6. 1828 se dle matričního zápisu narodila na Lochkově č. 1 Josefovi a Anně Brzorád dcera Ludovica Josepha Ludomila Philippina, zemřela ale již 5. 3. 1829.

 

Roku 1829 byla na Lochkově budována sýpka pro kontribuční obilí „Kontribuzionsgetreid-Schüttbodens“ a to formou pachtu.[309]

 

Josef Brzorád, Gutsbesitzer in Lochkov je v seznamu lidumilů „der Menschenfreunde“, protože přispěl roku 1831 ve sbírce na místní ústav pro chudé Lokal=Armen=Institute 3zl. 20 kr.[310]

 

12. 12. 1833 se na Lochkově narodilo Josefovi poslední dítě Anna Maria Philipina Theresia Brzorádová (1833-1865), která si později vzala si školního inspektora Antona Erbena (1835-1905). Jejímikmotry byli sourozenci Karl, Philipina, Maria a Vilém, Jurist im ersten Jahr.[311]

 

V roce 1837 vyšla „Zpráva o českém muzeu“ a na straně 241 č 241 čteme: “W materialijch zaslali:...3.pro zbjrku  žiwočišnou:...p. Brzorad pán na Lochkowě, potwotného beránka… .“[312]

        

V „Jubilejní knize K oslavě tisicleté památky sv. Cyrilla & Methoděje jakož i k oslavě padesátiletého trvání Dědictví Sv. Jana Nepomuckého[313]” z roku 1885 vyšla “Matrika údův Dědictví sv. Jana Nepomuckého v Praze, od roku jeho založení 1835”. K roku 1838 a pod číslem 291 nalézá se “Brzorád Calasanz, pán na Lochkově. Praž. d.”, který tedy byl držitelem odběratelského lístku nakladatelství. “Na tento lístek může si pak, žije-li úd v Čechách, knihu v knihkupectví B. Stýbla v Praze na Sv.-Václavském náměstí (býv. koňském trhu) čislo 786—11 vyzdvihnouti, jen že musí připojiti 3 kr. r. č., kterýžto peníz přísluší knihkupci za práci a obálku.” Za členství třetí třídy zaplatil Josef Brzorád 10 zlatých “jednou na  vždy” a měl tak od každé knihy nárok na jeden výtisk.[314]

 

V soupisu jmen P. T. akcionářů, kteří si pro rok 1838 zakoupili akcie distribuce uměleckých děl vlasteneckých umělců, vydané Společností vlasteneckých přátel umění v Čechách[315], čteme pod číslem 296 „Brzorod Gutsbesitzer in Lochkow“ s částkou 5 zlatých: „Namens Verzeichnis P. T. H. H. Actionäre welche zu der von der Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde[316] für das Jahr 1838 eingeleiteten Vertheilung von Kunstwerken vaterländischer Künstler Actien abgenommen haben. „nr. 295 Brzorod Gutsbesitzer in Lochkow 5 (Geldbetrag in Konv. Mze.)““

Návštěva dánské princezny

V červnu 1838 navštívila lochkovské Brzorády-Delormy dánská princezna, od roku 1839 královna Karoline Amalie von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg (1776-1881), svěřenkyně, ale i přítelkyně Louise Delolme. Augusta Brzorádová (1851-1940) na tuto návštěvu vzpomíná roku 1935 v novinovém článku: „Mezi Chuchlí a Radotínem prolamuje boční údolí příkrý břeh Vltavy. Jedna hrana tvoří kulatý vrchol hory, za kterým se ukrývá vesnice a statek Lochkov. Ten kopec se jmenuje Karolinenberg.[317] Proč je tomu tak se ví spíše v Kopenhagenu než v Praze.   … Jak vroucí byl přátelský vztah mezi princeznou, pozdější dánskou královnou Amálií a její dvorní dámou a přítelkyní Louise Delolme vidíme z toho, že Delormy navštěvovala v Braunschweigu i na Lochkově.[318] To bylo v červenci 1838. Ptala se, jak se ten kopec, ze kterého se tak krásnému výhledu na údolí Vltavy těší, jmenuje. Řekli jí, že jméno nemá. Tak by se mohl jmenovat Karolinenberg – Karolinina hora, rozhodla princezna. Princezny si něco takového mohly dovolit. Zvláště taková dobrá princezna. U příležitosti její návštěvy byl založen první dětský zaopatřovací ústav a to dle vzoru koppenhagenského. To, že tehdy na tom kopci vedle princezny stála babička Augusty Brzorádové (Anna Brzorádová, roz. Delorme, pozn. JS.), která se celý život (1881-1916) o vinohradskou “Kindergarten” starala, je podivuhodným řízením osudu.“[319]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Královna Karoline Amalie von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg (1776-1881)[320]

 

V roce 1840 bylo na Lochkově vysazeno 360 ovocných a lesních stromů: „Jm Jahre 1840 wurde auf den Gebieten der nachbenannten Herrschaften und Städte folgende Anzahl Obst und Waldbäume auf öden Plänen. Hutweiden und Feldrainen gepflanzt und zwar: … Lochkow 360.“[321]

 

 

1 zámek s kaplí sv. Anny a velkým sálem v prvním patře; 2 Dnes zbořený tzv. Dolní dům, kde bydlel např. Karel Brzorád s rodinou; 3 koňská stáj; 4 a 5 malé domy, o které s opírala brána, bydlely zde rodiny kočích Knížka a Salaby; 6 dočista umetený hospodářský dvůr oddělený zdí od č. 15; 7 zámecká ovocná zahrada Josefa B. opatřená železnou mříží; 7a zeleninová zahrada 8 veliká železná brána; 9 zahrada se vzrostlými ovocnými stromy a cestičkami; 10-11 stodola, vinný sklep, kůlna s rozličnými kočáry a saněmi (vrchnosti) a zase stodola; 12 veliká vjezdová brána (vedoucí k lipové aleji, Chuchli a Praze), hlídací pes u vjezdu; 13 obytný dům vrchního mlatce Adámka, který tamtéž bydlel se ženou a dětmi a velká palírna; 14 kravín; 15 zatravněná část dvora s velmi vzácnými starými lípami, kaštany, topoly a morušovníky; 16 dům zahradníka (?); 17 cesta s alejí k Velké Chuchli;18 cesta s alejí k Božím mukám, ke Karolinenbergu, či dále ku Zbraslavi; 19 alej k vinici; 20 alej k Slavičímu údolí; 21 cesta s alejí k Slavičímu údolí. (stromořadí byla nazvána jmény synů). Podle indikační skicy stabilního katastru z roku 1840.[322]

 

 

Stammbuch für Anna Brzorád

15. 6. 1841 zapsal „Joseph Brzorad Vater“ osmileté dceři Anně do památníku[323]: „Liebe Gott über Alles und den Nächsten wie Dich Selbst. Dann wirst Du beten und arbeiten, der Tugend folgen, und das Laster fliehen und so Dein Glück hier und Jenseits begründen.“  Miluj Boha nade vše a bližního jako sebe sama. Pak se budeš modlit a pracovat, následovat ctnost, nepravosti unikat a tak své štěstí zde a na věčnosti založíš. Matka „Anna Brzorad geb. Delorme“ připsala o pět dní později: „Blühe auf wie das Veilchen im Moose, verborgen, doch edel und rein, und lass der üppigen Rose den Stolz bewundert zu sein.“ – Rozkvétej jako fialky v mechu, ukrytá, přeci však ušlechtilá a čistá a pýchu z obdivu ponech bujné růži.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Stammbuch für Anna Brzorád (později Erben), Else Fritchl’s archive

 

Do památníku přispěli postupně všichni sourozenci a jejich ženy. Veselá sestřička Anna byla miláčkem všech.[324] Bratr „Vilím Brzorád“ opsal 15. 6. 1841 do Annina památníku 101. sonet z Kollárovy Slávy dcery (Podnět ducha tam mne jíti trápil, …) a připojil lidovou moudrost: „Krátká řeč a pěkné slovo, vymůže v lidech mnoho; toholi budeš pamětliva, i někdy šťastně budeš živa.“ Vilímova manželka Antoinette připojila k vloženému kvítku: „Je vous donne ces penses – pour que vous a moi pensez.“ Tehdy se připojila i „alte Tante Therese Weißenberger.

Bratr Eduard sem sestře 30.9.1841 napsal: „Ringe nicht nach eiteln Kränzen, zu oft sind sie des Zufalls Spiel; Nein, still zu schaffen, nicht zu glänzen sey Deines Lebens schönstes Ziel.“ 

27. 2. 1842 napsala sestra Philippine: „So sanft, so geduldig, so folgsam wie dieß Lämmchen, möchtest Du werden, meine liebe Schwester! gewiß die Liebe Gottes und allen guten Menschen wäre dann Dein reicher Lohn. Dieß der Wunsch Deiner Dich innig liebenden Schwester.“

Svůj humor prokázal i starý strýc Caspar Weißenberger, který 14. 4. 1843 napsal: „Darf ich Liebe Nanny darüber keinen Vorwurf machen, daß du dich nicht darauf erinnerst schon im Jahr 833 bei mir in Mogyoros gewesen zu sein, so behalte dagegen in deinem freundlichen Andenken, daß ich 10 Jahre späther bey dir in Lochkov war, …“ Anna se totiž právě roku 1833 narodila.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Anna Erben rozená Brzorád, Daguerreotype par Monsieur Le Pescheur 24. 5. 1849[325]

 

 

 

Malíř Thorald Læssøe na Lochkově.

Roku 1842 navštívil Lochkov dánský malíř Thorald Læssøe (1816-1878). Byl synem tehdy významné a literárně čilé  hostitelky uměleckých kruhů v Kopenhagenu Margarete Juliane Signe roz. Abrahamson, se kterou se znala Louise Delolme a studoval Kunstakademie v Kopenhagenu a maloval krajinu a architekturu. Do Prahy ho přivedly studie a Lochkov navtívil s odvoláním na známost s Louise Delolme. Dostalo se mu zde přátelského přijetí, které ho přivedlo k užšímu vztahu k Louise ještě vice, než jeho onemocnění, či jeho citlivá, melancholická bytost. Namaloval pro Louise Delolme i pohled na Lochkov a to sice na desky jím samým vyrobené, který si Louise pověsila nad psací stůl.[326]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Thorald Laessoe (1816-1878): Lochkov 1842, olejomalba, 28x20cm.  (soukromý archiv, Dr. Robert Mayr)[327]

 

V roce 1844 jel Thorald Læssøe do Itálie a to přes Rakousko. Zastavil se tedy opět na Lochkově a přinesl pozdravy a dárky od Louise Delolme, jako nejcennnější vyobrazení dánského královského páru. Když se pak po pěti letech z Itálie do Kopenhagenu vrátil, styky se svou starou přítelkyní obnovil.[328]

 

Z 13. 4. 1844 je i zápis v Annině památníku od Louise Delolme psaný v Copenhagenu:

„Zu schnell entflieht der Schönheit Glanz, verwandelt sich in Nacht,

flicht Geistesanmuth nicht den Kranz, der dann auch lieblich macht,

wenn Lilien und Rosen fliehn, und Falten Wang und Stirn umziehn.

                                                         Elise von der Seile

Daß wahre, im christlichen Glauben wurzelnde, und also auch mit Herzens Demuth gepaarte Geistesanmuth, so wie jegliche weibliche Tugend Dein Theil werden möge, ist meine theure Anna, der herzliche Wunsch Deiner Dich innig liebenden Louisi Delolme.“

 

V letech 1845-8 byl správcem a justiciár „Verwalter und Justiziaer” Lochkova Josefův syn Wilhelm Brzorád.[329]

 

Anna Brzorádová roz. Delorme 1795-1846 (archiv J. Brzorád)

 

V roce 1846 umírá ve svých padesáti letech Anna Brzorádová, roz. Delorme. Vzpomínku tety Philippine na tento pohřeb má vnučka Selma Mayr: “Když zemřela babička, vyprosili si Židé z vesnice (die Juden aus dem Dorfe sich die Gunst erbeten), že ponesou rakev ze zámku do Slivence, kde byl rodinný hrob. Přirozeně jsem si to představovala velmi slavnostní: staří Židé s dlouhým vousem, jako byli vyobrazení Abraham a Isaak v Bibli.“[330] Místo hospodyně zastane 21letá dcera Philippine.

 

K revolučním událostem roku 1848 se váže i vzpomínka pozdějšího ministra vyučování a předsedy vlády, kterým byl JUDr. Leopold Hasner Ritter von Artha (1818-1891)[331].  Do té doby úředník dvorní prokuratury ve Vídni, se 26 května 1848 se ženou přesunul před revolučními bouřemi Prahy, kde bylo klidněji. Ale jak sám píše, „jak se říká z deště pod okap“. V bytě na nábřeží, kde byli od 11. 6. a v jeho okolí pak čelili Hasnerovi ostřelování Starého města. 17. června město kapitulovalo. Dále Hasner ve svých vzpomínkách píše:

         "Vydechli jsme úlevou. Ale po zkušenosti, kterou jsme právě měli, jsme se v žádném případě nemohli cítit úplně klidně. A tak jsme s radostí přijali pozvání jednoho mého přítele, Dr. Brzoráda[332], abychom ho doprovodili na statek jeho otce, Lochkov ležící poblíž Zbraslavi, později bydliště spisovatelky Ossip Schubin. Poté, co jsme tam strávili den v příjemném venkovském prostředí a mezi přátelskými lidmi, zprávy z města oznámily, že nastal úplný klid a mír a my jsme se tam vrátili." [333] 

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Josef C. Brzorád (1777-1857), Dager. p. M. Le Pescheur 24. 5. 1849[334]

 

V seznamech členstva Vlastenecko hospodářské společnosti v Praze ze 40. let zůstalo nevyplněné prohlášení na jehož rubu je ručně psáno “Joseph Brzorad, Gutsbesitzer in Lochkov”. Josef však nikde jako člen uveden není na rozdíl od syna Karla.[335] Období 1846-1857 mapují také vzpomínky vnučky - Anny Brzorádové, které uvedeme následně ve zvláštní podkapitole.

 

V roce 1850 píše professor MUDr. Jan Helcelet (1812-1876) svému příteli filosofovi Janu Ignáci Hanušovi (1812-1869) – oba národní buditelé, účastníci revolučního roku 1848 a přátelé Boženy Němcové - : P.S.1.„Napiš kdy zajedeš k Brzorádům a kdy se vrátíš“. Poznámka editora k textu říká, že“ jde o syny Josefa Brzoráda, majitele velkostatku Lochkova u Radotína, Wilhelma a Karla s nimiž se Hanuš přátelil.“[336] Připomeňme, že dění roku 1848 se aktivně účastnil Josefův bratr, pražský advokát JUDr. Jan Brzorád, člen Národního Výboru a také, že někdy v letech 1848-1850 hostí Boženu Němcovou ve svém nymburském domě Josefův synovec Antonín Brzorád.

 

V belletristickém týdenníku Lumír, vydaném v Praze roku 1851 byl otištěn „výtah ze čtvrtého výkazu dobrovolných příspěvků k zbudování českého národního divadla“, který na straně 813 uvádí: „ … - p. Josef Brzorád, majitel statku Lochkova, 100 zl., - …“

 

Roku 1853 odevzdal Josef Brzorád justiciárství Lochkovského panství synovi JUDr. Vilému Brzorádovi a hospodářství statku jako pachtýři (pronajal) synovi Karlovi. [337]

 

V prosinci roku 1853 se přihodila nehoda 12ti-leté dceři lochkovského revírního, jemuž neúmyslně spustila po příchodu domů puška tak, že dceru přinesli s přestřelenýma nohama.[338]

 

V dopise z 2. 2. 1854 píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii, že dcera Anna byla na Zbraslavi na dětském plese pod ochranou paní nadlesní „unter der Protekzion der Frau Oberförsterin in einem Kinderball“, kde byla honorace zbraslavská, ale i z Prahy. Zavezla ji tam Filipine a byla tak hodná, že ji v pondělí zase dojela vyzvednout. Včera obdržela zase urgentní pozvání „eine dringende Einladung“ od německobrodské Marie, aby k nim přijela na masopust „dem Fasching“. Doprovodila by jí až do Kolína na vlak, Eduard by dal na cestu do Kolína k železnici k dispozici koně. Josef však svolení nedal.  Karel s Emmou ten den odjeli do Prahy a Josef se nemohl dostat do Slivence na mši, protože cesta byla příliš zasněžená a kvůli dešti z včerejší noci byla nesjízdná i polní cesta pro saně.[339]

 

Josef Brzorád  (1777-1857) , foto Langhans, archiv J. Brzorád

 

20. 6. 1857 Josef Brzorád umírá. Vnučka Anna vzpomíná na nemocného, kašlajícího dědečka, kterého již nesměly líbat. ”Měl chudák rakovinu oka. Když ležel mrtvý na své posteli, museli jsme klečet a modlit se a políbit mu ruku. Byl vystaven ve velkém sále, kde se jen otevřely jedny tapetové dveře, položen v kapli, která byla v přístavku zámku, a kde bylo místo jen pro oltář, kněze, ministranty a velký „Todte-Denkbilder“ se svícemi tlustými jako paže, které ten den hořely, kde byla za zemřelé čtena mše. Anna Delorme a dvě malé tety Luisy, které byly pohřbeny ve Slivenci.“[340]

         Na pomníku, který rodičům na sliveneckém hřbitově nechaly zhotovit děti, lze ještě dnes nalézt nápis: Hier ruhen im Frieden unsere theuern Eltern Anna Brzorad geb. Delorme geb. den 9. Juni 1795 gest. den 12. April 1846 Josef Calasanz Brzorad geb. 2. Oktober 1777 gest. den 20. Juni 1857 Herren des Gutes Lochkov.“

         Na pomníku je také užito plné jméno křestního patrona, svatý Josef Kalasanský - Joseph Calasanz (1557-1648). Pomník, ač ještě kolem roku 2000 rozvalen, je posledním náhrobkem hřbitůvku a byl péčí farnosti opraven, nápisy umístěny zpět do desky s Božím okem a kropenkou a vztyčen na podstavci na hřbitově kostela.[341]

 

 

Deska náhrobku a ostatní jeho části na sliveneckém hřbitově u kostela roku 2008

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: náhrobek slivenec 3Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: vsechny tri casti

 

 

Jeho syn Vilém (1814-1898) na svého otce vzpomíná takto: “Byl hodný a vděčný syn, laskavý bratr, manžel a otec. Od mládí pilný ve vědách, zvláště nakloněn přírodním vědám, vedl si denník (jehož šest sešitů vlastním), meteorologická pozorování (která jsem předal univerzitní knihovně v Praze), dopisoval si se svým otcem česky,  uschoval si každý dopis, který jeho otec a bratr Vojtěch (před svým odchodem z Čech) v Nymburce zanechal. Mám jich více než sto uschováno v Jinonicích u Prahy.  Byl lidumil – filantrop “Menschenfreund”, jako vlastník statku ale hospodárný, přesto skutečným otcem chudých, pomocník v nouzi, takže farář Brož při jeho pohřbu poznamenal, že v okolí nebyl nikdo, kdo by ho nemiloval a nectil. – Byl dobrý pedagog, co se týče psychické a fyzické výchovy, zbožný, ale s husitskou tolerantností a touhou po svobodě  von hussitischer Toleranz und Freiheitsliebe” (?), nekompromisní, kde byl o své pravdě přesvědčen. – Jako milovník knih zanechal po sobě okázalou knihovnu, takže každý z jeho 8 dětí jich dostalo hodně, zanechal i sbírku minerálů. [342]

 Jinde Vilém o otci píše: „Chování jeho bylo tiché málomluvné ale přeze všechnu pevnou přísnost, lidumilovné v té míře, že – ačkoliv co právomocník a hospodař čas od času nucen byl jemu podřízené kárati ano i trestati předce žádného z nich nebylo, který by k němu nebyl choval lásku upřímnou, ba důvěru jako k otci dobrotivému. … Vychoval i zaopatřil 8 dětí: 5 sinů a 3 dcery tak, že jen na nich záleželo zaujímati v zemi i vně postavení jich stavu zuplna přiměřená.

 

Vilém Brzorád (1814-1888), archiv J. Brzorád

 

Co zvláštnost časovými poměry povstalou dovoluji si ještě dodati: rodiče jeho byli ryzí Čechové a synové jim zvláště dědečkovi dopisovávali vždy jen česky. Školni vychování ale i způsoby tenkráte v zemi panující – i u našeho otce – jenž ostatně nikdy neztratil vřelou lásku k vlasti i k jazyku mateřskému a ačkoliv byl osobním ctitelem všech národovců, též domácím přítelem v rodině Františka Martina Pelcla (jedna téhož vnučka jest moje choť) – to zpusobili, že přivikl v rodině a v obcování se známými používati v řeči i v písmě jazyka německého, ano i když od jeho sestry syn Jan Černý (otec Tomáše Černýho Doktora práv  ) znaje jeho lásku k jazyku mateřskému jemu psal česky – tomu to vykládal za povážlivou smělost osloviti staršího příbuzného v jiné než jemu obvyklé řeči. I děti jeho výhradně byli česky vychováni a předce pamatuji, že jsem byl poněkud tejrán v rodině pro mou nedokonalou znalost české řeči. Ostatně kupoval rád České knihy i byl by se stal spoluzakladatelem Matice České, kdyby nebyl dal za takového zapsati mne, což se stalo k radě nezapomenutelného Josefa Jungmanna, aby se totiž užitek z nákladu na to daného déle v rodině použíti mohl.

Šetrnost byla u něho vlastností vynikající, kterouž se zachovali rodině listiny i dopisy od r. 1773 zacinaje i měl obycej vedsti denník o vsom co se jemu zvlastniho prihodilo a z kteréhož i z dopisů oných by se dali sestaviti obrazky casove zajímavé sotva méně než byli ty co nedávno z denníku Dr. Held oznamila Bohemie. “[343]

Obsáhlou korespondenci Josefa Brzoráda s jeho otcem chová dnes Archiv Národního Muzea ve fondu Černý. Diář bohužel ve fondu patrně není.

 

Při návštěvě Else Fritschl ve Štýrském Hradci se podařilo vyfotit lochkovské skleněné těžítko a akvarel – obojí stojí dosud na dochovaném psacím stole jejího předka Antona Erbena. Obrázky pochází asi z roku 1850:

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Acer\Documents\dočasné\pokusny_soubory\image001.gif

Rozmazaný detail téhož bez lesku

 

 

 

 

Z deníku Tomáše Černého JUDra (1840-1909), advokáta v Praze a synovce Josefa Brzoráda.

 

Z denníku Tomáše Černého JUDra, advokáta v Praze /1840-1909/.

 

Návštěva u Josefa  Brzoráda na Lochkcvě.

V neděli, 26 října 1856.

Po kostele čekalo na mne překvapení. Tatínek byl psal na Lochkov, aby pro nás jednou v neděli zajeli, zároveň i nám krok ten svůj oznámil. /byla s ním jeho sestra Márinka , Marie provd. později za Jana Šámala, a tetička asi Josefína rod Mašínová provd. za Františka Plačka, sestra Marie M. Černé, matky Tomáše/. Strýček Karel Brzorád přijel s kočárem pro nás. On sám ostal v Praze; my vsedli do kočáru a uháněli k Lochkovu přes Hlubočepy a přes Slivenec novou, v Sllivenci ještě ani nedokončenou silnicí. Do Lochkova přijeli jsme v 1/2 12. Strýček /starý/ přisel nám dolů naproti. Změna na něm patrna od těch sedmi let, co jsem ho neviděl. Přímá druhdy postava nyní sehnuta, jedno oko zastřené černou páskou / vyteklot mu následkem lišeje/, nohy ohnuté pakostnicí v kolenou: avšak na tváři ta sama mírnost i pokud možná zdravota. Přivítal nás nelíčeně: „Grüss dich Gott; - hab mich schon geärgert, dass du nicht hergekommen bist!" Nahoře čekala nás taktéž nelíčeně tetička Filipinka. Zároveň představili nám sestřenici Louisu, dceru Filipovu /Brzoráda po Chlumském/. Odložili jsme svrchniky a přisedli ku pohovce, na níž strýček seděl. Měli jsme co povídati a nač odpovídati. Potom strýček okazoval některé své nástroje fysikální, chválil si kapky Morisonovy, ty že mu pomahají nyní v osmdesátém roce; radil je tež tatínkovi. Přišel oběd výborný, bylo mladé posvícení. Koláče po obědě mně výborně chutnaly. Častovali nás též vínem Lochkovským. Mluvili jsme nazvíce česky, potom teprv kvůli Louise německy. Byliť její rodiče v Polsku; ona tudíž polsky umí a německy; česky ale nikoli. Po obědě šli jsme s tetičkou ku strýčku Karlovi. Tetička byla doma a -těch množství dcer; jest jich 10; dva syni jsou v reálce, jeden v Rakovníce, _druhý v Praze. Dvě dcery jsou vyrostlejší; mladší z nich Lotti, byla doma. Přiběhla a udělala chladný, uštěpačný kompliment a pak odběhla. Když ji vybízeli, aby s námi šla na procházku, bylo jí příliš zima. Podivné to chování, která mne vskutku ne tak mne jako spíše Márince kvůli urazilo. A při tom jest jí teprv 15 let. Starší Emma, byla na procházce s vychovatelkou svou/ Albinou Fontanovou/.potkali jsme je; bylali Lotti uštěpačná, Emmin obličej zdál se mi hrdostí přihlouplý. Žádná z nich by se mně nelíbila. Vychovatelka zdá se ve smýšlení "sprostá.".-

         Byli jsme tedy na procházce na vinici. Ležít tato na svahu vršku, dole ouzké udolí, s křovinatými stráněmi, a zeleny na dně louky kobercem. Ticho po krajině. Stromy podzimkem pestře barveny. Vábný recessus Musarum. Potom chodili jsme rozličnými stromořadími nazvanýmy jmény synův. Strýček vypravoval komu dřív Lochkov patříval, co a jak se zdařilo. Po cestě od Chuchlí přišel strýček Karel pěšky z Prahy. Nám kvůli byl se vzdal kočáru. Šli jsme nyní na místo odkud pěkná vyhlídka až k Vltavě. Potom vrátili jsme se domů. Strýček mě prováděl v zahradě, okazoval své auly Džersonovy a sláměné, svou cameru obscuru atd, až byl čas k svačině. Při ní byly též Lotti a Emma s vychovatelkou, též strýček Karel.

         Mluvilo se to a ono, slečna Albína se mně zprotivila. Po svačině Karlovy odešly, strýček sám též. Tetička s děvčaty sedly si k šicímu stolku, já se strýčkem na pohovku, on povídal o svých časech, o svých známých, já dával pozornost na jevo. Konečně ulehl si strýček, všichni sesedli jsme se kol stolku u pohovky a hovořili důvěrně o všeličems. S Lousou jsem dříve mluvil mnoho o Polsku a polštině. Zdá se býti dobré děvče, ač vědecky nepříliš vzdělaná. Tetička musila mhoho čísti. Dostalyt ony zvláštního vychování. - Otci vždy předčítají, kávy nesmějí píti; ona jest ale těž příklad pečlivé dcery. Tetička Anna právě byla v Praze, měla však přijeti zítra. V 1/4 11 jsme se rozešli. Já spal ve studenu, ale výborně.

         Probudil jsem se asi v 1/2 5. V 6 hodin zahrčel kočár před okny, který měl mne vézti do Pahy. Do osmi hodin jsem tam musil býti. Vyskočím, hodím šaty na sebe, dám Louise s Bohem, posnídám studené mléko, rozloučím se se všemi a již jsem seděl v kočáře. Márinka ostala na Lochkově na několik dní. …

          Přijela Márinka z Lochkova, doprovázená tetičkou. Byly prý tam hodně. veselé, obzvláště tetičkou Annou. Strýčka Karla Márinka též chválila, ale dcery jí byly pyšné. Když prý tam Janíček Dlabačův byl, obě byly do něho zakoukané.... .[344]

 

Rozloučení s Josefem Brzorádem na Lochkově.

 

V úterý 23. června 1857.

„V domě Otce mého příbytkové jsou mnozí i jdu, abych je připravil Vám.“

Bolestně dotknula se mne zpráva, již jsem v neděli úmrtním lístkem obdržel. Strýček Lochkovský Josef Brzorád skonal v sobotu o sedmé hodině ranní. Ačkoliv stav jeho bídný, když jsem posledně ho spatřil, brzké skonání zvěstoval; nicméně překvapen byl jsem náhlou zprávou. Jak rád bych ho byl viděl jednou ještě před smrtí. Na pohřeb tam jeti bylo ihned mým úmyslem i potvrzován jsem v tom byl strýčkem Plačkem. Čekal jsem dnes i včera zdali kdo z Nymburka přijede. Včera večer tetička Adleta (tj. Černá rod.Vindová žena Filipa, bratra Jana Černého, otce Tomáše) se slečnou Brzorádovou, s Jeníčkem Dlabačovým (bratranec Tomáše, syn Marie Kateřiny rod. Černé, sestry Jana Č., otce Tomášova a Jana Dlabače MUDra.[345]) Dnes ráno vyjel jsem společně v 7 hodin fiakrem. Den byl krásný, parný, prachu množství. Čerstva nám ubývalo cesty, přijeli jsme přes Slivenec do Lochkova aso v 9 hodin. V 10 měl býti pohřeb. Tetičky obě sešly nám naproti, obě ve smutku. Anna první. Měla dnes obličej vskutku krásný; tichý boj bojoval na pobledlých jejích lících se zmužilým trpěním: Smutný byl to pohled, prochvělo se srdce mé. Přišli jsme nahoru. Strýček Vilém a Karelpřijmuli nás, oba bolem naplnění, ale ustanovené mysle. Též Chlumští dva byli tam i s tetičkami. Pomalu přišli též i ostatní bratři. Eduard, Rudolf, Ferdinand; přišli i kněží. Se strýčkem Vilémem šli jsme nahoru do pokoje, kde strýček ležel. Svíce hořely kol rakve. Větřík províval otevřenými okny. Odkryli jsme víko. Mrtola ležela, ruce na dlouho položené přes kříž, v černý rubáš oděná, hlavu nazad zvrácenou, oko jedno zavázané, druhé v sloupu, ústa otevřená. Slabý byl zápach těla ač již čtvrtého dne leželo. Ubohý, mrtev ležel v kole truchlící rodiny; a mně předce ani dost málo lítosti nevřelo v srdci, jen vážná truchlost hostila v něm. Nikdy, nikdy doposud necítil jsem tak jasně nesmrtelnost duše lidské. Zde tělo leželo přede mnou: mohla duše též zhynouti? – Nemožno. Poslední čas prý strýček velmi mnoho trpěl s okem; však že se ku konci přece poněkud lepšilo, domýšlel se lékař, že vydrží až do podzimku. V sobotu ráno, probrav se ze spaní žádal mléko. V tom, kdy zakašlal, táže se jej Karel, zda-li nechce té? Dej mi, byla odpověď. Karel šel to říci Filipince; Anna přijdouc táže se otce nechce-li mléka. Dej mi praví. Vzav k ústům sklenici a píti počav, náhle hlavou naznak klesl  - nít života jeho byla přetržena.

         Okolo 10 hodiny kněži vybrali se nahoru i počaly se modlitby u rakve. Lidu bylo plný pokoj, takže jsme s Jeníčkem u dveří sotva místa dostali. Po té snesla se rakev i průvod se počal – Smutné bylo to podívání! Synové se slzami v očích nesli rakev otcovu, po té statkáři okolní, na to výminkáři, deputátníci; do Sliveneckého kostela pak synové opět rakev vnášeli. Kněz vystoupil na kazatelnu i držel řeč pohřební. Z řečnického ohledu byla bídná, avšak nemohla hlásati než pochvalu nebožtíkovu.

         Narozen byl v Nymburce r. 1777 dne 12.října, měl tedy letos právě dojíti roku osmdesátého. Studovav práva státní službu odbýval v Mladé Boleslavi, v Kutné Hoře, v Krakově. Pro nemoc vzdal se jí i zastupoval otce svého na statku Lochkovském; po roce přešel v držení jeho r. 1808. Zde ztrávil po celé půl století život bohabojný, věnovaný vědám a blahu poddaných svých; zvláštním péče jeho předmětem byla škola a chudina. V kole vzorné rodiny dočkav se stáří vysokého, zesnul v Pánu.

Toť jádro řeči. Po mši úmrtní pohřbena rakev u dveří kostelních, podle choti zvěčnělého. Lidstva na malém hřbitově takové bylo množství, že mi nemožno bylo k hrobu přijíti. – Synové sami spouštěli otce do hrobu, oni první lopaty země vrhli na tělo jeho, po synech dcery, pak vnučky, potom my jsme poslední milému vzdali úctu patriarchovi rodu našeho. Všecko plakalo, vše tonulo v slzách, i rodina, i lid a „zdaliž pak dá mu Bůh radost věčnou?“, pravil stařeček vedle mne, kterážto slova štkání vyrvala prsoum mým. Po pohřbu čtla se jedna ještě mše sv., po té vsedlo se do vozů a jelo se na Lochkov. Obědvali jsme u strýce Karla 25 sedělo nás u stolu a mezi těly nebylo dětí strýcových. Bavili jsme se s Jeníčkem, protože s jiným nebylo s kým. Málo si nás zajisté všímali; kdož by jináče mohl žádati; Hauptmann seděl v druhém pokoji s učitelem /který nahrublým se mi zdá/ se sestřenicemi. Jen Emma prošla několikráte, dnes více jsem si jí vážil vida upřímnou bolest její o pohřbu a slzy jí z očí kanoucí. Když jsme asi po ½ 4 vstávali od stolu, ptal jsem se Lotti po matce její německy, a poněvadž ona neupouštěla od svého ironického úsměvu, užil jsem ho i já se vší chladností. Přišedším do pokoje scházel nám Jeníček Černých /bratranec Tomáše, syn Adlety rod Vindové a Filipa Černého, bratra otce Tomáše, Jana/ i vyšli jsme ho hledat a já s radostí použil jsem příležitosti té, abych posledně rozhlídl se po Lochkově. Nebo, že sem tak brzy více nepřijedu: to téměř jisto. Se strýčkem zmizelo, co mně zde rádo vidělo, a tetičky beztoho že zde též neostanou. Strýčkova Karlova rodina nám již vzdálena. Šli jsme s Jeníčkem podél svahu onoho lesnatého sklánějícího se do vábného údolíčka, šli jsme podél vinice, i vyslali naposledy zraků svých po háji slavičím. Slunce chýlilo se ku vzdáleným pahrbkům a klidná krajinka čarovábný skýtala pohled. Mezi tím odjela nám tetička Adleta i slečna Brzorádová. Na nás čekal vůz Karlův vezoucí též tetičky Chlumské. Rozloučili jsme se s Lochkovskými dušemi dobrými v zahradě a vsednuvše uháněli jsme ku Praze. Rada Jakub pilně ku spěchu měl bystré koně. Tetička Filipova byla nad obyčej hovorná, i vesele nám uplyvala cesta, obzvláště, kdy náhlý dešť nám veselosti přimnožil… Smuten jsem vyjel, mírně vesel jsem se navrátil…

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád Josef (1777-1857) Parte

Parte Josef Brzorád (K.k. Hofbuch druckerei von Gottlieb Haas u. Söhne in Prag)

 

 

Děti Josefa Brzoráda a jeho ženy Anny byly: Philipine (1812-1886), Karel (1813-1871), Vilém (1814-1898), Marie (1818-1888), Eduard (1820-1898), Ferdinand (1822-1863), Rudolf (1823-1890) a Anna (1833-1865).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

Philippine Brzorádová (1812-1886)

28. 3. 1812 se na Smíchově narodila dcera Philippine Brzorád. Narodila se na Smíchově v čísle 80, křtěna u sv. Filipa a Jakuba jako Philipine Anna Theresia. Otec udán jako „Josef Brzorád, Svobodný Pán na Lochkově“. Za kmotry šli Anna a Ferdinand Delorme a Caspar a Teresia Weisenberger.

Dochoval se „radostný libo zpěv“ školní mládeže lochkovské, jehož krasopisná kopie se zachovala. Učitel zjevně předjímal nobilitaci Brzorádů:

 

“Libo zpěv na den Prvního Maje, na

den jmena, Urozene a Usslechtile Panně

Filipině, Šlechtičně z Brzorádů.

Jménem Školní Mládeže Lochkovské

v poníženosti přednesený.”

 

 


1.Vítej slavný den Máje

jarní okno do světa

v němž se rozvíjejí háje

i vše kvítí rotkvéta.

Stromové se zelenají,

ptactvo líbězně zpívá

hory, pahrbky plesají

vše stvoření okřívá.

 

2.I my též se radujem

stvořiteli děkujíce,

že nám dal dočkati ten den,

chválu mu prozpěvujíce.

Za všechny dary a milosti

buď nejsvětější jméno

kteréž nám dává z výsosti

tisíckrát velebeno.

 

3.Příčina to radosti

v den Filipa svatého

kterýž slaví v pobožnosti

a nosí jméno jeho

Na křtu svatém obdařená

jest překrásná květinka

v ctnostech a mravech zdařená

šlechtična Filipínka.

 

4. S níž jako s prvním darem

přešlechetní rodiče

byli od milosti Božské

potěšeni velice.

S nimiž i my se radujem

kteráž jsou vrchnost naše

k nám převelmi dobrotivá

milostná v každém čase.

 

5. Pročež se vší uctivostí

jak malí tak velicí

vinšujem v poníženosti

zdraví vždy trvající

radostného živobytí

štěstí a potěšení

ušlechtilé Filipínce

žádáme bez zkončení.

 

6.Bože darem všech milostí

potvrď naše mínění

by laskavá vrchnost naše

došla trojí odměny.

S jejich milými dítkami

by se vždy radovali

zde ve světě i na věčnosti

v nebi šťastně shledali


 

Filipína zůstala neprovdanou pannou. Po smrti matky se roku 1846 ujala otcovi domácnosti. Bylo jí tehdy 34, Karlovi bylo 33 a byl ženat s Emmou Tschapek , Vilémovi bylo 32 a byl ženat s Antonií Svěcenou, Marii 28 a byla vdaná zua inž. Hauptmanna, Eduard 26 se ženil až roku 1852, Ferdinand 24 zůstal svoboden, Rudolf 23 byl již v Uhrách ale Anně tehdy bylo 13. Po prodeji Lochkova roku 1862 ztratila domov a žila u provdané Anny a Marie. Po smrti Anny (1865) se ujala jejích dětí. Antonii byly 4, Anselmě 2 a Vilémovi rok. Teta pomocnice, vítaná ve všech domácnostech plných dětí. “Teta Filipi” je často zmiňována ve vzpomínkách[346]  neteře Anny Brzorád (uvedeny níže v samostatné kapitole). Selma Mayr, kterou také za sestru vychovávala, o ní píše “V mých vzpomínkách je malé, drobné postavy s hnědými vlasy a velkýma, modrýma očima, černým krajkovým čepečkem, krinolínou, půvabnýma, po stranách vázanýma botama. Když šla někdy s otcem (Anton Erben) do divadla, či na koncert, měla pěknou hedvábnou halenku, přes čelo sametovou stuhu se šperkem z pravých perel a bílý, na třírohý složený kašmírový šátek s dlouhým postraním třepením, který se mi obzvláště líbil

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: tante filipi 1862

Filipina Brzorádová (1812-1886) roku 1862, archiv J. Brzorád

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorád tante filipi

Filipina Brzorádová (1812-1886, archiv J. Brzorád

 

Když se sešeřilo, prosili jsme: “Bitte, Tante , erzähle von Lochkov und wie Du klein warst” – Prosím, teto, vyprávěj o Lochkově a jak jsi byla malá. Tady mnoho z těchto vyprávění zůstává v mých vzpomínkách živě vybarveno dětskou fantazií. Jak byla královna dánská na návštěvě na Lochkově, jak se před kočárem splašil kůň a teta z kočáru vypadla a spadla hlavou na kámen – bělouš s vlající hřívou, babička (Anna Brzorád roz. Delorme) se pevně držela, teta vletěla velkou rychlostí do příkopu, kočí sletěl a běžel za kočárem, aby sebral opratě, které se smýkaly po zemi, pracující na poli přibíhali na pomoc, bylo to poutavé jako pohádka, proto si vše tak živě a barvitě vybavuji.”[347]

„Tante Philipi“ umírá v Praze 4. 11. 1886 po několika týdnech nemoci na zápal plic. Neteř Selma Mayer: ”Celý svůj život se starala a pracovala jen pro druhé. Skromná, tichá, spokojená s málem. Neúnavné píle, vroucné důvěry v Boha a náboženských hodnot, milý, vzácný charakter.”[348] Filipína byla v rodině důležitou postavou a pro svou roli hospodyně, kterou po smrti matky zastala, patřila do životního příběhu mnoha příbuzných.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Hrob na Olšanech VI.9c.145

Filipíny Brzorádové (1812-1886) a její neteře Anny Hauptmannové (1845-1937).

Foto JS 2018

 

Hrob na Olšanech VI.9c.145

Filipíny Brzorádové (1812-1886) a její neteře Anny Hauptmannové (1845-1937). Detail.

Foto JS 2018

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dělítko

 

Karel Brzorád (1813-1871), vlastník statku Lochkov

 

Karel Brzorád se narodil na Smíchově č. 80 27. 5. 1813, pokřtěn jako Karl Ferdinand Johann Kašpar.[349]  Studoval na pražské technice, tehdy českém stavovském polytechnickém institutu v Praze, kde na konci druhého semestru roku 1831 získal prémii 10 zlatých.[350] Postupně byl nájemcem statků Dobříč, Lochkov a Kleneč pod Řípem. Byl členem pomologického spolku, dlouholetým činným členem Vlasteneckého hospodářského spolku a průkopníkem pěstování řepy pro cukrovarnický průmysl. Byl následníkem rodu na Lochkově a jeho rodina byla velmi početná. Oženil s Emmou Čapkovou / Tschapek (1814-1875), jejíž otec byl Ferdinand Tschapek a matka Thekla dcera Václava Kleina, měšťana z Kolína. [351]

 

Karel Brzorád (1813-1871), archiv Jiří Brzorád

 

Ferdinand Čapek, byl dříve skelmistr v Temníku u Větrného Jeníkova, kde upadl do křídy[352], v letech 1796-1821 na huti v Tasicích č. 1. (Ledečské panství uzavřelo nájemní smlouvu s platností na 25 let s huťmistrem Ferdinandem Čapkem, který následně vybudoval na vlastní náklady sklárnu a začal ji v červenci 1796 provozovat.[353])  Později byl zřejmě obchodníkem v Praze. Tschapekovi měli snad až 16 dětí.[354]

         Z mnoha dětí rodiny Čapků byla nevěsta Emma (1814-1875) nejmladší. Její nejstarší sestra Lotti Tschapek (*1797) si vzala Andrease Schnella (1795-1871).[355] Tschapkovi i Schnellovi byly pražské, kupecké a zámožné rodiny.[356] Jedna sestra Andrease Schnella Barbora si vzala Wenzla Tschapek, nájemce v Nečtinách[357], druhá jeho sestra Marie Schnell se roku 1885 vdala za hradního inspektora, Ernsta Rudolfa von Wartburga.[358] O rodině von Wartburg a Schnell mnohé podrobně v textu Josepha Rudolpha von Wartburg Pozdrav ze Schlossbergu. [359]

         Skrze manželku Emmu a její německy mluvící rodinu Tschapek byla tedy rodina Karla Brzoráda spřízněna s rodinou Ernsta Rudolfa (1783-1860, od 1856 von Wartburg, K.K. Hofburg-inspector / Prager Burghauptmann). Jeho syna JUDr. Josefa „Pepi“ Rudolfa von Wartburg, později okresního hejtmana v Salzburgu, majitele válečné medaile, medaile za státní službu a za ozbrojený čin - Medaille für die bewaffnete Macht[360], zmiňuje ve vzpomínkách Anna Brzorád, když píše, že když se přestěhovali z Dobříče, byl na Lochkově hon a u stolu seděli tety a “Pepi Rudolf, später v. Wartburg”. JUDr. Joseph „Pepi“ Rudolph von Wartburg ve svých pamětech zmiňuje hony na Lochkově v době, kdy pracoval u pražského státního zastupitelství a bydlel s manželkou a synem v Schönbergerovském domě[361]: „Zima 1853/54 proběhla klidně a jednotvárně. Opět jsem byl jednou na zimním honu na Lichkově.“(SIC![362]) „Der Winter 1853/4 verging ruhig und gleichförmig – in Lichkau war ich wieder einmal auf der Winterjagd gewesen.“[363] Roku 1856 u příležitosti stříbrné svatby přijel císař Ferdinand do Prahy a Pepi požádal otce Ernsta, aby využil svých 50 let věrné služby hradního inspektora k žádosti o šlechtický titul. Ten žádost po dlouhém váhání podal a pro věrné střežení Hradu - „Bewachung der Burg“ si zvolil predikát „von Wartburg“. „Pro tento úspěch si na nás opět vzpomněli všichni přátelé a známí.“[364]

 

Karel měl nejprve pronajatý od Lochkova nedaleký statek Dobříč, v jehož čísle 1 dle matrik nejpozději od 1840 do 1853 s rodinou i bydlel.[365]  Roku 1845 je jako člen pomologického spolku uveden v seznamu Herr Carl Brzorad Pächter zu Dobritsch auf dem Gut St. Joan.[366] Nejpozději od roku 1849 je pak členem Vlastenecko hospodářské společnosti jako nájemce Dobříče.[367] Později se stává nájemcem Lochkova – u svého otce, později (kolem roku 1853/4) statek po otci přebírá a prodává ho roku 1862. Alodní (alod = nemovitost a movitost, se kterou jejich vlastník mohl volně nakládat, plné vlastnictví) statek (230,44 ha) se zámečkem, dvorem, vápencovými lomy, vápenicemi a cihelnou roku 1862 koupil smíchovský židovský velkostatkář Karel Kirschner, roku 1866 krátce zemský poslanec.[368]

         Schematismus z roku 1881 uvádí u Lochkova celkovou rozlohu přes 230 hektaru a odhadní cenu z roku 1861 na 152.000zl. Na statku Karla a Anny Kirschner (následní majitelé Lochkova) se v roce 1881 nachází mramor všech barev, výtečné hydraulické vápno a červená hrnčířská hlína ve velké výtěžnosti. Z průmyslu je zde (již v Schematismu pro 1870) pivovar se sušárnou s výstavem 96 Hktl., pronajatý pražské Klatscher & Löwy, cihelna a vápenka.

14. 3. 1862 byla domácnost Karla Brzoráda policejně hlášena také v Praze 1275/II. V roce 1863 častěji navštěvuje v obchodních záležitostech Jindřicha Fügnera, člena obchodní komory a pražského zastupitelstva.[369] Odchází na statek Kleneč pod Řípem, či u Roudnice, kde je roku 1863 nájemcem.[370]

Dle Zprávy o plné a valné hromadě hospodářského odboru Roudnického odbývané v Roudnici dne 23. dubna 1867, „O otázce: 4) Jest pro hospodáře prospěšno, používati krav k tahu? pojednal nejdříve p. Karel Brzorád z Klenče, vypočítav zevrubně, jak velký užitek dá dvé krav, kterých se zároveň k potahu užívá.“[371]

Karel se zajímal o archeologii, roku 1868 upozornil Mořice Lüssnera, archeologa, vlastence a tehdy i roudnického okresního přednostu na mohyly v lese mezi Černoučkem a Jenovsí.[372]

Po Karlově smrti 17. 2. 1871 byla Kleneč prodána. 12. 6. 1872 domácnost hlášena policejně v Praze 315/III.  “Peněz zbylo nanejvýš málo”, píše dcera Anna, “a po smrti matky 5. 4. 1875 v Solnohradě - Salzburgu) byly pryč”.

 

Dospělosti se v rodině Karla Brzoráda dožilo 11 dětí: V této zámožné rodině guvernantkami a domácími učiteli dostalo se i dcerám pečlivého vychování a vzdělání - ovšem německého. Byly pak většinou učitelkami v německých školkách, či v rodinách. Zde je možné vidět souvislost s rodinou Delolme, kde dcery byly význačnými guvernantkami. Dokonce i návštěva dánské princezny roku 1838 v Praze, jak se později dočteme, vedla k založení prvního pražského dětského zaopatřovacího ústavu podle dánského vzoru. Dcer bylo devět, synové tři: Emma (1839-1911), Lotti (1837-1931), Karl (1842-1919), Pepi (*1844), Jaro (*1848), Thekla „Etelka“ (1845-1903), Anna (1847-1934), Klara (1850-1924), Zdenka (1850-1924), Gusti (1851-1940), Viktorine (1853) a Ferdi (1855-1930).

 

1. Emmanuela „Emma“ Cichra (1840-1911), narozena na Dobříči č.1 [373], Kindergätnerin v Praze, po prodeji Lochkova bydlí s Annou a Zdenkou v Praze 44/II. V Národních Listech z roku 1868 čteme: Dětská zahrádka na Smíchově zřízená slečnou E. Brzorádovou podle všeho těšiti se bude skvělému zdaru, neb rodiny uvědomělé, nahlížejíce dobrotu takového ústavu již před otevřením jeho ohlašují dítky své, chlapce i děvčátka. Ředitelkyně slečna E. Brzorádová sepsala také „prospekt", v kterém účel a podstatu dětské zahrádky vůbec velmi jasně naznačila. V sobotu dne 13. t. m. bylo otevřeno české oddělení spůsobem slavným, přednáškou ctěné naši spisovatelky paní Žofie Podlipské o 4. hodině odpůldne.[374] O okolnostech vzniku školky se šířeji lze dočíst v delším dopise otištěném v Pedagogických rozhledech.[375]

Byla autorkou spisu, který byl léta nabízen v Ottově nakladatelství: „Společné hry,  hry rukami a prsty, pochody, písně, krátká říkáni a bájky v opatrovnách a dětských zahrádkách jakož i v domácnosti. Sepsala E. Cichrová roz. Brzorádova. (Obsahuje 61 čísel, většinou s nápěvy.) Cena 48 kr“.[376]). „Majitelka dětské zahrádky a učitelka ve výrob, spolku v Praze. R. 1868. zřídila dětskou zahrádku na Smíchově. Provdala se pak za smíchovského okres. tajemníka Cichru, spisovatele českého. Po jeho smrti podjala se také zkoušek před českou zkušební komissí v Praze. Sepsala: Společné hry, hry rukama ú. prsty, pochody, písně, krátká říkáni pro malé dítky v opatrovnách a v dětských zahrádkách jakož i v domácnosti. V Praze, r. 1872. Také přispívala k některým časopisům: zejména k Nar. listům, kde uveřejnila několik úvah o dětských zahrádkách.“[377] Roku 1871 vyšel například ve Světozoru její článek Zaměstnávání dětí v opatrovně.[378]

         Manžel Emmy František Cichra (1832-1875) byl spolupracovníkem Slovníka naučného.[379] Jejich dceru Marii si vzal drážní úředník Rüttig. Vnuci Helmut a Giessbert, profesor v Göttingen a Heidelbergu.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Emma Cichra roz. Brzorád (1839-1911)

 

2. Lotti Brzorad (1841-1931), narozená na Dobříči č. 1, křtěna Karolina, Anna, Thekla, Josefa. [380] Kindergärtnerin v Salcburku pak v Praze s Gusti a Ferdi v Pštrossově 25.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Lotti Brzorád (+1931), archiv Jiřího Brzoráda

 

3. Karel (1842-1919), narozený na Dobříči č. 1, křtěný Karel Josef Ferdinand.[381] Roku 1860-1 nastoupil s bratrancem Vilémem do stavovské inženýrské školy v Praze[382], pak vyšší úředník na železnici; měl s (Evou) Rosinou / Rosou Frantz (1852-1927[383]) šest dětí a bydleli na Smíchově, později na Vinohradech. 1. Emma *1875, vychovatelka oo Cingria +1922 (4 děti, dcera Marie oo Treves, spisovatel v Mnichově); 2. Karoline (1878-1918), učitelka na Vinohradech; 3. Karl (1879- cca 1937), sekretář v Schiltigheim u Strassburgu ve Francii[384], oo Henriette; 4.  Josef *1881 finanční úředník v Plzni oo 1926 Barbora Tykvartová *1879, asi bezdětní[385]; 5. Jaromir Philipp (1884-1935), [386] jako nadporučík byl raněn, major, v Něm. Rak., ředitel berního úřadu ve Vídni oo Hildegarda roz. Bříza (1893-1973), oba pohřbeni v Hietzing; 6. Marianne (1886-1867), profesorka něm. (možná matematiky) na učitelském ústavu v Praze, v Innsbrucku,  oo Dr. Josef  Dinkhauser[387], Stud.-Rat.[388] /Hofrat[389]. [390]

 

4. Josef (Pepi) Brzorád (1844-1916)[391] narozený na Dobříči č. 1, křtěný Josef Ferdinand Karl[392], vrchní inženýr Rotschildových závodů ve Waidhofen. S manželkou Kathi měli 4 syny: 1. Rudi (Rudolf); 2. Karl, železniční úředník, továrník ve Vídni, (ten měl tři syny) a změnil si jméno na Burghart; 3. Ferdinand (1888-) oo 1909 Forstadjunkt und k.k. Reservist, oo Josefa Stadler[393]; 4. Jaromir, změnil si jméno na Burghard.[394]

 

5. Thekla „Etelka“ Erben (1845-1903), narozená na Dobříči č. 1, křtěna Thekla, Anna, Josefa, Karolina.[395] Byla nejprve v Michalovicích u strýce Viléma, pak v Mogyoros u strýce Rudolfa, pak si vzala vdovce po své zemřelé tetě Anně roz. Brzorádové (1833-1865), školního inspektora v Grazu, „k.k. professor“ Antona Erbena. Jeho děti, které měl s tetou Etelky Annou ji tedy nejprve znali jako sestřenku Theklu. Selma Mayr vzpomíná: “Jednou přijela sestřenice Thekla, dcera matčina nejstaršího bratra; měla s sebou citeru a večer na ní hrála písně. … V srpnu 1870 nám otec přivedl novou matku a sice sestřenici Theklu, která u nás již byla na návštěvě. Přišlo mi podivné, že jsme ji měli říkat pouze „Mama“, protože dříve jsme jí přeci říkali prostě Thekla.“[396]  Thekla měla s Antonem Erbenem dceru Annu (1871-1946), která si vzala okresního hejtmana ve Völkermarkt a Klagenfurt JUDr. Wilhelma Klebela. Ti měli Alžbětu, Wilhelma / Williho (ten měl 8 dětí) a Ernsta, který byl profesorem mineralogie v Salzburgu. Tato rodina je dnes v Rakousku široce rozvětvena.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: erben anton u thekla 1876

Thekla Erben roz.Brzorádová (1845-1903) a manžel Anton Erben v roce 1876

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: D:\Jenda\Mary\docasne pokusny_soubory\image003.jpg

Thekla (1845-1903) a její dcera Anna (1871-1946) cca 1890[397]

 

6. Anna (1847-1934) narozená na Dobříči č. 1, křtěna Anna Josephina Philippina[398], učitelka jazyků a vychovatelka šlechtičen v Salzburku, která zanechala obsáhlý text “Errinerungen an Lochkov und Dobříč”, popisující život rodiny Karla Brzoráda na Dobříči, ale i později na Lochkově, kde zachycuje i poslední roky dědečka – Josefa Brzoráda, prodej Lochkova, odchod do Klenče a zmiňuje i osudy sourozenců. K textu se vrátíme na konci výčtu jejích sourozenců. Roku 1895 jako učitelka ze Solnohradu se sestrou Ferdinandou v seznamu letních hostí Potštýna[399].

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image066

Anna Brzorád (1847-1934), foto 1925[400]

 

7. Jaromír Brzorád / Яромíр Иванович Брзорáдь (1848-1927), se narodil v Dobříči č. 1, křtěn Jaromír Josef Ferdinand, kmotrem byl děda Josef Brzorád a jeho dcera Philipine.[401] Jaromír byl sládek nejprve v polské Poznani, kde se roku 1885 (v Splawie) oženil s Helenou Barbarou (*1866), dcerou kuchaře Ignáce Rowinsky (1815-1883) z Kobylepole. Tehdy již byl Jaromír ale sládkem v ruském Rybinsku. Po válce byl v Praze u Schnellů[402], v Tomášské 27, kde i bydlel v prvním patře až do smrti[403]. Měli 4 děti: Anna (Anja) (1886 – po 1968), Jaro(slav), Vladislav (Wladi) (1896-1961) a Helene (1892 - po 1967).

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Jenda\rodokmen\obrazové ilustrace rodokmenu\Brzorád\Brzorad Jaromir Ivanovic 1848\Jaromír 8_soubory\image002.jpg

Jaromír Brzorád (1848-1927)[404]

 

         Dcera Anna/Аня/Anja Brzorad (1886 Rybinsk, Rusko – po 1968 Weng, Rakousko), byla učitelka v Horním Rakousku, v Salzburgu, konečně ve Weng bei Altheim č. 97. Dočítáme se o ní roku 1915: „Weng, 25. února 1915 (vrácena z ruského uvěznění) Místní učitelka, slečna Anna Brzoradová, jejíž rodiče žijí v Rusku už řadu let ve váženém postavení, cestovala k svým příbuzným na začátku dovolené, jako každý rok, a byla zde překvapena válkou. Teprve nyní, po sedmi měsících, byla propuštěna z válečného zajetí a vrátila se po dvanáctidenní náročné cestě přes Rumunsko k příbuznému zpátky do Salzburgu. Byla umístěna do nemocnice, aby zkontrolovali její zdraví, a doufejme, že se brzy vrátí na své bývalé místo. Abychom mohli vyvrátit fámy, které se zde rozšířily, je výslovně uvedeno, že slečna Brzorádová není žádná Ruska, ale dobrá Rakušanka, stejně jako její rodiče, kteří ač strávili mnoho let v Rusku, nikdy se nevzdali rakouského občanství.“[405] Roku 1920 byla Anna penzionována.[406] Při společných setkáních v Jugoslávii u Heleny, či u Anny v Rakousku nepoužívali sourozenci češtinu, ale ruštinu a němčinu. Anna, která česky ani neuměla, byla ještě v roce 1968 ve svých 82 letech při návštěvě Vladislavovy rodiny jejich vitální průvodkyní po památkách Salzburgu. Dle četných uctivých pozdravení bylo znát, že je zde všeobecně známou a váženou postavou. Při procházkách městem si neváhala přezout lodičky za obyčejné tenisky.[407]

O synu Jaro(slav)ovi nic nevíme. Helene / Елена (1892 - po 1967) ještě studovala osmileté dívčí gymnázium v Rybinsku[408], provdaná Miklič žila v Zagrebu[409], měli dvě děti.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorad Jaromirovi deti Jarcu Anja Helca

Jarču, Helča a Anja Brzorádovi, cca 1893-5,[410]

 

         Vladislav Josef / Wladi (1896-1961)[411], narozen v Rybinsku, křtěn v katolickém chrámu v Jaroslavli, pracovník elektrického podniku v Praze (1928 zřízenec, průvodčí, 1929, zřízenec 1931, elektromontér 1942, průvodčí 1955); oo 1928 Antonie roz. Vňoučková (1903-1960), syn Vladislav (1931- zemřel jako chlapec) dcera Naděžda Anna Brzorádová (1929-1984), vyučená dámská krejčová oo Miroslav Hloušek, instalatér. Zajímavostí je Heimatschein – Domovský list z roku 1942, podle kterého tehdy Vladislav získal „zrozením po otci“ právo domovské v Lochkově. Z roku 1955 je potvrzení občanství v Československé republice pro průvodčího Vladislava Brzoráda.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorad Jaromir Ivanovic 1848 s manzelkou syny a dcerou

„Rodina Brzorád 1925“

Sedící rodiče Jaromír a Helena Brzorád, stojící muž Vladislav, vedle něj asi Anna.[412]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Jenda\rodokmen\obrazové ilustrace rodokmenu\Brzorád\Brzorad Jaromir Ivanovic 1848\Jaromír 8_soubory\image007.jpg

Sourozenci Brzorádovi, Jugoslávie 1. - 24. 8. 1956.

Zleva: s brýlemi - syn Heleny; v tmavé košili Vladislav Brzorád (1896-1961); stojící dáma Anna Brzorád (*1886), sedící dáma Helena Miklič (*1892) rozená Brzorád.[413]

 

 

8. Klara Schleussig (1849-1924), narozená jako dvojče Zdenky na Dobříči č. 1, křtěna Klara Josefa Filippina[414], oo Schleussig řídící učitel ve Vídni. Dcera Klára byla jeptiška ve Vídni, syn Kamil, učitel oo Margareta (Kreta) učitelka. Vnoučata: Ingeborg, Irmgarth, Kreta a Volkmar, který se zřítil roku 1937 jako učitel létání.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Klara Schleussig roz. Brzorádová (1850-1924), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[415]

9. Zdenka (1849-1924), narozena jako dvojče Klary na Dobříči č.1, křtěna Zdenka, Josefa, Karolina. Vedle dědy, Josefa Brzoráda a jeho dcery Philippine kmoptrovali tentokrát i Karolina Schnell, Kaufmannsgattin von Prag a Josef Turecký, Wirtschaftsrath u. Prager Bürger.[416] oo 1877 dřevorytec „Xylographen“ v Lipsku, pak Mnichově. Ve slovníku československých výtvarných umělců od Prokopa Tomana čteme: „Brzorádová Zdeňka *17. 10. 1849 v Dobříši (sic!). Grafička, žákyně Otty Rotha v Lipsku; byla činná v Mnichově. Od ní zejména dřevoryty dle Defreggra, E. K. Lišky („Děvče z lidu“ Zl. Praha, II, 501) a jiné.“ Právě u textu doprovázejícího rytinu kresby „Děvče z lidu“ v Zlaté Praze z roku 1885 čteme, že „Rytinu provedlo – ku zvláštnímu doporučení slavného našeho krajináře, mistra J. Mařáka – pro „Zlatou Prahu“ dláto rodilé Češky, slečny Zdenky Brzorádové v Mnichově.“

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Zdenka Brzorádová (1850-1924)roku 1868, archiv Jiří Brzorád[417]

 

11. Viktorine, Josefina, Filippina, Anna, *18.3.1853 Dobříč č.1, kmotři Josef a dcera Philippina Brzorad.[418]

 

10. FerdinandineFerdi“ (1855-1930), narozena již na Lochkově č. 1, křtěna Ferdinanda Theresia Josepha Thekla Anna. Kmotruje tentokrát s dědou Josefem i Therese Weissenberger rozená Delorme. [419] Učitelka v Krems, Vídni, žila pak v Praze, roku 1895 jako učitelka z Vídně se sestrou Annou v seznamu letních hostí Potštýna[420]; roku 1925 s Lotti a Gusti na adrese II.-1507, Pštrossova 35. Přátelí se s nápadníkem své sestry Augusty, Tulkou. Ten jí v dopise z roku 1876, který píše své Gustince z Prahy do Mamlingu: „25. 8. 76 V Praze … Tvé paní sestře vyřiď mou úctu poješ-li do Solnohradu a slečně Ferdinandině moje pozdravení, nevím jak jí bude vhod, rozešla se se mnou trochu mrzutě, nevím ani proč, přejde ji to snad. ...V knížce, kterou mi sl. Ferdinand. půjčila (básně od Staška), bylo zapomenuto psaní, posílám ti ho, abys jí ho odevzdala.“[421] Tulka „Ferdinku“ navštěvuje i ve Vídni roku 1878. [422] Dle přípisu od farního úřadu z Prahu u sv. Vojtěcha odpadla 4. 4. 1917 od víry a stala se evangeličkou Augsp. vyznání.[423]

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg 

Ferdinandine „Ferdi“ Brzorádová (1855-1930), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[424]

 

 

12. Auguste „Gusti“ Brzorádová (1851-1940), retušérka Eckertova atelieru, od 1873 retušuje 2 roky v Salzburku, pak ještě rok v Mnichově, 1877-1878 vychovatelkou ve šlechtické rodině Strachwitzově v Mamlingu v Hor. Rakousích,[425] a když její svěřenec zemřel, zůstala po čas hraběnčinou společnicí,  1881-1916 vedoucí německé školky na Vinohradech v Praze. Auguste bydlela v Pštrossově 25 a roku 1935 poskytla pražským novinám něco z lochkovských rodinných pamětí v článku: “Frau Brzorad erzählt.”[426]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg

Auguste „Gusti“ Brzorádová (1851-1940), roku 1868, archiv Jiří Brzorád[427]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image001

 

Auguste „Gusti“ Brzorádová (1851-1940) kolem roku 1870, ateliér Eckert[428]

 

V článku se však Augusta vůbec nezmiňuje o svém vztahu k malíři Josefu Tulkovi[429], autorovi lunet v lodžii Národního Divadla. V životopisné knize[430] o tomto umělci kapitolu o vztahu Augusty Brzorádové a Josefa Tulky nalezneme:

Malíř Tulka a Augusta Brzorádová (1873-1879)

 

„Za studií na akademii v Praze musil se Tulka[431] těžce probíjeli, aby uhájil holý život, protože z domova žádné podpory nedostával. Vedle zdrojů, o nichž jsem se již zmínil, nalezl obstojný výdělek ve fotografickém závodě H. Eckerta na Újezdě na Malé straně, pro nějž retušoval a koloroval fotografie. Tam se seznámil s mladičkou dívkou Augustou Brzorádovou, dcerkou kdysi zámožné rodiny, spřízněné s Brzorády německobrodskými a nymburskými; matka básníka Otakara Theera Františka, rozená Brzorádová, byla její sestřenicí druhého stupně. Augusta, narozená 24. srpna 1851 v Dobříči na Smichovsku, byla dcerou Karla Brzoráda, majitele alodiálního velkostatku v Lochkově u Radotína (kdysi sídla Václava Michny z Vacínova) a Emanuely, rozené Čapkové (Tschapkové); byla to rodina poněmčená. Roku 1862 Brzorádovi Lochkov prodali a odstěhovali se do Klenče pod Řípem, kde koupili poplužní dvůr. Po otcově smrti rodina úplně zchudla. Z dvanácti dětí, většinou již zaopatřených ve státních nebo soukromých službách, zůstala bez zaopatření pouze Augusta s dvěma mladšími sestrami. Nalezši dočasně útulek u matčiny sestry, provdané za malostranského obchodníka Schnella, docházela do atelieru Eckertova, kde se seznámila s Tulkou a ten ji naučil retušovati fotografie; tímto zaměstnáním se potom po čas živila. Roku 1873 odešla s matkou k starší sestře do Salzburku, kde pobyla dva roky, zabývajíc se retušováním a další rok byla zaměstnána opět jako retušérka v Mnichově. V letech 1877-1878 byla vychovatelkou ve šlechtické rodině Strachwitzově v Mamlingu v Hor. Rakousích,[432] a když její svěřenec zemřel, zůstala po čas hraběnčinou společnicí.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image006.jpg

Tante Gusti Brzorád (1851-1940) patrně s hraběcí rodinou Strachwitz, archiv J. Brzorád

 

Potom se vrátila do Prahy a po absolvování kursu byla 35 roků pěstounkou na německé mateřské škole na Král. Vinohradech a požívá skrovné pense od ústavu sociální péče. Její sestřenice Albertina Mikschová, dcera lékaře v Brandýse nad Labem, byvši přijata tetou Schnellovou za vlastní, stala se po její smrti dědičkou pěkného majetku, který potom odkázala Auguste Brzorádové.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Miksch

Miksch, archiv J. Brzorád

 

Za styků v atelieru Eckertové vyvinul se mezi snivým Tulkou a mírnou, prostoduchou Augustou milostný poměr, který potrval až do Tulkova zmizení; ohlasem čisté lásky obou mladých lidi jest objemný svazek dopisů[433] Tulkových z let 1873 až 1879, které Augusta Brzorádová chová jako vzácné a drahé památky na milovaného muže, o němž s naivnosti dítěte podnes věří, že ještě žije a snad se i vrátí. Zajímavé jest, že Augusta, jíž se v zámožné rodině guvernantkami a domácími učiteli dostalo pečlivého vychování a vzdělání - ovšem německého, psala Tulkovi vždy jen německy, kdežto Tulka, třebaže němčinu dokonale ovládal, psal ji výhradně česky. V jednom dopise výslovně praví: »Odpusť, že Ti vždy jen česky pišu. Mám Tě rád po česku. Tvoje zlaté srdečko bude snášenlivější než národy český a německý.« Výjimkou sice někdy připsal poznámku německou, ale to spíše, aby objasnil smysl českého výrazu nebo rčení, kterému by neporozuměla. Chtěl-li své Gustince vyjádřiti zvláštní srdečnost, oslovoval ji někdy »milou Mařenkou«.” Po Tulkově zmizení v Italii se již Augustě, přes její snahu nepodařilo navázat s ním kontakt.“ [434]

Tulka v jednom z dopisů píše: „Tobě přál bych bezstarostné, ba skvělé postavení a zaopatření co choti mé, ana nejen toho hodna jsi v míře největší, nýbž i dle toho vychována v zámku otce svého. Nejsem tak nesvědomitým, abych učinil Tebe obětí bídy a nedostatku.“[435]

Roku 1878 vystavil své Gustýnce zvláštní „Vysvědčení: Nížepsaný tímto dosvědčuje, že slečna Augusta Brzorádová z Dobříše u Prahy v Čechách rozená de l’Orme, ze šlechtické rodiny v zemi francouzské, toho času vychovatelka u hraběnky Strachwitzovy v Mamlingu u Miningu v horjích Rakousích, již po 6 pravím šest roku milenkou jeho jest a svou věrností, láskou a obětavostí tak se vyznamenává, že všem milenkám na sverní polokouli za nejušlechtilejší vzor a za příklad dána býti může. Josef Tulka, malíř z Paky v Čechách, věrný její milý.“[436]

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Brzorádova augusta 1873

Ateliér Jindřicha Eckerta v Praze roku 1873. Augusta Brzorádová a Tulka stojí první zleva

 

Roku 1885 otiskl Prager Tagblatt a po něm i Welt Blatt:“ Neslýchaná surovost. Z Vinohrad nedaleko Prahy se uvádí: zahrádka poskytnutá pro malé žáky německé mateřské školy ve Vinohradech, aby si zahráli cvičební hry, leží na nádvoří, které je zcela uzavřeno budovami. V úterý odpoledne, když se hry pro malé děti sotva začaly, najednou kolem hlavy učitelky mateřské školy slečny Auguste Brzoradové prosvištěl kámen, který naštěstí nikoho nezasáhl. Jakmile se slečna Brzoradová, která seděla u altánu se čtyřletým chlapcem, vzpamatovala ze strachu, sestoupil druhý kámen a zasáhl chlapce takovou silou, že se nešťastné dítě s tváří nasáklou krví zhroutilo. Ředitel Kohout, který byl okamžitě informován, obvazoval zející ránu na čele nešťastného žáka, který poprvé navštívil mateřskou školu, a pak ho nechal odvést domů. Protože kámen mohl být vyhozen pouze z výšky, tj. z okna v okolních domech, byl o tom bezpečnostní orgán okamžitě informován. Doufejme, že surový pachatel bude brzy nalezen.“ [437]

 

Erinnerungen an Dobric und Lochkov bei Prag

Vzpomínky na Dobříč a Lochkov u Prahy.[438]

 

Napsala Anna Brzorád, 1909

 

Dobříč patřila panu Bergrovi[439], majiteli od sv. Ivana (SIC! - má být od sv. Jana), který byl velmi bohatý. Od něho si ji můj otec pronajal a vzpomínám si velmi dobře na dvůr, obytnou budovu[440] a nalevo zahradu.

         Tachlowitz a Hořelitz[441] byly velmi blízko a z Tachlowitz přicházel veselý Pater Fabat (SIC – má být patrně Schabat[442]) hrát s otcem taroky. V Hořelitz byl Pater (Š)Čiška, který mne, když mi byly 4 roky, učil číst. Když byl křest, což se v Dobřiči opakovalo 11krát, přišel také pan děkan.[443] Byl veliký a silný a měl takzvanou „koňskou nohu“ a měl proto zvláštní, navýšenou, velkou botu, kterou jsem si vždy s velkým zájmem prohlížela. Jeho deštník byl také neobyčejně veliký. Protože křty se tehdy konaly vždy doma, slavnost byla pro ostatní děti velmi důležitá. Matku nahradila v domácnosti Kathi Skalitzky a tu jsme měly my děti velmi rády. Učila nás večerní modlitbu „Anděl zdrašce (Schutzengel)“. V neděli po narození byl křest. K němu byli pozváni duchovní a Kathi k tomu připravila velké, slavností jídlo. Předtím byl ale pokryt malý bílý toaletní stolek bílým šátkem z damašku, doprostřed byl postaven železný, černý kříž (Lotti). Napravo a nalevo svícny s rameny (Zdenka), chléb a svěcená voda. Novokřtěnec měl bílou postýlku, obleček se vzorem holubičky, pěkný, bílý tylový povlak a bílé stuhy, které darovala babička „Anna Brzorád Delorme“. Byl chován ve velké úctě a později sloužil jako křestní oblek Aničce (Annerl) Klebel, dceři Tekle (Thekla) Erben-Brzorad. Později byl poslán bratru Karlovi pro jeho prvorozenou Emmu Brzorád.

U křtu dostali již přítomné děti do ruky každý jednu voskovou svíci, zdobenou květy a zlatem.  (um als Lichtlpaten zi dieben)

         Je zvláštní, že nemám mnoho vzpomínek na své starší sourozence. Jen jednou jsem viděla první, malý předpokoj, kde měla matka z počátku u okna stolek na šicí potřeby. Seděla v okně a plakala, slzy stékaly po tvářích. Pak byli Emma, Lotti, Carl, Pepi tvrdě potrestáni. Stála jsem a strnule hleděla. -Potom jsem je (sourozence) viděla u stolu k učení (Lehrtisch). Horliwitz zdál se být, myslím, přátelský učitel, který mi ořezal tužku a dal mi list papíru, na který jsem si čmárala. Každopádně se všichni začali učit brzo, pročež si hráli jen navečer.

         Jaro, který je o jeden rok mladší než já a již v 9 měsících běhal, jak byl můj otec zpraven v dopise tety Anny, byl můj první společník na hry. Měli jsme skotské, flanelové oblečky s širokýmy opasky a „Achselträger“. Viděla jsem ho lézt, zatímco já již běhala, nebo seděl na čerstvě uklizené podlaze a ze spár vyškraboval písek a prach a - jedl to.

         Emma a Lotti navlékaly jemnou jehlou perly nebo korálky (Schmelz). Druhá místnost byla jídelnou a obývacím pokojem zároveň a stál tam potom maminčin stolek na šicí potřeby (in diesem Rau). Nalevo byla ložnice rodičů. Napravo byla „žlutá místnost“ a vzpomínám si na ní ve dvou momentech. Otec přišel časně a vzbudil mne: „Anna, vstávej, dostala si 2 sestřičky“. To překvapení. – Druhá vzpomínka na „žlutý pokoj“ byla, když všech 11 dětí mělo spalničky.

         Koupel těch dvou malých stvoření byla pro nás nejhezčí zábavou. Lití vody s trochou mléka. Klára byla tlustá – Zdenka vychrtlá a velmi živá, žertem jsme jí říkala „žába“. Tyhle křty si pamatuji zřetelně. Pan Turecký, náš soused, byl kmotr Zdenky a dědeček Kláry – Kmotra možná teta Philippine – „wie sie mit Ausnahme Gustis und Ferdis bei allen war.“ Dědeček daroval 10fl.(Gulden) peníz – teta  Philippine 1 dukát. Zdenka dostala stříbrné pouzdro s pohárem a příborem.

         Svůj první skok také nezapomenu. Vyšplhala jsem se na stoličku a skočila – spadla jsem na nos – který krvácel – a já řvala.

Na náš dům navazovala zahrada, ve které se ve mne probudila schopnost uvažování. Zaujal mne pohled na stromy. Den předtím, vyprávěla matčina přítelkyně paní doktorová Kotončová cosi o zasazování zubů. Tím, že jsem nyní vnímala, že se stromy „zasazují“ mě přivedlo v úžas, že se zasazují i zuby!

Časté ubytování vojáků „Einquartierung“ nám přinášelo změnu, matce práci a otci výlohy. Velký kotel na prádlo, sloužil, po řádném očištění k vaření knedlíků. To, že zde byly též ubytovány koně, vyžadovalo i dodání sena. Jeden voják byl nespokojen a vyžadoval více sena. Nesplnění jeho přání, způsobilo při jejicx odchodu veliké překvapení. Byly křtiny malé Gusty – hosté vjížděli bránou do dvora a v tom vyšlehly plameny z kopky slámy uložené pod vysokým topolem.  Veliké zděšení! Hašení jsem pozorovala z okna. Kmotrou sestřičky Gusti byla teta Lotti.

Když k nám přibyla ještě další sestřička, byli jsme bezradní, jaké jméno jí dát. Měli jsme v té době mladou vychovatelku z Ženevy Louise Bauche. Psala různá jména na papírky: Irene, Imene, až konečně bylo zvoleno jméno Viktorie podle anglické královny. Tenkrát jsem zaslzela, neboť se mi výše uvedená jména líbila více.

Příchod Louisy Buache-ové si pamatuji také velmi dobře. Tmavomodré květované šaty, černá sametová kazajka, krátké vlasy (po tyfu[444]